4 Ads 54/2011 — Nejvyšší správní soud

73 Ad 10/2011- 34 - text pokračování - 8 - 73Ad 10/2011 73Ad 10/2011-34 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou v právní věci žalobkyně L. P., bytem L. n. M. 14, N., zast. Mgr. Dominikou Kovaříkovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Riegrova 14, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze, Na Poříčním právu 1, o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 28. 2. 2011, č. j. KUOK 22474/2011, sp. zn. KÚOK/1228/2011/OSV-SP/7204, ve věci dávky mimořádné okamžité pomoci z důvodu ohrožení osoby sociálním vyloučením, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovené zástupkyni Mgr. Dominice Kovaříkové se přiznává odměna za zastupování ve výši 2.400 Kč, která jí bude vyplacena k jejím rukám do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Krajského soudu v Ostravě. O d ů v o d n ě n í : Podanou žalobou se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí označeného shora, kterým právní předchůdce žalovaného zamítl námitky proti rozhodnutí Městského úřadu Litovel ze dne 13. 12. 201, č. j. 15120/2010/LTO, jímž nebyla přiznána žalobkyni mimořádná okamžitá pomoc z důvodu ohrožení osoby sociálním vyloučením, a toto rozhodnutí potvrdil. Žalobkyně namítla, že je nezaopatřeným dítětem, pobírá přídavek na dítě ve výši 700 Kč, výživné ve výši 1.800 Kč a žádosti o dávky jsou jí neustále zamítány. Žalobkyně studuje na Jaderné fakultě ČVUT v Praze, o dávku požádala v době sporu své sestry E. P. o dávku MOP. Žalobkyně brojí proti tomu, že nebyla posouzena jako osoba v hmotné nouzi a že v její věci nebyly zohledněny okolnosti jejího případu. Odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně popisuje skutkový stav a odůvodnění mu neodpovídá ani v něm není obsažen závěr, že žalobkyně není osobou v hmotné nouzi. Také nebylo využito správním orgánem I. stupně správního uvážení podle § 2 odst. 6 zákona o pomoci v hmotné nouzi, správní orgány se touto úvahou vůbec nezaobíraly. Žalobkyně se posuzuje podle § 2 odst. 6 zákona o pomoci v hmotné nouzi bez společně posuzovaných osob v souladu s § 36 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Žalobkyně se sestrou a matkou užívají byt v domě bývalého manžela matky žalobkyně a od rozvodu v roce 2006 jsou oprávněnými uživateli na základě jiného než nájemního vztahu, jsou to pro ně nejnižší možné náklady na bydlení, uzavřením nájemní smlouvy by se dostaly do stavu, kdy by nebyly schopny hradit náklady na bydlení. Vybraný obor žalobkyně nemůže studovat jinde než v Praze a snaží se, aby její náklady na bydlení byly co nejnižší. Nadto správním orgánům nepřísluší dávat doporučení žalobkyni jaký obor, jak a kde má studovat, nehledě na skutečnost, že jsou nerealizovatelná. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že věc má návaznost na posouzení matky žalobkyně jako osoby, která není osobou v hmotné nouzi z důvodu jejího nezařazení do evidence uchazečů o zaměstnání, související s výpovědí z pracovního poměru a uplatněnou žalobou na určení neplatnosti výpovědi. Žalovanému nebyl znám žádný důvod, proč by nemohla být matka žalobkyně evidována jako uchazeč o zaměstnání, splnit tak podmínku být osobou v hmotné nouzi, podmínky pro pobírání příspěvku na živobytí a tak finančně zajistit své dvě dcery. Uzavřením nájemní smlouvy s otcem dcer nebo s jiným pronajímatelem po přestěhování do jiného bytu by takto získala žalobkyně se sestrou a matkou příspěvek na bydlení. Dávka mimořádné okamžité pomoci z důvodu ohrožení osoby sociálním vyloučením je dávkou fakultativní (nenárokovou) a při posouzení žádosti správní orgán rozhodl v mezích právních předpisů. Neposkytnutí dávky je legitimní v případě, kdy matka žalobkyně odmítla učinit příslušné kroky, které by vedly k tomu, aby společně posuzované osoby byly zajištěny opakovanými, základními dávkami pomoci v hmotné nouzi. Náklady na ubytování žalobkyně v místě, kde se nezdržuje, nejsou nezbytným výdajem, žalobkyně mohl zvolit jinou formu studia. Podle žalovaného z napadeného rozhodnutí vyplývá, že nebyla uznána jako osoba v hmotné nouzi. Aplikace správního uvážení podle § 2 odst. 6 zákona o pomoci v hmotné nouzi je rovněž z napadených rozhodnutí zřejmá. Žalovaný musel vzít v úvahu skutečnost, že matka žalobkyně není osobou v hmotné nouzi vzhledem k fakultativnosti dávky, žalovaný bral v potaz širší souvislosti žalobkyně a společně žijících osob a to, že matka žalobkyně neřešila situaci tak, jak jí předpisy umožňují. Její subjektivní názor, že zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání jí brání řešit její situaci žalobou ve vztahu k pracovnímu poměru, nemůže mít vliv na posouzení věci. V replice žalobkyně uvedla, že jí byl přiznán příspěvek na živobytí neoprávněně, protože tato dávka náleží jen její sestře, která jediná splňovala podmínky pro jeho přiznání od 1. 10. 2010. Výpočtem doložila žalobkyně oprávněnost nároku za říjen a listopad 2010. Aby se vyhnuly hmotné nouzi, požádaly obě sestry o dávky mimořádné okamžité pomoci. Příspěvek na bydlení a doplatek na bydlení může být přiznán i osobám, kteří nejsou nájemci nebo vlastníci nemovitostí. Matka žalobkyně nemá důvod vzdát se práva na zaměstnání a zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání, což je její právo a ne povinnost. Žalobkyně, její sestra a matka jsou opakovaně uváděny správními orgány v omyl, že nemohou dosáhnout na příspěvek na bydlení a doplatek na bydlení. V další replice žalobkyně uvedla, že žalovaný ve správním uvážení pochybil, neboť žalobkyně byla osobou v hmotné nouzi vzhledem k výši svých příjmů, celkové majetkové situaci rodiny a vyšším nákladů spojeným s vysokoškolským studiem. Ke stavu hmotné nouze přispělo i nepřiznání příspěvku na živobytí její sestře. Neexistuje žádný zákon, podle kterého by byla matka žalobkyně povinna se bezdůvodně vzdát práva na své zaměstnání a podle kterého by byla povinna uzavřít nájemní smlouvu, když žalobkyně a její rodina jsou řádnými uživateli bytu, v němž bydlí. Úvahou, že mají žalobkyně, její matka a sestra uzavřít nájemní smlouvu kvůli zvýšení příjmů, které je navíc sporné – smluvní nájemné bude vždy vyšší než přiznané sociální dávky, správní orgány překračují své pravomoci. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tedy ke dni 28. 2. 2011. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že dne 14. 11. 2010 požádala žalobkyně o mimořádnou okamžitou pomoc z důvodu ohrožení osoby sociálním vyloučením. Jako důvod žalobkyně uvedla: „Jsem student VŠ-ČVUT, Jad. fak., Praha. Náklady na ubytování v Praze (2.950 Kč) při mém studiu jsou srovnatelné s náklady na ubytování na VŠ kolejích. Můj příjem je 700 Kč přídavky na děti + 1.800 Kč výživné od otce + 1.842 Kč soc. příplatek. Příjem sestry je 0. Příjem matky je 0. Příjem rodiny nestačí na úhradu nákladů na bydlení, nákladů na mé ubytování v Praze, nákladů na jídlo, oblečení. Příspěvek na bydlení nemůžeme dostat, jelikož nejsme nájemci ani vlastníci užívaného bytu, přestože jsme řádnými a oprávněnými uživateli - soc. vyloučení ze společnosti. - viz. spis žádost E. P. - příspěvek na živobytí - viz spis má žádost o O.P. na úhradu nezbytného jednorázového výdaje“. Podle výpisu z katastru nemovitostí vlastníkem stavby č. p. 14 ve L. n. M. je J. P.. Ze souvisejících správních spisů soud zjistil, že dne 15. 11. 2010 žalobkyně požádala o mimořádnou okamžitou pomoc na úhradu nezbytného jednorázového výdaje s odůvodněním, že od 23. 8. 2010 je studentkou ČVUT, oboru Jaderná fyzika v Praze. Náklady na ubytování na kolejích bez povinného pojištění (krade se tam), od 500 Kč do 3.000 Kč za měsíc a požádala o úhradu částky 2.950 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že její matka nemá žádný příjem, je v evidenci Úřadu práce Olomouc. Příjmy žalobkyně jsou 700 Kč měsíčně na přídavcích pro děti a 1800 Kč na výživném od otce, sestra nemá žádný příjem a je v evidenci Úřadu práce Olomouc, sociální příplatek pro sestru činí 1842 Kč. Nárok na příspěvek na bydlení rodina žalobkyně nemá, protože nejsou vlastníci ani nájemníci bytu, i když jsou oprávněnými uživateli. Žalobkyně doložila nájemní smlouvu, „smlouvu spolubydlícího“ a doklady o úhradách nákladů za bydlení v Praze za poslední tři měsíce, včetně kauce. Správní orgán provedl dokazování dohodou o pracovní činnosti sestry žalobkyně, potvrzením o souběhu zaměstnání sestry žalobkyně, svým rozhodnutím ze dne 6. 10. 2010 o nepřiznání příspěvku na živobytí sestře žalobkyně, průkazem matky žalobkyně jako zájemce o zaměstnání, vydaným Úřadem práce v Olomouci dne 17. 8. 2006, doklady o prohlášeními o celkových sociálních a majetkových poměrech a výši příjmů všech tří členek domácnosti za červen až srpen 2010, informacemi o už