4 Azs 129/2005 — Nejvyšší správní soud

63 Az 2/2013- 32 - text pokračování - 15 - 63Az 2/2013 63Az 2/2013-32 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohuslavou Drahošovou v právní věci žalobce: M. D. H., státní příslušnost Etiopská federativní demokratická republika, zastoupeného Mgr. Konstantinem Mitičem, advokátem se sídlem Praha 1, Na Perštýně 15, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11.2.2013, č.j. OAM-311/ZA-ZA06-/12-2012, ve věci udělení mezinárodní ochrany, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví rozsudku uvedeného rozhodnutí žalovaného a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě uvedl, že dne 17.10.2012 podal žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR. Dne 6.4.2011 mu bylo doručeno rozhodnutí MV ČR, kterým bylo rozhodnuto o neudělení mezinárodní ochrany dle ust. § 12, 13, 14, 14a a 14b zákona o azylu. Toto rozhodnutí napadá v rozsahu výroku o neudělení mezinárodní ochrany podle § 12, 13, 14, 14a a 14b zák.č. 325/99 Sb. Uvedl, že má za to, že správní orgán v předchozím řízení o udělení mezinárodní ochrany porušil § 2 odst. 1, § 3, § 50 odst. 2, 3, 4, § 68 odst. 3 zák.č. 500/2004 Sb., § 12 písm. b/ a § 14a/ zákona o azylu, článek 3 Úmluvy publikované pod č. 143/88 Sb., protože v případě svého návratu do země původu po skončení doplňkové ochrany bude vystaven mučení a jinému krutému a ponižujícímu zacházení, článek 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, článek 33 Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků, článek 4 odst. 4 Směrnice Rady 2004/83/ES a článek 4 odst. 5 téže Směrnice. V písemném doplnění žaloby ze dne 12.3.2013 žalobce namítal, že žalovaný vůbec nevzal v úvahu délku jeho pobytu na území, ačkoliv tato mu byla známa. Na území České republiky pobývá již téměř 26 let, tj. více než polovinu svého života. Za tuto dobu si zde vytvořil takové osobní zázemí a vazby, které budou rozhodnutím správního orgánu zcela zpřetrhány. V Etiopii za celou dobu pobytu v ČR ani jednou nebyl, ačkoliv má v Etiopii dvě děti. Tyto jsou již zletilé, žijí své vlastní životy a ve vzájemném kontaktu spolu za dobu pobytu v ČR nikdy nebyli. Je těžko představitelné, že by po takto dlouhé době mohl opět obnovit zpřetrhané rodinné vazby. Z Etiopie odcestoval za zcela jiných politických, sociálních a ekonomických podmínek. Jeho návrat tak bude představovat návrat do zcela jiné společnosti než z jaké před 25-ti lety odcházel a musel by se do této, v podstatě cizí společnosti, znovu integrovat. Stal by se cizincem v zemi, kterou opustil před mnoha lety. To vše za situace, kdy se plně integroval do české společnosti. Hovoří českým jazykem a nikdy zde nebyl trestán. V ČR pobýval oprávněně až do r. 2007. Následně se snažil získat povolení k trvalému pobytu, ale jeho žádosti nebylo vyhověno. Přišel o práci a včas se mu nepodařilo najít jiného zaměstnavatele. Dovozoval, že celková doba jeho pobytu by měla být vzata v úvahu při posuzování jeho žádosti dle ust. § 14 zákona o azylu. O mezinárodní ochranu žádal poprvé. Namítal, že žalovaný se nedostatečně vypořádal s jeho obavou před pronásledováním v zemi původu, jakožto příslušníka amharské etnicity dle ust. § 12 písm. b/ zákona o azylu. Skutečnost, že amharské etnikum představuje druhou nejpočetnější etnickou skupinu, nevylučuje, že její příslušníci nejsou pronásledováni ze strany ostatních etnik. Do ČR přicestoval na základě tehdejší spolupráce mezi socialistickými zeměmi, jakožto příznivce komunistické strany. V současné době patří Etiopie mezi demokraticky se rozvíjející se země. Politická situace a reprezentace se zcela změnily a v současné době zastávají čelní pozice představitele Tigrajců. V písemném vyjádření k žalobě ze dne 8.3.2013 žalovaný uvedl, že popírá oprávněnost námitek uvedených žalobcem a současně s nimi nesouhlasí. Odkázal na obsah správního spisu, zejména na vlastní žádost o udělení azylu, použité informace o zemi původu, výpovědi žalobce a na vydané rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky jako správního orgánu, který postupoval v souladu s příslušnými právními normami a procesně správným způsobem a dbal na ochranu všech jeho práv garantovaných mu právním řádem ČR. Žalovaný uvedl, že se případem žalobce řádně zabýval. Posoudil jeho případ individuálně a jeho výpovědi porovnal s dostatečným množstvím aktuálních informací o zemi původu. Jak uvedl, z opatrnosti podotýká, že žalobce ve svých vyjádřeních uváděl, že Amharové jsou diskriminováni v Etiopii a pronásledováni. Sám se však nikdy s těmito potížemi nesetkal, a ani neví, zda někdo z jeho rodiny by měl kdy potíže kvůli amharské etnicitě. Správní orgán odkázal na informace použité v rozhodnutí, dle kterých výraz Amhara zahrnuje nejen etnickou skupinu Amhara, ale také širší kategorii Etiopanů, kteří hovoří amharsky a kteří se ztotožňují s koncepcí jednotného centralizovaného etiopského státu. Žalobce je příslušníkem druhého největšího etiopského etnika. I když byl vyslán do ČR jinou vládou než současnou, tak je stále v kontaktu se zastupitelským úřadem své vlasti, který mu vybral nový cestovní doklad. Nedošlo tedy k žádným represivním sankcím ze strany současné vlády. Žalobce také může ve vlasti být politicky aktivní, neboť zpráva citovaná v rozhodnutí udává seznam politických stran působících v Etiopii a je mezi nimi i několik amharských. V této souvislosti nebyly zjištěny žádné okolnosti zakládající nárok na udělení mezinárodní ochrany dle ust. § 12 písm. a/ a b/ zákona o azylu. Žalovaný dále uvedl, že má za to, že rovněž řádně přezkoumal a posoudil osobní situaci jmenovaného a na základě provedeného zjištění konstatoval, že nezjistil zvláštního zřetele hodný důvod, na základě kterého by bylo možno žalobci udělit azyl podle § 14 zákona o azylu. Žalovaný se domníval, že se řádně vypořádal se skutečnostmi tvrzenými žalobcem v odůvodnění § 14 a v odůvodnění doplňkové ochrany ve smyslu ust. § 14a a 14b zákona o azylu. Neshledal, že by v jeho případě byly dány důvody pro její udělení. Dle názoru žalovaného přijaté řešení odpovídá okolnostem případu. Žalovaný navrhoval, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. K písemnému doplnění žaloby žalobcem ze dne 12.3.2013 žalovaný uvedl v podání ze dne 26.3.2013 mimo jiné, že odkazuje na vyjádření k žalobě ze dne 8.3.2013 a má za to, že vyšel ze spolehlivě zjištěného stavu skutečností. Skutečnost, že v zemi původu dotyčného je současný demokratický režim a v čele jsou představitelé Tigrejců, a on přijel do ČR v době socialismu, ještě samo o sobě neznamená pronásledování navrhovatele z azylově relevantních důvodů. Žalobce sdělil, že je zdráv a nevyjádřil žádné jiné skutečnosti, jež by se daly pod ustanovení § 14 zákona o azylu podřadit. Na základě údajů sdělených navrhovatelem v průběhu řízení o udělení mezinárodní ochrany a po posouzení všech uvedených souvislostí, správní orgán nezjistil důvod hodný zvláštního zřetele pro udělení mezinárodní ochrany podle § 14 zákona o azylu pro výše jmenovaného. Skutečnost, že zde žalobce žije delší dobu či že by se cítil cizincem v zemi původu v případě návratu, nelze považovat z důvodu hodné zvláštního zřetele. II. Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 11.2.2013, č.j. OAM-311/ZA-ZA06-/12-2012 a z připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád správní (dále jen s. ř. s.) a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 s. ř. s.). Krajský soud tak zjistil, že připojený správní spis obsahuje: 1) Rozhodnutí žalovaného ze dne 11.2.2013, č.j. OAM-311/ZA-ZA06-/12-2012, kterým žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona o azylu), když správní orgán na základě provedeného správního řízení shledal, že žalobce nesplňuje zákonné podmínky pro udělení azylu dle citovaných ustanovení. Žalovaný podrobně odůvodnil své rozhodnutí. V odůvodnění rozhodnutí mimo jiné uvedl, že žadatel v průběhu správního řízení neuvedl žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno učinit závěr, že vyvíjel ve své vlasti činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod. V průběhu správního řízení bylo objasněno, že důvodem podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany jmenovaným je jeho obava z návratu do Etiopie, neboť si myslí, že bude pronásledován z důvodu své amharské etnicity a v ČR si chce zlegalizovat pobyt. Správní orgán rozhodující ve věci uvedl, že hodnotil, zda skutečnosti uváděné žalobcem v průběhu řízení je možno posoudit jako důvod pro udělení azylu ve smyslu § 12 písm. a, b/ z