52 A 17/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

52 A 17/2025- 104 - text 13 52 A 17/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Aleše Korejtka a JUDr. Petry Venclové, Ph.D., v právní věci žalobce: M. K. v zastoupení Mgr. Bc. Ondřej Říha, LL.M., advokát sídlem Ovocný trh 572/11, Staré Město, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, IČ 70892822 sídlem Komenského náměstí 125, 532 11 Pardubice za účasti: Obec Budislav, IČO 00276511 sídlem Budislav 64, 569 65 Budislav u Litomyšle v zastoupení Mgr. Tomáš Novotný, advokát sídlem U Cihláře 3888, 580 01 Havlíčkův Brod v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 1. 2025, č. j. KUPA-231/2025-2, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se včasnou žalobou domáhal soudního přezkumu v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Litomyšl, odboru místního a silničního hospodářství, ze dne 17. 09. 2024, č. j. MěÚ Litomyšl 067477/2024, jímž bylo rozhodnuto o tom, že je žalobce povinen odstranit nepovolenou pevnou překážku – dva kovové stojany spojené červenobílou výstražnou páskou a 7 pytlů s blíže nezjištěným obsahem – mimo veřejně přístupnou účelovou komunikaci na pozemku p.p.č. X1 v k.ú. X. 2. Žalobce nejprve shrnul skutkový stav věci, když uvedl, že je vlastníkem pozemku par. č. X1 v k.ú. X, přičemž tento pozemek slouží jako zahrada rodinného domu č.p. Y1. Dotčený pozemek neměl nikdy být veřejnou komunikací, nýbrž trvalým travním porostem. V bezprostřední blízkosti tohoto pozemku se nachází veřejná komunikace na poz. č. Z1, která byla vždy užívána jako hlavní přístupová cesta v této lokalitě. Žalobce dále rozvedl, že část této veřejné komunikace měla být už dříve neoprávněně oplocena vlastníkem domu č.p. Y2 a teprve v návaznosti na tento počin se měly vytvořit vyježděné koleje v travním porostu vedle skutečné komunikace. V roce 2010 mělo dojít k neoprávněnému oplocení ze strany vlastníka domu č.p. Y2, který tím tak měl zasáhnout do zmíněné veřejné komunikace na par. č. Z1, čímž mělo zároveň dojít ke změně dopravních poměrů v místě připojení rodinného domu žalobce. V letech 2013 až 2015 měla obec Budislav navézt do vyježděných kolejí a na část poz. č. X1 štěrkový materiál, aby „uměle vytvořila dojem „cesty“ přes zahradu žalobce.“ Následně mělo docházet k splachování různého materiálu z této cesty na pozemek žalobce, který v roce 2023 umístil na pozemek č. X1 pytle s pískem jako ochranné opatření proti splachování materiálu z přilehlé komunikace. Toto ochranné opatření se následně stalo předmětem správního řízení, ze kterého vzešlo i žalované rozhodnutí. 3. Následně žalobce explicitně vymezil celkem čtyři žalobních bodů, které blíže rozvedl. Na prvním místě poukazuje na údajný formalismus úřadů, kterým mělo dojít k porušení jejich nestranného a objektivního postupu, když mělo dojít k ignoraci několika rozhodných skutečností (str. 4 žaloby). Za druhé se žalobce domnívá, že došlo k porušení zákazu libovůle, resp. zákazu zneužití správního uvážení). Na třetím místě stojí uveden argument toho, že žalované rozhodnutí je nepřezkoumatelné a nesrozumitelné, když se nemělo MPSV řádně vypořádat s odvolacími námitkami. V rámci čtvrtého žalobního bodu žalobce rozporuje jednotlivé znaky veřejně přístupné účelové komunikace tak, jak je vyhodnotily správní orgány. 4. Žalobce navrhnul, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, spolu s přiznáním povinnosti zaplatit žalobci náklady řízení. 5. Ve vyjádření v žalobě odkázal žalovaný na obsah žalovaného rozhodnutí a navrhl, aby soud žalobu zamítl. K žalobní argumentaci se žalovaný vyjádřil tak, že ve správním řízení bylo postupováno nestranně a objektivně, když byl náležitě zjištěn skutkový stav. Žalovaný dodal, že předmětná komunikace se nenachází pouze na pozemku č. Z1, ale částečně i na pozemku č. X1. Dále bylo dodáno, že existence účelové komunikace není podmíněna evidencí v katastru nemovitostí, ani v pasportu komunikací, protože za rozhodující je považován faktický stav. Podle žalobce je průběh dané komunikace v terénu dlouhodobý, což má být osvědčeno z relevantních map a ortofotomap. Žalovaný podotkl, že v rámci řízení o odstranění překážky není úkolem silničního správního orgánu řešit otázku nepovolených staveb z minulosti, přičemž nesouhlasil-li žalobce s výstavbou oplocení u domu č.p. Y2 v obci Budislav, tak měl a mohl proti takové skutečnosti brojit ve stavebním řízení. 6. Obec Budislav jako osoba zúčastněná se k žalobě vyjádřila tak, že bude v rámci soudního řízení uplatňovat svá práva, přičemž uvedla následující. Celý problém měl vzniknout v důsledku digitalizace katastrálních map, když pro relativně nízkou přesnost došlo k tomu, že historicky konzistentní cesta se nyní zdá vést zahradě žalobce. Nicméně má platit, že trasa této cesty je od nepaměti neměnná, proto osoba zúčastněná považuje argumentaci předmětné žaloby, zejména bod 10, za zavádějící, tj. nezaloženou na pravdě, protože trasa této cesty se v roce 2010 neměla nikterak změnit a oplocení pozemku vlastníka domu č.p. Y2 má být od 70 let minulého století vedeno „přesně týmž místem“. K tomu osoba zúčastněná dodává, že samotná trasa této cesty v nezměněné podobě je patrná z Císařských povinných otisků stabilního katastru z roku 1839. Nadto stojí fakticky uvedeno, že stejně jako dnes, je očitý roh domu č.p. Y2, kdy mezi ním a cestou vede úzký pruh zahrady, proto se dotčená cesta neměla změnit už nejméně 187 let. Zúčastněná osoba dále uvedla, že ze strany žalobce došlo ke svévolnému zabrání části cesty, čímž bránil jejímu užívání veřejností. Uvedená cesta se i podle osoby zúčastněné jeví veřejně přístupnou účelovou komunikací, když konkrétně je dána komunikační potřeba pro přilehlou chatařskou kolonii (cca 20 chat), kdy tato cesta tak může být využívána i vozidly integrovaného záchranného systému. Osoba zúčastněná tak ve shodě s žalovaným navrhuje, aby soud žalobu zamítl. 7. Krajský soud v řízení vedeném podle ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s.ř.s.“), přezkoumal žalované rozhodnutí v mezích žalobních bodů, přičemž dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům. 8. Na prvním místě musí soud poukázat na to, že sama okolnost, že soud nepřisvědčil argumentaci účastníka řízení, nepředstavuje bez dalšího porušení jeho práv. Právo na spravedlivý proces nelze vykládat tak, že jde o právo jednotlivce na vyhovění jeho návrhu či na rozhodnutí v jeho prospěch (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2773/11, dostupné /stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Ústavního soudu/ na http://nalus.usoud.cz). 9. Soud dodává, že není smyslem soudního přezkumu stále dokola podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto se může soud v případech shody mezi názorem soudu a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí odkazovat na toto odůvodnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005 – 130 publikovaný pod č. 1350/2007 Sb. NSS, či rozsudky téhož soudu ze dne 2. 7. 2007, č. j. 4 As 11/2006-86, a ze dne 29. 5. 2013, č. j. 2 Afs 37/2012 – 47, všechny dostupné na www.nssoud.cz). Ostatně jak konstatoval Ústavní soud v nálezu ze dne 10. 11. 2020, sp.zn. III.ÚS 1889/20, „úkolem obecného soudu, který vypořádává jednotlivé stížnostní námitky, není na každou z nich reagovat tím způsobem, že zopakuje argumentaci učiněnou jinými orgány veřejné moci v odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí, případně ji převypráví „vlastními slovy“. Pokud uplatněné stížnostní námitky nepřesahují rozsah námitek, které tyto orgány ve svých rozhodnutích dostatečně přesvědčivě a logicky vyřešily již dříve a soud vykonávající přezkum se s jejich hodnocením plně ztotožňuje, nedává rozumný smysl, aby již učiněné závěry znovu opakoval.“ Za předpokladu, že se soud ztotožní s dílčí argumentací účastníka řízení, tak může na takovou skutečnost příhodně odkázat. 10. Zároveň je nutné dodat, že rozsah reakce soudu na konkrétní námitky je co do šíře odůvodnění spjat s otázkou hledání míry (proto zpravidla postačuje, jsou –li vypořádány alespoň základní námitky účastníka řízení /srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008 – 13, dostupný na www.nssoud.cz/), případně (za podmínek tomu přiměřeného kontextu) i s akceptací odpovědi implicitní (což připouští i Ústavní soud – srov. např. usnesení ze dne 18. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2774/09 /odstavec 4 odůvodnění/, usnesení ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. II. ÚS 609/10 /odstavec 5 odůvodnění/, usnesení ze dne 7. 5. 2009, II. ÚS 515/09 /odstavec 6 odůvodnění/, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12