9 Ads 183/2015 — Nejvyšší správní soud

30 Ad 8/2025- 35 - text  6 30 Ad 8/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Rutschem ve věci žalobce: T.D. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. října 2025, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně brojila svojí žalobou proti shora specifikovanému rozhodnutí žalované (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty námitky žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí žalované ze dne 1. 10. 2025, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyni uložena povinnost vrátit ČSSZ přeplatek na starobním důchodu zemřelého pana B. H., xx (dále též jako „oprávněný“), který vznikl za dobu od 8. 8. 2025 do 7. 9. 2025 v částce 18 069 Kč. Povinnost vrátit přeplatek na důchodu byla žalobkyni uložena podle § 64 odst. 7 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). II. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že nesouhlasí s napadeným rozhodnutím, jelikož bylo vydáno v rozporu se skutečným stavem věci. Žádala, aby soud přezkoumal, zda byly řádně posouzeny okolnosti úmrtí a výplaty dávky, zda byly řádně zohledněny lhůty a právní nárok na výplatu dávky a zda je požadavek na vrácení přeplatku skutečně oprávněný. III. Vyjádření žalované k žalobě 3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že oprávněnému byl žalovanou vyplácen starobní důchod každého 8. dne v měsíci na účet, jehož byl majitelem. Úmrtní list potvrzující datum úmrtí oprávněného dne 7. 8. 2025 byl vystaven dne 18. 8. 2025 a žalované doručen dne 22. 8. 2025. 4. Podle ustanovení § 116 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“), jsou dávky důchodového pojištění vypláceny dopředu v pravidelných měsíčních splátkách. Splatnost důchodu oprávněného byla stanovena na 8. den v měsíci, tzn. důchod náležel pro období od 8. dne daného měsíce do 7. dne následujícího měsíce. Oprávněný zemřel dne 7. 8. 2025, poslední výplata starobního důchodu mu náležela za období od 8. 7. 2025 do 7. 8. 2025. Žalovaná však poukázala oprávněnému ještě dne 7. 8. 2025 důchodovou dávku náležející pro období od 8. 8. 2025 do 7. 9. 2025 ve výši 18 093 Kč, ačkoliv s ohledem na datum úmrtí nárok na tuto dávku již zanikl. Žalovaná požádala banku o vrácení této dávky, která z důvodu úmrtí oprávněného již k výplatě nenáležela, dopisem ze dne 25. 8. 2025. ČSOB, a.s. z důvodu nedostatku finančních prostředků na účtu vrátila z požadované částky 18 093 Kč pouze 24 Kč. Žalovaná tedy eviduje nevrácenou rozdílnou částku ve výši 18 069 Kč jako pohledávku. 5. Dále žalovaná sdělila, že žalobkyně měla dispoziční právo k účtu oprávněného ke dni jeho úmrtí. Ve vyjádření podrobněji rozepsala pohyby na účtu. Následně odkázala na § 64 odst. 7 zákona o důchodovém pojištění. 6. Žalovaná uvedla, že výhrada žalobkyně, zda jsou zachovány lhůty a zda je nárok žalované oprávněný, je zcela nedůvodná, neboť žalovaná plně respektovala závazné zákonné ustanovení. Navíc je zcela zřejmé, že žalobkyně jako disponentka s účtem zemřelého z jeho účtu finanční prostředky státu určené na výplata důchodu pro období od 8. 8. 2025, což je v popisku příchozí platbě důchodu na účet zřetelně označeno, tedy pro období po smrti majitele účtu, vybrala ve větší míře anebo byly použity na úhradu přednastavených trvalých příkazů. 7. Žalovaná jakožto výkonný orgán je povinna právní předpisy týkající se důchodového pojištění dodržovat a nikoli je, dle svého uvážení či dokonce na základě uvážení pojištěnců, měnit. Pokud by žalovaná rozhodnutí nevydala, porušila by platný zákon o důchodovém pojištění a sama by se dopustila nezákonného a protiprávního jednání. 8. Žalovaná trvá na správnosti a zákonnosti obou vydaných rozhodnutí a povinnosti úhrady přeplatku ve výši 18 069 Kč žalobkyní, proto navrhla, aby soud žalobu zamítl jako zcela nedůvodnou. IV. Posouzení věci krajským soudem 9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, přičemž rozsah jeho přezkumu byl vymezen žalobními body (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Učinil tak bez nařízení jednání, protože žalobkyně ani žalovaná nevyjádřili nesouhlas s takovým projednáním věci dle § 51 odst. 1 věty první s. ř. s. Po prostudování předloženého správního spisu dospěl soud k následujícím skutkovým a právním závěrům, přičemž žalobu shledal nedůvodnou. 10. Žalovaná uložila žalobkyni povinnost vrátit přeplatek na starobním důchodu zemřelého B. H. podle § 64 odst. 7 zákona o důchodovém pojištění, který vznikl za dobu od 8. 8. 2025 do 7. 9. 2025 v částce 18 069 Kč. 11. Ze správního spisu bylo zjištěno, že oprávněnému byl vyplácen starobní důchod ve výši 18 093 Kč měsíčně na bankovní účet, jehož byl oprávněný majitelem. Podle sdělení banky ze dne 15. 9. 2025 měla ke dni úmrtí oprávněného dispoziční právo k tomuto účtu právě žalobkyně. 12. Podle § 3 odst. 1 a § 54 zákona o důchodovém pojištění je důchod nárokovou dávkou konkrétní osoby, která splňuje podmínky pro nárok na tuto dávku. Smrtí poživatele důchodu nárok na tento důchod zaniká. Podle § 116 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. jsou dávky důchodového pojištění vypláceny dopředu v pravidelných měsíčních splátkách; jedná se tedy o hromadný trvalý příkaz, jehož zrušení vyžaduje určité časové vymezení. V případě, že úmrtí není oznámeno včas, je okamžité zastavení výplaty důchodu technicky neuskutečnitelné. Žalovaná poukázala částku 18 093 Kč na účet oprávněného dne 7. 8. 2025, téhož dne dle úmrtního listu oprávněný zemřel. V předmětné věci bylo zjištěno, že žalovaná vyplácela starobní důchod oprávněnému se splatností 8. den v měsíc. Je tedy patrné, že žalovaná nemohla včas zareagovat na úmrtí oprávněného a starobní důchod na období od 8. 8. 2025 do 7. 9. 2025 poukázala na jeho účet, přestože poslední výplata starobního důchodu v souladu s právními předpisy náležela za dobu od 8. 7. 2025 do 7. 8. 2025. 13. Podle § 64 odst. 7 zákona o důchodovém pojištění platí, že má-li právo disponovat s peněžními prostředky na účtu oprávněného, na který je důchod vyplácen, jiná osoba než oprávněný, je tato jiná osoba povinna vrátit plátci důchodu ty splátky důchodu oprávněného, které nenáležely proto, že oprávněný zemřel před počátkem období, na které byly tyto splátky vyplaceny, pokud nedošlo k vrácení těchto splátek plátci důchodu bankou, u níž je tento účet veden. 14. Žalovaná zažádala banku o vrácení přeplatku, která však z důvodu nedostatku finančních prostředku na bankovním účtů vrátila pouze 24 Kč. Žalovaná tedy eviduje nevrácenou částku ve výši 18 069 Kč. 15. S ohledem na žalobou uplatněné námitky krajský soud znovu připomíná § 64 odst. 7 zákona o důchodovém pojištění, jenž byl na případ žalobkyně zcela správně aplikován. Pro aplikaci tohoto ustanovení bylo podstatné zjištění, že ke dni úmrtí majitele účtu existovala osoba, jež měla mimo majitele k účtu také dispoziční právo, což bylo potvrzeno sdělením banky ze dne 15. 9. 2025. Vzhledem k tomu, že bylo zjištěno, že žalobkyni svědčilo ve výše uvedeném období právo disponovat s peněžními prostředky na účtu oprávněného, kam byla směřována výplata měsíčních splátek důchodu, žalobkyně je skutečně ve smyslu § 64 odst. 7 zákona o důchodovém pojištění osobou povinnou vrátit plátci důchodu splátky důchodu oprávněného, které již oprávněnému nenáležely, neboť na účet oprávněného byly připsány až na dobu po dni, za který zemřelému oprávněnému náležela poslední výplata důchodu. 16. Žalovaná má ve smyslu § 64 odst. 7 zákona o důchodovém pojištění nárok na vrácení částky, která byla oprávněnému již neoprávněně na důchodu vyplacena a připsána na jeho bankovní účet, přičemž odpovědnost žalobkyně za vrácení přeplatku na důchodu je konstruovaná jako objektivní, tedy i v případě, že jej žalobkyně nezavinila. Tuto objektivní odpovědnost za přeplatek na důchodových splátkách zakládá právě dikce § 64 odst. 7 zákona o důchodovém pojištění, jenž vymezuje okruh osob, které jsou povinny vrátit žalované vyplacené důchodové dávky po úmrtí oprávněného, jenž již nebyl subjektem práv, a to aniž by se zkoumalo zavinění. 17. Ke stejnému výkladu § 64 odst. 7 zákona o důchodovém pojištění, jenž zakládá objektivní odpovědnost konkretizované osoby za vrácení neoprávněně vyplacené důchodové dávky po úmrtí oprávněného, dospěl také NSS např. v rozsudku ze dne 21. 1. 2016, č. j. 9 Ads 183/2015-29, jenž k osobám povinným dle § 64 odst. 7 zákona o důchodovém pojištění (dříve § 64 odst. 5) uvedl, že „Těmt