1 As 118/2012 — Nejvyšší správní soud

76 A 39/2011- 58 - text -7- pokračování 76A 39/2011 76A 39/2011-58 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou v právní věci žalobce Z. P., bytem Z., S. 1189/31a, zast. JUDr. Jiřím Žákem, advokátem se sídlem Šumperk, Masarykovo náměstí 11, proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 9. 2011, č. j. KUOK 105920/2011, sp. zn. KÚOK/90598/2011/ODSH-SD/310, ve věci přestupku, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává. III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : [1] Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného, označeného v záhlaví. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Zábřeh ze dne 7. 7. 2011, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 200/1990 Sb. Tohoto přestupku se měl žalobce dopustit tím, že dne 14. 3. 2011 ve 13:52 hodin při řízení osobního automobilu značky Audi Q5, registrační značky X na silnici II. třídy č. 315 v obci H. ve směru od obce T. do centra obce byla policisty Policie ČR naměřena rychlost jízdy 79 km/h. Při zvážení možné odchylky přesnosti měření měřicího zařízení ve výši ± 3 km v hodině mu tedy byla jako nejnižší skutečná rychlost jízdy naměřena rychlost 76 km/h. Tímto svým jednáním žalobce porušil § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb. Za tento přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 3.000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení paušální částce 1.000 Kč. [2] V žalobě uvedl žalobce proti čtyři důvody nezákonnosti napadeného rozhodnutí. Za prvé žalobce nesouhlasil s tím, že věc byla projednána v jeho nepřítomnosti. Jednání bylo nařízeno správním orgánem na 4. 7. 2011. Vzhledem k tomu, že se žalobce nemohl na ústní jednání dostavit, jelikož dlouhodobě pobýval mimo ČR a vracel se vždy neplánovaně na den nebo dva, omluvil se z tohoto jednání a požádal, aby bylo nařízeno na září 2011, kdy věděl, že bude delší dobu přítomen v ČR. Omluvu přinesla správnímu orgánu dne 4. 7. 2011 paní B.. Z důvodu nařízeného čerpání dovolené na Městském úřadu v Zábřehu však nebylo možné omluvu nikomu předat. Paní B. tedy omluvu předala až dne 7. 7. 2011, v den ústního jednání. Správní orgán tuto omluvu žalobce posoudil tak, že se žalobce náležitým způsobem neomluvil a k jednání se nedostavil. Žalovaný uvedl, že žalobce svou omluvu jakkoliv nedoložil a posoudil omluvu pouze jako účelovou. Žalobce se vzhledem ke své podnikatelské činnosti dlouhodobě zdržuje v zahraničí, nebylo tedy v jeho možnostech se jednání účastnit. Současně však v omluvě uvedl, že se chce vyjádřit ke všem skutečnostem, projednávání přestupku se nevyhýbá a požádal o nařízení jednání na září 2011. V druhém žalobním bodu žalobce uvedl, že mu byla rychlost naměřena v uzavřené obci, k čemuž předkládá fotodokumentaci. Z ní je zjevné, že se nejednalo o uzavřenou obec, k tomuto však správní orgán nepřihlížel. Třetí žalobní námitkou žalobce namítal, že se nejednalo o uzavřenou obec, kde by žalobce přímo nebo nepřímo ohrožoval chodce, dopravu či provoz, kdy se nejednalo o jednání nebezpečné pro společnost; ani k tomu správní orgány nepřihlédly. Čtvrtou žalobní námitkou žalobce brojil proti tomu, který orgán o přestupku rozhodl. Podle žalobce byl přestupek podle přiložené dokumentace spáchán v Pardubickém kraji v okrese Ústí nad Orlicí. [3] Ve vyjádření žalovaný sdělil, že k prvnímu žalobnímu bodu se vyjádřil v napadeném rozhodnutí a na svém závěru tam vysloveném setrval. Druhá žalobní námitka o měření rychlosti v neuzavřené obci nebyla uplatněna před správním orgánem prvního stupně ani orgánem odvolacím, tudíž se k ní žalovaný nemohl v odvolacím řízení vyjádřit a touto se zabývat. Ohledně namítané absence společenské nebezpečnosti jednání pro společnost poukázal žalovaný na skutečnost, že pokud zákonodárce určité jednání označí za přestupek, tedy za jednání, které porušuje nebo ohrožuje společnost a je za přestupek výslovně označeno v zákoně, bylo by absurdní, že by toto jednání nebylo společensky nebezpečné. Místní příslušnost správního orgánu prvního i druhého stupně je jednoznačně dána, neboť obec H., kde byla měřena rychlost vozidla, které žalobce řídil, leží na území Olomouckého kraje v okrese Šumperk. Žalovaný dále poukázal na to, že žalobce si podal ve stejné věci podnět k provedení přezkumného řízení, který byl Ministerstvem dopravy shledán jako nedůvodný. Podle žalovaného spisový materiál správních orgánů prokazuje nedůvodnost žaloby. [4] V replice žalobce doplnil žalobu konstatováním, že samotné měření rychlosti probíhalo v Pardubickém kraji, kdy policisté měřili rychlost před obcí H. v Pardubickém kraji, nikoliv v Olomouckém kraji. Žalobce jel ze směru od Lanškrouna. Samotný Olomoucký kraj je vyznačený až po vjezdu do obce H., nikoliv před obcí. Absenci společenské nebezpečnosti žalobce dále dovozuje z toho, že po vjezdu do obce H. je ještě dlouhá rovinka, kde nejsou značeny žádné přechody pro chodce, domy začínají až dole v zatáčce. Na obdobných místech ČR je tato situace v obcích vyřešena povolením vyšší rychlosti. [5] Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tedy ke dni 21. 9. 2011, s přihlédnutím k právní úpravě účinné ke dni spáchání přestupku. [6] Ze správního spisu krajský soud ve vztahu k souzené věci zjistil, že podle oznámení přestupku ze dne 14. 3. 2011 žalobce spáchal přestupek uvedený v úvodu rozsudku. Do záznamu o přestupku se žalobce odmítl vyjádřit a podepsat ho. Podle úředního záznamu z téhož dne žalobce s přestupkem nesouhlasil. Žalobci bylo nabídnuto shlédnutí fotografie, což odmítl. V automatickém záznamu o přestupku jsou potvrzeny skutečnosti z popisu přestupku v záhlaví rozusdku. Ve spise je založen platný ověřovací list rychloměru. Stav bodového hodnocení žalobce byl 5 bodů. Příkazem ze dne 23. 5. 2011 byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku a byla mu uložena pokuta ve výši 3.000 Kč. Tento příkaz žalobce převzal do vlastních rukou. Proti příkazu podal žalobce odpor bez uvedení důvodů. Oznámením ze dne 10. 6. 2011 byl žalobce předvolán na 4. 7. 2011 k ústnímu jednání; toto předvolání žalobce převzal do vlastních rukou 14. 6. 2011. Následně bylo žalobci doručeno do vlastních rukou sdělení o změně termínu konání ústního jednání na den 7. 7. 2011. To převzal žalobce do vlastních rukou 23. 6. 2011. Na podatelnu správního orgánu prvního stupně přinesla osobně paní B. sdělení ze dne 4. 7. 2011, že uvedeného dne nebyla otevřena podatelna, proto byla odeslána omluva na jednání 7. 7. 2011 doporučeně. Dne 7. 7. 2011 byla správnímu orgánu prvního stupně doručena omluva žalobce ze dne 20. 6. 2011. Důvodem omluvy byl dlouhodobý pobyt žalobce mimo ČR. Žalobce v omluvě uvedl, že se chce vyjádřit ke všem skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu, a proto požádal, aby jednání bylo nařízeno na dobu po jeho návratu, tedy nejdříve na měsíc září 2011 a aby nebylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Dne 7. 7. 2011 byl přestupek projednán v nepřítomnosti žalobce. Dne 7. 7. 2011 bylo vydáno rozhodnutí o přestupku. [7] Podle rozhodnutí o přestupku správní orgán postupoval v souladu s doporučením Ministerstva dopravy, vydaným pod sp. zn. 89/2006-160-LEG/1 ze dne 4. 8. 2006 a naměřenou rychlost jízdy 79 km/h žalobci snížil o možnou odchylku ±3 km/h a tedy jako nejnižší skutečná rychlost byla naměřena rychlost jízdy 76 km/h. Měření rychlosti bylo prováděno v uzavřené obci H.. V době měření bylo dopravní značení v souladu se zákonem č. 361/2000 Sb., nebylo zakryto ani poškozeno. Podle správního orgánu prvního stupně se žalobce z jednání dne 7. 7. 2011 náležitým způsobem neomluvil. Písemnou omluvu, která byla správnímu orgánu doručena v den konání ústního jednání, správní orgán nepovažoval za náležitou a důvody nedostavení se k nařízenému ústnímu jednání za závažné, neboť obviněný žádným způsobem nedoložil, kdy a z jakých důvodů odjíždí dlouhodobě mimo území ČR, nepožádal o změnu termínu ústního jednání na dřívější dobu, tedy do jeho odjezdu, kdy se v místě trvalého pobytu prokazatelně zdržoval ještě dne 23. 6. 2011, kdy mu bylo do vlastních rukou doručeno oznámení o změně termínu ústního jednání; případně nevyužil zákonné možnosti si zvolit svého zmocněnce a jeho žádost o nařízení ústní jednání na měsíc září 2011, tj. po jeho návratu, je vzhledem ke zbytečným průtahům v přestupkovém řízení, neakceptovatelná. Správní orgán proto v souladu s § 74 odst. 1 přestupkového zákona přistoupil k projednání věci v nepřít