51 Az 1/2026 – Krajský soud v Hradci Králové

51 Az 1/2026- 72 - text  8 51 Az 1/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Küchlerovou, Ph.D. ve věci žalobce: A. T. zastoupen advokátem Mgr. Petrem Václavkem sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2025, č. j. OAM-1521/ZA-ZA11-K11-R2-2024, ve věci mezinárodní ochrany, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2025, č. j. OAM-1521/ZA-ZA11-K11-R2-2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 17 860 Kč, a to do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce podal u krajského soudu žalobu proti shora specifikovanému rozhodnutí, kterým žalovaný rozhodl tak, že mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), se žalobci neuděluje. 2. Věc se ke krajskému soudu dostává již podruhé. O žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany již bylo žalovaným dříve rozhodnuto, konkrétně jeho rozhodnutím ze dne 5. 3. 2025, č. j. OAM-1521/ZA-ZA11-P05-2024. K žalobě žalobce bylo posledně uvedené rozhodnutí žalovaného zrušeno rozsudkem krajského soudu ze dne 26. 6. 2025, č. j. 43 Az 2/2025-83, a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení. Krajský soud shledal, že žalovaný nesprávně posoudil otázku udělení národního humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu v souvislosti s žalobcovým prokázaným závažným chronickým onemocněním a možnostmi jeho léčby v zemi původu a musí znovu posoudit otázku udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu mimo jiné v souvislosti s eskalací konfliktu mezi sousedním Izraelem a Íránem. II. Žaloba 3. Žalobce i v pořadí druhé žalobě brojil proti nesprávnému závěru o neudělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu. Ačkoliv na udělení humanitárního azylu není právní nárok, při jeho zvažování byl žalovaný povinen postupovat v souladu se základními zásadami správního řízení, zejm. se zásadou materiální pravdy podle § 3 správního řádu. Totéž dle žalobce platí i pro otázku neudělení doplňkové ochrany ve vztahu k aktuálně probíhajícímu ozbrojenému konfliktu na území Libanonu. Žalovaný k otázce probíhajícího konfliktu přistoupil selektivně a účelově doklady předkládané žalobcem při prováděném dokazování nezohlednil. Žalobce je proto opětovně předkládá k nyní podané žalobě. 4. K otázce posouzení možnosti udělení humanitárního azylu žalobce popsal a doložil, že trpí roztroušenou sklerózou a doložil nedostupnost léčby v zemi původu. Žalovaný svůj úsudek v této souvislosti učinil pouze na základě Informace EUAA – MedCOI čj. AVA 18882. Součástí zprávy je přitom prohlášení, dle kterého zpráva neobsahuje informace o faktické dostupnosti těchto výkonů. Žalobce již ve správním řízení namítal, že není žádný podklad pro závěr, že je léčba roztroušené sklerózy skutečně dostupná s ohledem na ekonomickou krizi v Libanonu, která byla umocněna útoky Izraele na libanonskou zdravotnickou infrastrukturu. Ve spise rovněž není nic, co by vyvracelo obavy žalobce z fungování libanonského zdravotnictví. Žalovaný, i přes předchozí kasační rozsudek krajského soudu, reagoval pouze zopakováním, že zpráva EUAA je objektivní a dostatečná, přičemž toto tvrzení je v rozporu s tím, co o použitelnosti informací uvádí sama zpráva. V případě žalobce je přitom otázka faktické dostupnosti zdravotní péče stěžejní. 5. Žalovaný postupoval v rozporu s ustálenou judikaturou stran rozložení důkazního břemene mezi žadatele o mezinárodní ochranu a správní orgán. V otázce humanitárního azylu měl žalovaný rozptýlit či potvrdit žalobcovy obavy, že se jeho zdravotní stav zásadně zhorší. K tomu si měl obstarat dostatek informací o dostupnosti zdravotní péče v zemi původu. Žalobce zopakoval, že důkazní břemeno unesl: předložil aktuální lékařskou zprávu obsahující diagnózu i popis léčby. Doložil, že zdravotnický systém v Libanonu je nefunkční obecně a že se jeho fungování ještě zhoršilo v důsledku probíhajícího ozbrojeného konfliktu. Žalovaný však obavy žalobce nezmírnil, pouze bagatelizoval. Žalovaný žalobcovu diagnózu bagatelizoval s poukazem na aktuální příznivý stav. Klíčové je ale právě to, že v případě vycestování žalobce do Libanonu a prodlení s adekvátní léčbou by se žalobcův zdravotní stav mohl nenávratně zhoršit. Žalovaný zcela pominul chronický a pozvolně degenerativní charakter onemocnění. Cílem léčby roztroušené sklerózy je zabránit zhoršení zdravotního stavu, které nemocným osobám vždy hrozí. Žalovaný nedostál požadavkům vysloveným v rozsudku krajského sodu v této věci ze dne 26. 6. 2025, jak je zmiňován výše. 6. Žalovaným vznesený požadavek bezprostředního ohrožení na životě je v rozporu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. Ten v rozsudku ze dne 13. 12. 2016, Paposhvili proti Belgii, uvedl, že pod „velmi výjimečné případy“ může spadat i vážně nemocná osoba, u které by nedostatek vhodné péče či přístupu k ní v přijímající zemi představoval riziko skutečného nebezpečí vážného, rychlého a nevratného zhoršení jejího zdravotního stavu vedoucího k intenzivnímu utrpení nebo výraznému snížení předpokládané délky života. To je případ žalobce, který je léčen s roztroušenou sklerózou právě proto, aby se v podstatě nevyhnutelné zhoršení jeho pohybových schopností co nejvíce oddálilo a zpomalilo. Nevyslyšet obavy žalobce a nutit jej k odchodu do země, kde lidé s jeho diagnózou nemají přístup k léčbě, by jednoznačně představovalo nelidské zacházení a bylo by v rozporu s čl. 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. 7. Žalobce se má vyhýbat zátěži a stresu, přičemž si lze stěží představit více zatěžující a stresující situaci než návrat do země, kde probíhá aktivní ozbrojený konflikt, a kde žalobce nemá zajištěnu zdravotní péči ani zdroj obživy. Neméně stresující by byla i skutečnost, že žalobce by se do země původu navrátil rovnou jako vnitřně vysídlená osoba a okamžitě by čelil nejistotě ohledně budoucího vývoje. 8. Žalobce doplnil, že navzdory tvrzení žalovaného konflikt v Libanonu v současnosti stále probíhá. Přiložil články z listopadu 2025 (krátce před vydáním napadeného rozhodnutí), které se tomuto tématu věnují. Žalobce má za to, že byl v jeho případě nedostatečně zjištěn skutkový stav věci. Žalobce namítl, že Informace OAMP – Libanon, Bezpečnostní a politická situace v zemi, ze dne 22. 1. 2025, ze které žalovaný vyšel, neposkytuje aktuální informace. V situacích jako je ozbrojený konflikt se situace vyvíjí dynamicky a tato zpráva reflektuje stav k lednu až září 2025. Žalobce proto navrhnul doplnění podkladů o situaci v zemi původu (webové články převážně z listopadu 2025), ze kterých plyne, že Izrael stále nedodržuje příměří, které bylo sjednání s Libanonem. K útokům nedochází pouze na jihu Libanonu, ale i v hlavním městě Bejrútu. Žalovaný k těmto podkladům pouze uvedl, že informace v nich uvedené nezpochybňuje, avšak je přesvědčen, že jím shromážděné podklady jsou dostatečné a adekvátní, proto vzal podklady od žalobce pouze na vědomí a jejich další užití považoval za nadbytečné. Podklady předložené žalobcem přitom vyvracejí obsah již dříve obstaraných důkazů ze strany žalovaného. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Popřel oprávněnost žalobních námitek a odkázal na správní spis a odůvodnění napadeného rozhodnutí, jeho závěry částečně obecně shrnul a zopakoval. IV. Posouzení věci krajským soudem 10. Krajský soud v prvé řadě zkoumal, zda byly splněny podmínky řízení, přičemž v této souvislosti shledal, že žaloba byla podána osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), ve lhůtě stanovené § 32 odst. 1 zákona o azylu, a rovněž se jedná o žalobu přípustnou. 11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s) podle skutkového a právního stavu zjištěného s přihlédnutím k čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (tzv. procedurální směrnice). Věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání s ohledem na § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s, ačkoli žalobce nařízení jednání požadoval (žalovaný nikoli). Krajský soud totiž dospěl k závěru, že žalovaný nedodržel závazný právní názor vyslovený krajským soudem v předchozím řízení, konkrétně v jeho rozsudku 26. 6. 2025, č. j. 43 Az 2/2025-83, a to zejména stran zkoumání udělení národního humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu v souvislosti s žalobcovým prokázaným závažným chronickým onemocněním a možnostmi jeho léčby v zemi původu. Oproti tomu, jak žalovaný rozhodoval původně - a s ohledem na vše, co mu bylo již dříve krajským soudem v této otázce vytknuto – nyní své závěry nikterak relevantně nedoplnil. Ve vztahu ke splnění závazného prá