30 Az 4/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

30 Az 4/2025- 71 - text  15 30 Az 4/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Rutschem ve věci žalobce: S. Ch. zastoupen advokátkou Mgr. Janu Kubrtovou sídlem Dlouhá 103/17, 500 03 Hradec Králové proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. května 2025, č. j. OAM- 502/DS-D03-510-2024, ve věci mezinárodní ochrany, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce podal u krajského soudu žalobu, doručenou dne 30. 5. 2025, proti shora označenému rozhodnutí, kterým žalovaný rozhodl, že mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), se žalobci neuděluje. 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí se žalovaný zabýval důvody pro udělení azylu ve smyslu ustanovení § 12 zákona o azylu, existencí důvodů pro udělení azylu za účelem sloučení rodiny ve smyslu § 13 cit. zákona a pro udělení humanitárního azylu ve smyslu § 14 cit. zákona, dále se zabýval důvody pro udělení doplňkové ochrany ve smyslu § 14a cit. zákona a konečně i existencí důvodů pro udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny ve smyslu § 14b cit. zákona. Dospěl přitom k závěru, že v případě žalobce není dán žádný z důvodů pro udělení mezinárodní ochrany, jak jsou předvídány výše citovanými ustanoveními zákona o azylu. II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě 3. Ve včas podané žalobě žalobce žádal, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Uvedl, že mu napadeným rozhodnutím byla zkrácena jeho práva coby žadatele o udělení mezinárodní ochrany, v důsledku čehož mu hrozí závažná újma. Napadené rozhodnutí označil za nezákonné, neboť žalovaný nesprávně vyhodnotil podmínky § 12 písm. b) a §14a zákona o azylu a to tím, že nedostatečně přihlédl k individuální situaci žalobce. 4. Sdělil, že v žádosti i v pohovorech uvedl, že konvertoval ke křesťanství, konkrétně k protestanskému směru, přičemž tato konverze vychází z jeho hlubokého vnitřního přesvědčení a odmítnutí islámu, se kterým se nikdy plně neztotožnil. Žalovaný však jeho křest bagatelizuje jako formální akt a tvrdí, že není důkazem o žalobcově náboženském přesvědčení. Dle žalobce žalovaný zcela ignoroval skutečnost, že žalobce je praktikujícím křesťanem, účastní se bohoslužeb, modlí se, sdílí víru s ostatními členy této církve a pomáhá druhým. Žalovaný situaci vůbec nevzal v úvahu a pouze ve svém rozhodnutí odůvodnil, že žalobce nezná základy své víry. K tomu žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. 4 Azs 152/2004. 5. Dále namítl, že žalovaný zpochybnil věrohodnost jeho výpovědí, mimo jiné s odkazem na drobné nesrovnalosti, aniž by vzal v úvahu, že pohovory byly vedeny s tlumočníky afgánského původu, kteří nemluvili perfektně persky, což žalobci ztěžovalo pochopení otázek ohledně jeho víry. Tato jazyková bariéra měla způsobit drobné nesrovnalosti ve výpovědích. Pohovory byly navíc dlouhé, vyčerpávající a nepřiměřeně obtížné. 6. Žalovaný tedy dle žalobce nesprávně posoudil skutkový stav a zcela bagatelizoval specifickou žalobcovu situaci, aniž by vyhodnotil individuální okolnosti. Odůvodnění rozhodnutí je povrchní, formální, a nezohledňuje základní důkazní prostředky, výpovědi ani zprávy o porušování náboženské svobody v Íránu. 7. Pokud by se žalobce vrátil do Íránu, hrozí mu smrtelný trest za konverzi od islámu ke křesťanství, jelikož je to tamními zákony klasifikováno jako trestný čin. Navrácení žalobce by tak představovalo porušení práva na život a závazků, kterými je Česká republika vázána dle mezinárodního práva. Žalobce je přesvědčen, že jsou naplněny podmínky § 14a zákona o azylu, neboť mu skutečně hrozí vážná újma v případě návratu. 8. Rozhodnutí žalovaného také porušuje princip non-refoulement, neboť žalobce vystavuje reálnému nebezpečí, které bylo žalovaným nesprávně bagatelizováno. 9. Navrhl proto zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. III. Shrnutí vyjádření žalovaného 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že popírá oprávněnost žaloby a nesouhlasí s ní, neboť neprokazuje nezákonnost napadeného rozhodnutí. Odkázal na obsah správního spisu, zejména na žádost o udělení mezinárodní ochrany a jednotlivé protokoly o pohovoru včetně ostatního spisového materiálu. Žalovaný zjistil skutečný stav věci, zabýval se dostatečně všemi skutečnostmi, které žalobce sdělil, a opatřil si úplné podklady pro vydání rozhodnutí. 11. V průběhu správního řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce je obava o život v zemi původu v důsledku jeho konverze ke křesťanství. 12. Žalovaný připomněl, že žalobce v rámci žádosti o mezinárodní ochranu sdělil, že nezastává žádné politické přesvědčení. V průběhu správního řízení uvedl, že neměl nikdy ve vlasti žádné problémy se státními orgány ani bezpečnostními orgány. Nesdělil žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možno usoudit, že by on sám ve své vlasti byl pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, taktéž se nezmínil o jakýchkoli veřejných aktivitách, které by se daly považovat za uplatňování politických práv a svobod, či jakýchkoliv potížích, kterým by kvůli takovým aktivitám měl čelit. 13. Pokud jde o křestní list ze dne 3. 10. 2024 vydaný J. N. z Katharinenkirche v Dortmundu a dokumenty z přípravy na křest ze SRN, tak správní orgán přijal tyto materiály jako potvrzení o proběhlém školení a následném formálním završení konverze prostřednictvím křtu, nicméně v toliko formální změně víry nespatřuje přiměřenou pravděpodobnost pronásledování. Dle žalovaného prodělaný křest v žalobcově individuálním případě rozhodně neprokazuje příklon ke křesťanství, jeho náboženskou identitu a nesvědčí o jeho náboženském přesvědčení, naopak skutková zjištění učiněná ohledně všech aspektů jeho konverze indikují, že samotný křest není skutečností způsobilou k tomu, aby jmenovaný byl ve své individuální situaci schopen prokázat jakékoliv skutečné a závažné změny svých náboženských postojů, které na rozdíl od jeho případu, každou skutečnou konverzi k novému náboženství definují. Správní orgán nepovažuje formální konverzi jmenovaného na křesťanskou víru za aspekt, který by svědčil přiměřené pravděpodobnosti pronásledování, o to více za situace, kdy státní orgány Íránu o žádném křtu nemají informace. Co se týče potvrzení o převodu peněz pro převaděče, správní orgán v předmětných dokumentech neshledává žádnou azylovou relevanci a jako takové je nepřijímá. 14. Žalovaný nerozporuje informace o neuspokojivém stavu lidských práv a zatýkání křesťanských konvertitů v Íránu, avšak s ohledem na to, že jmenovaný není pravověrným a praktikujícím křesťanem, jsou tyto informace s ohledem na individuální situaci dotyčného naprosto irelevantní a nepřiléhavé (k problematice nemožnosti porovnávat informace o zemi původu, když je azylový příběh nevěrohodný, se vyslovuje jasně rozsudek NSS v Brně ze dne 1. 4. 2009, č. j. 2 Azs 5/2009–113). 15. Žalovaný dále poukázal, že žalobce, který údajně konvertoval (vzhledem k rozporuplné výpovědi neznámo, zdali v Íránu či v SRN), nedisponuje naprosto žádným náboženským přesvědčením, neboť jeho výpovědi v podstatě vypovídají o tom, že svoji víru vůbec nechápe, nedokáže ji ani v obecnosti popsat či byť jednoduchým způsobem formulovat. 16. Dále uvedl, že odmítá žalobní námitky, neboť sdělené obavy usmrcení nebo reálné hrozby pronásledování shledává jako účelové a nadnesené. Tlumočení u jednotlivých pohovorů pak proběhlo řádně a žalobce žádné výtky neuplatnil. Takové námitky považuje žalovaný za účelové. 17. Závěrem navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Jednání před soudem 18. Při jednání dne 12. 8. 2025 odkázala zástupkyně žalobce nejprve na obsah žaloby. K dotazu soudu uvedla, že doklady, které k žádosti žalobce zaslala soudu den před jednáním, směřují k tomu, že by žalobci v důsledku jeho zdravotního stavu mohl vzniknout nárok na humanitární azyl dle § 14 zákona o azylu. Pověřená pracovnice žalovaného odkázala na písemné vyjádření žalovaného ve věci. 19. Poté se k věci obsáhle vyjádřil sám žalobce. Uvedl, že v případě návratu do země původu bude považován za člověka, který dělá něco proti islámu nebo jeho politickému systému. Poukázal dále na aktuální situaci mezi Íránem a Izraelem – pokud by se vrátil, bude považován za agenta, což se dle něho nyní v Íránu děje. Po konverzi je považován ze strany manželky, ze strany dcery i dalších členů rodiny za nečistého, nebudou se s ním stýkat. Konstatoval, že chodí do malého kostelíku v Kostelci nad Orlicí zhruba 2x do měsíce, snaží se chodit pravidelně. Navštěvuje také katolický kostel, asi 1x za 2 týdny. V návaznosti na to soudu na svém mobilu ukázal fotografii programu bohoslužeb a fotografii knihy – perského překladu Bible, kterou měl s sebou při jednání, j