7 Afs 123/2013 — Nejvyšší správní soud

22 Af 42/2011- 72 - text pokračování - 8 - 22Af 42/2011 22Af 42/2011– 72 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Jiřího Gottwalda v právní věci žalobce TITANUM a.s., se sídlem Špálova 413/2, Ostrava-Přívoz, zastoupeného JUDr. Filipem Chytrým, advokátem advokátní kanceláře CHYTRÝ & VALTROVÁ, v.o.s., se sídlem Rubešova 83/10, Praha 2, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství se sídlem Brno, Masarykova 31, o přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 8.2.2011 č.j. 7033/10-1301-804785, č.j. 7109/10-1301-804785, č.j. 7110/10-1301-804785, č.j. 7111/10-1301-804785, č.j. 7112/10-1301-804785, č.j. 7113/10-1301-804785, ze dne 28.2.2011 č.j. 9092/10-1301-804785 a č.j. 9098/10-1301-804785 a ze dne 21.11.2011 č.j. 5613/11-1301-804785, ve věcech daně z přidané hodnoty, t a k t o : I. Žaloby se z a m í t a j í . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Včas podanými žalobami, vedenými původně pod sp. zn. 22 Af 42/2011, 22 Af 54/2011 a 22 Af 6/2012, se žalobce domáhal přezkoumání výše uvedených rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě (jehož působnost přešla s účinností od 1.1.2013 na Odvolací finanční ředitelství – dále jen žalovaný), jimiž bylo rozhodnuto o odvoláních žalobce proti rozhodnutím Finančního úřadu Ostrava I (dále jen správce daně) ve věcech dodatečného vyměření daně z přidané hodnoty za měsíční zdaňovací období od dubna 2009 do června 2010 na základě výsledků daňové kontroly. Podle správce daně žalobce nakupoval pohonné hmoty v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně od provozovatele daňového skladu Čepro a.s. a tyto pohonné hmoty při uvedení do volného daňového oběhu prodával společnosti BALNEO-RELAX s.r.o. (dále jen kupující), aniž by do základu daně zahrnul spotřební daň. Podle správce daně žalobce dodával zboží kupujícímu již v režimu volného daňového oběhu, kdežto podle žalobce to bylo v režimu podmíněného osvobození od daně. Krajský soud přezkoumal napadená rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloby nejsou důvodné. Žalobce namítl v žalobách, že mu nebyl dán dostatečný prostor pro vyjádření ke zprávě o daňové kontrole a že mu správce daně odepřel právo na spravedlivý proces, když posoudil stížnost žalobce z 2.8.2010 jako doplnění odvolání proti dodatečným platebním výměrům. Žalovaný k tomu ve vyjádřeních odkázal na odůvodnění napadených rozhodnutí, s tím, že žalobce nebyl zkrácen na svých právech. Z obsahu správních spisů soud zjistil, že v závěru daňové kontroly proběhlo nejprve ústní jednání dne 23.6.2010 (5 stran protokolu), načež se žalobce vyjádřil písemně 28.6.2010 na 7 stranách textu. Poté – podle protokolu ze dne 30.6.2010 – byla při ústním jednání čtena zpráva o kontrole a proběhlo další vyjasňování (6 stran), načež žalobce na otázku, zda se chce vyjádřit, uvedl: „v tuto chvíli se nechci vyjádřit“ a protokol podepsal. Podle názoru soudu postupoval správce daně zcela v souladu s tehdy platným procesním předpisem, tj. zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSDP), zejména s § 12 odst. 4 písm. f) a odst. 8 ZSDP. Žalobce měl dostatečný prostor pro vyjádření a správce daně nebyl povinen dále vyčkávat, zda snad žalobce někdy v budoucnu projeví zájem ještě se vyjádřit ke zprávě o daňové kontrole. Z žalob navíc nevyplývá, jak konkrétně měla být tímto postupem porušena žalobcova práva. Ke stížnosti soud zjistil z obsahu správních spisů, že ji žalobce označil § 175 správního řádu, obsahuje popis toho, jak byla projednávána zpráva o kontrole, že žalobce požádal 2.7.2010 o stanovení termínu k vyjádření, ale správce daně mu nevyhověl a vydal platební výměry. Žalobce považuje průběh daňové kontroly za nezákonný. Ust. § 175 zákona č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád) je ustanovením obecným, „zbytkovým“ (srov. § 175 odst. 1 správního řádu – „neposkytuje-li tento zákon jiný prostředek ochrany“), přičemž ZSDP má své vlastní nástroje ochrany účastníka řízení a použití správního řádu umožňuje jen výjimečně (srov. § 99 ZSDP). Soud se ztotožňuje se správními orgány, které vyhodnotily podání žalobce z 2.8.2010 jako doplnění odvolání (viz str. 9 napadených rozhodnutí). Z žalob navíc opět není zřejmé, jak konkrétně byla tímto postupem údajně pošlapána práva žalobce. Další žalobní námitky směřovaly do věci samé. Žalobce uvedl, že nakupoval pohonné hmoty od Čepro a.s., pohonné hmoty byly v areálu daňového skladu, odtamtud si je odvážely autocisterny kupujícího, žalobce byl jen zprostředkovatelem. Podle žalobce bylo zboží dodáno kupujícímu v daňovém skladu, tudíž bylo dodáno v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně. Žalovaný ve vyjádřeních odkázal na odůvodnění napadených rozhodnutí a zopakoval rozhodující argumentaci, tedy, že k uvedení zboží do volného daňového oběhu docházelo načerpáním zboží do autocisteren kupujícího, když výdejní lávky pro autocisterny se sice nacházely uvnitř daňového skladu, ale podle slovního i grafického popisu v povolení k provozování tohoto daňového skladu byly označeny jako „mimo rámec daňového skladu“. Právní rámec této problematiky je následující: aby základ daně z přidané hodnoty nezahrnoval spotřební daň, muselo by být zboží dodáno kupujícímu v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně (srov. § 36 odst. 3 písm. b), § 41 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., v příslušném znění – dále jen ZDPH). Vybraný výrobek je v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně, pokud je umístěn v daňovém skladu (§ 19 odst. 1 písm. a) zákona č. 353/2003 Sb., v příslušném znění – dále jen ZSD). Daňovým skladem je v souladu s § 3 písm. f), resp. písm. g) ZSD prostorově ohraničené místo na daňovém území České republiky, ve kterém provozovatel daňového skladu za podmínek stanovených tímto zákonem vybrané výrobky vyrábí, zpracovává, skladuje, přijímá nebo odesílá, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 59, 78, 89 a 99), přičemž hranice takového místa nesmějí být přerušeny s výjimkou případu, kdy tímto místem prochází veřejná komunikace; celní ředitelství může stanovit, že určité objekty a plochy tohoto místa nejsou jeho součástí. Jak soud zjistil z obsahu správních spisů a jak je také nesporné mezi stranami, obchody s pohonnými hmotami probíhaly fakticky tak, jak uvedl žalobce v žalobách. Otázkou je právní hodnocení těchto skutečností z hlediska ZDPH a ZSD. Žalobce ke svému názoru, že dodával zboží kupujícímu v daňovém skladu a tudíž v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně, polemizoval se závěry žalovaného uvedenými v odůvodnění napadených rozhodnutí. Především tvrdil, že označení míst vstupu a výstupu pohonných hmot do areálu mimo rámec daňového skladu je neurčité a nejednoznačné, v rozporu s ostatními částmi povolení, s faktickým označením hranice daňového skladu. Z daňového skladu nejsou vyjmuty komunikace, po kterých se cisterny pohybují. Zelený kroužek (tj. mimo rámec daňového skladu) není okolo všech míst vstupu. Za místa vstupu a výstupu jsou označena měřící zařízení a silniční váhy, avšak samotné plochy, na nichž stojí autocisterny při výdeji a komunikace, po nichž se autocisterny pohybují, nejsou vyjmuty z areálu daňového skladu. K tomu soud především uvádí, že žalobce měl uzavřenu smlouvu s provozovatelem daňového skladu, na základě níž byl oprávněn nakupovat pohonné hmoty – bylo tedy na žalobci jako na rovnocenném obchodním partnerovi, aby si zjistil konkrétní podmínky obchodování a pokud měl nejasnosti (např. co do uspořádání daňového skladu), aby je řešil s Čeprem, a.s. Pokud jde o samotná označování jednotlivých částí daňového skladu, soud (v souladu s žalovaným – viz např. str. 19 rozhodnutí č.j. 7033/10-1301-804785) neshledal v příslušném povolení k provozování daňového skladu nejasnosti, o nichž hovoří žalobce. Podle názoru soudu je pro věc irelevantní, že z daňového skladu nejsou vyjmuty komunikace, po nichž se cisterny pohybují, případně na nichž stojí při výdeji. Rozhodujícím místem vstupu a výstupu pohonných hmot jsou v případě automobilových cisteren výdejní lávky opatřené certifikovanými měřidly. Žalobce dále namítl (v žalobě vedené původně pod sp. zn. 22 Af 6/2012), že pokud by se vybrané výrobky nacházely v režimu podmíněného osvobození pouze po měřící zařízení a váhy, bylo by nesmyslné, aby byly z daňového skladu vyňaty další plochy (parkovací plocha atd.). Tuto námitku považuje soud za nerozhodnou z daňového hlediska, tj. z hlediska okamžiku přechodu zboží do režimu volného oběhu. Další část polemiky směřovala k automobilovým cisternám. Žalobce tvrdil, že údajně podle žalovaného zboží překračuje hranice daňového skladu dvakrát, a to na výdejní lávce a na vrátni