21 Co 278/2006 — Nejvyšší správní soud

29 Ad 7/2023- 55 - text  6 29 Ad 7/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Fifkou ve věci žalobce: P. M. zastoupený JUDr. Lukášem Haasem, advokátem sídlem Nerudova 866/27, 500 02 Hradec Králové proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 125 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 10. 2023, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 19. 10. 2023, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobci náklady soudního řízení ve výši 4 719 Kč k rukám zástupce žalobce. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou ze dne 29. 11. 2023 domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 19. 10. 2023, č. j. X, kterým byly zamítnuty námitky žalobce a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 3. 8. 2023, č. j. X. Správní orgán prvního stupně zamítl žádost žalobce ze dne 7. 9. 2022 o zvýšení starobního důchodu o částku za vychované dítě, neboť dovodil, že o dítě J. M. (dále jen „dítě“) v období do jeho narození do zletilosti osobně pečovala v největším rozsahu jiná osoba než žalobce, konkrétně matka dítěte Mgr. L. M. (dále jen „matka“). Odvolací správní orgán ve svém rozhodnutí tento skutkový i právní závěr shledal správným. V odůvodnění svého rozhodnutí zdůraznil, že sám žalobce v žádosti o zvýšení starobního důchodu ze dne 6. 9. 2022 uvedl, že o dítě osobně a v největším rozsahu pečoval v době od 8. 10. 2003 do 3. 1. 2011, tj. cca 7 let a 3 měsíce. To doložil rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 9. 2004, č. j. P 350/2004 – 170, týkající se úpravy poměrů dítěte za trvání manželství jeho rodičů. Okresní správa sociálního zabezpečení následně vyzvala matku dítěte, která dne 3. 2. 2023 předložila své prohlášení, ve které souhlasila s údaji uvedenými žalobcem, pokud šlo o jím vymezené období, dále uvedla, že sama v největším rozsahu pečovala o jejich syna v době od jeho narození do 8. 10. 2003, tj. po dobu cca 10 let a 3 měsíců. Tato prohlášení žalobce a matky dítěte považoval odvolací správní orgán za nesporná, proto nepřistoupil k dalšímu dokazování. Uzavřel, že žalobce nesplnil podmínky pro přiznání zvýšení starobního důchodu o částku za vychované dítě, rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je tedy správné a souladné s právními předpisy. Rozhodnutí odvolacího správního orgánu bylo doručeno žalobci dne 26. 10. 2023 a tím nabylo právní moci. 2. Proti shora popsaným závěrům se žalobce vymezil ve své žalobě ze dne 29. 11. 2023, kterou podal dne 30. 11. 2023 u Městského soudu v Praze. Ten usnesením ze dne 6. 12. 2023, č. j. 4 Ad 30/2023 – 14, postoupil věc zdejšímu soudu, kam byl spis doručen dne 18. 12. 2023. Žaloba tak byla podána včasně. 3. Žalobce v žalobě namítal, že matka pečovala o dítě maximálně pět let, následně se o ně nezajímala, v roce 1998 opustila společnou domácnost a péči o dítě nechala na žalobci. Na tuto skutečnost žalobce správní orgány opakovaně upozornil, ale nevzaly to v potaz. Závěr správního orgánu, že matka o dítě pečovala 10 let a 9 měsíců, je tak nesprávný, založený pouze na tvrzení matky. Žalobce navrhl, aby dokazování bylo doplněno obsahem spisů vedených u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 14 C 19/2003 (o rozvod manželství žalobce a matky dítěte) a sp. zn. P 350/2004 (o úpravě poměrů dítěte) a výslechem jeho syna J. M. Navrhoval, aby rozhodnutí odvolacího správního orgánu bylo zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení. 4. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne 10. 1. 2024 setrvala na svém názoru, že nárok žalobce na zvýšení starobního důchodu nebyl dán. Zopakovala důvody uvedené již v napadeném rozhodnutí a vyzdvihla, že skutkový závěr o tom, že žalobce osobně v největším rozsahu o dítě pečoval jen v období od 8. 10. 2003 do 3. 1. 2011, vychází z vyjádření samotného žalobce, které bylo potvrzeno matkou dítěte. Matka čestně prohlásila, že o dítě osobně pečovala v největším rozsahu do narození do 8. 10. 2003, tedy více než 10 let, a žalobce neprokázal opak. Žalobce sám tvrdil, že péči o syna převzal v roce 2003, a dokládat to rozsudkem opatrovnického soudu z roku 2004. Žalovaná přidala i obecnou úvahu o důvodech zavedení tzv. výchovného, kterým mělo dojít k narovnání výše důchodů mezi muži a ženami, kdy u žen dochází ke snižování důchodů vlivem kariérních výkyvů při péči o děti, zejména v prvních letech života dítěte. Trvala proto na správnosti svého rozhodnutí a navrhla zamítnut žaloby. 5. Při ústním jednání dne 19. 3. 2024 účastníci setrvali na svých stanoviscích. Soud provedl dokazování obsahem listinami založenými do spisu správního orgánu, zejména žádostí o zvýšení starobního důchodu za vychované dítě, kterou podal žalobce u Okresní správy sociálního zabezpečení Hradec Králové dne 7. 9. 2022. V části D žádosti čestně prohlásil, že osobně a v největším rozsahu pečoval o dítě J. M., v době od 8. 10. 2003 do 3. 1. 2011. V části G žádosti (doplňující informace) ale také uvedl: „dítě mi bylo svěřeno do péče již před rozvodem manželství z důvodů, že matka o syna neprojevovala zájem delší dobu“. Z čestného prohlášení ze dne 5. 2. 2023, které sepsala matka dítěte, vyplývá její souhlas s údajem, že v období od 8. 10. 2003 o dítě v největším rozsahu pečoval žalobce, současně ale uvedla, že ona o dítě v největším rozsahu pečovala do tohoto data (tj. od 3. 1. 1993 do 8. 10. 2003), z toho důvodu opustila i lépe placenou práci. V podkladech správního orgánu prvního stupně je pak i rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 9. 2004, č. j. P 350/2004 – 170, o úpravě poměrů nezletilého dítěte J. M. za trvání manželství jeho rodičů (viz níže). Ze spisu správního orgánu dále vyplývá, že dne 22. 8. 2023 žalobce podal námitky proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, kdy popsal své soužití s matkou dítěte, krizi jejich manželství a chování matky. Tvrdil, že matka se odstěhovala ze společné domácnosti v roce 1998, poté tam docházela jen zřídka, veškerou péči o dítě nechala na žalobci. Ani po rozvodu manželství a soudní úpravě poměrů dítěte matka neplnila svoji rodičovskou a vyživovací povinnost, nerealizovala styk s dítětem. 6. K návrhu žalobce si soud k důkazu vyžádal spisy Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 14 C 19/2003 (o rozvod manželství žalobce a matky dítěte) a sp. zn. P 350/2004 (o úpravě poměrů dítěte). Z jejich obsahu zjistil, že manželství žalobce a jeho manželky Mgr. L. M. (matky dítěte) bylo rozvedeno ke dni 30. 10. 2006, kdy nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 10. 2006, č. j. 21 Co 278/2006 – 99. V souvislosti s rozpadem manželství byla řešena i otázka péče o tehdy nezletilého J. M., syna rozvádějících se manželů. První návrh na úpravu poměrů dítěte podal žalobce dne 17. 1. 2003. Navrhl svěřit dítě do péče matky s tím, že „u matky bude mít syn kvalitnější výchovné prostředí“. Opatrovník dítěte ve zprávě pro soud dne 26. 2. 2003 sdělil, že rodina obývá družstevní byt, rodiče vedou částečně společnou domácnost, nezletilý J. měl výchovné problémy, pro které byl na dvouměsíčním diagnostickém pobytu v SVP Návrat. Nezletilý opatrovníkovi sděloval, že nechce být s matkou ani s otcem, že raději půjde do dětského domova. Při svém výslechu u opatrovnického soudu dne 2. 4. 2003 žalobce uvedl, že s matkou dítěte žijí v jednom bytě, péči o syna přizpůsobují pracovní době matky, na víkendy se v péči střídají. Totéž uvedla i matka dítěte při své výpovědi dne 11. 4. 2003, když doplnila, že nezletilého J. v době její nepřítomnosti hlídá sousedka nebo sestra. Do opatrovnického spisu je také založen e-mail sepsaný žalobcem dne 14. 4. 2003, kde matce sděluje: „hlídám pondělky a středy a pátky s víkendem, kdy jej budu mít. Ostatní dny je Tvá starost“. Shodně se žalobce vyjádřil i při jednání dne 19. 2. 2004 na OSPOD, kde uvedl, že by chtěl dodržovat ústní dohodu, že on by se o syna staral v pondělky a středy, o víkendech by se střídali. Dále je v opatrovnickém spisu zachyceno, že žalobce dne 15. 9. 2004 oznámil soudu, že musel opustit dosavadní byt, aby předešel svému napadání ze strany matky. Zajistil si náhradní bydlení, ale bez syna. Následně podal dne 17. 9. 2004 opatrovník k Okresnímu soudu v Hradci Králové návrh na nařízení předběžného opatření, aby byl nezletilý J. předán do péče Dětského diagnostického ústavu v Hradci Králové. V návrhu popsal, že žalobce dne 14. 9. 2004 opustil společnou domácnost a nezletilého J. tam zanechal v péči matky, ta však opatrovníkovi sdělila, že není schopná a ochotná se o dítě postarat. Na základě těchto informací okresní soud zahájil řízení o ústavní výchově nezl. J. Žalobce, když se to dozvěděl bezprostředně při jednání dne 20. 9. 2004, nakonec souhlasil s tím, že syna přijme do své péče, což se nakonec stalo rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 9. 2004, č. j. P 350/2004 – 170. 7. Krajský soud následně přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 od