28 Az 2/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

28 Az 2/2025- 42 - text  13 28 Az 2/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Konečnou ve věci žalobce: Y. E. M. zastoupen advokátem Mgr. Umarem Switatem sídlem Dědinova 2011/19, 148 00 Praha 4 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2025, č. j. OAM-1547/BE-VL17-K01-2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce napadl žalobou doručenou Krajskému soudu v Hradci Králové dne 27. 2. 2025 v záhlaví specifikované rozhodnutí, kterým mu nebyla udělena mezinárodní ochrana ve smyslu § 12, § 13, § 14, § 14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Žalobci bylo rozhodnutí doručeno dne 13. 2. 2025. II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě 2. Žalobce uvedl, že přicestoval do České republiky jako nezletilý, přičemž již v té době byl sirotkem – matka zemřela po jeho narození a otec, když mu byly tři roky. Po smrti tety, která se o něj starala, zůstal zcela bez rodinného zázemí. 3. Po příjezdu do ČR byl navzdory svému věku (cca 17 a půl roku) umístěn do zařízení pro zajištění cizinců v Bělé Jezové, kde s ním bylo zacházeno jako s dospělým a bez přítomnosti orgánu péče o dítě. Tím došlo k porušení jeho práv jako nezletilého. Namítl, že jeho výslech, který se konal dne 8. 1. 2024, tedy v době jeho nezletilosti, byl proveden nezákonným způsobem a následný výslech dne 25. 7. 2024 (tj. po dosažení zletilosti) byl veden nevhodně, neboť správní orgán opakovaně odkazoval na předchozí jeho výpověď, čímž jej stresoval a ovlivňoval. Péče psycholožky, která mu byla poskytnuta, byla pouze formální a nedostatečná. 4. Dále žalobce uvedl, že v zemi jeho původu (Konžská republika) panuje dlouhodobě nestabilní bezpečnostní situace, nepřetržitá občanská válka, vysoká kriminalita a porušování lidských práv. Nemá v zemi nikoho blízkého, kontakt s babičkou je nemožný a neví, zda je vůbec naživu. Žalobce trpí psychickými problémy, včetně depresí a sebevražedných myšlenek a nemá prostředky na účinnou léčbu. 5. Rozhodnutí správního orgánu je podle žalobce nepřezkoumatelné, spekulativní a nezákonné. Zprávy ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv, o které své závěry žalovaný opírá, jsou nedostatečné. Navrhl, aby si soud vyžádal zprávy nezávislých mezinárodních organizací, konkrétně zprávu Human Rights Watch a Amnesty International. Dle žalobce se žalovaný nevypořádal ani s otázkou přiměřenosti zásahu do jeho soukromého a rodinného života, čímž došlo k porušení Listiny základních práv a svobod i Evropské úmluvy o lidských právech. 6. Žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Zdůraznil, že jeho psychický stav, věk a absence jakéhokoli zázemí v zemi původu zakládají důvody pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a a § 14b zákona o azylu a že návrat do Konžské republiky by pro něj znamenal vážné ohrožení života a zdraví. 7. Doplnění žaloby bylo soudu doručeno dne 7. 3. 2025 a žalobce k němu připojil též kopii rozhodnutí o zajištění a posudek ke zjištění jeho věku. Podrobněji rozvedl a doplnil své námitky vůči rozhodnutí žalovaného o neudělení mezinárodní ochrany. Zaměřil se zejména na vyvrácení žalovaným tvrzené nevěrohodnosti své výpovědi. Vysvětlil, že nesrovnalosti ohledně místa pobytu (Kinkala vs. Brazzaville) byly způsobeny technickými okolnostmi – škola v Kinkale byla spravována z Brazzaville a potvrzení o studiu vyřizoval známý, který uvedl svou adresu. Podobně rozpor ohledně toho, jak se seznámil a stýkal s panem F., který jej měl doprovázet do Evropy, vysvětluje jako důsledek špatného tlumočení – F. znal od dětství, ale intenzivněji se s ním stýkal až v posledním roce. 8. Žalobce dále upozornil, že správní orgán jej měl s případnými pochybnostmi konfrontovat a dát mu prostor k vyjádření, což se nestalo. Odkázal přitom na judikaturu, která tuto povinnost správního orgánu potvrzuje. Zdůraznil, že nevěrohodnost nelze zakládat na vedlejších nesrovnalostech, které nejsou podstatné pro azylový příběh. 9. Uvedl, že jako křesťan a syn svého otce mohl být cílem útoku skupiny Ninja a že rodina může být podle judikatury považována za sociální skupinu ve smyslu zákona o azylu. Správní orgán se vůbec nezabýval možným pokračováním pronásledování na základě příbuzenství či křesťanského vyznání. 10. Žalobce rovněž doplnil, že v napadeném rozhodnutí je nedostatečně posouzena možnost vnitřního přesídlení. Upozornil na etnické, kulturní a náboženské bariéry, kterým by čelil při přesídlení do jiné části Konga. Lidé z jihu země jsou podle něj automaticky považováni za sympatizanty rebelů a čelí diskriminaci. V tomto směru odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (ze dne 28. 7. 2009, č. j. 5 Azs 40/2009-74) čerpající z dokumentu UNHCR, který stanovuje kritéria pro posouzení realističnosti vnitřního přesídlení. 11. Dále se žalobce podrobněji vyslovil k otázce humanitárního azylu a je toho názoru, že kvůli chybnému postupu správního orgánu přišel o možnost získat trvalý pobyt. Byl nezákonně zajištěn jako dospělý, přestože posudek o jeho věku byl neprůkazný. Pokud by byl včas svěřen do ústavní péče, vznikl by mu podle § 87 zákona o pobytu cizinců nárok na trvalý pobyt. Tento nárok mu byl znemožněn, což považuje za přímý důsledek nezákonného postupu. Správní orgán se touto otázkou nezabýval a neudělení humanitárního azylu odůvodnil pouze jednou větou bez hlubší analýzy. Zdůraznil, že smyslem humanitárního azylu je poskytnout ochranu i v případech, které nespadají pod standardní důvody azylu, ale kde by bylo nehumánní ochranu neposkytnout. Odkázal na judikaturu, která potvrzuje, že správní uvážení nesmí být zneužito a musí být řádně odůvodněno (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004-55. 12. Závěrem setrval na svém návrhu zrušit napadené rozhodnutí. III. Vyjádření žalovaného 13. Žalovaný ve svých vyjádřeních ze dne 19. 3. 2025 a ze dne 5. 5. 2025 uvedl, že v žalobě proti rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany není možné vznášet námitky vůči rozhodnutí o již skončeném zajištění. Primárním azylovým důvodem žalobce je jeho obava z jednání konžské ozbrojené skupiny, tzv. Ninjů, tato skupina měla zavraždit jeho otce a později ohrožovat i samotného žalobce. Ten své obtíže zasadil do města Kinkala, kde tato protivládní skupina působí. Žalobce předložil správnímu orgánu fotokopii studentské karty a pasu, z nichž lze odvodit, že pobýval v hlavním městě Brazaville. Pochybnosti o pravdivosti žalobcem uváděných tvrzení prohlubuje i skutečnost, že si žalobce vůbec nebyl vědom závažných ozbrojených konfliktům, které probíhaly v regionu, kde měl žalobce žít. Tyto skutečnosti jsou pouze částí nesrovnalostí a rozporů, kterých se žalobce během správního řízení ve svých výpovědích dopustil. Jinak popisoval i samotný důvod vycestování a délku vazeb na osobu, která mu cestu do Evropy zařídila, důvod přerušení studia, své chování po údajném napadení, apod. 14. Žalovaný dodal, že své rozhodnutí nezaložil na tzv. zjevné nevěrohodnosti. Tvrzenými obtížemi se zabýval a dospěl k závěru, že nejsou s to založit důvod pro udělení jakékoliv formy mezinárodní ochrany. Nesrovnalosti ve výpovědích nebyly podle názoru žalovaného důvodem ke konání dalších doplňujících pohovorů, rozpory ve výpovědích podrobně rozepsal na str. 8 napadeného rozhodnutí. Na str. 9 pak zcela konkrétně uvedl, že vnitřní přesídlení žalobce je objektivně dostupné, tyto námitky tak nejsou v daném případě přiléhavé. Navrhl žalobu zamítnout, v reakci na doplnění žaloby pak na svém návrhu setrval. IV. Posouzení věci krajským soudem 15. Krajský soud Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Učinil tak bez nařízení jednání postupem a za podmínek stanovených dle ustanovení § 51 odst. 1 věty druhé s. ř. s. Po prostudování předloženého správního spisu dospěl krajský soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům, přičemž žalobu důvodnou neshledal. 16. Předmětem soudního přezkumu v projednávané věci je rozhodnutí, kterým žalovaný dospěl k závěru, že u žalobce není dán žádný z důvodů pro udělení mezinárodní ochrany dle zákona o azylu. 17. Krajský soud na úvod předesílá, že není smyslem soudního přezkumu podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto se může soud v případech shody mezi názorem soudu a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí odkazovat na toto odůvodnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, čj. 8 Afs 75/2005-130, publikovaný pod č. 1350/2007 Sb. NSS, či rozsudky téhož soudu ze dne 2. 7. 2007, čj. 4 As 11/2006-86, a ze dne 29. 5. 2013, čj. 2 Afs 37/2012-47; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu j