30 A 11/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

30 A 11/2025- 68 - text  19 30 A 11/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Tomáše Blažka a Mgr. Heleny Konečné, ve věci žalobkyně: T. K. proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, IČ 00007064 Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti ze dne 14. 2. 2025 o udělení dočasné ochrany žalobkyni jako nepřijatelné takto: I. Zásah žalovaného byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením její žádosti o dočasnou ochranu ze dne 14. 2. 2025. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který spatřuje v tom, že jí vrátil podanou žádost ze dne 14. 2. 2025 o dočasnou ochranu jako nepřijatelnou z důvodu, že získala dočasnou nebo mezinárodní ochranu v jiném členském státě EU, konkrétně ve Francii. Žalovaný žádost tedy vrátil jako nepřijatelnou ve smyslu § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (dále jen „zákon č. 65/2022 Sb.“, nebo také jen „Lex Ukrajina“), neboť právě tento důvod na příslušném formuláři zaškrtl. Z vyjádření žalovaného k žalobě je pak zřejmé, že vychází z toho, že důvodem vrácení žádosti bylo získání dočasné ochrany ve Francii, tj. důvod stanovený v § 5 odst. 1 písm. d) uvedeného zákona. II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě 2. Žalobkyně se žalobou ze dne 19. 2. 2025 domáhá určení, že byl nezákonný zásah žalovaného dne 14. 2. 2025 spočívající v posouzení její žádosti o dočasnou ochranu jako nepřijatelné z důvodu, že získala dočasnou nebo mezinárodní ochranu v jiném členském státě EU dle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb., a domáhá se obnovení stavu před vrácením její žádosti o dočasnou ochranu. 3. Žalobkyně nejprve uvedla, že je osobou, na kterou se povinně vztahuje prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. 3. 2022 (dále také jen „prováděcí rozhodnutí Rady“). Je státní příslušnicí Ukrajiny a v době před vypuknutím válečného konfliktu pobývala pouze ve své domovské zemi (na Ukrajině). Do České republiky uprchla 2. 9. 2024 z důvodu trvajícího válečného konfliktu na Ukrajině. Předtím měla udělenu dočasnou ochranu ve Francii, ta jí ale zanikla dne 19. 12. 2024. Českou republiku si vybrala proto, že zde pobývá její nejbližší rodina - matka (nar. 18. 6. 1985) a mladší sourozenci (nar. 19. 7. 2018 a 4. 4. 2007). Sama teprve před rokem dosáhla zletilosti, potřebuje tedy v této nelehké situaci pomoc a podporu své rodiny. 4. Žalobkyně popsala průběh dosavadního řízení, tj. že v ČR nejdříve požádala o dlouhodobé vízum za účelem strpění pobytu na území, to jí však rozhodnutím ze dne 7. 10. 2024 nebylo uděleno. Následně dne 14. 2. 2025 se dostavila osobně na KACPU v Hradci Králové, aby požádala o udělení dočasné ochrany v ČR. Její žádost však byla posouzena jako nepřijatelná z důvodu, že „žadatel(ka) získal(a) dočasnou nebo mezinárodní ochranu v jiném ČS EU”. Žalobkyně se domnívá, že neudělení dočasné ochrany je v jejím případě v rozporu se směrnicí Rady (EU) 2001/55/ ES, ze dne 20. července 2001, o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (dále jen „směrnice 2001/55/ES“ nebo „směrnice o dočasné ochraně“), a jejím prováděcím rozhodnutím, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu jejího článku 5, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana, kterými je Česká republika vázána. Pro úplnost žalobkyně dodala, že nemá možnost žádat o jiná pobytová oprávnění v ČR. 5. Žalobkyně označila svou žalobu přes soudní výluku v § 5 odst. 2 zákona č. 65/2022 Sb. za přípustnou a ustanovení o vyloučení soudního přezkumu za nepoužitelné a neaplikovatelné pro rozpor s právem Evropské unie. Institut dočasné ochrany je upraven v České republice zákonem o dočasné ochraně, ten byl však aktuálně částečně vyloučen a nahrazen zákonem č. 65/2022 Sb., který přináší další zákonu o dočasné ochraně neznámé instituty či lhůty jako např. institut nepřijatelnosti. Žalobkyně má za to, že tento institut je rozporný se směrnicí 2001/55/ ES. Ta totiž žádný institut nepřijatelnosti neupravuje a upravuje pouze důvody zamítnutí žádosti, tak jako to již mnoho let činí zákon o dočasné ochraně. Podle bodu 15 směrnice platí, že by členské státy měly poskytovat přiměřenou úroveň ochrany. Stejně tak čl. 28 uvádí taxativní důvody vyloučení osoby z poskytnutí dočasné ochrany, jako to činí i zákon o dočasné ochraně. Je tak nepřípustné, aby nad rámec směrnice bylo připuštěno meritorní posouzení žádosti o dočasnou ochranu pouhým sdělením o nepřijatelnosti žádosti. Pokud by mělo dojít k vyloučení osoby z poskytnutí dočasné ochrany, musí se tak stát na základě správního rozhodnutí, kterým bude žádost zamítnuta. K tomu poukázala na aktuální judikaturu správních soudů, která opakovaně dospěla k závěru, že výluka soudního přezkumu podle § 5 odst. 2 zákona č. č. 65/2022 Sb. je v rozporu s unijním právem, obdobně se vyjádřil také Veřejný ochránce práv ve svém šetření ve věci neudělení dočasné ochrany (čj. KVOP-5417/2023 ze dne 22. února 2023). 6. K nepřijatelnosti žádosti dle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb. žalobkyně namítla, že odepření registrace osoby, která již v minulosti byla registrována v jiném členském státě, je v rozporu se směrnicí 2001/55/ ES a prováděcím rozhodnutím Rady. Prováděcí rozhodnutí zavedlo okamžitou dočasnou ochranu pro všechny kategorie osob uvedené v čl. 2 odst. 1 a 2 a neexistuje žádný postup podávání žádostí o dočasnou ochranu nebo odpovídající ochranu podle vnitrostátního práva. Když se tedy dotčená osoba přihlásí příslušným orgánům, aby využila práv spojených s dočasnou ochranou nebo odpovídající ochranou, musí pouze prokázat svou státní příslušnost, status mezinárodní ochrany nebo rovnocenné ochrany, pobyt na Ukrajině nebo případně rodinnou vazbu. Prokázání státní příslušnosti, pobytu na Ukrajině a případně rodinné vazby jsou dostatečné k okamžité registraci osoby k dočasné ochraně. S poukazem na čl. 28 směrnice 2001/55/ ES žalobkyně uvedla, že důvod „podání žádosti o dočasnou ochranu v jiném členském státě“ pro vyloučení přístupu cizince k dočasné ochraně nezná. Zákon č. 65/2022 Sb. v tomto směru odporuje směrnici, což konstatoval například Krajský soud v Plzni ve svém rozsudku ze dne 17. 5. 2023, čj. 55 A 6/2023-44. Uvedené je dále možné dovodit z čl. 15 preambule prováděcího rozhodnutí, v kterém se členské státy dohodly, že nebudou uplatňovat článek 11 směrnice o dočasné ochraně. 7. Žalobkyně má tedy za to, že ustanovení § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. č. 65/2022 Sb. je v rozporu s čl. 28 směrnice o dočasné ochraně, s čl. 15 preambule prováděcího rozhodnutí a s čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí. Čl. 11 je jediným ustanovením směrnice, které omezuje sekundární pobyt. Členské státy se rozhodly vzdát zpětného přebírání v celé EU, což zakotvily do bodu 15 odůvodnění prováděcího rozhodnutí Rady. Žalobkyně se tedy domnívá, že v tomto kontextu neexistuje žádné omezení sekundárních pohybů v rámci států EU. Uvedený výklad potvrzuje i praxe jiných členských států ohledné poskytování dočasné ochrany (Itálie, Rumunsko, Belgie). Stejný postup možnosti získat dočasnou ochranu, ačkoli byla již udělena v jiném členském státě EU, aplikuje i Finsko a žalobkyni je známo, že tento postup považuje za běžný i Německo a Polsko. Z uvedeného tedy dle žalobkyně vyplývá, že zásah spočívající ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu z důvodu nepřijatelnosti je zásahem nezákonným. 8. K závěru o nepoužitelnosti úpravy nepřijatelnosti žádosti pro rozpor se směrnicí o dočasné ochraně poukázala žalobkyně i na rozhodování správních soudů v ČR (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2023, čj. 6 A 82/2023-41, rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 6. 2023, čj. 18 Az 14/2023-20, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2024, čj. 5 A 47/2024-33 a zejména[OBRÁZEK] rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2024, čj. 10 Azs 151/2024-28, které se zabývaly skutkově obdobnou situací). Podle ustálené judikatury správních soudů přitom platí, že pokud je ustanovení vnitrostátního práva v rozporu s právem Evropské unie v neprospěch žalobce, je soud povinen od této vnitrostátní právní normy odhlédnout a nepoužít ji. V tomto směru odkázala na rozsudek NSS ze dne 29. 11. 2017, čj. 6 Azs 320/2017-20. 9. Žalobkyně shrnula, že zásah spočívající ve vrácení její žádosti o dočasnou ochranu z důvodu nepřijatelnosti je zásahem nezákonným. Měla by mít právo na udělení dočasné ochrany v České republ