61 A 9/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

61 A 9/2025- 70 - text 8 61 A 9/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Venclovou, Ph.D., ve věci žalobce: X, narozený dne X bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, IČO: 70892822 sídlem Komenského náměstí 125, 532 11 Pardubice v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 7. 2025, č. j. KUPA-14782/2025-3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím Městského úřadu Holice ze dne 30. 4. 2025, č. j. MUHO/21817/2025, byl žalobce uznán vinným ze dvou přestupků podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o silničním provozu“), spočívajících v nerespektování dopravní značky zákaz vjezdu [porušení § 4 písm. c) zákona o silničním provozu] a v jízdě bez použití bezpečnostního pásu [porušení § 6 odst. 1 písm. a) téhož zákona]. 2. Žalovaný rozhodnutím uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku prvostupňové rozhodnutí částečně změnil, a to toliko upřesněním skutkového popisu ve výroku týkajícím se nepřipoutání bezpečnostním pásem. Ve zbytku žalovaný rozhodnutí podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) potvrdil. 3. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného včasně podanou žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), neboť je podle něho nezákonné, zatížené podstatnými vadami a v rozporu s judikaturou soudů. 4. Především namítl, že původně byl v příkazu uznán vinným pouze z jednoho přestupku (porušení zákazové značky), avšak po podání odporu správní orgán I. stupně rozšířil okruh obvinění o další dva přestupky, čímž podle žalobce správní orgán porušil zásadu zákazu reformatio in peius a zhoršil jeho procesní postavení. Pokud správní orgán o podezření z dalších přestupků věděl od počátku, měl je zahájit a projednat samostatně, nikoli je dodatečně připojit až po odporu. 5. Podle žalobce také údajným přestupkům již uplynula promlčecí doba, protože předchozí vadná rozhodnutí správních orgánů nebyla způsobilá běh lhůty přerušit. Druhé rozhodnutí správního orgánu prvního stupně (poté, co bylo předchozí rozhodnutí žalovaným zrušeno), vydané v poslední den promlčecí doby, považuje žalobce za účelové, přijaté pouze s cílem formálně zabránit promlčení, nikoli na základě řádně zjištěného skutkového stavu. Tvrdí také, že správní orgán nedůvodně neuznal jeho řádnou omluvu z jednání, čímž mu znemožnil účinnou obhajobu a porušil jeho právo na spravedlivý proces. V důsledku své účasti na jednání v době nemoci nemohl adekvátně reagovat, klást otázky svědkům a uvádět skutečnosti na svou obhajobu. 6. Podle žalobce silniční kontrola proběhla šikanózním způsobem, strážníci se k němu chovali nepřátelsky, arogantně a agresivně, a navíc při zastavování vozidla nebyli řádně označeni stejnokrojem, a tudíž neměli oprávnění vozidla zastavovat. Tvrdí rovněž, že výpovědi strážníků jsou nevěrohodné, vnitřně rozporné a v jednom případě i prokazatelně nepravdivé, protože jej křivě obvinili z přestupku, který nebyl ve výsledku uznán (chybné tvrzení o přestupku „nezastavení na signál stůj“). 7. Žalobce popírá, že by jel nepřipoutaný. Strážníci podle něj nemohli do vozidla vidět kvůli aleji stromů a odleskům, tmavý pás navíc splýval s jeho tmavým oblečením. Videonahrávky pořízené strážníky jsou podle žalobce účelově sestříhané a neúplné, protože neobsahují začátek kontroly ani moment, z něhož by bylo patrné, zda byl připoután. 8. Na základě těchto skutečností žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. 9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na závěrech obsažených v odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť žalobní námitky jsou obdobné s odvolacími námitkami, které v napadeném rozhodnutí žalovaný podrobně vypořádal. Doplnil, že přestupky promlčeny nejsou, běh promlčecí doby byl přerušen úkony podle zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“). Současně žalovaný odmítl tvrzení, že jednání dne 22. 4. 2025 bylo vedeno účelově jen k „restartu“ promlčecí doby. Po omluvě žalobce z důvodu pracovní neschopnosti si správní orgán I. stupně vyžádal vyjádření lékařky, z něhož vyplynulo, že žalobce má vycházky a může se jednání účastnit. Proto byl pouze změněn čas jednání a žalobci byl poskytnut dostatek času k přípravě, přičemž žalobce se jednání skutečně zúčastnil, kladl otázky svědkům a následně se ještě vyjadřoval a navrhoval doplnění, tedy nedošlo k omezení jeho procesních práv. 10. Dále žalovaný nesouhlasil s námitkou nedostatečného označení strážníků (absence pokrývky hlavy). Strážníci byli i tak jednoznačně identifikovatelní jako městská policie (uniforma, identifikační číslo) a byli oprávněni vozidlo zastavit, pokrývku hlavy navíc měli na uniformě. Žalovaný dále odmítl tvrzení o „aleji stromů“, odlescích a tmavém oblečení jako nevěrohodná s odkazem na místní poměry zachycené na videozáznamu a na to, že strážníci měli podle svých výpovědí vozidlo pozorovat ve vzdálenosti, kde stromy již nebránily výhledu. 11. Na základě uvedených skutečností žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 12. Krajský soud přezkoumal žalované rozhodnutí bez nařízení jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.) v mezích žalobních bodů podle skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí správních orgánů (§ 75 odst. 1, 2 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 13. Z obsahu správního spisu soud zjistil následující skutečnosti. 14. Na základě oznámení o podezření z přestupku ze dne 23. 6. 2023, sepsaného při silniční kontrole provedené hlídkou městské policie, přičemž žalobce odmítl přestupek na místě projednat, vydal správní orgán I. stupně dne 11. 8. 2023 příkaz, kterým žalobce uznal vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu (porušení dopravní značky zákaz vjezdu). 15. Proti tomuto příkazu podal žalobce včas odpor. Správní orgán I. stupně následně ve věci nařídil jednání na den 2. 11. 2023, při kterém byly provedeny výslechy svědků (zasahujících strážníků), výslech žalobce a listinné důkazy, dodatečně byl do spisu založen kamerový záznam z projednávání přestupku na místě. Dne 30. 4. 2024 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí, č. j. MUHO/11286/2024, kterým žalobce uznal vinným ze spáchání dvou přestupků, a to porušení dopravní značky zákaz vjezdu [§ 4 písm. c) zákona o silničním provozu] a nepřipoutání bezpečnostním pásem [§ 6 odst. 1 písm. a) téhož zákona]. 16. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. Žalovaný rozhodnutím ze dne 27. 3. 2025, č. j. KUPA12778/20244, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil správnímu orgánu I. stupně k dalšímu řízení, za účelem doplnění skutkových zjištění a řádného vypořádání procesních námitek. Po vrácení věci správní orgán I. stupně doplnil dokazování, zejména podklady týkající se umístění přechodného dopravního značení, a nařídil nové jednání na den 22. 4. 2025. V rámci tohoto jednání bylo znovu provedeno dokazování (výslechy zasahujících strážníků, výslech žalobce a rovněž byl přehrán kamerový záznam). Správní orgán I. stupně po vyhodnocení provedených důkazů vydal dne 30. 4. 2025 nové rozhodnutí, jímž žalobce znovu uznal vinným ze spáchání obou výše uvedených přestupků. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce opět odvolání. Žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 7. 2025, č. j. KUPA14782/20253, (tj. žalobou napadeným rozhodnutím) prvostupňové rozhodnutí částečně změnil, a to upřesněním skutkového popisu ve výroku týkajícím se nepřipoutání bezpečnostním pásem, ve zbytku jej potvrdil. 17. Nejprve se krajský soud zabýval námitkou promlčení, neboť v případě uplynutí promlčecí doby by odpovědnost za přestupky zanikla, a tedy pozbylo by významu zabývat se dalšími žalobními námitkami. 18. Žalobce spáchal uvedené přestupky dne 23. 6. 2023. Promlčecí doba (1 rok) začala běžet dne 24. 6. 2023 [§ 30 písm. a) zákona o odpovědnosti za přestupky]. Doručením příkazu, tj. dne 12. 8. 2023, se běh promlčecí doby přerušil [§ 32 odst. 2 písm. b) zákona o odpovědnosti za přestupky], přičemž tímto přerušením začala promlčecí doba běžet znovu. Dne 30. 4. 2024 byla opět přerušena, a to vydáním (původního) prvostupňového rozhodnutí (č. j. MUHO/11286/2024). Žalovaný toto rozhodnutí dne 27. 3. 2025 zrušil a věc vrátil k novému projednání. Dne 30. 4. 2025, tedy poslední den promlčecí doby, správní orgán I. stupně vydal nové rozhodnutí, jímž byl žalobce uznán vinným. 19. Žalobce má za to, že přestupky jsou promlčené, protože dřívější rozhodnutí trpěla vadami a nemohla přerušit promlčecí dobu, přičemž rozhodnutí vydané v poslední den promlčecí doby žalobce považuje za účelový krok k formálnímu odvrácení promlčení. V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2023, č. j. 8 As 295/202135, z něhož vyplývá, že běh promlčecí doby nepřerušuje takové rozhodnutí o vině, které je