8 Afs 15/2010 — Nejvyšší správní soud

61 A 12/2025- 45 - text 6 61 A 12/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Venclovou, Ph.D., ve věci žalobce: X, narozený dne X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Michalem Sečány sídlem Na Strži 2102/61a, 140 00 Praha 4 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, IČO 00007064 sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2025, č. j. MV-147972-3/OAM-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalovaný rozhodnutím uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Ředitelství služby cizinecké policie (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 26. 8. 2025, č. j. CPR-23018-13/ČJ-2025-930310V239, a toto rozhodnutí potvrdil. Správní orgán I. stupně zastavil řízení o žádosti žalobce, jíž se ve smyslu § 122 odst. 5 písm. a) a b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), domáhal zrušení platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění ze dne 30. 6. 2023, č. j. KRPE-57800-22/ČJ-2023-170026-SV. 2. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného včasnou žalobou podanou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) ve spojení s § 172 zákona o pobytu cizinců, neboť má za to, že správní orgány nezohlednily zásadní změnu jeho osobních a rodinných poměrů. Po vydání rozhodnutí o vyhoštění žalobce uzavřel manželství a stal se otcem nezletilé dcery narozené na území České republiky. Tyto skutečnosti měly správní orgány posoudit podle § 174a zákona o pobytu cizinců. Namísto toho však věc posoudily pouze formálně, když pouze konstatovaly, že neuplynula polovina doby zákazu vstupu. 3. Rovněž správní orgány nezohlednily, že správní vyhoštění je sice z důvodu války na Ukrajině fakticky nevykonatelné, avšak jeho existence dlouhodobě brání žalobci v legalizaci pobytu, výkonu zaměstnání a plnohodnotném rodinném životě, což představuje nepřiměřený zásah do práva na respektování rodinného života. K porušení povinností spojených s jeho pobytovým oprávněním došlo neúmyslně v důsledku pochybení třetích osob, o němž si nebyl vědom, přičemž po celou dobu jednal v dobré víře, pracoval a odváděl daně. Po vzniku rodiny navíc aktivně usiluje o nápravu své situace a legalizaci pobytu, avšak správní orgány tyto skutečnosti při svém rozhodování zcela pominuly. 4. K žalobě žalobce přiložil také rozhodnutí o správním vyhoštění, výzvu OAMP ve věci zaměstnanecké karty, oddací list, rodné listy, nájemní smlouvu s dodatkem a rovněž pracovní smlouvu a doklady o jeho činnosti OSVČ. 5. Z výše uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na závěrech obsažených v odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl, aby soud žalobu zamítl. Zrekapituloval, že v případě žalobce nebyly shledány důvody pro aplikaci § 122 odst. 5 písm. a) ani písm. b) zákona o pobytu cizinců, a tedy nebylo možné žádosti o zrušení správního vyhoštění vyhovět. 7. Žalobce v replice doplnil, že oba správní orgány postupovaly v rozporu se zásadou materiální pravdy, se základními zásadami činnosti správních orgánů a s požadavky kladenými na činnost odvolacího orgánu. Napadené rozhodnutí je podle žalobce nepřezkoumatelné, neboť správní orgány nehodnotily čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. 8. Žalobce dále namítl, že samotné rozhodnutí o správním vyhoštění z roku 2023 bylo vydáno nezákonně, neboť bylo přijato v době, kdy již probíhal ozbrojený konflikt na Ukrajině, jenž objektivně znemožňuje jeho vycestování do země původu. Správní orgány tuto skutečnost vůbec nezohlednily, přestože v obdobných případech bývá řízení o správním vyhoštění občanů Ukrajiny běžně zastavováno. Tím došlo k odchýlení od ustálené správní praxe a k porušení zásady legitimního očekávání. Žalobce se v důsledku toho ocitl v patové situaci, kdy nemůže vycestovat, avšak současně mu neběží doba správního vyhoštění. 9. Postup správních orgánů žalobce považuje za projev přepjatého formalismu, neboť se omezily na mechanickou aplikaci zákonných ustanovení, aniž by zohlednily účel právní úpravy a individuální okolnosti jeho případu. Nevěnovaly se skutečné podstatě věci a rezignovaly na spravedlivé řešení, což odporuje judikatuře Ústavního soudu i Nejvyššího správního soudu. 10. Žalobce znovu zdůraznil nepřiměřenost dopadů napadeného rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života, neboť žije na území ČR se svou manželkou a nezletilou dcerou narozenou v roce 2025, s nimiž tvoří společnou domácnost a je hlavním živitelem rodiny. 11. Krajský soud přezkoumal bez nařízení jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.) žalované rozhodnutí v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 12. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobci bylo dne 30. 6. 2023 (rozhodnutím č. j. KRPE5780022/ČJ2023170026SV) uloženo správní vyhoštění na dobu jednoho roku podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců, a to z důvodu jeho pobytu na území bez oprávnění v období od 30. 4. 2023 do 27. 6. 2023. Součástí rozhodnutí bylo závazné stanovisko Ministerstva vnitra podle § 120a zákona o pobytu cizinců, z něhož vyplývá, že se na žalobce vztahují důvody znemožňující vycestování podle § 179 zákona (ozbrojený konflikt na Ukrajině). V důsledku existence překážky vycestování není rozhodnutí o správním vyhoštění vykonatelné a doba zákazu vstupu tak žalobci vůbec nezačala běžet (§ 118 odst. 4 zákona o pobytu cizinců). Žalobci bylo následně uděleno vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu podle § 33 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, jehož platnost byla prodloužena do 31. 3. 2026. 13. Následně žalobce podal žádost podle § 122 odst. 5 písm. a) i b) zákona o pobytu cizinců, jíž se domáhal vydání nového rozhodnutí, kterým by byla zrušena platnost rozhodnutí o správním vyhoštění. Svou žádost odůvodnil shodnými skutečnostmi, které uvedl i v žalobě. 14. Dne 26. 8. 2025 vydal správní orgán I. stupně usnesení, č. j. CPR2301813/ČJ2025930310V239, kterým řízení zastavilo, neboť nebyly splněny podmínky § 122 odst. 5 zákona o pobytu cizinců. Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání, které žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a usnesení o zastavení řízení potvrdil. 15. Oba správní orgány shodně konstatovaly, že rozhodnutí o správním vyhoštění je z důvodu existující překážky vycestování nevykonatelné, a proto nebyly splněny zákonné podmínky pro postup podle § 122 odst. 5. Doba zákazu vstupu žalobci vůbec nezačala běžet, a tudíž nemohlo dojít ani k uplynutí její poloviny [podmínka písm. a)]. Žalobce rovněž nevycestoval a vzhledem k překážce vycestování vycestovat ani nemohl [podmínka písm. b)]. Z těchto důvodů oba správní orgány uzavřely, že nemohly přistoupit k meritornímu posouzení důvodů žádosti, včetně tvrzených rodinných, humanitárních či pracovních okolností. Ty by bylo možno hodnotit až v případě, že by žalobce splnil jednu ze zákonem vyžadovaných podmínek. 16. Předně soud připomíná, že není smyslem soudního přezkumu stále dokola podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto se soud může v případě shody mezi názorem soudu a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí odkazovat na toto odůvodnění [srov. např. odůvodnění rozsudku NSS ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 85/2005-130 publikovaný pod číslem 10350/2007 Sb. NSS, či rozsudky rozšířeného senátu ze dne 2. 7. 2007, č. j. 4 As 11/2006-86 a ze dne 29. 5. 2013, č. j. 2 Afs 37/2012-47 (rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz)]. Ostatně v této souvislosti konstatoval i Ústavní soud v nálezu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. III. ÚS 1889/20, že: „[ú]kolem obecného soudu, který vypořádává jednotlivé stížnostní námitky, není na každou z nich reagovat tím způsobem, že zopakuje argumentaci učiněnou jinými orgány veřejné moci v odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí, případně ji převypráví „vlastními slovy“. Pokud uplatněné stížnostní námitky nepřesahují rozsah námitek, které tyto orgány ve svých rozhodnutích dostatečně přesvědčivě a logicky vyřešili již dříve a soud vykonávající přezkum se s jejich hodnocením plně ztotožňuje, nedává rozumný smysl, aby již učiněné závěry znovu opakoval“ (rozhodnutí ÚS jsou dostupná na www.nalus.usoud.cz). 17. Podle § 122 odst. 5 zákona o pobytu cizinců: Policie může na žádost cizince vydat nové rozhodnutí, kterým zruší platnost rozhodnutí o správním vyhoštění nebo zkrátí dobu, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, uvedenou v rozhodnutí o správním vyhoštění, a to nejméně o jednu třetinu této doby, jestliže a) pominuly důvody jeho vydání a uplynula polovina doby, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území, b) jde o cizince, který prokáže, že dobrovo