— Nejvyšší správní soud

22 Af 132/2011- 47 - text  22Af 132/2011-47 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Jiřího Gottwalda v právní věci žalobce M. H., zastoupeného JUDr. Tomášem Soukupem, BA, advokátem se sídlem v Brně, Pekařská 389/21, proti žalovanému Generálnímu ředitelství cel, se sídlem v Praze 4 - Michli, Budějovická 7, o přezkoumání rozhodnutí Celního ředitelství Olomouc ze dne 14.6.2011 č.j. 4078-2/2011-130100-21, ve věci pokuty za správní delikt, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí Celního ředitelství Olomouc (jehož působnost přešla s účinností od 1.1.2013 podle zák. č. 17/2012 Sb. o Celní správě České republiky, v platném znění, na Generální ředitelství cel – dále jen žalovaný) ze dne 14.6.2011 č.j. 4078-2/2011-130100-21, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Celního úřadu Olomouc ze dne 20.4.2011 č.j. 1666-8/2011-136100-021, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu podle ust. § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v platném znění (dále jen ZOS), protože užíval nekalých obchodních praktik způsobem uvedeným v ust. § 5 odst. 2 ZOS, za což mu byla uložena pokuta ve výši 10.000,- Kč. V žalobě žalobce namítl, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy, když žalovaný dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým a právním zjištěním a závěrům, což dále specifikoval v těchto žalobních bodech: 1) Žalobce se neztotožňuje se závěry správních orgánů, že zadržené stavebnice porušují práva duševního vlastnictví, resp., že obsahují figurky, jež jsou svým vzhledem určeným specifickými dominantními prvky, včetně jejich vzájemných proporcí, zaměnitelné s prostorovou ochrannou známkou č. 50518. Žalobce je přesvědčen, že zadržené stavebnice práva duševního vlastnictví neporušují, když má za to, že tvar figurek představující lidskou postavu obsažených ve stavebnicích se zcela jednoznačně odlišuje od ochranné známky č. 50518, což je zjistitelné z porovnání vzhledu figurek obsažených v zadržených stavebnicích na jejich obalech s prostorovou ochrannou známkou č. 50518. Žalobce dále uvedl, že je přesvědčen o tom, že porovnáním vzhledu zadržených stavebnic a jejich obalů s fotodokumentací výrobků zn. X nelze učinit závěr, že zadržené stavebnice v celkovém množství 60 ks jsou nedovolenými napodobeninami ve smyslu ust. § 2 odst. 1 písm. r) bod 2 ZOS. Dále žalobce uvedl, že bližší odůvodnění žalobního návrhu podá posléze. 2) V souvislosti s ust. § 24b odst. 1 a odst. 4 ZOS, podle kterého právnická nebo podnikající fyzická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení povinnosti zabránila, žalobce poukázal na to, že zadržené stavebnice zakoupil od společnosti LAMPS, a.s., kdy byl současně ze strany této společnosti opakovaně ujišťován o rozdílností výrobků výrobce zn. X od výrobků společnosti X A/S. Vzhledem k této skutečnosti je přesvědčen, že i kdyby byla naplněna skutková podstata uvedeného správního deliktu, tak není osobou odpovědnou za tento správní delikt, neboť dochází k jeho liberaci, když při vynaložení veškerého úsilí, které bylo možno po žalobci požadovat, nemohl rozpoznat, že se jednalo o výrobky, které mohou být v rozporu s příslušným ustanovením ZOS. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce neupřesňuje, na jakých konkrétních právech byl vydáním napadeného rozhodnutí zkrácen, pouze konstatuje, že se neztotožňuje se závěry, které učinil žalovaný a správní orgán I. stupně o tom, že zadržené stavebnice porušují práva duševního vlastnictví. Žalobce v žalobě rozvádí pouze své přesvědčení, že zadržené stavebnice toto právo neporušují, protože z porovnání vzhledu figurek v nich obsažených s ochrannou známkou 50518 vyplývá jejich jednoznačná odlišnost. Žalovaný k tomu uvedl, že při posuzování zaměnitelnosti zadržených stavebnic a jejich obalů s prostorovou ochrannou známkou zapsanou v rejstříku vedeném Úřadem pro harmonizaci na vnitřním trhu (dále jen OHIM) pod č. 50518 bylo uplatněno správní uvážení a žalovaný se v napadeném rozhodnutí ztotožnil s názorem správního orgánu I. stupně, který své závěry odůvodnil vyčerpávajícím způsobem v rozhodnutí ze dne 20.4.2011. Konkrétně se žalovaný nemůže k tomuto žalobnímu bodu vyjádřit, když z textu žaloby vyplývá, že žalobce má v úmyslu jej později doplnit. Dále žalovaný uvedl, že k možnostem liberace žalobce se vyjádřil již v odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 8.7.2010, které ve správním řízení předcházelo vydání napadeného rozhodnutí. Žalovaný se domnívá, že pokud se obchodník spoléhá pouze na tvrzení dodavatele o tom, že odebírané zboží neporušuje práva duševního vlastnictví, nejedná se o vynaložení veškerého úsilí k zabránění porušení povinnosti. V případě, že pomineme všeobecnou známost ochranných známek společností X A/S a X A/S, měl žalobce možnost nahlédnout do veřejných rejstříků ochranných známek vedených Úřadem průmyslového vlastnictví (dále jen ÚPV) nebo přístupných na webových stránkách tohoto úřadu. Žalobce měl také možnost posoudit zaměnitelnost předmětných stavebnic s výrobky X na základě podkladů dostupných např. na webových stránkách www.lego.com. Úsilí, které žalobce v daném případě vynaložil, bylo pouze minimální a nejedná se proto o liberační důvod podle § 24b odst. 1 a 4 ZOS. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žalobce v doplnění žaloby doručeném krajskému soudu dne 12.10.2011 uvedl k otázce liberace nad rámec skutečností uvedených v žalobě, že ještě předtím, než Celní úřad Olomouc jako správní orgán I. stupně (dále jen celní úřad) svým rozhodnutím ze dne 23.1.2009 zadržel žalobci předmětné stavebnice zn. X a X pro podezření porušení práv duševního vlastnictví, byly totožné výrobky zadrženy Celním úřadem Mělník rozhodnutím tohoto úřadu ze dne 29.9.2008 č.j. 10687/08-1773-023, a to společnosti CEDES Logistik s.r.o., jakožto celnímu deklarantovi, který v celním řízení zastupoval dovozce zboží společnost LAMPS, a.s. Následně byly tyto stavebnice Celním úřadem Mělník důkladně zkontrolovány a poté dne 8.10.2008 vráceny společnosti LAMPS, a.s. a propuštěny do celního režimu volný oběh. Žalobce zdůraznil, že pracovníky Celního úřadu Mělník byly stavebnice detailně zdokumentovány a zkontrolovány a následně po výzvě oprávněnému držiteli práv duševního vlastnictví na základě protokolu o vrácení zadrženého zboží vráceny společnosti LAMPS, a.s., která poté kupní smlouvou převedla vlastnictví k tomuto zboží na žalobce. Současně mu také předala podklady celního řízení u Celního úřadu Mělník. Tyto skutečnosti podle žalobce nezpochybnitelným způsobem prokazují vynaložení veškerého úsilí, které bylo možno požadovat. Rozhodnutí Celního úřadu Mělník je podle žalobce důvodem liberace podle ZOS. Je zcela evidentní, že žalobce, který obdržel rozhodnutí Celního úřadu Mělník, musel považovat zakoupené stavebnice zn. X a X za výrobky, které nejsou v rozporu se ZOS. Proto je žalobce přesvědčen, že není osobou odpovědnou za správní delikt a že při vynaložení veškerého úsilí, které bylo možno po něm požadovat, nemohl rozpoznat, že by se jednalo o výrobky, které jsou v rozporu s ustanoveními ZOS. Dále žalobce poukázal na skutečnost, že společnost LAMPS, a.s. v rámci konání Veletrhu hraček ITEA 2009 z obavy z porušení práva ochranné známky X telefonicky oznámila Celnímu ředitelství Praha podezření z prodeje hraček porušujícího práva ochranné známky ve stánku s označením X. Na základě provedeného místního šetření dne 4.10.2009 Celní ředitelství Praha svým vyrozuměním ze dne 6.10.2009 konstatovalo, že v tomto případě prodejem výrobků zn. X, resp. (což je z pohledu žalobce určující) prodejem totožných výrobků X, které jsou předmětem i tohoto řízení, nevzniklo žádné podezření z trestného činu porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle § 150 trestního zákona. I tento dokument má žalobce k dispozici. Žalobce navrhl důkaz kopií rozhodnutí Celního úřadu Mělník ze dne 29.9.2008 č.j. 10687/08-1773-023, kopií protokolu o vrácení zadrženého zboží téhož celního úřadu ze dne 8.10.2008 č.j. 11051/08-1773-023, spisem vedeným Celním úřadem Mělník se společností CEDES Logistik s.r.o., kopií vyrozumění celního ředitelství ze dne 6.10.2009 č.j. 116315/2009-170100-31 a spisem vedeným Celním ředitelstvím Olomouc sp. zn. 4078/2011-136100-021. Dále žalobce uvedl k prvnímu žalobnímu bodu (dle žaloby – poznámka soudu), že žalovaný vycházel při svém rozhodování z