1 As 138/2012 — Nejvyšší správní soud

58 A 8/2012- 84 - text pokračování - 9 - 58A 8/2012 58A 8/2012-84 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní věci žalobce P. S., zastoupeného JUDr. Tomášem Chlebikem, advokátem se sídlem Karviná-Fryštát, Karola Śliwky 621/5, proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, se sídlem ul. 28. října 117, Ostrava 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č.j. MSK 207149/2011 ze dne 29. listopadu 2011, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Vymezení předmětu řízení [1] Žalobce byl uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle ust. § 22 odst. 1 písm. h/ zákona č. 200/90 Sb. o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen přestupkového zákona), jehož se měl dopustit tím, že dne 18.4.2010 ve 14:30 hodin v obci Dětmarovice, poblíže domu č.p. X, jako vlastník (držitel) psa – německého ovčáka, nezabránil jeho pobíhání po pozemní komunikaci, následkem čehož došlo k dopravní nehodě, kdy projíždějící motocyklista M. K., nar. X, po vyběhnutí psa do vozovky bezprostředně před motocykl upadl, přičemž utrpěl zranění, které svým rozsahem naplnilo pojem „ublížení na zdraví“, čímž měl P. S. porušit ust. § 60 odst. 11 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o provozu na pozemních komunikacích), a tím naplnit skutkovou podstatu uvedeného přestupku, za který mu byla podle ust. § 12 odst. 1 přestupkového zákona a ust. § 22 odst. 4 přestupkového zákona uložena pokuta ve výši 25.000,- Kč a povinnost zaplatit paušální částku nákladů řízení dle ust. § 79 odst. 1 přestupkového zákona v souladu s ust. § 1 odst. 1, 2 vyhlášky MV č. 231/1996 Sb. ve výši 2.500,- Kč s lhůtou splatnosti pokuty i nákladů řízení do 2 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Dále mu byla uložena povinnost uhradit poškozenému M. K. škodu ve výši 35.826,- Kč za ušlý výdělek a bolestné ve lhůtě do 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí. [2] Správní orgán I. stupně, Magistrát města Karviné, odbor dopravy rozhodl dne 20.9.2011, pod č.j. MMK/088279/2011, tak že žalobce uznal vinným ze spáchání přestupku, jak je uvedeno v odstavci [1] tohoto rozsudku, za což mu byla uložena sankce uvedená rovněž v odstavci [1] tohoto rozhodnutí. Správní orgán v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že přestupek byl prokázán při ústním jednání na podkladě důkazů: protokol o dopravní nehodě s ohledáním a fotodokumentací a plánkem, rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti M. K. a lékařské zprávy, protokolu o výslechu podezřelého, protokolů o výslechu svědků M. K., R. M., E.S., V. S., H. M. a I. D., vyjádření MVDr. A. I., uplatnění nároku poškozeného K., výpočtu ušlého výdělku M. K., bodového hodnocení MUDr. P. a protokolu o hlavním líčení sp. zn. 9 T 40/2011 s CD. [3] Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání a napadené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, Magistrátu města Karviná, odboru dopravy ze dne 20. září 2011 č.j. MMK/088279/2011 ve věci přestupku podle § 22 odst. 1 písm. h) zákona o přestupcích, ve znění účinném do 31.7.2011, potvrdil. Uvedl, že svědkové E.S. a R. M. shodně vypověděli, že u oplocení se pohybovali dva psi, přičemž shoda nastala i v jejich popisu. Dále výpovědi obou svědků korespondují v tom, že oba psi po havárii běželi k pozemku obviněného P. S. Přestože pak svědek M. psy ztratil z dohledu, je zde jeho tvrzení, že psi běželi z jeho pozemku a rovněž tvrzení svědkyně S., která vuděla, jak obviněný P. S. zavřel psy do kotce. Pokud se tedy týče odpovědi na otázku vlastnictví psa – německého ovčáka, pak výpovědi svědků jsou pro zdejší správní orgán natolik přesvědčivé, že je na místě vyslovit závěr, že pes – německý ovčák, který vběhl do jízdní dráhy motocyklu poškozeného M. K., patří právě obviněnému P. S. Z výpovědí svědků R. M. a E. S. vyplývá ještě jedna skutečnost, týkající se chování a jednání samotného obviněného P. S., který bezprostředně po havárii motocyklu připustil vlastnictví psů a poškozenému M. K. přislíbil odškodnění. Z pohledu zdejšího správního orgánu je zcela proti logice, aby obviněný P.S. vůbec připustil, že psi jsou v jeho vlastnictví, kdyby byl přesvědčen, že tomu tak opravdu není a za této situace poškozenému M. K. ještě nabídl odškodnění. Dalším argumentem, podporujícím skutečnost, že pes, který vběhl pod motocykl, patří obviněnému P. S., je výpověď svědkyně H. M., která na místě hovořila s obviněným P.S., který se před svědkyni přihlásil k vlastnictví psů, a to slovy „to byli moji psi“. V této souvislosti rovněž nelze přehlédnout i nabídku na úhradu škody jak na motocyklu, ta i úhradu bolestného motocyklistovi (M. K.). Tedy i obě tyto skutečnosti zapadají do logického řetězce tvrzení a důkazů o tom, že vlastníkem psů, tedy i psa – německého ovčáka, je právě obviněný P. S.. Pokud se tedy týče skutkových závěrů, na základě provedených důkazů a jejich vyhodnocení se zdejší správní orgán ztotožnil se závěry správního orgánu I. stupně, byť některé z nich lze formulovat poněkud jiným způsobem. Nicméně zdejší správní orgán konstatuje, že byl zjištěn stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, jak vyžaduje ust. § 3 správního řádu a je na místě vyslovit závěr, že obviněný P. S. porušením ust. § 60 odst. 11 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích naplnil skutkovou podstatu přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ust. § 22 odst. 1 písm. h) přestupkového zákona. Pokud se týká části výroku, v níž správní orgán uložil obviněnému nahradit poškozenému M. K. vzniklou škodu, i zde se odvolací orgán ztotožnil s názorem správního orgánu I. stupně. V souvislosti s otázkou náhrady škody ze spisové dokumentace vyplývá, že mimo poškozeného M. K. existuje ještě druhý subjekt, který se v trestním řízení podle § 43 odst. 3 tr. řádu připojil s nárokem na náhradu škody. Tímto subjektem je Revírní bratrská pokladna – zdravotní pojišťovna, se sídlem Slezská Ostrava, Michálkovická 108, která se v řízení dopisem ze dne 14.4.2011 č.j. 2949/D/10-ŘP/11/D připojila s nárokem na náhradu vynaložených nákladů na léčení poškozeného M. K. v částce 18.931,- Kč. Součástí dopisu je příloha v rozsahu 5 listů, v němž jsou podrobně rozepsány úkony a jejich finanční úhrada. Přestože se jmenovaný subjekt připojil s nárokem na náhradu škody, správní orgán, kterému věc byla postoupena, o nároku nerozhodl. Zdejší správní orgán tento postup posoudil jako zcela správný. Zdejší správní orgán svůj závěr odůvodnil tím, že poškozeným v přestupkovém řízení nebude zdravotní pojišťovna nebo např. zaměstnavatel poškozeného, kterým vznikla újma v majetkové sféře pouze „nepřímo“ v důsledku úhrady nákladů vynaložených na péči z veřejného zdravotního pojištění, resp. prostředků vynaložených na úhradu prvních dnů pracovní neschopnosti. Tato majetková škoda totiž nebyla způsobena přímo (bezprostředně), což je nezbytný předpoklad pro to, aby takový subjekt mohl získat postavení účastníka v řízení o přestupku ve smyslu ust. § 72 písm. b) přestupkového zákona. Obsah žaloby [4] Žalobce v zastoupení advokátem žalobou ze dne 24.1.2012 (u soudu napadlo dne 25.1.2012) se domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení řízení. V žalobě konkretizoval následující žalobní body: 1/ popíral, že se jednalo o jeho psy; 2/ nebylo zohledněno výrazné zavinění poškozeného, který zcela evidentně nesledoval situaci před vozidlem a podcenil pohyb psů, což ve svém důsledku, ať už se jednalo o psy žalobce či nikoliv, ke střetu došlo nejen díky pohybu psa; 3/ zpochybnil kvalitu dokazování, a to v tom, že nevěrohodnost svědkyně S. je dána tím, že rovněž chová naprosto stejné psy, tj. jednoho malého bílého a jednoho německého ovčáka, výpovědi svědkyň M. a D. jsou nepodstatné, tyto u nehody nebyly, svědek M. psy před nehodu neznal, ale potvrdil jejich přítomnost již v zahradě u domu žalobce, ve vyjádření OÚ Dětmarovice se uvádí existence německého ovčáka, což je údaj pravdivý a pudla, což je údaj dva roky starý, neboť pudl je po smrti, přičemž všichni svědkové hovoří o pudlovi; 4) bylo rozhodnuto na základě neúplně zjištěného skutkového stavu věci, nehoda měla dva viníky, což má svůj dopad i na rozhodování o náhradě škody, neboť pro její posuzování platí předpisy práva občanského a ty počítají s možností snížení náhrady škody v případě zjištění spoluzavinění poškozeného. Vyjádření žalovaného [5] Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě popřel oprávněnost žaloby, odkázal především na odůvodnění napadeného rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, poukázal na to, že pokud žalobce namítal, že nebylo jednoznačně zjištěno, že se jednalo o jeho psy, pak svědek R. M. „stoprocentně“ vyloučil, že by šlo o jiného psa (psa S., který je robustnější a kterého by poznal). Pokud žalobce v souvislos