7 Aps 2/2009 — Nejvyšší správní soud

22 A 74/2014- 63 - text pokračování - 6 - 22A 74/2014 22A 74/2014 – 63 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. v právní věci žalobce J. T., zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Masná 8, proti žalovanému Magistrátu města Ostravy, se sídlem v Ostravě, Gorkého 3037/2, ve věci ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Podanou žalobou se žalobce domáhal soudní ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který spatřuje v tom, že mu žalovaný neumožnil podat žádost o vydání nového občanského průkazu s řádnými údaji. Jelikož žalobce svým podpisem nepotvrdil správnost a úplnost žádosti o vydání občanského průkazu, neboť žalovaný v žádosti uvedl údaj rodného čísla, s nímž žalobce nesouhlasil, žalovaný mu sdělil, že žádost nelze považovat za podanou. Tím žalovaný zasáhl do práv žalobce. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozsudku, jímž by soud žalovanému přikázal umožnit žalobci podat řádnou žádost o vydání občanského průkazu s řádným údajem rodného čísla ve tvaru X, které bylo žalobci zákonně přiděleno. V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že se dne 29.4.2014 dostavil k žalovanému za účelem podání žádosti o vydání nového občanského průkazu. Uvedenému předcházela výzva žalovaného ze dne 31.12.2013, jíž byl žalobce vyrozuměn, že ke dni 10.9.2013 pozbyl platnosti občanský průkaz č. X, který mu byl vydán dne 10.9.2003 a který si nikdy nepřevzal. V průběhu jednání u žalovaného dne 29.4.2014 byla žalobci pořízena digitální fotografie a na speciálním elektronickém zařízení uvedl svůj vlastnoruční podpis. Poté byla pracovnicí žalovaného vytištěna a žalobci předložena za účelem kontroly údajů žádost. Kontrolou vyplněných údajů žalobce zjistil chybné uvedení rodného čísla, kdy na místo řádně mu přiděleného rodného čísla X bylo v žádosti uvedeno rodné číslo ve tvaru X. Žalobce chybný údaj přeškrtnul a nadepsal správnou koncovku X. K této opravě připojil svůj podpis. Následně byl žalobce pracovnicí žalovaného upozorněn, že v žádosti se nesmí škrtat a vepisovat žádné údaje, čímž byl celý proces ukončen. Žádost byla stornována a o průběhu události byl pracovnicemi žalovaného za účasti právní zástupkyně žalobce sepsán s žalobcem protokol. Přípisem ze dne 12.5.2014 žalovaný žalobci sdělil, že jelikož žalobce svým podpisem nepotvrdil správnost a úplnost žádosti o vydání občanského průkazu, nelze jeho žádost považovat za podanou. Žalobce podal dne 2.6.2014 proti postupu žalovaného stížnost podle ust. § 175 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen správní řád), aniž by ke dni podání žaloby obdržel stanovisko k ní. Žalobce dále poukázal na ust. § 4a odst. 2 zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, v platném znění (dále jen ZOP), podle kterého zjistí-li příslušný obecní úřad při zpracování žádosti rozpory s údaji vedenými v registru obyvatel, v evidenci obyvatel, v evidenci občanských průkazů nebo v evidenci cestovních dokladů, vyzve občana, aby sporné údaje doložil. Žalovaný k takové výzvě nepřistoupil, ačkoliv zde jednoznačně vznikl rozpor v údajích. Dále žalobce poukázal na ust. § 6 odst. 1 a 2 ZOP, podle něhož je k žádosti o vydání nového občanského průkazu třeba předložit dosavadní občanský průkaz a nemůže-li občan předložit dosavadní občanský průkaz, je povinen předložit další doklady osvědčující skutečnosti potřebné k odstranění případných rozporů zjištěných při zpracování údajů uvedených v žádosti s údaji uvedenými v registru obyvatel, v evidenci obyvatel, v evidenci občanských průkazů nebo v evidenci cestovních dokladů. Žalovaný takové doklady po žalobci nevyžadoval, přestože zde rozpor prokazatelně existoval. Žalobce byl připraven správnost svých údajů doložit minimálně ověřenou kopií rodného listu, ve kterém je jeho řádně přidělené rodné číslo s koncovkou 229 a dále například kopiemi živnostenských oprávnění. Postupem žalovaného tedy nebylo umožněno žalobci podat žádost o vydání nového občanského průkazu a tím žalovaný zasáhl do žalobcových práv. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že při jednání žalobce u žalovaného dne 29.4.2014 nebyl ze strany žalovaného požadován k prokázání totožnosti žalobce občanský průkaz nebo jiná veřejná listina, když byla využita třetí alternativa prokázání totožnosti, a to skutečnost, že žalobce je žalovanému osobně znám z úřední činnosti a z proběhnuvších správních řízení. Rovněž je žalovanému známo, že žalobce nevlastní žádný doklad totožnosti. Při zpracování žádosti byl zjištěn rozpor s údaji vedenými v registru obyvatel, v evidenci obyvatel, v evidenci občanských průkazů a v evidenci cestovních dokladů, a to rodné číslo žalobce konkrétně koncovka tohoto rodného čísla, když žalobce uvádí, že správná koncovka jeho rodného čísla je X a nikoliv X. Druhou z uvedených koncovek má ovšem uvedenou v registru obyvatel, v evidenci obyvatel, v evidenci občanských průkazů a v evidenci cestovních dokladů. Elektronicky zpracovanou a vytištěnou žádost o vydání občanského průkazu s koncovkou rodného čísla X žalobce odmítl podepsat a vlastní rukou koncovku rodného čísla na vytištěné žádosti opravil, načež řízení o vydání občanského průkazu bylo ukončeno, o čemž byl pořízen písemný záznam. Ze sepsaného protokolu je zřejmé, že žalobce i jeho právní zástupkyně byli při řízení upozorněni na to, že v informačním sytému evidence obyvatel je k osobě žalobce vedeno rodné číslo s koncovkou X a správnost tohoto rodného čísla potvrdilo i ministerstvo vnitra sdělením ze dne 13.2.2014. Žalovaný proto nepožadoval doložení sporných údajů žalobcem, neboť tento rozpor, tj. odlišná koncovka rodného čísla, byl již předmětem proběhnuvších správních řízení. Sdělení ministerstva bylo podáno v souvislosti s neúspěšným požadavkem žalobce o vydání občanského průkazu s koncovkou rodného čísla X v únoru 2014. Žalovaný zdůraznil, že v řízení o vydání občanského průkazu se opíral o rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) a Ústavního soudu (např. rozsudek NSS ze dne 21.1.2009 č.j. 4 As 4/2008-95, usnesení Ústavního soudu ze dne 17.12.2009 sp. zn. II.ÚS 888/09 a ze dne 23.2.2012 sp. zn. I.ÚS 3589/11), které se v minulosti v podobných souvislostech zabývaly meritem věci. Žalovaný zdůraznil, že problém neukončeného podání žádosti žalobce o vydání nového občanského průkazu tkví v tom, že žalobce není ochoten akceptovat rodného číslo s koncovkou X, které bylo ověřeno ministerstvem vnitra jako správné rodné číslo žalobce. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Obsah předloženého správního spisu odpovídá shodným skutkovým tvrzením obou účastníků řízení. Krajský soud ve věci již jednou rozhodl rozsudkem ze dne 17.2.2015 č.j. 22A 74/2014-26, a to tak, že žalovanému přikázal vydat rozhodnutí nebo osvědčení na základě žádosti žalobce ze dne 29.4.2014 ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku. Tento rozsudek krajského soudu byl zrušen rozsudkem NSS ze dne 13.5.2015 č.j. 4 As 83/2015-30, který nabyl právní moci dne 25.5.2015. Současně byla věc vrácena Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Důvodem zrušení rozsudku krajského soudu byla skutečnost, že nesprávně typově posoudil žalobu, když dospěl k závěru, že svým obsahem je žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu a nikoli žalobou na ochranu před nezákonným zásahem. S touto právní kvalifikací se NSS neztotožnil a zavázal krajský soud, aby v dalším řízení posuzoval žalobu jako žalobu zásahovou. V dalším řízení byl krajský soud vázán závazným právním názorem vysloveným NSS ve zrušujícím rozsudku. Podle ust. § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen s.ř.s.) každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. Otázkou důvodnosti soudní ochrany podle ust. § 82 a násl. s.ř.s. se zabýval Nejvyšší správní soud (dále jen NSS) ve svém rozsudku ze dne 17.3.2005 č.j. 2 Aps 1/2005-69, kde vyslovil, že „ochrana podle § 82 a násl. s.ř.s. je důvodná tehdy, jsou-li a to kumulativně, tedy zároveň – splněny následující podmínky: Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž „zásah“ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování „zásahu“ (6. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s.ř.s. p