61 A 10/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

61 A 10/2025- 35 - text  - 6 - 61 A 10/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Venclovou, Ph.D., v právní věci žalobce: K. K. proti žalovanému: Krajské ředitelství policie Pardubického kraje, IČO 72050250 odbor cizinecké policie sídlem Purkyňova 1907/2, 568 14 Svitavy o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 10. 2025, č. j. KRPE-70836-53/ČJ-2024-170022, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce napadl žalobou rozhodnutí specifikované v záhlaví tohoto rozsudku, kterým žalovaný rozhodl podle § 124b odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále též „zákon o pobytu cizinců“), o zajištění žalobce za účelem vycestování, přičemž dobu zajištění stanovil podle § 124b odst. 4 téhož zákona na 40 dnů od okamžiku omezení osobní svobody, tj. ode dne 30. 9. 2025 ve 12:00 hodin. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 1. 10. 2025. 2. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce přicestoval do České republiky v roce 2002 se svojí matkou. V roce 2009 mu byl zde udělen trvalý pobyt. V roce 2019 mu však byl zrušen, neboť žalobce páchal trestnou činnost. V roce 2020 žalobce ztratil kartu povolení k trvalému pobytu a v roce 2022 cestovní doklad, obě ztráty žalobce nahlásil, o náhradní cestovní doklad na zastupitelském úřadu Ruské federace nepožádal. Na území České republiky žijí žalobcovi příbuzní. Žalobce se stýká s matkou, která zde má trvalý pobyt, jednou za půl roku, se sestrou se nestýká, stýká se s nevlastním bratrem, a to asi jednou týdně. Žalobce má syna D. M., který je českým občanem. Na jeho výchově se nepodílí, má soudem stanovenou povinnost platit výživné. Po vydání rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu žil žalobce jako bezdomovec, následně při výslechu dne 29. 7. 2025 uvedl, že žije u přítelkyně R. P. 3. Ve věci žalobce byla vydána správními orgány a soudy České republiky tato rozhodnutí: - Dne 1. 9. 2023 vydalo Ministerstvo vnitra ČR rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu žalobce na území České republiky č. j. OAM-241-19/ZR-2023 (právní moc dne 18. 9. 2023) a žalobci byla k vycestování stanovena lhůta 30 dní. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce soudně nebránil. - Dne 24. 2. 2025 vydal žalovaný rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce č. j. KRPE-64021-43/ČJ-2024-170022-SV na dobu dvou let, které nabylo právní moci dne 7. 3. 2025. - Dne 28. 7. 2025 byl žalobce kontrolován Policií ČR, přičemž pobýval na území České republiky bez cestovního dokladu, bez víza a bez platného oprávnění k pobytu a je veden v evidenci nežádoucích osob od 7. 3. 2025, dle záznamu v schengenském informačním systému SIS II se na něj vztahuje rozhodnutí o navrácení s lhůtou pro dobrovolné vycestování do 6. 4. 2025. Dle informačních systémů byl žalobce odsouzen za přečin a zločin. - Dne 29. 7. 2025 bylo vydáno rozhodnutí o zajištění cizince podle ust. § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců za účelem vycestování, neboť žalobce i po skončení lhůty k dobrovolnému vycestování setrvával na území České republiky. Proti tomuto rozhodnutí žalobce nepodal žalobu. - Následně pak bylo vydáno dne 1. 10. 2025, rozhodnutí č. j. KRPE-70836-53/ČJ-2024-170022 o zajištění žalobce, které je předmětem tohoto soudního přezkumu. Žalovaný vycházel z toho, že žalobce vědomě pobýval nezákonně na území České republiky, neoprávněně pracoval, snažil se skrývat, nezajistil si oficiální cestovní doklad. Dle žalovaného by proto byl zmařen účel správního vyhoštění, pokud by nebyl žalobce zajištěn. Žalobce nemá žádné zdravotní potíže, na území České republiky má sice příbuzné, avšak nevytvořil si „vlastní bytové, sociální a rodinné zázemí.“ Pokud jde o syna, na jeho výchově se nijak nepodílí, na výživném dluží desetitisíce Kč. Žalobce neoznačil žádnou osobu, která by mu mohla poskytnout finanční záruku. Žalovaný se rovněž zabýval tím, zda s ohledem na § 179 zákona o pobytu cizinců je možný návrat žalobce do Ruské federace a dospěl k závěru, že ve věci žalobce jho návratu do země původu nic nebrání. Pokud jde o dobu zajištění v délce 40 dní, tu pak žalovaný odůvodnil poukazem na zkušenosti s délkou doby pro ověření totožnosti a vydání cestovních náhradních dokladů v podobných případech (Ukrajina, Moldavsko, Srbsko). Žaloba a vyjádření žalovaného 4. Žalobce považuje žalované rozhodnutí vzhledem k nedostatečnému odůvodnění za nepřezkoumatelné a navrhl proto, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V konkrétní rovině pak žalobce uplatnil následující žalobní body. Předně žalobce tvrdil, že se žalovaný dostatečně nezabýval jeho konkrétní situací, že rozhodnutí je šablonovité. Dle žalobce nemůže být jediným důvodem zajištění žalobce to, že nevycestoval nebo závěr žalovaného, že tak ani nehodlá učinit. Odkázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2017, č.j. 5 Azs 20/2016-38. Mimo to tvrdí, že doba zajištění není řádně odůvodněna. Dle žalobce nejsou případné odkazy na zkušenosti s realizací vyhoštění do jiných zemí, když dle něj je obecně známou zkušeností, že zastupitelský úřad Ruské federace nespolupracuje. Nadto žalovaný sám uznal, že v posledních letech vyhoštění do Ruské federace nerealizoval. Dle žalobce uvedené svědčí spíše o nemožnosti zrealizovat vyhoštění žalobce. Žalobce k žalobě doložil čestné prohlášení jeho matky E. S. ze dne 9. 8. 2025, které má prokázat, že všichni příbuzní žijí na území České republiky a pouze vzdálení příbuzní žijí na Ukrajině. Žalobce tvrdí, že na území České republiky založil rodinu. Jeho partnerkou je R. P. (má dceru V. P.). Rodina je na něm citově a finančně závislá. Žalobce má za to, že žalovaný porušil základní zásady činnosti správních orgánů dle zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) a dále čl. 8 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na závěrech obsažených v odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž platí, že vyjádření žalovaného není třeba podrobně rekapitulovat, neboť jeho obsah účastníci znají, nadto v řízení byl žalovaný úspěšný, přičemž v odůvodnění rozsudku je třeba vypořádat základní námitky toho účastníka, kterému soud za pravdu nedal; ostatně rozhodnutí soudu je primárně reakcí na žalobní námitky (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2021, č. j. 7 Ads 435/2019 – 34, bod 10; ze dne 28. 11. 2019, č. j. 7 As 71/2018 – 31, bod 34; ze dne 31. 10. 2019, č. j. 7 As 303/2019 – 49, bod 15; ze dne 29. 3. 2016, č. j. 5 As 74/2015 – 56; ze dne 25. 11. 2015, č. j. 2 Afs 174/2015 – 45). Teprve a až v druhé řadě, je-li to pro vyjasnění stěžejních otázek nezbytné, reaguje soud i na vyjádření k žalobě (srov. shodně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 6. 2021, č. j. 10 Afs 405/2020–41, bod 9). Lze přitom zdůraznit, že žalobce dle žalovaného opakovaně porušuje právní předpisy České republiky, nerespektuje rozhodnutí o vyhoštění a nereaguje na svoji povinnost vycestovat. Žalobce nemá reálnou možnost legálního příjmu. Svůj nelegální pobyt aktivně neřešil, spoléhal na to, že nebude policií kontrolován. Žalovaný proto navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Posouzení věci krajským soudem 6. Krajský soud přezkoumal žalované rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí správních orgánů (§ 75 odst. 1, 2 s. ř. s.), a to bez nařízení jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 172 odst. 5 zákona o pobytu cizinců), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 7. Podle § 103 písm. n) zákona o pobytu cizinců, je cizinec povinen: pobývat na území pouze s platným cestovním dokladem a oprávněním k pobytu, pokud tento zákon nestanoví jinak. Podle § 123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců platí: [z]vláštním opatřením za účelem vycestování cizince z území je a) povinnost cizince oznámit policii adresu místa pobytu, zdržovat se tam, každou jeho změnu oznámit následující pracovní den policii a ve stanovené době se na adrese místa pobytu zdržovat za účelem provedení pobytové kontroly, b) složení peněžních prostředků ve volně směnitelné měně ve výši předpokládaných nákladů spojených se správním vyhoštěním (dále jen „finanční záruka“) cizincem, kterému je zvláštní opatření za účelem vycestování uloženo; peněžní prostředky za cizince může složit státní občan České republiky nebo cizinec s povoleným dlouhodobým anebo trvalým pobytem na území (dále jen „složitel“), c) povinnost cizince osobně se hlásit policii v době policií stanovené, nebo d) povinnost cizince zdržovat se v místě určeném policií a ve stanovené době být v tomto místě přítomen za účelem provedení pobytové kontroly. 8. Podle ust. § 124b odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců: [p]olicie je oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoště