5 As 125/2015 — Nejvyšší správní soud

52 A 27/2025- 119 - text 13 52 A 27/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci v Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Petry Venclové, Ph. D., a soudců JUDr. Aleše Korejtka a Mgr. et Mgr. Jaroslava Vávry ve věci žalobců: a) F. P., narozený dne X, bytem X, b) S. P., nar. X, bytem X, oba zastoupeni JUDr. Michalem Morawski, advokátem, sídlem Rybná 9, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, sídlem Komenského náměstí 125, 532 11 Pardubice, za účasti: Ředitelství silnic a dálnic, s. p., IČO: 65993390, sídlem Čerčanská 2023/12, Krč, 140 00 Praha, zastoupený JUDr. Ing. Milošem Olíkem, Ph. D., advokátem, sídlem Na Pankráci 1683/127, 140 00 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 3. 2025, č.j. KUPA-2768/2025-5, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. 1. Rozhodnutím Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 28. 3. 2025, č.j. KUPA-2768/2025-5, ve spojení s rozhodnutím Magistrátu města Pardubic ze dne 4. 12. 2024, č. j. MmP 160749/2024, sp. zn. SÚ 9334/2019/OL, bylo na základě žádosti osoby zúčastněné na řízení (dále též „vyvlastnitel“ či „ŘSD“) podle § 24 odst. 3 písm. a) bod 3. zák. č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, v rozhodném znění (dále též „zákon o vyvlastnění“), a podle zák. č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací, v rozhodném znění (dále též „zákon o urychlení výstavby infrastruktury“ či „liniový zákon“), rozhodnuto o odnětí vlastnického práva F. P., nar. X, bytem X, a S. P., nar. X, bytem X, a) ke spoluvlastnickému podílu ve výši id. 1/12 každého z vyvlastňovaných k pozemkům evidovaným v katastru nemovitostí jako parc. č. XA o výměře 9589 m² (druh pozemku: orná půda), parc. č. XB o výměře 1738 m² (druh pozemku: orná půda), parc. č. XC o výměře 34 m² (druh pozemku: ostatní plocha, způsob využití: ostatní komunikace), vše zapsáno na LV č. YA pro kat. území a obec X, a b) ke spoluvlastnickému podílu ve výši id. 7/96 každého z vyvlastňovaných k pozemkům evidovaným v katastru nemovitostí jako parc. č. XD o výměře 860 m² (druh pozemku: orná půda), parc. č. XE o výměře 528 m² (druh pozemku: orná půda), vše zapsáno na LV č. YB pro kat. území a obec X, to za účelem uskutečnění veřejně prospěšné stavby „I/36 Pardubice, Trnová – Fáblovka – Dubina“ (vlastnické právo přechází na Českou republiku s příslušností hospodaření pro Ředitelství silnic a dálnic, s. p., IČO 65993390, se sídlem Čerčanská 2023/12, Krč, 140 00 Praha 4). 2. Současně bylo podle § 24 odst. 4 písm. a) zákona o vyvlastnění rozhodnuto o náhradě za vyvlastnění pro každého z vyvlastňovaných jednotlivě ve výši 146.000 Kč. 3. Proti výroku o vyvlastnění (§ 24 odst. 3 zákona o vyvlastnění) podali žalobci žalobu, v níž předně zpochybňovali postup vyvlastnitele (osoby zúčastněné na řízení) před zahájením samotného vyvlastňovacího řízení, z něhož vzešlo žalobou napadené rozhodnutí. Konkrétně žalobci namítali, že „pokus o dosažení dohody ze strany vyvlastnitele byl pouhým formalismem“ a „vyvlastňovaným nebyla během kontraktačního procesu vyvlastnitelem nabídnuta adekvátní cena za vyvlastňované pozemky, nýbrž nižší než zákonem předpokládaná cena, neboť znalecký posudek, na základě kterého byla tato obvyklá cena stanovena, byl v rozporu s právními předpisy“ (v návaznosti na nesouhlas žalobců s kupní cenou původně navrženou ŘSD na podkladě znaleckých posudků Ing. Machaly č. 280/34/2017 a č. 251/5/2017 nechalo ŘSD v rámci kontraktačního procesu zpracovat ještě další znalecký posudek od jiného znalce, a to znalecký posudek č. 2945-99/18 od Ing. Mrázka, ani s tímto oceněním však žalobci nesouhlasili). Dle žalobců posudek Ing. Mrázka č. 2945-99/18 (z 25. 6. 2018) vykazoval následující vady: a) do vzorků byly zahrnuty kromě skutečně realizovaných prodejů i realitní inzerce o pouze nabízených, nikoli realizovaných prodejích, které nepředstavují cenu, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku v tuzemsku ke dni ocenění dle § 10 zákona o vyvlastnění a § 2 odst. 1 zák. č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, v rozhodném znění (dále též „zákon o oceňování majetku“ či „zák. č. 151/1997 Sb.”), b) mezi vzorky znalec zahrnul pozemky vykupované vyvlastnitelem v rámci kontraktačních procesů před vyvlastněním, čímž explicitně porušil § 2 odst. 1 zákona o oceňování majetku, dle kterého se do výše ceny nesmí nepromítat vlivy mimořádných okolností trhu, kterými se rozumí mimo jiné stav tísně prodávajícího nebo kupujícího, c) mezi vzorky figurovaly pozemky nacházející se i v jiných katastrálních územích než X, přičemž z jím předložených tabulek je zřejmé, že tyto byly prodávány za nižší ceny za m2 než pozemky v k. ú. X, d) na některých pak figurovala vodní plocha, u jiných šlo o lesní pozemky apod., čili se v rozporu s § 10 zákona o vyvlastnění a § 2 odst. 1 zákona o oceňování majetku nejednalo o stejné či obdobné pozemky jako v případě pozemků vyvlastňovaných. 4. Podle žalobců „výše uvedené skutečnosti způsobily, že cena stanovená posudkem Ing. Mrázka byla nepřiměřeně nízká“, a proto nebyla splněna podmínka pro vyvlastnění ve smyslu § 5 odst. 1 zákona o vyvlastnění (žalobci v této souvislosti dokonce navrhli, aby soud v tomto řízení ustanovil znalce, který by vyhotovil „revizní znalecký posudek ke znaleckému posudku Ing. Mrázka“). Dle žalobců se navíc správní orgány ve vyvlastňovacím řízení splněním této podmínky zabývaly nedostatečně, když „nepřezkoumaly zákonnost znaleckého posudku, na základě něhož byla vyvlastňovaným nabídnuta v kontraktační fázi cena za předmětné pozemky”. 5. Dále žalobci, vzdor tomu, že žalobou byl napaden pouze výrok o vyvlastnění (§ 24 odst. 3 zákona o vyvlastnění), nikoliv výrok o náhradě za vyvlastnění (§ 24 odst. 4 zákona o vyvlastnění), který je oprávněn přezkoumávat pouze soud v občanském soudním řízení, obsáhle namítali, že se jim nedostalo adekvátní náhrady za vyvlastňované pozemky (resp. minoritní spoluvlastnické podíly k nim), neboť správní orgány vycházely při určování náhrady za vyvlastnění z posudku vypracovaného znaleckou kanceláří STATIKUM, s. r. o., který vykazoval řadu dílčích vad, k nimž by měl přihlédnout i správní soud, byť není oprávněn přezkoumávat výrok o náhradě za vyvlastnění (dle žalobců je „absence adekvátní náhrady překážkou vyvlastnění“). Navíc se nejednalo o posudek předložený vyvlastňovanými, nýbrž se jednalo o posudek zpracovaný na základě žádosti vyvlastnitele [tento posudek vyvlastnitel předložil poté, co žádný ze znaleckých posudků zpracovaných znaleckou kanceláří Jokl Appraisal, s. r. o., na základě objednávky vyvlastňovaných pro své nedostatky (nepřezkoumatelnost závěrů) nemohl být podkladem pro rozhodování vyvlastňovacího úřadu o náhradě za vyvlastnění]. 6. Konečně žalobci správním orgánům vytkli, že „nerozšířily předmět vyvlastnění” ve smyslu § 4 odst. 3 zákona o vyvlastnění též o části pozemků evidovaných v katastru nemovitostí jako parc. č. XF, XG a XH v k. ú. X, konkrétně o ty jejich části, „kam silniční ochranné pásmo zasahuje vzhledem k § 30 odst. 2 písm. b) zákona č. 13/1997 Sb.”. Žalobci připouštějí, že svůj návrh nepodložili geometrickým plánem, nicméně „měli a stále mají v úmyslu přesně určit a vymezit předmětné části nevyvlastněných pozemků také na základě geometrického plánu vypracovaného na základě projektové dokumentace“. Bohužel „vyvlastnitelem dosud předložená projektová dokumentace neobsahovala nezbytné údaje k tomu, aby mohl geodet zaměřit příslušnou část pozemků. Předložená dokumentace pro územní rozhodnutí (DUR) či stavební povolení (DSP) neobsahuje řádně vypracovaný záborový elaborát a ani souřadnice osy pozemní komunikace. V předané projektové dokumentaci byla ochranná pásma uvedena pouze graficky“. 7. Ze všech výše uvedených důvodů by dle žalobců mělo být žalobou napadené rozhodnutí zrušeno a věc by měla být žalovanému vrácena k dalšímu řízení. 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě [jež není třeba podrobně rekapitulovat, neboť jeho obsah účastníci znají, nadto v řízení byl žalovaný úspěšný, přičemž v odůvodnění rozsudku je třeba vypořádat základní námitky toho účastníka, kterému soud za pravdu nedal; ostatně rozhodnutí soudu je primárně reakcí na žalobní námitky, Jak mnohokrát uvedl Nejvyšší správní soud (viz např. rozsudky ze dne 15. 1. 2021, č. j. 7 Ads 435/2019–34, bod 10, ze dne 28. 11. 2019, č. j. 7 As 71/2018 – 31, bod 34, ze dne 31. 10. 2019, č. j. 7 As 303/2019 – 49, bod 15, ze dne 29. 3. 2016, č. j. 5 As 74/2015 – 56, ze dne 25. 11. 2015, č. j. 2 Afs 174/2015 – 45), „je to žalobce, kdo určuje rozsah a meze přezkumu napadeného rozhodnutí v podobě žalobních bodů“ a „správní soud je tak povinen vypořádat se pouze s žalobní argumentací“. Samotná „vyjádření správního orgánu k žalobě jsou zpravidla pou