61 Az 1/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

61 Az 1/2025- 47 - text  - 8 - 61 Az 1/2025 [OBRÁZEK][OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci v Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Venclovou, Ph.D., v právní věci žalobce: H. I. zastoupený advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 831/21, 110 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, IČO: 00007064 sídlem Poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha za účasti: A. J. zastoupená advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 1. 2025, č. j. OAM-514/ZA-ZA11-ZA19-R3-2020, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalovaným rozhodnutím uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., zákona o azylu (dále jen „zákon o azylu“), neboť žalobce podle žalovaného nenaplnil zákonné podmínky pro udělení mezinárodní ochrany. 2. Věc byla již opakovaně předmětem soudního přezkumu. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 14. 12. 2021, č. j. 30 Az 6/2021–54, zrušil předchozí rozhodnutí žalovaného o neudělení mezinárodní ochrany žalobci ze dne 13. 7. 2021, č. j. OAM-514/ZA-ZA11-ZA05-2020, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 3. Dne 16. 5. 2023 vydal žalovaný nové rozhodnutí, č. j. OAM-514/ZA-ZA11-ZA19-R2-2020, kterým žalobci opět neudělil mezinárodní ochranu, neboť jeho azylový příběh shledal nevěrohodným. Toto rozhodnutí následně zrušil Krajský soud v Hradci v Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 13. 9. 2023, č. j. 61 Az 2/2023-58, neboť žalovaný řádně nedoplnil dokazování, jak mu bylo uloženo v předchozím zrušujícím rozsudku. Při doplňujícím pohovoru nebylo plně zachováno právo žalobce na jednání v mateřském jazyce, resp. v jazyce, kterému rozumí, přičemž právě doplňující pohovor byl stěžejní pro odstranění nesrovnalostí, na jejichž základě vyhodnotil žalovaný azylový příběh žalobce jako nevěrohodný. Krajský soud tak věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení s tím, že: „znovu provede pohovor s žalobcem a), přičemž zajistí řádné tlumočení a doplní aktuální zprávy o zemi původu. Pokud jde o případné rozpory či nejasnosti, které mohou vyplynout z porovnání jednotlivých pohovorů žalobce a) a rovněž z porovnání s pohovory žalobkyně b), pak je třeba předně dát možnost žalobcům, aby případné rozpory stejně jako nejasnosti týkající se listin, které dle žalovaného vzbuzují důvodné pochybnosti o pravosti listin, objasnili a následně konkrétní odpovědi či neznalost žalobkyně b), např. o podrobnostech politických aktivit či užívání léků, posuzovat v kontextu objasněných kulturních, náboženských a rodinných reálií, z nichž žalobci pocházejí, nikoliv posuzovat pouze na základě těch předpokladů správního orgánu, které nutně odrážejí kulturní a rodinné zkušenosti odehrávající se ve středoevropském prostoru. Teprve řádně doplněné dokazování a racionální zhodnocení případných rozporů ve výpovědích žalobců za současného objektivního zhodnocení skutečností vyplývajících z aktuálních zpráv o zemi původu, bude předpokladem pro vydání zákonného rozhodnutí ve věci žádostí o mezinárodní ochranu žalobců a), b), c), d).“ Předchozí rozsudek se vztahoval nejenom na žalobce v nyní projednávané věci [v uvedeném rozsudku označeného jako žalobce a)], ale i na jeho rodinné příslušníky – manželku [osoba zúčastněná na tomto řízení, v rozsudku označená jako žalobkyně b)] a dvě děti [označené jako žalobci c) a d)]. 4. Po opětovném posouzení žalobcovy žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalovaný rozhodnutím uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku žalobci mezinárodní ochranu neudělil. Toto rozhodnutí žalobce napadl včasnou žalobou podanou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) ve spojení s § 32 zákona o azylu. Žalobce má za to, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné, protože se nevypořádává s jeho výpovědí dostatečně podrobně a věcně. Namísto komplexního posouzení jeho azylového příběhu se žalovaný zaměřil výhradně na formální stránku listinných důkazů, jejichž pravost žalovaný zpochybnil, aniž by přihlédl k rozdílům mezi českým a ázerbájdžánským prostředím. Lékařské zprávy a policejní dokumenty byly hodnoceny podle českých standardů, což žalobce považuje za nesprávné, neboť v Ázerbájdžánu je běžné, že politickým oponentům nejsou oficiální dokumenty vůbec vydávány, a pokud ano, mají jinou formu. 5. Dále žalobce uvedl, že žalovaný zcela opomenul posoudit jeho politické názory, bezpečnostní situaci v Ázerbájdžánu a postavení politických oponentů v této zemi. Podle žalobce v Ázerbájdžánu neexistuje skutečná politická soutěž a volby jsou pouze formální ceremonií. Jeho účast na demonstracích, sdílení protirežimních názorů na sociálních sítích a následné zatčení a hospitalizace, jsou podle něho důkazem politického pronásledování, které nebylo správním orgánem náležitě zohledněno. 6. Žalobce rovněž upozornil, že žalovaný nerespektuje závazný právní názor soudu, který předchozí rozhodnutí zrušil. Nové rozhodnutí podle žalobce opakuje stejné chyby a neodstraňuje vytýkané vady. Navíc nebyly vyčerpány všechny možnosti dokazování, například nebyl lékařsky posouzen jeho zdravotní stav a tvrzené trvalé následky po policejním zásahu. Podle žalobce se rozhodnutí nijak nezaobírá možností udělení humanitárního azylu, potažmo doplňkové ochrany. Žalovaný se soustředil pouze na zpochybnění důkazů, aniž by se zabýval jejich obsahem a kontextem. Žalobce má také za to, že jeho výpověď byla konzistentní a podpořená důkazy, a že rozhodnutí žalovaného neobsahuje žádné nové skutečnosti, které by odůvodňovaly odklon od předchozího názoru soudu. 7. S ohledem na výše uvedené žalobce navrhl, aby soud žalované rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na správnosti napadeného rozhodnutí. Upozornil přitom na zásadní nesoulad v tvrzeních žalobce, konkrétně na tvrzení, že se rozhodl opustit Ázerbájdžán po incidentu s policií dne 19. 10. 2019, avšak již 9. 10. 2019 požádal o české vízum a 16. 10. 2019 mu bylo vízum uděleno. Tento rozpor žalobce nedokázal při pohovorech vysvětlit a žaloba se touto otázkou vůbec nezabývá. Žalovaný zároveň odmítl, že by se zaměřil pouze na pravost listin a opomněl posoudit možnost udělení humanitárního azylu či doplňkové ochrany. Tyto aspekty byly v rozhodnutí řádně zohledněny, stejně jako rozpory ve výpovědích žalobce. Předložené lékařské a policejní zprávy byly po důkladném posouzení vyhodnoceny jako padělky, přičemž žalobce tato zjištění nevyvrátil. K námitce o nerespektování závazného právního názoru soudu žalovaný uvedl, že žaloba tuto výtku nekonkretizuje. Podle žalovaného byly požadavky soudu, včetně tlumočení, doplnění zpráv o zemi původu a možnosti vysvětlit rozpory, splněny. 9. Krajský soud přezkoumal bez nařízení jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.) žalované rozhodnutí v souladu s ustanovením čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2013/32/EU, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „směrnice č. 2013/32/EU“), kdy má soud o žalobě proti rozhodnutí, jako opravném prostředku u soudu prvního stupně, rozhodovat dle stavu ke dni rozhodnutí soudu. Současně však platí ve vztahu k možnosti uplatňovat nové skutečnosti, že lze vznášet pouze takové, které žadatel o mezinárodní ochranu nemohl bez vlastního zavinění uvést již v řízení před správním orgánem (viz rozsudek NSS ze dne 26. 11. 2015, č. j. 10 Azs 194/2015-32). Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 10. Obsah správního spisu byl již uveden v předchozím rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 12. 2021, č. j. 30 Az 6/2021–54, a rovněž v rozsudku zdejšího soudu ze dne 13. 9. 2023, č. j. 61 Az 2/2023-58. Krajský soud tak na jeho obsah odkazuje a rozhodné skutečnosti pouze stručně rekapituluje a dále doplňuje zejména okolnosti, k nimž došlo po vrácení věci žalovanému. 11. Žalobce je občan Ázerbájdžánu a hlásí se k ázerbájdžánské národnosti, vyznává islám. Je ženatý a má dvě děti (přezkum rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany těmto rodinným příslušníkům žalobce je předmětem samostatného řízení u zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. 61 Az 2/2025). Žádost o udělení mezinárodní ochrany žalobce podal z politických důvodů, jelikož během mítinku na něj policie použila násilí. Mítink se konal v Baku dne 19. 10. 2019. Přišli k němu tři policisté a odvedli jej do policejního autobusu, v němž žalobce ztratil vědomí. Poté jej vyhodili na ulici. Zde k němu přišli občané, kteří mu pomohli, aby se dostal do nemocnice. Žalobce neví, kdo to byl, probral se až v nemocnici. Jiné problémy neměl, na předchozích dvou mítincích se mu nic podobného nestalo. Posléze se dozvěděl od kamaráda, že mu policie zabavila mobilní telefon, čímž se dostala k jeho aktivitě na