8 Afs 370/2021 — Nejvyšší správní soud

31 Af 8/2024- 41 - text  7 31 Af 8/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové, soudce Mgr. Ondřeje Bartoše a soudkyně JUDr. Ivony Šubrtové ve věci žalobkyně: M. Š. zastoupena Tomášem Vrbackým, advokátem se sídlem Mánesova 658/5a 500 02 Hradec Králové proti žalovanému: Finanční úřad pro Královéhradecký kraj se sídlem Horova 17, Hradec Králové v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 6. 2024, č. j. 1082330/24/2701-51524-607136, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se domáhala zrušení rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl její žádost o prominutí pokuty ve výši 1 573 540 Kč za neoznámení osvobozeného příjmu podle § 38w zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „zákon o daních z příjmů“) a § 259 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „d. ř.“). II. Žaloba 2. Žalobkyně namítala nezákonnost napadeného rozhodnutí z důvodu nesprávné aplikace ustanovení § 38w zákona o daních z příjmů a ustanovení § 259 a § 259c d. ř. Podle § 38w odst. 6 zákona o daních z příjmů mohl žalovaný pokutu uloženou za neoznámení osvobozeného příjmu zcela nebo zčásti prominout, pokud k nesplnění povinnosti oznámit osvobozený příjem došlo z důvodu, který lze s přihlédnutím okolnostem daného případu ospravedlnit. Takové důvody byly u žalobkyně dány. Žalobkyně si nebyla své povinnosti vědoma. Přes platnost zásady, že neznalost zákona neomlouvá, lze předpokládat, že žalobkyně jako zdravotní sestra, nepodnikatel, nebude dokonale ovládat zákon o daních z příjmů. Žalobkyně má pouze příjmy ze závislé činnosti a nepodává daňové přiznání. Výše pokuty je ve zjevném nepoměru k příjmům žalobkyně, které jsou ve výši cca 22 tis. Kč měsíčně. Příjem, který žalobkyně byla povinna oznámit, byl od jejího manžela; žalobkyni vznikla povinnost podat oznámení o osvobozených příjmech z důvodů zúžení SJM. Žalobkyně dále namítala, že samo uložení pokuty je nezákonné, neboť neobdržela od manžela příjem přesahující 5 mil. Kč, nýbrž více dílčích příjmů, které až ve svém součtu přesahují částku 5 mil. Kč. Žalovaný postupoval podle pokynu GFŘ D-28, který není právně závazný. Žalovaný nezohlednil četnost porušování povinností při správě daní; pokud by tak učinil, musel by pokutu přinejmenším snížit, neboť šlo o žalobkynino první porušení povinnosti při správě daní. Žalobkyně uvedla, že smyslem a účelem institutu úplného či částečného prominutí pokuty za neoznámení osvobozeného příjmu je korekce pokuty ve výjimečných případech, kdy její výše s přihlédnutím k okolnostem věci a poměrům daňového subjektu neodpovídá zobecnitelné představě o spravedlivosti sankce. Za tyto individuální okolnosti lze považovat nevědomost žalobkyně o povinnosti oznámit osvobozený příjem a také profesi žalobkyně a její příjem, který je v hrubém nepoměru s výší pokuty. III. Vyjádření žalovaného 3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde uvedl, že nevědomost žalobkyně o povinnosti oznámit osvobozený příjem nemůže být důvodem pro prominutí pokuty, neboť v takovém případě by bylo možné bez dalšího zkoumání prominout pokutu všem nepodnikajícím daňovým subjektům. Správce daně ani nemůže posuzovat daňové subjekty podle jejich zaměstnání, vzdělání či zdroje příjmů. Osoby zúčastněné na správě daní mají rovné postavení a správce daně dbá na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Tvrzení žalobkyně, že měla pouze příjmy ze závislé činnosti, k nimž je výše uložené pokuty v nepoměru, není ospravedlnitelným důvodem: výše pokuty se odvíjela od výše neoznámeného příjmu (15 735 394,55 Kč). Tato částka byla v roce 2016 příjmem žalobkyně. Irelevantní je i okolnost, že šlo o příjem od manžela žalobkyně z titulu zúžení SJM. Názor žalobkyně, že nezákonné je samotné uložení pokuty, není předmětem tohoto sporu. Otázkou četnosti porušování povinnosti při správě daní se žalovaný nezabýval, neboť neshledal ospravedlnitelné důvody pro prominutí pokuty. IV. Replika žalobkyně 4. Žalobkyně v replice poukázala na skutečnost, že pokuta ve výši 10 % neoznámeného osvobozeného příjmu je značně vysoká. Zopakovala, že žalovaný měl zohlednit okolnosti daného případu, a v rámci toho měl zkoumat otázku znalosti zákona o daních z příjmů u žalobkyně, která zákon jako zdravotní sestra nepotřebovala znát. Žalobkyně dále zmínila, že povinnost oznamovat osvobozené příjmy platí až od 1. 1. 2015, osvobozené příjmy se proto oznamovaly až v roce 2016. Povinnost ohlašovat osvobozené příjmy se ještě nedostala do povědomí laické veřejnosti. Žalobkyně pak oznámila osvobozený příjem bezprostředně po výzvě správce daně, kterou obdržela téměř až za 3 roky od nesplnění povinnosti. Žalovaný nijak nezohlednil lidské hledisko, které v souladu s pokynem D-56 zohlednit měl. V souladu s pokynem by měl žalovaný zohlednit např. i skutečnost, že poplatník na výzvu správce daně podal oznámení o osvobozených příjmech do 120 dnů od uplynutí lhůty pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém příjem obdržel. Pokud v dané věci žalovaný žalobkyni vyzval až po cca 1 000 dnech, byla žalobkyně tímto postupem poškozena, neboť vyzval-li by ji žalovaný dříve, mohla citované kritérium podle pokynu D-56 splnit. V. Jednání 5. Krajský soud věc projednal 16. 1. 2025 za účasti žalobkyně, jejího právního zástupce a pověřeného pracovníka žalovaného. Zástupce žalobkyně odkázal na písemné vyhotovení žaloby; zopakoval, že v případě žalobkyně existovaly ospravedlnitelné důvody, pro které nesplnila povinnost oznámit osvobozený příjem a žalovaný tuto skutečnost nesprávně vyhodnotil. Dotčené ustanovení § 38w zákona o daních z příjmů je laické veřejnosti zcela neznámé. Navíc v případě žalobkyně šlo o majetkový transfer mezi manželi a jednalo se o převod podílových listů. Žalobkyně je zdravotní sestrou a nelze od ní očekávat, že bude odebírat sbírku zákonů a podrobně studovat daňové předpisy, které jsou nadto velmi složité, nepřehledné a často novelizované. Její nevědomé opomenutí je tedy omluvitelné. Za významné označil také to, že žalobkyně byla k oznámení příjmu vyzvána správcem daně až po 1 000 dnech od uplynutí lhůty a bezodkladně poté svou povinnost dodatečně splnila. 6. Pověřená pracovnice žalovaného odkázala na písemné vyjádření k žalobě. V reakci na repliku žalobkyně dále doplnila, že žalovaný při posuzování předmětné žádosti o prominutí pokuty vycházel z obecných pravidel stanovených v § 259 a 259c d. ř., které vykládal v souladu s příslušným pokynem Generálního finančního ředitelství, který má sjednocovat rozhodovací praxi správců daně. V souladu s předmětným pokynem správce daně na případ žalobkyně aplikoval základní čtyři kritéria (poplatník je stižen závažnou chorobou, živelní pohromou, anebo poplatník podal oznámení na základě výzvy správce daně ve lhůtě 120 dnů od uplynutí zákonné lhůty pro podání daňového přiznání, nebo bez výzvy ve lhůtě 150 dnů). Správce daně shledal, že ani jeden z důvodů na případ žalobkyně nedopadá. Dále se proto správce daně zaobíral tím, jestli neexistuje ospravedlnitelný důvod nad rámec stanovený pokynem; dospěl k závěru, že nikoli. Pokud jde o námitku, že žalovaný vyzval žalobkyni k oznámení osvobozeného příjmu až po 1 000 dnech, pak k tomu došlo na základě daňové kontroly, která probíhala u manžela žalobkyně, v rámci níž žalovaný zjistil, že došlo k bezúplatnému převodu podílových listů a dozvěděl se tedy o skutečnosti zakládající povinnost žalobkyně podat oznámení. Výzva pak byla vydána bezodkladně poté, co pracovník vyměřovacího oddělení obdržel od příslušných pracovníků kontrolního oddělení předmětnou informaci. Pro vyměření pokuty je však tato okolnost irelevantní. VI. Posouzení věci krajským soudem 7. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v řízení podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). 8. Žaloba není důvodná. 9. Z předloženého správního spisu krajský soud zjistil, že platebním výměrem na pokutu ze dne 27. 1. 2020, č. j. 113437/20/2701-51050-605697, byla žalobkyni uložena povinnost uhradit pokutu za neoznámení osvobozeného příjmu, jelikož oznámení o osvobozených příjmech nepodala do konce lhůty pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém příjem obdržela, tj. v dané věci do 3. 4. 2017. Proti platebnímu výměru podala žalobkyně žalobu, o níž rozhodoval zdejší soud v řízení vedeném pod sp. zn. 31 Af 16/2020. Krajský soud původně žalobě vyhověl rozsudkem č. j. 31 Af 16/2020-47. Rozsudek byl napaden kasační stížností, na jejímž základě Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V dalším řízení krajský soud žalobu za