52 Af 22/2024 – Krajský soud v Hradci Králové

52 Af 22/2024- 79 - text 8 52 Af 22/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Petry Venclové a soudců JUDr. Aleše Korejtka a Mgr. et Mgr. Jaroslava Vávry, ve věci žalobkyně: T&T – trade Holding s.r.o., IČ 02493233 sídlem Mařákova 365, 570 01 Litomyšl zastoupená daňový poradce EKP Advisory, s.r.o. sídlem Senovážné náměstí 8, 110 00 Praha proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, IČ 72080043 sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 10. 2024, č. j. 31450/24/5100-41455-715581, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. 1. Rozhodnutím žalovaného, které je specifikováno v záhlaví tohoto rozsudku, bylo podle § 116 odst. 1 písm. c) zák. č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“) zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Pardubický kraj (dále též „správce daně“) ze dne 4. 3. 2024, č.j. 249501/24/2808-50522-610027, kterým bylo rozhodnuto o žádosti žalobkyně podle § 156 odst. 1 písm. a), d) zák. č. 280/2009 Sb., daňového řádu o posečkání splátky daně, resp. rozložení její úhrady na splátky, a to od 6. 2. 2024. Žalobkyně požádala o posečkání částky 20 431 625 Kč, jelikož byl zjištěn přeplatek na dani, předmětem posečkání je částka 20 253 238 Kč. Žalobkyně však žádala o posečkání daně zpětně ode dne splatnosti daně, v čemž jí nebylo vyhověno. II. 2. Žalobkyně proto napadla žalované rozhodnutí včasnou žalobou podanou podle § 65 a násl. zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Žalobkyně uvedla, že jí byla na základě daňové kontroly za zdaňovací období červenec a srpen 2021 doměřena dodatečnými platebními výměry daň z přidané hodnoty (dále též „DPH“) včetně penále ve výši 5 108 162 Kč, a to z důvodu neuznání nároku na odpočet daně z některých přijatých služeb, kdy žalobkyně neprokázala, že služby byly přijaty od dodavatele v postavení plátce DPH. Následně žalobkyně na základě výzev správce daně podala dodatečné daňové přiznání k DPH za zdaňovací období leden, únor, březen, duben, květen, červen, září a říjen 2021, když snížila svůj nárok na odpočet DPH, čímž jí vznikl nedoplatek na DPH ve výši 15 323 463 Kč. 3. Žalobkyně pak s ohledem na výši úroků z prodlení (první pololetí roku 2021 až první pololetí roku 2024 – 12,6 %), s ohledem na její finanční situaci, délku případného odvolacího řízení, nejistotu výsledku a nákladů spojených s pokračováním v řízení, požádala dne 5. 2. 2024 o možnost rozložení úhrady daně podle § 156 daňového řádu. Jednatel žalobkyně souhlasil se zřízením zástavního práva k jeho vlastním nemovitostem. Žalobkyně uvádí, že úrok z prodlení by představoval téměř 200 000 Kč měsíčně, přičemž jí ani jejímu právnímu zástupci ke dni sepisu žaloby není znám jediný spor ukončený ve prospěch daňového subjektu, jehož předmětem byla otázka prokázání dodavatele v postavení plátce DPH. Současně si žalobkyně chtěla udržet dobré vztahy se správcem daně, respektive svoje renomé, kdy hradí svoje daňové povinnosti v řádných termínech. Žalobkyně ještě doplnila, že stanovené splátky dle splátkového kalendáře (převyšující 1100 000 Kč) platí řádně. 4. Žalobkyně tvrdí, že žalované rozhodnutí je nezákonné pro nesprávné posouzení správní úvahy správce daně a nepřezkoumatelné, neboť obsahuje nedostatek důvodů pro výsledné správní uvážení správce daně a nesrozumitelnost. 5. V konkrétní rovině žalobkyně doplnila, že správní orgány překročily meze správního uvážení, neboť toto vybočilo z mezí zákona a lze je označit za libovůli v rozporu š čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Žalobkyně trvá na tom, že ustanovení § 156 odst. 4 daňového řádu umožnuje povolení posečkání úhrady daně i zpětně, přičemž důvodová zpráva k uvedenému zákonnému ustanovení uvádí eliminaci či snížení dopadů, které představuje prodlení znamenající současně vznik příslušného úroku z prodlení. Správce daně a žalovaný správní orgán se přitom při posouzení věci řídily metodickým pokynem k posečkání č. j. 22192/22/7700-10123-500852, který však neobsahuje žádné důvody, pro které by mohlo být zpětné posečkání povoleno. O důvodech zpětného posečkání se však zmiňuje rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 19. 12. 2017, č.j. 8 Afs 181/2017–31 (bod 26), který možnost posečkání zpětně omezuje na mimořádné okolnosti. Žalobkyně přitom tvrdí, že v její věci správce daně odmítl provedení důkazních prostředků, které měly prokázat existenci mimořádných okolností na straně žalobkyně, přičemž takový procesní postup odůvodnil tím, že se předkládané důkazní návrhy týkají jiného typu řízení (doměření daně). S tím žalobkyně nesouhlasí a v uvedeném procesním postupu správce daně spatřuje přímý rozpor s ustanovením § 8 odst. 1 daňového řádu, konkrétně s povinností správce daně přihlížet ke všemu, co při správě daní vyšlo najevo, a vyhodnocuje jej jako projev libovůle. Současně poukázala na nelogickou správní úvahu, že správce daně postupoval podle metodiky, ta však zpětné přiznání posečkání neřeší a stejně tak považuje za nelogické jeho odmítnutí předkládaných důkazních návrhů prokazujících omluvitelný důvod žalobkyně. 6. Konečně žalobkyně namítá nepřezkoumatelnost žalovaného rozhodnutí. Žalovaný totiž tvrdí, že důvodem aplikace institutu posečkání zpětně může být objektivní dobrá víra, u žalobkyně však subjektivní zamítá. Za nesrozumitelnost považuje žalobkyně rovněž již uvedené odmítnutí důkazních návrhů, neboť to žalovaný řádně neobjasnil, a též poukázaní žalovaného na soulad jeho postupu s metodikou, která však zpětné přiznání posečkání vůbec neřeší. 7. Ze všech výše uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě [jež není třeba podrobně rekapitulovat, neboť jeho obsah účastníci znají, nadto v řízení byl žalovaný úspěšný, přičemž v odůvodnění rozsudku je třeba vypořádat základní námitky toho účastníka, kterému soud za pravdu nedal; ostatně rozhodnutí soudu je primárně reakcí na žalobní námitky, teprve až v druhé řadě - a pouze tehdy, je-li to pro vyjasnění stěžejních otázek nezbytné - případně může reagovat i na vyjádření k žalobě (srov. shodně rozsudek NSS ze dne 2. 6. 2021, č. j. 10 Afs 405/2020 – 41, bod 9)] setrval na závěrech obsažených v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, které je dle jeho názoru věcně správné a zákonné, a navrhl, aby soud žalobu zamítl. Pro úplnost dodal, že posečkání s úhradou daně stanovil v souladu s § 156 odst. 4, 5 daňového řádu, přičemž rozhodl na základě správního uvážení, když dodržel zákonné mantinely v souladu s výkladem zaujatým v již shora zmíněném rozsudku NSS ze dne 19. 12. 2017, č.j. 8 Afs 181/2017 – 31. Zdůraznil, že zpětné posečkání je výjimečným institutem použitelným z omluvitelných objektivních důvodů prodlení (zdravotní stav, sociální důvody, mimořádné okolnosti), přičemž tuto správní úvahu žalovaný uvedl v bodech 22 až 25 žalovaného rozhodnutí. Nadto připomněl, že prodlení žalobkyně se splněním daňových povinností zjistil sám správce daně, a to daňovou kontrolu a výzvami správce daně, tedy žalobkyni vzniklo daňové příslušenství jako důsledek porušení její základní daňové povinnosti. Žalobkyně přitom případy mimořádných okolností, jak uvedeno shora (zdravotní důvody, sociální důvody, mimořádné okolnosti), neprokázala, ale ani netvrdila. Dále žalovaný uvedl, že žalobkyní tvrzená dobrá víra ohledně jejích dodavatelů, že tito byli v postavení plátců DPH, je v řízení o posečkání irelevantní. Proto důkazními návrhy nebyly provedeny důkazy. 9. Žalovaný tedy navrhl zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost. IV. 10. Soud přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) žalobou napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 11. Vzhledem k tomu, že žalobkyně namítala nepřezkoumatelnost žalovaného rozhodnutí, zabýval se touto námitkou soud přednostně, neboť případná nepřezkoumatelnost by napadené rozhodnutí bez dalšího vylučovala z věcného přezkumu. Soud po posouzení napadeného rozhodnutí však dospěl k závěru, že není nepřezkoumatelné, z jeho odůvodnění je zřejmé, z jakého skutkového stavu vyšel, jak vyhodnotil pro věc rozhodné skutkové okolnosti a jak je následně právně posoudil (k tomu viz dále). Rozhodnutí je řádně odůvodněno a je plně srozumitelné. V této souvislosti je také nutné zmínit, že nepřezkoumatelnost není projevem nenaplněné subjektivní představy žalobkyně o tom, jak podrobně by mělo být rozhodnutí odůvodněno, ale objektivní překážkou, která soudu znemožňuje přezkoumat napadené rozhodnutí (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2017, č. j. 3 Azs 69/2016–24, ze dne 27. 9. 2017, č. j. 4 As 146/2017-35). 12. Skutkové okolnosti věci