31 Af 2/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

31 Af 2/2025- 61 - text 8 31 Af 2/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové, soudce Mgr. Ondřeje Bartoše a soudkyně JUDr. Ivony Šubrtové ve věci žalobkyně: ACR Design, s.r.o., IČ 47306378 se sídlem Krkonošská 186, 543 01 Vrchlabí zastoupená JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem se sídlem Palackého 151/10, 796 01 Prostějov proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2025, č. j. 2731/25/5200-11434-713082, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně napadla žalobou podle § 65 a násl. soudního řádu správního (s. ř. s.), v záhlaví uvedené rozhodnutí, kterým žalovaný jako odvolací orgán podle § 114 odst. 1 daňového řádu (d. ř.) zamítl odvolání žalobkyně proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu pro Královéhradecký kraj (správce daně) ze dne 19. 6. 2023, č. j. 1308930/23/2714-50524-608101, kterým byla žalobkyni doměřena daň z příjmů z právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 vyšší o částku 168 720 Kč a současně žalobkyni vznikla zákonná povinnost uhradit penále ve výši 33 744 Kč. II. Žaloba 2. Žalobkyně navrhla zrušení napadeného rozhodnutí s tím, že sporné provize vyplácené společnosti Motorsport, spol. s r. o., představují daňově uznatelné výdaje dle § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (zákon o daních z příjmů). Tvrdila, že v daňovém řízení prokázala jejich existenci, úhradu i věcnou a časovou souvislost s podnikatelskou činností a příjmy za rok 2019. Výdaj na provize vyplácené spol. Motorsport proto měl být posouzen jako daňově uznatelný výdaj ve smyslu ustanovení § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. 3. Spolupráce žalobkyně se spol. Motorsport započala již v roce 2004. Smluvní vztah se společností Škoda Auto a.s. měla tehdy pouze spol. Motorsport; žalobkyně byla pouze subdodavatelem, protože neměla dostatečné reference pro to, aby se mohla o uzavření smluvního vztahu se Škoda Auto a. s. ucházet. Díky spol. Motorsport žalobkyně získala možnost spolupráce se společností Škoda Auto a. s. alespoň z pozice subdodavatele. 4. V roce 2010 žalobkyně začala budovat vlastní přímou spolupráci se spol. Škoda Auto a. s. Spol. Motorsport zůstávala i nadále přímým dodavatelem spol. Škoda Auto a. s. v oblasti optické přípravy. V tomto roce se však žalobkyně přestěhovala do prostor společnosti Škoda Auto a. s. a začala společnosti Škoda Auto a. s. na přímo poskytovat služby jdoucí nad rámec služeb poskytovaných spol. Motorsport, jako jsou například převozy vozidel či pneuservisní a mechanické práce. Tyto zakázky žalobkyně získala bez přispění spol. Motorsport, proto jí v této souvislosti neplatila žádnou provizi. 5. V roce 2015 žalobkyně vyhrála výběrové řízení na dodavatele společnosti Škoda Auto, a. s. K tomuto úspěchu jí významně pomohla právě spol. Motorsport. Kromě téměř 11leté spolupráce, v rámci které žalobkyně získávala potřebné know-how, tato pomoc spočívala v poskytnutí referencí a informací o nastavení obchodních vztahů se Škoda Auto a. s. Především se ale spol. Motorsport jako dosavadní dodavatel spol. Škoda Auto a.s. rozhodla výběrového řízení nezúčastnit a tím přenechat své místo žalobkyni. 6. Tato pomoc ze strany spol. Motorsport byla podmíněna uzavřením Smlouvy o zprostředkování ze dne 1. září 2015, na jejímž základě žalobkyně vyplácela spol. Motorsport 5% provizi jakožto odměnu za to, že žalobci zprostředkovala a svým jednáním (resp. zdržením se jednání) umožnila tuto obchodní příležitost. 7. Protože díky přispění spol. Motorsport trvala obchodní spolupráce mezi žalobkyní a společností Škoda Auto a. s. i v roce 2019, byla tato provize vyplácena i v roce 2019, ovšem pouze z těch zakázek, které byly získány díky počátečnímu přispění spol. Motorsport. Tyto skutečnosti žalobkyně v daňovém řízení prokázala. 8. Po výběrovém řízení v roce 2015 následovala další výběrová řízení, na jejichž základě žalobkyně od roku 2015 opakovaně každé tři roky potvrzuje své postavení u společnosti Škoda Auto a. s. Není však pravdou, že by spol. Motorsport na tomto úspěchu v dalších výběrových řízeních neměla podíl. Plnění, které poskytla žalobci v návaznosti na výběrové řízení v roce 2015, mělo přesah i do následujících let. Bez počátečního přispění spol. Motorsport a bez vzdání se jejího postavení u Škoda Auto a.s., by žalobkyně své první výběrové řízení v roce 2015 ani v dalších letech (2018) pravděpodobně neměla šanci vyhrát a neměla by poté ani šanci pokračovat v budování obchodních vztahů se spol. Škoda Auto a. s. 9. Žalovaný dostatečně nezohlednil čestné prohlášení spol. Motorsport. Opomenul také rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který v obdobné situaci daňovou uznatelnost nákladu na provizi potvrdil. Žádné z žalovaným odkazovaných rozhodnutí Nejvyššího správního soudu se ve skutkových okolnostech nepřibližuje nyní řešené věci. 10. V situaci, kdy byl výsledek každého dalšího výběrového řízení navázán na počáteční úspěch žalobkyně v roce 2015 a na dodržení dohody se spol. Motorsport, která se mimo jiné zavázala neúčastnit se budoucích výběrových řízeních, je zjevné, že bez přispění spol. Motorsport by žalobkyně příjmy z optické přípravy vozidel pro společnost Škoda Auto a. s. nezískala. Proto výběrové řízení v roce 2018 nemohlo způsobit narušení věcné a časové souvislosti mezi výdajem na tuto provizi a příjmy žalobkyně. Orgány finanční správy nemohou zasahovat do práva daňových subjektů na svobodné uspořádání soukromoprávních vztahů. 11. Závěrem žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 1 Afs 41/2012, ze kterého vyplývá, že úhrada provize za obdobný typ plnění, jaké poskytla spol. Motorsport žalobkyni, nepředstavuje nestandardní obchodní nastavení, které by mohlo být v rozporu s veřejným zájmem. Tato provize, je-li průběh obchodní transakce hodnověrným způsobem vylíčen a podložen (jako tomu bylo v nyní řešené věci), je způsobilá být daňově uznatelným výdajem. Je přitom nerozhodné, zda si smluvní strany sjednají jednorázovou provizi nebo opakovanou provizi v souvislosti s opakujícími se zakázkami. III. Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde se věcně vypořádal se vznesenými námitkami. 13. Žalovaný neshledal bezprostřední souvislost mezi provizemi vyplacenými žalobkyní společnosti Motorsport, spol. s r. o., v roce 2019 na základě smlouvy z roku 2015 a příjmy generovanými v témže roce. Žalobkyně tvrzenou vazbu neprokázala. Příjmy za rok 2019 byly podle žalovaného výsledkem výběrového řízení z roku 2018, nikoliv z roku 2015. 14. Podle žalovaného nelze za rozhodující faktor úspěchu žalobkyně ve výběrovém řízení v roce 2018 považovat jednání společnosti Motorsport v roce 2015. Stěžejním důvodem pokračování obchodní spolupráce se společností Škoda Auto a.s. byla přímá zkušenost s kvalitou služeb žalobkyně, nikoliv zprostředkované reference. Provize vyplacené společnosti Motorsport tak neměly faktický dopad na příjmy v roce 2019 a nebyly daňově uznatelné dle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. 15. Čestné prohlášení společnosti Motorsport ze dne 15. 5. 2023, v němž deklaruje dohodu s žalobkyní o neúčasti ve výběrovém řízení v roce 2014 výměnou za provize, žalovaný nezpochybnil. Nicméně prohlášení podle něj neprokazuje daňovou účinnost provizí vyplacených v roce 2019 dle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů, neboť osvědčuje pouze existenci dohody, nikoliv přímou souvislost s příjmy v daném zdaňovacím období. 16. Žalovaný odmítl, že by došlo k nepřiměřenému zásahu do práv žalobkyně na svobodné uspořádání soukromoprávních vztahů, a zdůraznil, že respektuje autonomii vůle smluvních stran. Ujednání o provizích ve smlouvě ze dne 1. 9. 2015 však musí být posuzována z pohledu daňového práva, konkrétně dle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Skutečnost, že byla sjednána povinnost hradit provizi, sama o sobě nezakládá daňovou účinnost těchto nákladů. 17. Žalovaný označil jím citovanou judikaturu za aplikovatelnou, ačkoliv připustil skutkové odlišnosti dané atypičností případu žalobkyně. Rozsudek NSS ze dne 15. 8. 2012, na který odkázala žalobkyně, se týkal jednorázové provize bezprostředně navazující na uzavření smlouvy, zatímco v projednávané věci šlo o měsíční provize vyplácené s několikaletým odstupem, bez přímé a bezprostřední souvislosti s příjmy v kontrolovaném zdaňovacím období. IV. Posouzení věci krajským soudem 18. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního soudního řádu správního v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1, 2 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění podmínek § 51 s. ř. s. 19. Žaloba není důvodná. 20