9 Ao 7/2011 — Nejvyšší správní soud

31 A 41/2023- 90 - text  13 31 A 41/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Ivony Šubrtové a Mgr. Ondřeje Bartoše ve věci žalobkyně: TV Nova s. r. o. se sídlem Kříženeckého nám. 1078/5, 152 00 Praha 5 - Hlubočepy zastoupena Dr. Radanem Kubrem, advokátem se sídlem Jáchymova 26/2, Staré město, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí se sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 11. 2023, č. j. MZP/2023/231/1243, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 11. 2023, č. j. MZP/2023/231/1243 (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Správy krkonošského národního parku (dále jen „Správa“) ze dne 19. 6. 2023, č. j. KRNAP05469/2023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 120 000 Kč za přestupek podle § 88 odst. 2 písm. n) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZOPK“), k němuž došlo jednáním fyzické osoby žalobkyně, přičitatelným žalobkyni, spočívajícím v pohybu reportérky žalobkyně v lokalitách, k. ú. X, ve dnech 17. – 20. 1. 2022. Jde přitom o lokality v klidovém území mimo cesty nebo trasy vyhrazené orgánem ochrany přírody, kde platí zákaz uvedený v ustanovení § 17 odst. 2 ZOPK. Dále byla žalobkyni uložena povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně ve své žalobě nejprve shrnula průběh správního řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí (viz dále body 23-37 tohoto rozsudku). Stručně lze skutkový děj, který vyvolal správní řízení shrnout takto: Správa obdržela dne 7. 2. 2022 podnět, obsahující odkaz na příspěvek Armády ČR, uveřejněný téhož dne na jejím profilu na sociální síti Facebook. Příspěvek informoval, že v Krkonošském národním parku proběhl kurz tělesné přípravy studentů Vojenského oboru při Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy (dále též „VO FTVS UK“) za účasti reportérky žalobkyně A. V. (dále jen „reportérka“). Sledující se dozvěděli, že pořízená reportáž bude žalobkyní odvysílána v pořadu „Rozkaz zněl jasně!“, obsahem příspěvku byl i krátký sestřih z reportáže. Podnět upozornil na možné spáchání přestupku v souvislosti s pohybem reportérky mimo cesty klidového území (reportérka se účastnila přesunů společně s účastníky kurzu). Pracovníci Správy po zhlédnutí reportáže „Rozkaz zněl jasně! (2)“ (dále jen „reportáž“), uveřejněné na webových stránkách žalobkyně, zjistili, že reportáž byla pořízena mimo jiné v lokalitách, které jsou součástí klidového území, stanoveného opatřením obecné povahy Ministerstva životního prostředí č. j. MZP/2020/620/901 ze dne 21. 5. 2020 (dále jen „OOP ze dne 21. 5. 2020“). V odpovědi na žádost Správy žalobkyně uvedla, že je výrobcem předmětné reportáže, pořízení reportáže se účastnila její reportérka. Uvedená reportáž byla žalobkyní odvysílána dne 8. 2. 2022. 3. Napadené rozhodnutí i jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí je dle žalobkyně nezákonné. Žalobní body rozdělila do dvou okruhů. 4. První okruh se týká otázek procesních: a) žalovaný vycházel z důkazů opatřených nezákonným způsobem, b) žalovaný se nevypořádal se všemi tvrzeními žalobkyně, zejména s tvrzením, že klidové území nebylo vyznačeno v souladu s prováděcími předpisy. 5. Druhý okruh se týká otázek hmotněprávních: c) vyhlášení klidového území neproběhlo postupem požadovaným právními předpisy, d) výjimka ze zákazu pohybu udělená Správou pro konání akce se vztahovala také na činnost reportérky žalobkyně, e) na reportérku se vztahovala zákonná výjimka vyplývající z ustanovení § 17 odst. 2 ZOPK, f) skutek, kterého se dopustila reportérka nevykazuje žádné znaky společenské škodlivosti, proto nenaplňuje materiální znaky přestupku. 6. a) nezákonně získané důkazy, nepřípustnost použitých důkazů Žalobkyně namítá, že oba správní orgány označily reportáž za klíčový důkaz, přičemž záznam reportáže nebyl po většinu řízení o přestupku součástí spisu. Až po následném upozornění ze strany žalobkyně došlo k doplnění spisu, dle jejího názoru nezákonným způsobem, kdy byla správním orgánem stažena nelegální kopie reportáže z internetové platformy ulož.to. Žalobkyně ve svém vyjádření Správu upozornila, že se jedná o procesně nepřípustný důkaz. Správa následně podala žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 5, kterou se domáhala vydání kopie reportáže ze strany žalobkyně. Soud žalobu zamítl. Žalobkyně má za to, že Správa získáním důkazu - kopie reportáže stažené z portálu ulož.to, porušila ustanovení zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon (dále jen "autorský zákon"), neboť reportáž byla na platformu ulož.to umístěna bez souhlasu žalobkyně. Uvedený důkaz tak byl dle žalobkyně získán v rozporu s § 51 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a nemůže být využit v rámci správního řízení. Dále žalobkyně uvedla, že ani důkaz – zákresy vstupů do klidového území národního parku, nemůže být využit jako důkaz ve správním řízení, neboť byl vyhotoven samotným správním orgánem (strážcem národního parku), zaměstnancem Správy, který překročil svou zákonnou pravomoc. Poukázala na ustanovení § 81 odst. 7 ZOPK, dle kterého je stráž přírody oprávněna kromě jiného zjišťovat totožnost osob, které porušují předpisy na ochranu přírody, projednat příkazem na místě přestupky podle ZOPK, nebo například zadržet ke zjištění totožnosti osobu, kterou přistihne při porušování právních předpisů o ochraně přírody a krajiny. Žalobkyně má za to, že žalovaný ani Správa neunesli důkazní břemeno, neboť důkazní prostředky byly využity v rozporu se zákonem. 7. b) značení klidového území v rozporu s prováděcími předpisy Dle názoru žalobkyně nebylo značení klidového území vytvořeno v souladu s prováděcími předpisy. Uvedla, že dle § 16 odst. 6 vyhlášky Ministerstva životního prostředí č. 45/2018 Sb., o plánech péče, zásadách péče a podkladech k vyhlašování, evidenci a označování chráněných území (dále jen "vyhláška MŽP") se k označení hranic klidových území národních parků používá pruhového značení, které musí splňovat náležitosti § 17 odst. 3 vyhlášky MŽP, dle kterého značení musí být v terénu umístěno tak, aby odstup mezi jednotlivými značkami nepřekročil vzdálenost, při které by jedna značka od druhé nebyla při denním světle zřetelně viditelná. Kromě toho vyhláška MŽP stanovuje povinnost použít k označení klidového území národního parku tabuli s označením "klidové území národního parku" a také tabuli s textem, který obsahuje informace o omezení pohybu osob a o podmínkách tohoto pohybu. Tyto povinnosti stanovené vyhláškou MŽP nebyly dle žalobkyně splněny a tato skutečnost mohla vést k omylu reportérky o její poloze v rámci národního parku. S tímto tvrzením se žalovaný v napadeném rozhodnutí dostatečným způsobem nevypořádal. 8. c) vyhlášení klidového území v rozporu s právními předpisy Žalobkyně dále namítla, že ze strany žalovaného nedošlo z fyzickému zveřejnění OOP o vyhlášení klidového území v plném znění v souladu se správním řádem, neboť fyzicky zveřejněna (vyvěšena na úřední desce) byla pouze vyhláška informující o existenci tohoto OOP. Uvedla, že vydání a účinnost OOP se řídí zejména § 173 ve spojení s § 25 správního řádu (Dle § 173 odst. 1 správního řádu opatření obecné povahy oznamuje správní orgán veřejnou vyhláškou. Oznámení veřejnou vyhláškou se provede tak, že se daná písemnost vyvěsí na úřední desce správního orgánu, který písemnost doručuje, resp. v tomto případě oznamuje). Oznámení veřejnou vyhláškou je tak nutno chápat jako způsob, kterým se OOP dostává do sféry adresátů a ti tak mají možnost seznámit se s jejím zněním. Zveřejnění způsobem umožňujícím dálkový přístup je pak druhou podmínkou k zákonnému způsobu vyhlášení OOP. Žalobkyně odkázala na judikaturu Nejvyššího správního soudu k vydávání OOP (usnesení NSS ze dne 6. 3. 2012, č.j. 9 Ao 7/2011-489, či rozsudek ze dne 24. 10. 2007, č.j. 2 Ao 2/2007-73), a má za to, že bez správného procesu vyhlášení OOP nemůže dané opaření platit. Uvedla, že ze správního řádu vyplývá povinnost správního orgánu při vyhlašování OOP splnit kumulativně dvě povinnosti, a to (1) zveřejnit opatření obecné povahy na úřední desce správního orgánu, který opatření obecné povahy vydal, a to v plném znění, a (2) zveřejnit návrh tohoto opatření způsobem umožňujícím dálkový přístup. Žalovaný dle jejího názoru splnil pouze jednu ze svých povinností, kdy sice umožnil dálkový přístup pro seznámení se s OOP, avšak nezajistil možnost seznámit se s OOP na své úřední desce. Veřejná vyhláška obsahující pouze odkaz na cloudové úložiště s heslem pro otevření daného dokumentu tak dle jejího názoru nemůže naplnit zákonné požadavky na vyhlášení opatření obecné povahy. V souladu se zásadou nullum