9 As 66/2009 — Nejvyšší správní soud

52 A 80/2023- 41 - text  - 6 - 52 A 80/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci v Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Dvořáka a soudců Jaroslava Vávry a Aleše Korejtka ve věci žalobce: M. S. proti žalované: Vězeňská služba České republiky, Věznice Pardubice se sídlem Husova 194, Pardubice o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 11. 2023, č. j. VS-225422-9/ČJ-2023-802132-KŘ takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. V této věci odsouzeného ve výkonu trestu odnětí svobody jde především o to, zda před vydáním rozhodnutí o uložení kázeňského trestu celodenního umístění do uzavřeného oddílu byla řádně posouzena jeho zdravotní způsobilost a zda nevydání rozhodnutí o zabrání věci, pro jejíž držení byl kázeňský trest uložen, mohlo způsobit nezákonnost napadeného rozhodnutí. I. Vymezení věci 2. Žalobce se včasnou žalobou domáhal přezkumu v záhlaví označeného rozhodnutí žalované, kterým byla zamítnuta stížnost žalobce (ve výkonu trestu odnětí svobody) proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 11. 2023, č. j. VS-225422-7/ČJ-2023-802132-KŘ, kterým byl žalobci uložen kázeňský trest celodenního umístění do uzavřeného oddílu na 10 dní nepodmíněně podle § 46 odst. 3 písm. g) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o výkonu trestu odnětí svobody“). 3. Uvedený kázeňský trest byl žalobci uložen pro porušení § 28 odst. 3 písm. b) zákona o výkonu trestu odnětí svobody, neboť žalobce měl dne 13. 10. 2023 v cca 9:30 hodin v oddíle D2 Věznice Pardubice přechovávat ve spodním prádle mobilní telefon s vloženou SIM kartou a dále v tentýž den v 9:40 hodin ve své osobní skříňce baterii k tomuto mobilnímu telefonu. II. Obsah žaloby a vyjádření žalované 4. Žalobce v žalobě navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí o stížnosti včetně rozhodnutí o uložení kázeňského trestu a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Namítl, že při uložení kázeňského trestu mu nebylo vystaveno rozhodnutí o zabrání věci dle § 50 odst. 1 písm. b), c) zákona o výkonu trestu odnětí svobody. Dále žalobce namítl, že při ukládání kázeňského trestu neměla žalovaná k dispozici lékařský posudek dle § 49 odst. 1 téhož zákona, žalovaná zajistila vyhotovení posudku dodatečně bez osobní prohlídky žalobce u lékaře, posudek není potvrzen podpisem žalobce. 5. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla, aby soud žalobu zamítl. Poukázala na to, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě řádně prokázaného skutkového stavu, bylo dostatečně odůvodněno a v předcházejícím řízení byly dodrženy zákonem předepsané postupy. III. Posouzení věci soudem 6. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přičemž dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům. 7. Žaloba není důvodná. 8. V souzené věci není sporné, že se žalobce dopustil kázeňského přestupku označeného shora. Spáchání tohoto kázeňského přestupku žalobce v žalobě konkrétní námitkou nesporuje. Soud proto toliko stručně rekapituluje, že vina žalobce daným kázeňským přestupkem byla jednoznačně prokázána, a to záznamem o kázeňském přestupku vypracovaným ppor. T. Č., který mobilní telefon u žalobce nalezl a výpovědí prap. M. J., který byl svědkem kázeňského přestupku. Výpověď M. J. koresponduje s obsahem úředního záznamu, kde je popsán skutek tak, jak je uveden shora. Žalobce ve stížnosti navrhl provedení důkazu kamerovým záznamem, žalovaná tento důkaz neprovedla s poukazem na to, že žalobce provedení tohoto důkazu před podáním stížnosti nenavrhoval a v době rozhodnutí o stížnosti již kamerový záznam není k dispozici, což má soud za dostatečné a přesvědčivé odůvodnění neprovedení tohoto důkazu. Z výpovědí svědků z řad odsouzených vyplynulo, že tito nebyli přítomni v okamžiku, kdy byl u žalobce mobilní telefon nalezen, případně o incidentu vůbec nevěděli, nemohli proto prokázat tvrzení žalobce, že u sebe telefon neměl. 9. Ke shora popsaných žalobním námitkám pak soud uvádí následující. III.a. K námitce týkající se zabrání věci 10. Žalobce skutečnost, že mu nebylo oznámeno rozhodnutí o zabrání věci, namítal již ve stížnosti proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu. Žalovaná k této námitce v napadeném rozhodnutí uvedla, že takové rozhodnutí nebylo vydáno, neboť dle sdělení por. Ing. M. R., pověřeného orgánu Vězeňské služby ČR, je daná věc v šetření a o zabrání věci tak nelze rozhodnout. V daném ohledu je tedy třeba zodpovědět otázku, zda skutečnost, že před vydáním napadeného rozhodnutí nebylo vydáno rozhodnutí o zabrání věci, mohla způsobit nezákonnost napadeného rozhodnutí. 11. Podle § 12 odst. 1 zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské a justiční stráži České republiky (dále jen „zákon o Vězeňské a justiční stráži“), platí, že „příslušník je oprávněn odejmout osobě ve výkonu zabezpečovací detence, ve výkonu vazby nebo ve výkonu trestu odnětí svobody věc, kterou má neoprávněně u sebe, anebo věc, která by mohla být prohlášena za propadlou nebo zabranou.“ 12. Podle § 12 odst. 2 zákona o Vězeňské a justiční stráži platí, že „nebyla-li věc uvedená v odstavci 1 prohlášena za propadlou nebo zabranou a není-li jí třeba pro další řízení, vrátí se osobě, které byla odňata, pokud tomu nebrání účel zabezpečovací detence, vazby nebo trestu odnětí svobody. Jinak správa ústavu, v němž se vykonává zabezpečovací detence, vazba nebo trest odnětí svobody, zajistí uložení věci, popřípadě ji odešle na náklady osoby, které byla věc odňata, na adresu, jež tato osoba určí; jde-li o věc bezcennou nebo zcela nepatrné hodnoty, lze ji zničit.“ 13. Soud na základě citované právní úpravy v obecné rovině konstatuje, že poté, co věznice odsouzenému věc odejme (k odnětí telefonu dle správního spisu došlo), nemusí nutně postupovat vždy tak, že rozhodne o propadnutí věci či o jejím zabrání – takto má věznice postupovat jen tehdy, pokud jsou pro uložení propadnutí věci či pro zabrání věci splněny zákonné podmínky. K uložení kázeňského trestu propadnutí věci lze přistoupit tehdy, pokud jde o věc ve smyslu § 48 odst. 1 zákona o výkonu trestu odnětí svobody (tedy jde o věc, které bylo použito ke spáchání kázeňského přestupku atd.), dále pokud daná věc patří pachateli kázeňského přestupku a zároveň pokud vyslovení propadnutí věci není v nápadném nepoměru k povaze kázeňského přestupku (srov. § 48 odst. 2, odst. 3 zákona o výkonu trestu odnětí svobody). K zabrání věci z důvodu, že věc pachateli nepatří či to vyžaduje bezpečnost osob, majetku, pořádek ve věznici, popřípadě jiný obdobný obecný zájem, lze přistoupit tehdy, pokud nebylo rozhodnuto o propadnutí věci a zároveň od spáchání kázeňského přestupku neuplynula doba jednoho roku (srov. § 50 odst. 1, odst. 3 zákona o výkonu trestu odnětí svobody). Nejsou-li tyto podmínky pro propadnutí věci či zabrání věci splněny, pak věznice postupuje dle § 12 odst. 2 zákona o Vězeňské a justiční stráži. 14. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že ke dni jeho vydání bylo v šetření, zda bude možné přistoupit k zabrání věci. Z právní úpravy obsažené v § 50 zákona o výkonu trestu odnětí svobody se nepodává, že by rozhodnutí o zabrání věci muselo být nutně vydáno před vydáním rozhodnutí o uložení kázeňského trestu, resp. před vydáním rozhodnutí o stížnosti proti takovému rozhodnutí. V dané věci došlo ke spáchání kázeňského přestupku dne 13. 10. 2023. Případné rozhodnutí o zabrání věci může být vydáno nejpozději dne 14. 10. 2024, budou-li pro vydání takového rozhodnutí splněny další podmínky, které jsou zakotveny v § 50 zákona o výkonu trestu odnětí svobody. Žalobce ani neuvádí, že by se například domáhal vydání telefonu, tedy jak konkrétně měl být v důsledku toho, že nedošlo ke dni vydání napadeného rozhodnutí k zabrání věci, zkrácen na svých právech. 15. Nevydání rozhodnutí o zabrání věci ke dni vydání napadeného rozhodnutí tedy vzhledem ke shora uvedenému nemohlo způsobit nezákonnost napadeného rozhodnutí. Soud proto neshledal danou námitku důvodnou. III.b. K námitce absence řádného posouzení zdravotního stavu 16. K druhé žalobní námitce, že před uložením kázeňského trestu nebyl řádně posouzen zdravotní stav žalobce, soud uvádí následující. 17. Podle § 49 odst. 1 zákona o výkonu trestu odnětí svobody platí, že „k uložení kázeňského trestu celodenního umístění do uzavřeného oddílu a umístění do samovazby je nezbytné předchozí posouzení lékaře, že odsouzený je zdravotně způsobilý podrobit se tomuto kázeňskému trestu.“ 18. Podle § 49 odst. 2 zákona o výkonu trestu odnětí svobody platí, že „před nástupem kázeňského trestu celodenního umístění do uzavřeného oddílu nebo umístění do samovazby a nejméně jednou týdně v průběhu jeho výkonu musí být odsouzený prohlédnut lékařem, který posoudí, zda je zdravotně způsobilý k výkonu tohoto kázeňského trestu. Tím není dotčeno právo odsouzeného na poskytování zdravotních služeb i v jiné době během výkonu