8 Afs 145/2005 — Nejvyšší správní soud

52 A 43/2024- 39 - text 7 52 A 43/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Dvořáka a soudců Aleše Korejtka a Jaroslava Vávry v právní věci žalobce: X, narozený dne X bytem X toho času ve výkonu trestu odnětí svobody Věznice VS ČR Pardubice zastoupený opatrovníkem X bytem X proti žalovanému: Generální ředitel Vězeňské služby České republiky sídlem Soudní 1672/1, 140 67 Praha 4 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 8. 2024, č. j. VS-169365-2/ČJ-2024-800073-RVO takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. V souzené věci se soud zabývá přezkumem rozhodnutí, kterým byla žalobci se zdravotním omezením ve výkonu trestu odnětí svobody stanovena povinnost uhradit náklady výkonu trestu za jedno průběžné měsíční období. I. Napadené rozhodnutí a podstata věci 2. Žalobce se včasnou žalobou domáhal soudního přezkumu v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného, kterým byla zamítnuta stížnost a potvrzeno rozhodnutí ředitele Věznice Pardubice (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 12. 7. 2024, č. j. VS8383893701/07/24-21/NVTDP/5 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“ nebo „rozhodnutí ředitele věznice“). 3. Uvedeným prvostupňovým rozhodnutím byla odsouzenému žalobci dle § 35 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o výkonu trestu“) uložena povinnost uhradit náklady výkonu trestu odnětí svobody za období června 2024 ve výši 1 500 Kč. Peněžní prostředky byly odečteny z peněz, které měl žalobce uloženy na svém účtu vedeném ve věznici. 4. Rozhodnutí vycházelo z ustanovení § 8 odst. 2 vyhlášky č. 10/2000 Sb., o srážkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnány, o výkonu rozhodnutí srážkami z odměny těchto osob a chovanců zvláštních výchovných zařízení a o úhradě dalších nákladů (dále jen „vyhláška o srážkách“). Vyhláška byla zrušena k 1. 1. 2025 – pozn. soudu. 5. Opatrovník žalobce na prvostupňové rozhodnutí reagoval žádostí o upuštění od placení nákladů výkonu trestu ze dne 18. 7. 2024. V žádosti vznesl námitky, které poté prakticky zopakoval v podané žalobě (viz níže). Opatrovník tvrdil, že peníze posílá žalobci na stravu a tabák z důvodu jeho zdravotního stavu, neboť jeho mentální postižení mu nedovoluje akceptovat, že nemá žádné příjmy. Žalobce by se poté choval nepřiměřeně a mohl by si sáhnout na život. Odkázal na čl. 26 odst. 3 a čl. 30 Listiny základních práv a svobod a čl. 4 odst. 1 písm. a), čl. 7, čl. 25 písm. f) a čl. 28 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. V postupu věznice spatřoval mučení a jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání. Placení nákladů považoval za nespravedlivé a kruté. 6. Žádost opatrovníka žalobce z 18. 7. 2024 byla posouzena jako včasná stížnost ve smyslu § 9 odst. 2 vyhlášky o srážkách. O stížnosti proto rozhodoval žalovaný. Žalovaný v rozhodnutí odkázal na zákonnou úpravu § 35 zákona o výkonu trestu a § 8 odst. 2 vyhlášky o srážkách. Uvedl, že žalobce obdržel dne 10. 6. 2024 na účet vedený ve věznici částku 4 000 Kč a bylo mu vyměřeno na nákladech výkonu trestu 40 %, maximálně však 1 500 Kč. V rozhodnutí bylo dále zmíněno, že žalobce byl Okresním soudem v Jablonci nad Nisou omezen ve svéprávnosti a ve věznici nebyl pracovně zařazen. K argumentaci opatrovníka Listinou základních práv a svobod bylo uvedeno, že je nadřazena běžným zákonům, které s ní jsou v souladu. Rozhodnutí ředitele věznice bylo proto potvrzeno. II. Obsah žaloby 7. Opatrovník žalobce rozhodnutí žalovaného napadl žalobou a dožadoval se jeho soudního přezkumu. Odkázal na přednost schválených mezinárodních smluv před zákonem. 8. K argumentům žaloby zopakoval, že žalobce nemá žádné jiné příjmy. Peníze na stravu a tabák mu posílají z důvodu jeho zdravotního stavu, neboť jeho mentální postižení mu neumožňuje akceptovat, že nemá jakýkoli příjem. Popsal zdravotní riziko a též to, že věznice porušila Listinu základních práv a svobod. Do žaloby zkopíroval podání adresované věznici v průběhu řízení. 9. Dále opětovně odkázal na čl. 26 odst. 3 a čl. 30 Listiny základních práv a svobod a dále na čl. 4 odst. 1 písm. a), čl. 7, čl. 25 písm. f) a čl. 28 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. Zdůraznil, že státy účastné této úmluvy jsou povinny zamezit diskriminačnímu odepření zdravotní péče nebo služeb nebo potravy a tekutin na základě zdravotního postižení. Státy dle úmluvy mají umožnit užívání práva na sociální ochranu bez diskriminace na základě zdravotního postižení. Žalobce jako zdravotně postižená osoba má právo na zajištění přiměřených podmínek umožňujících důstojný výkon trestu. Vyhláška o srážkách je dle žalobce diskriminační. Opatrovník má za to, že pokud došlo ke stržení prostředků ze zaslaných peněz, došlo tím fakticky k tomu, že exekuce byla hrazena třetí osobou. 10. Dle žalobce žalovaný v rozhodnutí nereagoval na argumentaci článkem 10 Ústavy. Žalobce není schopen žádného výslechu ze zdravotních důvodů, polemizoval s důvody předchozího odsouzení žalobce. Není možné provádět exekuci dluhu, který vznikl v době nezletilosti. Rovněž navrhl, aby soud posoudil soulad ustanovení § 25 odst. 4 zákona o výkonu trestu a ustanovení § 8 odst. 2 vyhlášky o srážkách s Listinou základních práv a svobod, případně s mezinárodní smlouvou, jíž je Česká republika vázána. III. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že u žalobce byly splněny podmínky k uložení úhrady nákladů výkonu trestu. Věznice postupovala dle stanovené úpravy v § 35 zákona o výkonu trestu a dle vyhlášky o srážkách. Náklady výkonu trestu se uspokojující dle § 36a zákona o výkonu trestu, postup žalovaného tak nebyl diskriminační. Žalobce mohl dle vyhlášky stížnost směřovat toliko do vypočtené výše nákladů. IV. Replika žalobce 12. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného setrval na tom, že napadené rozhodnutí nerespektuje mezinárodní smlouvy. Odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1351/16 a namítl, že dluhy vznikly v době nezletilosti žalobce. V. Posouzení věci soudem 13. Soud v řízení vedeném podle ustanovení § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v rozhodném znění (dále jen „s. ř. s.“) přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, přičemž dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům. 14. Žaloba není důvodná. 15. Podle § 152 odst. 1 písm. d) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) byl-li obžalovaný pravomocně uznán vinným, je povinen nahradit státu náklady spojené s výkonem trestu odnětí svobody. 16. Podle § 35 odst. 1 zákona o výkonu trestu je odsouzený povinen hradit náklady výkonu trestu. Nelze-li tyto náklady srazit z odměny za práci, může věznice k jejich úhradě použít peněžní prostředky, které má odsouzený uloženy ve věznici. Výši nákladů výkonu trestu a podrobnosti její úhrady stanoví ministerstvo vyhláškou. 17. Podle odstavce 2 téhož ustanovení je od povinnosti podle odstavce 1 osvobozen odsouzený po dobu, po kterou a) nebyl nezaviněně zařazen do práce, pokud nebyl poživatelem důchodu nebo výsluhového příspěvku nebo neobdržel v kalendářním měsíci peníze na účet v úschově, b) nedovršil osmnáctý rok věku, c) mu byla poskytována lůžková zdravotní péče, s výjimkou případů uvedených v § 36 odst. 2, d) byl zařazen do vzdělávacího nebo terapeutického programu s dobou výuky nebo terapie nejméně 21 výukových hodin týdně, e) trest dočasně nevykonával, f) byl účasten na soudním jednání v postavení svědka nebo poškozeného. 18. Podle § 23 odst. 1 zákona o výkonu trestu má odsouzený právo nakupovat nejméně jedenkrát týdně v prodejně věznice potraviny a věci osobní potřeby, případně věci pro zájmovou a vzdělávací činnost nebo k realizaci programu zacházení. Nákup se uskutečňuje formou bezhotovostní platby z té části peněžních prostředků, s níž může volně disponovat. Ředitel věznice může upřednostnit před nákupem úhradu nákladů na nezbytné léčivé přípravky, potraviny pro zvláštní lékařské účely, zdravotnické prostředky a doplatky za ně, na zdravotní výkony nehrazené nebo částečně hrazené z veřejného zdravotního pojištění a na regulační poplatky nebo spojených s pořízením nezbytných osobních dokladů. 19. Podle § 8 odst. 2 věta první vyhlášky o srážkách z peněz, které byly zaslány odsouzenému do věznice a které byly převedeny na jeho účet vedený věznicí, se vyměří úhrada nákladů výkonu trestu ve výši 40 % ze součtu všech částek přijatých za předchozí měsíc. 20. Podle § 8 odst. 4 vyhlášky o srážkách výše úhrady nákladů výkonu trestu se stanoví z čisté odměny a z ostatních zdrojů příjmů uvedených v odstavcích 1 a 2. Takto stanovená výše úhrady nákladů výkonu trestu smí včetně úhrady nákladů výkonu trestu stanovené podle odstavce 3 činit nejvýše 1 500 Kč za kalendářní měsíc. 21. Podle § 9 odst. 2 vyhlášky o srážkách proti rozhodnutí o povinnosti k náhrad