9 Afs 254/2014 — Nejvyšší správní soud

22 Af 83/2012- 22 - text pokračování - 7 - 22 Af 83/2012 22 Af 83/2012 - 22 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., v právní věci žalobce P. K., zastoupeného Ing. M. H., daňovým poradcem, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem v Brně, Masarykova 427/31, o přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 15. 5. 2012, č. j. 9489/11-1101-801766, ve věci daně z příjmů fyzických osob, t a k t o : I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 15. 5. 2012, č. j. 9489/11-1101-801766, se z r u š u j e a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 8.808 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Ing. M. H., daňového poradce, se sídlem v D. Ú., S. 96. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou dne 13. 7. 2012 se žalobce domáhá přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě [jehož působnost přešla s účinností od 1. 1. 2013 podle zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, v platném znění na Odvolací finanční ředitelství, s nímž je nadále jednáno jako s žalovaným dle § 69 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.)] ze dne 15. 5. 2012, č. j. 9489/11-1101-801766, jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání žalobce a potvrzeno napadené rozhodnutí Finančního úřadu v Olomouci (dále jen „správce daně“) ze dne 18. 10. 2011, č. j. 359914/11/379916806446, platební výměr, kterým byla žalobci vyměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2010 ve výši 3.765 Kč a základ daně ve výši 213.212 Kč. Žalobce namítá, že správce daně postupoval nesprávně, když neuznal žalobci ve zdaňovacím období 2010 jako odčitatelnou položku od základu daně odpočet úroků z hypotéčního úvěru ve výši 31.560 Kč s argumentací, že nemovitost, která je předmětem daného hypotéčního úvěru, není řešením bytové potřeby podle ustanovení § 15 odst. 3 písm. c) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, (dále jen „zákon o daních z příjmů“) s odůvodněním, že se jedná o objekt lesního hospodářství. Žalobce s tímto názorem nesouhlasí, naopak se domnívá, že jeho nemovitost tuto podmínku splňuje, což jednoznačně vyplývá ze znaleckého posudku, který žalobce správci daně přeložil. Současně žalobce správci daně předložil i potvrzení obecního úřadu o tom, že předmětná nemovitost je žalobcem používána k trvalému bydlení. Žalobce dále uvedl, že byl na svých právech zkrácen žalovaným tím, že tento znovu nevyhodnotil předložené důkazní materiály, pouze uvedl, že v odvolacím řízení nebyly předloženy nové důkazní prostředky, a tudíž souhlasí se závěry správce daně. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby jako nedůvodné. K námitkám žalobce žalovaný uvádí, že při hodnocení předmětné budovy vycházel z výpisu z katastru nemovitostí, z něhož vyplývá, že se předmětná budova je v katastru nemovitostí vedena jako objekt se způsobem využití lesní hospodářství. Žalovaný má za to, že z ustanovení § 1 odst. 3 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, vyplývá povinnost žalovaného řídit se údaji v něm uvedenými. Co se týče druhé námitky žalobce, k této žalovaný uvádí, že postupoval v souladu s ustanovením § 114 odst. 2 daňového řádu, žalobce nijak na jeho právech nezkrátil, neboť jeho odvolací námitky vyhodnotil jako nedůvodné, neboť žalobce neprokázal jím tvrzené skutečnosti. Z obsahu správních spisů soud zjistil, že dne 27. 6. 2011 žalobce podal přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2010, v němž vypočetl dílčí základ daně v částce 213.212 Kč, od této odečetl částku 31.560 Kč představující úrok z poskytnutého hypotečního úvěru, částku 12.000 Kč představující zaplacené penzijní připojištění a částku 10.460 Kč představující zaplacené životní pojištění. Základ daně tak činil 159.100 Kč. Ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru, uzavřené dne 7. 4. 2010 mezi ČSOB, a .s., na straně jedné a žalobcem a jeho manželkou na straně druhé, bylo zjištěno, že žalobci a jeho manželce byl poskytnut úvěr ve výši 1.500.000 Kč s tím, že část úvěru ve výši 300.000 Kč bude použito neúčelově a část úvěru ve výši 1.200.000 Kč bude použita pro nákup nemovitosti. Touto nemovitostí je budova č. p. X na pozemku stavební parcely č. X, vše v části obce Veleboř, pozemek stavební parcely číslo X, pozemek pozemkové parcely číslo X, pozemek pozemkové parcely číslo X, pozemek pozemkové parcely číslo X, obec Klopina, katastrální území Veleboř. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že jako způsob využití budovy č. p.X v části obce Veleboř, k. ú. Veleboř, je uvedeno: „objekt lesního hospodářství“. Správce daně po podání daňového přiznání vyzval dne 20. 7. 2011 žalobce k odstranění pochybností tohoto daňového přiznání spočívající v oprávněnosti uplatnění odčitatelné položky od základu daně v souladu s ustanovením § 15 odst. 3 a 4 zákona o daních z příjmů, tedy vyzval jej k prokázání, že předmětný objekt je objektem sloužícím k trvalému bydlení a nikoli k rekreaci, a že žalobce tento objekt v roce 2010 skutečně k trvalému bydlení využíval. Žalobce následně správci daně předložil znalecký posudek č. 2608-61-2008 ze dne 26. 9. 2008 o ceně nemovitosti lesního hospodářství, hájovny v Klopině-Veleboři č. p. X s vedlejšími stavbami, příslušenstvím a pozemky p. č. X k. ú. Veleboř, kraj Olomoucký, zpracovaný pro Lesy ČR, v němž je uvedeno, že se jedná o rodinný dům-hájovnu, zatřídění pro potřeby ocenění: rodinný dům, rekreační chalupa nebo domek, sestávající se z jednoho nadzemního podlaží, dispoziční uspořádání: předsíň, kuchyň, 3 pokoje, komora, koupelna se sprchovým kotem, WC, ve střešním prostoru je hůra. Dále žalobce předložil potvrzení Obecního úřadu Klopina, Úsov, ze dne 25. 8. 2011, o tom, že žalobce předmětnou nemovitost obývá trvale od července 2010, ale není zde hlášen k trvalému pobytu. Správce daně dne 14. 9. 2011 žalobci sdělil, že nedošlo k odstranění pochybností specifikovaných ve výzvě ze dne 20. 7. 2011, neboť ve výpisu z katastru nemovitostí list vlastnictví č. X je uveden způsob využití předmětné stavby jako objekt lesního hospodářství. Dle zákona o daních z příjmů lze podle správce daně od základu daně podle § 15 odst. 3 odečíst částku, která se rovná zaplaceným úrokům z hypotéčního úvěru použitého na financování bytových potřeb. Bytovými potřebami pro účely tohoto zákona se dle správce daně rozumí koupě bytového domu, rodinného domu, včetně rozestavěné stavby těchto domů nebo bytu podle zvláštního právního předpisu. Bytovými potřebami se nerozumí koupě nemovitosti – stavby se způsobem využití lesní hospodářství, kterou dle předložených dokumentů žalobce koupil. Na výše uvedeném dle správce daně nic nemění ani skutečnost, že tato nemovitost mohla být využívána k vlastnímu trvalému bydlení, jak je doloženo potvrzením obecního úřadu. Z těchto důvodů správce daně žalobci neuznal odečet úroků z hypotečního úvěru jako odčitatelnou položku od základu daně, a proto mu oznámil, že bude snížena výše odčitatelných položek z 54.020 Kč na 22.460 Kč. Následně se žalobce opět snažil o odstranění pochybností, a to návrhem na pokračování dokazování ze dne 3. 10. 2011, s tím, že dle jeho názoru správce daně ignoruje literu zákona, neboť zákon o daních z příjmů stanovuje, že pořízená nemovitost musí být charakteru bytového domu, rodinného domu včetně rozestavěné stavby těchto domů nebo bytu podle zvláštního předpisu. Zvláštním právním předpisem se podle zákona o daních z příjmů rozumí vyhláška č. 83/1976 Sb., která stanovuje rodinný dům jako stavbu pro bydlení, v níž je více než polovina podlahové plochy místností a prostoru určena k bydlení. Tuto podmínku předmětná nemovitost splňuje, což žalobce doložil znaleckým posudkem. Zákon o katastru nemovitostí nemá souvislost se zákone o daních z příjmů ani definicí rodinného domu z pohledu daňových zákonů. Správce daně sepsal dne 17. 10. 2011 úřední záznam o průběhu postupu k odstranění pochybností s tím, že k jejich odstranění stále nedošlo. Dne 18. 10. 2011 vydal správce daně platební výměr, kterým žalobci vyměřil daň ve výši 3.765 Kč. Proti tomuto platebnímu výměru se žalobce dne 16. 11. 2011 odvolal. Odvolání žalobce se obsahově shoduje s jeho návrhem ze dne 3. 10. 2011. O odvolání žalobce rozhodl žalovaný dne 16. 5. 2012 tak, jak je výše uvedeno. Své rozhodnutí žalovaný odůvodnil tím, že odvolací námitky žalobce jsou totožné s námitkami, jež odvolatel uplatnil již v průběhu dokazovacího řízení, a žalobce nedoložil žádné nové důkazní prostředky. Žalovaný vyhodnotil tyto námitky shodně se správcem daně jako nedůvodné, neboť žalobce oprávněnost uplatnění nezdanitelné části základu daně na řádku 47 daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2010 ve smyslu ustanovení § 15 odst. 3 zákona o daních z příjmů neprokázal. Podle ustanovení § 15 odst. 3 písm