7 As 137/2011 — Nejvyšší správní soud

76 A 35/2011- 47 - text pokračování - 2 - 76A 35/2011 76A 35/2011-47 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou v právní věci žalobce P. P., bytem A. S. 3936/3, P., proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 8. 2011, čj. KUOK 95378/2011, sp. zn. KÚOK/79101/2011/ODSH-SD/7273, ve věci přestupku, t a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : [1] Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného, označeného v záhlaví. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Olomouce ze dne 19. 5. 2011, č.j. SMOL/084529/2011/OARMV/PD/Sla, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst. 1 písm. e) bod 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, kterého se dopustil tím, že „dne 11. 1. 2011 v katastru obce Štěpánov na 1. km sinice III. třídy č. 44613, řídil motorové vozidlo zn. Ford Tranzit, RZ XXX, aniž by byl držitelem příslušné skupiny řidičského oprávnění.“ Tímto svým jednáním porušil § 3 odst. 3 písm. a) a § 18 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, a byla mu za to uložena pokuta ve výši 25.000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců a uložena povinnost náhrady nákladů řízení v paušální částce 1.000 Kč. [2] Žalobce v žalobě namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a jeho nesprávné právní závěry. Žalobce vytýkal správním orgánům, že se nezabývaly materiálním znakem přestupku, ačkoliv namítal, že u jeho jednání nedosahuje závažnosti požadované zákonem. Žalobce nepopíral svou odpovědnost za přestupek, ale sám ji shledal za přestupek podle § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích, tj. u základní skutkové podstaty na rozdíl od správními orgány konstatované skutkové podstaty, která je skutkovou podstatou kvalifikovanou. Pro svůj výklad žalobce použil § 88 odst. 1 trestního zákona (č. 140/1961 Sb.), podle kterého se k okolnosti přitěžující nebo k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Žalovaný opomněl hodnotit stupeň společenské nebezpečnosti a spokojil se s tím, že nějaké nebezpečnosti jednání žalobce dosáhlo. To, že žalobce byl bez řidičského průkazu pouze jeden měsíc, pak zohlednil správní orgán I. stupně ve výši ukládané sankce. Přitom tak krátký výpadek, běžný u tisíců či desetitisíců jiných řidičů, nevede ke ztrátě schopnosti řídit vozidlo. Jediné, co žalobce ohrozil, byl zájem společnosti na správě řidičských oprávnění, když vrácení řidičského oprávnění v době, když již byl zákaz vykonán, nebránily žádné objektivní důvody. I přes naplnění formálních znaků materiální znak přestupku podle žalobce nebyl naplněn, protože jeho závažnost koresponduje nejvýše se základní podstatou přestupku citovanou výše. [3] Ve vyjádření žalovaný uvedl, že žalobce se opírá o ustanovení již neplatného trestního zákona a nový trestní zákon není již založen na materiálním pojetí trestného činu, ale pouze na formálním. Pokud byl materiální znak odmítnut v řízením trestním, nebude brán v úvahu ani v řízení o přestupku. I přes uvedené se správní orgány k námitce žalobce vyjádřili. [4] V replice žalobce doplnil, že se správní orgány nevypořádaly s tím, zda šlo u přestupku o jediný pokračující či trvající přestupek anebo o vícečinný souběh. Žalobce se zákazu řízení motorových vozidel podrobil a vykonal jej. Právní moci nabylo rozhodnutí Městského úřadu Kroměříž 7. 11. 2008. Po uplynutí stanovené doby opět žalobce začal řídit vozidlo, ačkoliv nepožádal o vrácení řidičského oprávnění. V této době byl však účinný starý trestní zákon. Šlo o přestupek pokračující za účinnosti obou trestních zákonů a jednání žalobce má být posouzeno podle pro něj příznivějšího výkladu. Zákon o přestupcích vychází z materiálního pojetí. [5] Při jednání soudu žalobce k provedenému dokazování uvedl, že řidičský průkaz neodevzdal, protože se odvolal (to vše v té druhé fázi). K dotazu soudu, proč neodevzdal řidičský průkaz po rozhodnutí z Městského úřadu Kroměříž, žalobce uvedl, že to nevěděl, že v Kroměříži mu řekli, že v půlce trestu může žádat o prominutí, ale asi by se to do měsíce nestihlo vyřídit. Až Policie ČR (při střetu zrcátek) žalobce upozornila, že měl odevzdat řidičský průkaz, což žalobce učinil. Trest je nepřiměřený vůči tomu, co zavinil. Žalobce se živí jako řidič a od té doby neměl žádné provinění. Když nebude mít řidičské oprávnění, přijde o práci. Žalobce uznal, že pochybil, že ty řády nezná, pokutu zaplatí. K dotazu soudu, zda žalobce je zaměstnancem anebo podnikatelem, žalobce uvedl, že je zaměstnaný. K dotazu soudu, zda nebyl proškolen o povinnosti vrátit řidičský průkaz v případě ztráty řidičského oprávnění, žalobce uvedl, že si není vědom, že by o tomto proškolen byl. [6] Zástupce žalovaného k provedenému dokazování uvedl, že se směšují dvě věci – neodevzdání řidičského průkazu a souzená věc, po měsíci by žalobce asi ani nemusel dělat zkoušky. Zástupce žalovaného poukázal na nutnost znalosti zákona č. 361/2000 Sb., učí se v autoškole, řidič ho musí znát. Samozřejmě je otázkou, zda je v lidských možnostech si vše pamatovat, ale neznalost zákona neomlouvá. Z lidského hlediska jde o velkou sankci, k sankci jako likvidační se vyjádřil Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 14/09. Správní orgán se nemůže odklonit od zákona. Ke společenské nebezpečnosti nebo spíše škodlivosti, poukazuje zástupce žalovaného na judikaturu, včetně judikatury Nejvyššího soudu, kterou jsou do značné míry správní orgány vázány. [7] Žalobce u jednání uvedl, že mu v Kroměříži řekli, že když ho Policie ČR nevyzve k odevzdání řidičského průkazu, měsíc nesmí jezdit, jinak nic nemusí. Kdyby nedošlo ke střetu zrcátek, dosud by žalobce jezdil bez řidičského oprávnění, byl i v zahraničí, jezdí denně i 300 km. Nikdy nebyl nikým poučen o povinnosti o vrácení řidičského průkazu. [8] Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tedy ke dni 23. 8. 2011, s přihlédnutím k právnímu stavu ke dni spáchání přestupku a dalším skutečnostem dle dalšího textu rozsudku. [9] Ze správního spisu krajský soud ve vztahu k souzené věci a žalobním námitkám zjistil, že 11. 1. 2011 v 6:45 hodin došlo k nehodě v místě, uvedeném v popisu přestupku shora, jmenovitě ke střetu vozidel zpětnými zrcátky. Šetřením při nehodě bylo zjištěno, že žalobce nemá řidičské oprávnění, protože měl vyslovený zákaz řízení motorových vozidel od 7. 11. 2008 do 7. 12. 2008. Po skončení zákazu si žalobce nepožádal o vrácení řidičského oprávnění a navrácení řidičského průkazu. Věc nehody byla odložena, vlastníkem vozidla, které řídil žalobce, bylo Pekařství M a M, s.r.o. [10] Podle rozhodnutí Městského úřadu Kroměříž ze dne 22. 10. 2008, čj. 13/18097/361-395/08, byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 22 odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 200/1990 Sb., protože překročil nejvyšší povolenou rychlost v obci o 25, resp. 22 km/h. Za to mu byla uložena pokuta ve výši 3.500 Kč a zákaz řízení motorových vozidel na dobu jednoho měsíce. V rozhodnutí není uvedeno žádné poučení o povinnosti odevzdat řidičský průkaz. Toto poučení se nenachází ani jinde ve správním spise, který byl soudu zaslán. Právní moci nabylo citované rozhodnutí dne 7. 11. 2008. Podle odůvodnění rozhodnutí se žalobce dopustil přestupku podle § 22 odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 200/1990 Sb. za posledních 12 měsíců, a to v listopadu roku 2007. Dne 18. 1. 2011 požádal žalobce Městský úřad Prostějov o vrácení řidičského průkazu (doručeno 19. 1. 2011). Vyjádřením ze dne 19. 1. 2011 dotazovaný správní orgán odpověděl, že žalobce musí nejdříve požádat o vrácení řidičského oprávnění a jaké náležitosti má taková žádost mít. [11] Do protokolu o projednání přestupku žalobce uvedl, že si neuvědomil, že po výkonu sankce zákazu činnosti měl požádat o řidičské oprávnění a o jeho zablokování nevěděl, dozvěděl se to až v souvislosti s dopravní nehodou. Po tomto zjištění se v lednu nechal přezkoušet z odborné způsobilosti a po úhradě celkem 4.200 Kč bylo dne 1. 2. 2011 rozhodnuto o vrácení řidičského oprávnění. Toto rozhodnutí žalobce předložil. Žalobce uvedl, že mu nebylo sděleno, že po uplynutí doby zákazu činnosti by měl požádat o vrácení řidičského oprávnění. Pokud by došlo znovu k vyslovení zákazu řízení, ztr