4 As 58/2005 — Nejvyšší správní soud

30 A 91/2023- 60 - text  16 30 A 91/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Rutsche a soudkyň Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Martiny Küchlerové, Ph.D., ve věci žalobce: M. P. zastoupen Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem a společníkem HAVEL & PARTNERS s. r. o., advokátní kancelář se sídlem Na Florenci 2116/15, Nové Město, Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové za účasti: CHOVSERVIS a. s. se sídlem Zemědělská XB/5, Slezské Předměstí, Hradec Králové zastoupena JUDr. Ondřejem Moravcem, Ph.D., advokátem Advokátní kancelář Hartmann, Jelínek, Fráňa a partneři, s. r. o. se sídlem Malé náměstí 124, Hradec Králové v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. října 2023, č. j. KUKHK – 26393/UP/2023 (Kd), takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Magistrát města Hradec Králové (dále také jen „Stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 7. června 2023, zn. 150572/2017 ST2/Kru 64443/2006, na základě návrhu žalobce na změnu v užívání stavby, resp. změnu stavby dočasné na stavbu trvalou ze dne 24. 1. 2000 povolil změnu v užívání dočasné stavby „Budova - provozní kanceláře a sklady firmy Martin Páral – MALZED, umístěné v areálu společnosti CHOVSERVIS, a.s., Hradec Králové, Slezské Předměstí č. p. XC, Zemědělská 3a“ (dále také jen "Stavba") na pozemku st. p. XA v katastrálním území xx (dále také jen „Pozemek“) na stavbu trvalou. Současně ve výroku rozhodnutí vymezil nový způsob užívání - dočasná stavba s dobou trvání omezenou do 31. 12. 1999 se mění na stavbu trvalou. Dále pro změnu v užívání Stavby stanovil podmínku – užitné zatížení podlah objektu bude omezeno na max. 1,00 kN/m2. 2. K odvolání osoby zúčastněné na řízení žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím změnil výrok rozhodnutí Stavebního úřadu tak, že na základě návrhu žalobce na změnu v užívání stavby, resp. změnu stavby dočasné na stavbu trvalou ze dne 24. 1. 2000, změnu v užívání dočasné Stavby na Pozemku na stavbu trvalou nepovolil. II. Obsah žaloby 3. Žalobce v úvodní (rekapitulační) části žaloby provedl částečnou rekapitulaci průběhu správního řízení a s ním souvisejících soudních řízení předcházejících vydání napadeného rozhodnutí. Věnoval se zejména závěrům obsaženým v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 5. 2016, č. j. 8 As 79/2014-108, a v na něm navazujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 11. 2016, č. j. 8 As 79/2014-124, podle nichž žadatel o prodloužení trvání dočasné stavby nebo její změnu na stavbu trvalou je povinen doložit, že je vlastníkem pozemku, na němž je stavba umístěna, anebo že má k němu jiné právo, které jej opravňuje k (dalšímu) umístění stavby na cizím pozemku. S tímto závěrem žalobce vyslovil důrazný nesouhlas. 4. Žalobce v návaznosti to vyjádřil přesvědčení, že Nejvyšší správní soud neměl pravomoc posuzovat abstraktní právní otázky a stanovovat per analogiam nové veřejnoprávní povinnosti bez zakotvení takové povinnosti v konkrétním zákoně nebo jiném právním předpise. Výslovně se ukládání povinností bez zákonné opory příčí základním ústavním požadavkům obsaženým v čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR a v čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku. Žalobce ani nikdo jiný v postavení adresáta aktů veřejné moci nemá být orgánem veřejné moci nucen činit něco, co zákon neukládá, nesmí mu být ukládána povinnost bez opory v zákoně a mimo jeho meze (tam spadá i nemožnost použití analogie zákona v neprospěch účastníka správního řízení). 5. I přes uvedené přesvědčení žalobce v řízení vyhověl nově vznesenému požadavku Stavebního úřadu a doložil existenci práva mít na pozemku umístěnu stavbu. Byl výzvou Stavebního úřadu ze dne 5. 9. 2017, č. j. 64443/2006 MMHK/153600/2017 ST2/Kru, vyzván, aby doplnil žádost o tyto údaje a podklady: „doložit právo k pozemku pod stavbou (st. p. XA v katastrálním území xx) na základě rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 11. 2016 zn. 8As79/2014.“ K uvedené výzvě se žalobce vyjádřil a doložil požadované podklady již v podání ze dne 28. 11. 2017 a také v následujících svých podáních, mj. ze dne 11. 5. 2020, 18. 2. 2021, 25. 2. 2022, 13. 3. 2022 a 9. 3. 2023. 6. V dalších částech žaloby již žalobce vytýkal žalovanému rozhodnutí konkrétní pochybení. 7. Pod bodem A. žaloby se věnoval jím doloženým důkazům v kontextu soukromoprávní úpravy a ustálené judikatury. Předně se zaměřil na vysvětlení, proč a jakým způsobem bylo jednoznačně doloženo jeho právo k umístění Stavby na Pozemku. Právem k umístění Stavby na Pozemku totiž žalobce disponuje, což musely oba rozhodující správní orgány seznat přinejmenším z následujících skutečností a doložených důkazů. 8. Dle žalobce je nesporné, že Stavba v jeho vlastnictví byla vybudována v r. 1973 právním předchůdcem spol. CHOVSERVIS a.s. na jeho vlastním pozemku. V roce 1992 byla žalobci učiněna nabídka koupě této budovy, a to jakožto trvale stojící stavby na pozemku st. p. č. XA (viz výslovně čl. I kupní smlouvy z roku 1992). K uzavření kupní smlouvy došlo a od roku 1992 žalobce vystupoval jako vlastník nemovitosti č. p. XB (v současnosti č. p. XC). Žalobce tak uvedeným způsobem nabyl do vlastnictví Stavbu, která byla a i v současnosti je z hlediska právního vztahu k Pozemku (resp. jeho vlastníkovi) stavbou oprávněnou, což neznamená nic jiného, než že vlastník disponuje právem k jejímu umístění na Pozemku. 9. Tento závěr konstatuje dle žalobce v případě podobného nabytí oprávněné stavby veškerá relevantní judikatura civilních soudů, která interpretuje závazné normy plynoucí z občanského zákoníku z roku 1964 a in concreto se zabývá především dopady ustanovení § 135c týkajícího se staveb na cizím pozemku. 10. Odkázal takto např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2653/2012, rozsudek ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2698/2012, či následující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1226/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2017, sp. zn. 22 Cdo 828/2017, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2022, č. j. 22 Cdo 2616/2021-644, který měl výslovně potvrdit uvedené právní skutečnosti i přímo v žalobcově věci. 11. Tato rozhodnutí jasně rozlišila odlišnou povahu staveb zřízených jako oprávněné a jako neoprávněné a zdůraznila, že byla-li stavba zřízena vlastníkem pozemku (tedy na základě časově neomezeného práva k pozemku) a následně došlo ke změně vlastnictví k této stavbě, nezakládá to neoprávněnost stavby, nelze s ní pohledem zákona nakládat jako se stavbou neoprávněnou a vlastník pozemku se nemůže domáhat jejího odstranění. Naopak se stále jedná o stavbu oprávněnou a tato skutečnost se současně projevuje v právu vlastníka stavby mít tuto stavbu trvale umístěnu i na pozemku již odlišného vlastníka. Přesně to je i případ žalobce. Byla-li stavba zřízena na základě časově neomezeného práva k pozemku, na němž stojí, a to přímo vlastníkem tohoto pozemku, nemůže se po změně vlastnictví ke stavbě vlastník pozemku domáhat jejího odstranění a takto konstituovaný právní stav znamená právo vlastníka stavby mít na pozemku stavbu nadále umístěnu. Z právní úpravy a recentní civilní judikatury tedy jednoznačně plyne, že pokud vlastník pozemku zřídil stavbu, kterou následně převedl jinému, má nový vlastník stavby časově neomezené právo mít stavbu na pozemku umístěnu. 12. Žalobce navíc dle svého přesvědčení doložil listinné důkazy, které toto právo zakládají i výslovně. Žalobce totiž opakovaně doložil správním orgánům příslušné kupní smlouvy z roku 1992 a z roku 1996, včetně souvisejících dokladů relevantních k doložení existence trvalého práva k umístění Stavby na Pozemku. Právo k trvalému, tj. časově neomezenému umístění Stavby bylo v jeho případě výslovně potvrzeno i ujednáním v kupní smlouvě. Z doložené kupní smlouvy z roku 1992 jasně plyne, že žalobce koupil Stavbu dle vymezení předmětu smlouvy jako „stavbu trvale stojící na stavební parcele č. XA“ a tato Stavba trvale stojí na základech na stavební parcele č. XA, která byla pro tento účel určena. Viz výslovně čl. I a V této kupní smlouvy. V uzavřené kupní smlouvě se tedy výslovně (nadvakrát) uvádí, že prodávající sjednal prodej Stavby trvale stojící na uvedené stavební parcele, a dále že Stavba je určena k trvalému stání na základech zbudovaných na uvedené stavební parcele, která byla pro tento účel určena. Stejně tak v kupní smlouvě uzavřené již mezi žalobcem a společností CHOVSERVIS a.s. v roce 1996 (jelikož dle názoru katastrálního úřadu nebyl podán včas návrh na zápis vlastnického práva ke stavbě do katastru nemovitostí, pročež byla mezi stranami kupní smlouva uzavřena znovu), bylo v čl. I a V opět výslovně ujednáno, že se jedná o stavbu stojící na pozemku trvale, tj. bez jaké