30 A 81/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

30 A 81/2025- 73 - text  11 30 A 81/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Rutschem ve věci žalobce: K. I. zastoupen Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, Ph.D., advokátem sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. listopadu 2025, č. j. OAM-5255-41/PP-2025, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 26. listopadu 2025, č. j. OAM-5255-41/PP-2025, se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 31 962,54 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl žalobcovu žádost podle § 87e odst. 1 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 9. 2025 (dále také jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť měl důvodné podezření, že by žalobce mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Výrokem II. pak stanovil dle § 87e odst. 4 zákona o pobytu cizinců lhůtu 30 dnů od právní moci rozhodnutí k vycestování z území České republiky. II. Žalobní argumentace 2. V žalobě byly v podstatě uvedeny 2 hlavní žalobní body, a to a) výhrada veřejného pořádku a b) přiměřenost dopadu napadeného rozhodnutí do práva na respektování soukromého a rodinného života a nejlepšího zájmu nezletilého dítěte. K oběma těmto žalobním bodům pak žalobce uvedl podrobnější argumenty. 3. Sdělil, že je přesvědčen, že žalovaný v řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí v rozporu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) nezjistil skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, zejména neobjasnil všechny okolnosti relevantní pro posouzení, zda osobní chování žalobce ve smyslu čl. 27 odst. 2 pobytové směrnice představuje skutečné, dostatečně závažné a aktuální ohrožení některého ze základních zájmů společnosti, a veškeré okolnosti relevantní pro vymezení intenzity zásahu do základního práva žalobce a jeho manželky na respektování soukromého a rodinného života zaručeného čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 7 Listiny základních práv Evropské unie a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod za účelem následného posouzení proporcionality dopadu napadeného rozhodnutí. 4. Dále uvedl, že žalovaný v napadeném rozhodnutí nevyložil pojem důvodné nebezpečí narušení veřejného pořádku závažným způsobem podle § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců ve světle čl. 27 odst. 2 pobytové směrnice a související judikatury Soudního dvora Evropské unie, Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu. V návaznosti na uvedené a nedostatečně zjištěný skutkový stav dospěl žalovaný k nesprávnému a nedostatečně odůvodněnému závěru o splnění podmínek pro zamítnutí žádosti žalobce podle § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců. 5. Žalobce dále namítal, že žalovaný v napadeném rozhodnutí na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu v nedostatečném rozsahu nesprávně posoudil přiměřenost jeho dopadu do základního práva žalobce a jeho manželky na respektování soukromého a rodinného života zaručeného čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 7 Listiny základních práv Evropské unie a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a zcela opomenul zohlednit nejlepší zájem nezletilého syna manželky žalobce, o nějž žalobce pečuje, chráněný čl. 3 Úmluvy o právech dítěte a čl. 24 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie. 6. V další části žaloby pak dodal, že osobní chování dotyčného jednotlivce musí představovat skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. K tomu odkazoval i na judikaturu Nejvyššího správního soudu. 7. Dále namítl, že mu žalovaný opakovaně kladl k tíži opakovaný neoprávněný pobyt na území České republiky a zahájení řízení o správním vyhoštění z území. Dodal, že žalovaný ve vztahu k důvodům, pro které byl žalobce zařazen do Schengenského informačního systému, v rozporu s § 3 ve spojení s § 50 odst. 3 správního řádu nedostatečně zjistil skutkový stav. 8. Žalobce sdělil, že v průběhu správního řízení navrhoval provedení výslechu své osoby a své manželky, nicméně žalovaný na str. 11 napadeného rozhodnutí uvedl, že k těmto návrhům nepřihlíží, jelikož by nevedly ke zjištění, které by mohlo mít zásadní vliv na posouzení předmětné žádosti. Žalobce k tomu uvedl, že žalovaný fakticky nepřípustně hodnotil žalobcem navrhovaný důkaz před jeho provedením, přičemž sám skutečnosti, které žalobce navrhoval provedeným výslechem prokázat, nezjistil a neobjasnil. 9. Závěrem zopakoval a shrnul, že žalovaný v řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí v rozporu s § 3 správního řádu nezjistil skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a v návaznosti na to nesprávně a nedostatečně posoudil přiměřenost dopadu napadeného rozhodnutí do základního práva žalobce a jeho manželky na respektování soukromého a rodinného života zaručeného čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 7 Listiny základních práv Evropské unie a zcela opomenul zohlednit nejlepší zájem nezletilého syna manželky žalobce, o nějž žalobce pečuje, chráněný čl. 3 Úmluvy o právech dítěte a čl. 24 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie. 10. Z uvedených důvodů považuje žalobce napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. III. Vyjádření žalovaného k žalobě a replika žalobce 11. Žalovaný uvedl, že mu je z úřední činnosti známo, že žalobce na území ČR pobývá se svou manželkou, která je státní občankou ČR. Ve společné domácnosti s nimi pobývá též nezletilý syn manželky žalobce (nar. 2012), též občan ČR. 12. Následně stručně shrnul pobytovou situaci žalobce a dodal, že jeho předchozí žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu byla zamítnuta z důvodu evidence žalobce v Schengenském informačním systému jako osoby, které nelze umožnit vstup na území států tvořících tzv. Schengenský prostor. Záznam byl do uvedeného systému vložen Spolkovou republikou Německo, kdy žalobce byl vyhoštěn do Gruzie a byl mu uložen zákaz vstupu a pobytu v Německu do 11. 1. 2024. Žalobce byl v Německu odsouzen za spáchání několika úmyslných trestných činů včetně převaděčství. Žalobce však po vyhoštění opakovaně do Německa cestoval a pobýval na jeho území pod různými falešnými identitami, dokonce vystupoval jako státní příslušník Bulharska a zneužíval tak postavení občana EU, i když jím není. Neoprávněně též vstoupil v roce 2020 na území ČR. 13. K aktivaci výhrady veřejného pořádku žalovaný uvedl, že při rozhodování o předmětné žádosti vycházel mimo jiné i ze skutečností zjištěných v rámci řízení o předchozí žádosti. Žalobce již sice není evidován v Schengenském informačním systému, nicméně dle názoru žalovaného trvá důvodné nebezpečí, že by mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Trvající nebezpečí možného narušení veřejného pořádku je též důvodem, proč žalovaný považuje předmětnou žádost za opakovanou bez uvedení nových skutečností. 14. Žalovaný k námitce výhrady veřejného pořádku dále uvedl, že jednání rodinného příslušníka občana Evropské unie, které naplňuje znaky trestného činu, může mít celou škálu podob a zejména může nabývat různé společenské nebezpečnosti. Z tohoto pohledu je rozdíl, pokud se rodinný příslušník občana Evropské unie dopustí neúmyslného trestného činu a trestného činu úmyslného, pokud se dopustí přečinu nebo zločinu, nebo pokud trestnou činnost páchá opakovaně. Opakovaná úmyslná trestná činnost žalobce v Německu byla prokázána. Trestná činnost na území ČR prokázána nebyla, nicméně ta, které se dopouštěl na území Německa, je natolik závažná, že žalobce je nutno považovat za hrozbu pro možné narušení veřejného pořádku. Žalobce má znalosti a zkušenosti s opatřováním padělaných dokladů, tuto činnost prováděl za účelem dosažení zisku, a přesto, že od jeho odsouzení uběhlo již několik let, neexistuje absolutně žádná záruka toho, že se k této činnosti v budoucnu nevrátí. 15. Žalovaný připomněl, že uplatněné ustanovení zákona o pobytu cizinců [tj. § 87fe odst. 1 písm. f)], jasně demonstruje vůli zákonodárce, a to nejenom zákonodárce vnitrostátního ale také unijního, aby na území České republiky a potažmo Evropské unie pobývali pouze ti cizinci, kteří nepředstavují riziko či hrozbu veřejnému pořádku členských států. Toto riziko podle žalovaného žalobce nejen v Německu spáchanými trestnými činy, ale také svým přístupem k respektování právních předpisů upravujících pobyt cizinců na území ČR, představuje. Tedy použití výše uvedeného ustanovení zákona o pobytu cizinců bylo ze strany žalovaného důvodné. 16. K přiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinné