9 Afs 254/2014 — Nejvyšší správní soud

22 Af 83/2012- 42 - text pokračování - 6 - 22 Af 83/2012 22 Af 83/2012 - 42 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., v právní věci žalobce P. K., zastoupeného Ing. M. H., daňovým poradcem, se sídlem v D. Ú., S. 96, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství se sídlem v Brně, Masarykova 427/31, o přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 15. 5. 2012, č. j. 9489/11-1101-801766, ve věci daně z příjmů fyzických osob, t a k t o : I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 15. 5. 2012, č. j. 9489/ 11-1101-801766, se z r u š u j e a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 8.808 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Ing. M. H., daňového poradce, se sídlem v D. Ú., S. 96. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou dne 13. 7. 2012 se žalobce domáhá přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě [jehož působnost přešla s účinností od 1. 1. 2013 podle zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, v platném znění na Odvolací finanční ředitelství, s nímž je nadále jednáno jako s žalovaným dle § 69 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.)] ze dne 15. 5. 2012, č. j. 9489/11-1101-801766, jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání žalobce a potvrzeno napadené rozhodnutí Finančního úřadu v Olomouci (dále jen „správce daně“) ze dne 18. 10. 2011, č. j. 359914/11/379916806446, platební výměr, kterým byla žalobci vyměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2010 ve výši 3.765 Kč a základ daně ve výši 213.212 Kč. Žalobce namítá, že správce daně postupoval nesprávně, když neuznal žalobci ve zdaňovacím období 2010 jako odčitatelnou položku od základu daně odpočet úroků z hypotéčního úvěru ve výši 31.560 Kč s argumentací, že nemovitost, která je předmětem daného hypotéčního úvěru, není řešením bytové potřeby podle ustanovení § 15 odst. 3 písm. c) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, (dále jen „zákon o daních z příjmů“) s odůvodněním, že se jedná o objekt lesního hospodářství. Žalobce s tímto názorem nesouhlasí, naopak se domnívá, že jeho nemovitost tuto podmínku splňuje, což jednoznačně vyplývá ze znaleckého posudku, který žalobce správci daně přeložil. Současně žalobce správci daně předložil i potvrzení obecního úřadu o tom, že předmětná nemovitost je žalobcem používána k trvalému bydlení. Žalobce dále uvedl, že byl na svých právech zkrácen žalovaným tím, že tento znovu nevyhodnotil předložené důkazní materiály, pouze uvedl, že v odvolacím řízení nebyly předloženy nové důkazní prostředky, a tudíž souhlasí se závěry správce daně. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby jako nedůvodné. K námitkám žalobce uvedl, že postup správce daně v průběhu daňového řízení byl správný. Při hodnocení předmětné budovy vycházel z výpisu z katastru nemovitostí, z něhož vyplývá, že předmětná budova je v katastru nemovitostí vedena jako objekt se způsobem využití lesní hospodářství, nelze ji tak považovat za bytovou potřebu ve smyslu ustanovení § 15 odst. 3 písm. c) zákona o daních z příjmů. Žalovaný má za to, že z ustanovení § 1 odst. 3 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, vyplývá povinnost žalovaného řídit se údaji v něm uvedenými. Pokud by správce daně nepřijal výpis z katastru nemovitostí tak, jak byl předložen, zasáhl by do pravomoci katastrálního úřadu, který jako jediný správní orgán má pravomoc rozhodovat o zápisech do katastru nemovitostí. Co se týče druhé námitky žalobce, k této žalovaný uvádí, že postupoval v souladu s ustanovením § 114 odst. 2 daňového řádu. Žalobce nijak na jeho právech nezkrátil, neboť jeho odvolací námitky vyhodnotil jako nedůvodné, když zjistil, že se jedná o stejné námitky, jež žalobce uplatnil již v průběhu dokazovacího řízení, k odvolání nebyly doložené žádné nové důkazní prostředky. Krajský soud o věci rozhodoval rozsudkem ze dne 31. 7. 2014, č. j. 22 Af 83/2012-22, ten však byl zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2015, č. j. 9 Afs 254/2014-30, www.nssoud.cz, a věc byla vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Krajský soud proto znovu přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“)] a opět dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Z obsahu správních spisů soud zjistil, že dne 27. 6. 2011 žalobce podal přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2010, v němž vypočetl dílčí základ daně v částce 213.212 Kč, od této částky odečetl mj. částku 31.560 Kč představující úrok z poskytnutého hypotečního úvěru. Základ daně činil 159.100 Kč. Ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru, uzavřené dne 7. 4. 2010 mezi ČSOB, a. s., na straně jedné a žalobcem a jeho manželkou na straně druhé, bylo zjištěno, že žalobci a jeho manželce byl poskytnut úvěr ve výši 1.500.000 Kč s tím, že část úvěru ve výši 300.000 Kč bude použito neúčelově a část úvěru ve výši 1.200.000 Kč bude použita pro nákup nemovitosti. Touto nemovitostí je budova č. p. X na pozemku stavební parcely č. X, vše v části obce V., pozemek stavební parcely číslo X, pozemek pozemkové parcely číslo X, pozemek pozemkové parcely číslo X, pozemek pozemkové parcely číslo X, obec K., katastrální území V. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že jako způsob využití budovy č. p. X v části obce V., k. ú. V., je uvedeno: „objekt lesního hospodářství“. Správce daně po podání daňového přiznání vyzval dne 20. 7. 2011 žalobce k odstranění pochybností o správnosti daňového přiznání spočívající v oprávněnosti uplatnění odčitatelné položky od základu daně v souladu s ustanovením § 15 odst. 3 a 4 zákona o daních z příjmů. Správce daně žalobce vyzval, nechť prokáže, že předmětný objekt je objektem sloužícím k trvalému bydlení, že nejde o objekt využívaný k rekreaci, a že žalobce tento objekt v roce 2010 skutečně k trvalému bydlení využíval. Správce daně tuto výzvu odůvodnil tak, že: Protože výše uvedený objekt v okrese Š. není zapsán v katastru nemovitostí jako rodinný nebo bytový dům, ale jako objekt lesního hospodářství a navíc se nachází mimo obec, má správce daně pochybnosti o jeho využívání k trvalému bydlení a o naplnění podmínek uvedených v § 15 odst. 4 zákona o daních z příjmů. Žalobce k této výzvě správci daně předložil znalecký posudek č. 2608-61-2008 ze dne 26. 9. 2008 o ceně nemovitosti lesního hospodářství, hájovny v K.-V. č. p. X s vedlejšími stavbami, příslušenstvím a pozemky p. č. X k. ú. V., kraj Olomoucký, zpracovaný pro Lesy ČR, v němž je uvedeno, že se jedná o rodinný dům - hájovnu, zatřídění pro potřeby ocenění: rodinný dům, rekreační chalupa nebo domek, sestávající se z jednoho nadzemního podlaží, dispoziční uspořádání: předsíň, kuchyň, tři pokoje, komora, koupelna se sprchovým kotem, WC, ve střešním prostoru je hůra. Dále žalobce předložil potvrzení Obecního úřadu K., Ú., ze dne 25. 8. 2011, o tom, že žalobce předmětnou nemovitost obývá trvale od července 2010, ale není zde hlášen k trvalému pobytu. Správce daně dne 14. 9. 2011 žalobci sdělil, že nedošlo k odstranění pochybností specifikovaných ve výzvě ze dne 20. 7. 2011 s tím, že ve výpisu z katastru nemovitostí list vlastnictví č. X je uveden způsob využití stavby jako objekt lesního hospodářství. Dle zákona o daních z příjmů lze podle správce daně od základu daně podle § 15 odst. 3 odečíst částku, která se rovná zaplaceným úrokům z hypotéčního úvěru použitého na financování bytových potřeb. Bytovými potřebami pro účely tohoto zákona se rozumí koupě bytového domu, rodinného domu, včetně rozestavěné stavby těchto domů nebo bytu podle zvláštního právního předpisu. Bytovými potřebami se nerozumí koupě nemovitosti – stavby se způsobem využití lesní hospodářství. Na výše uvedeném nic nemění ani skutečnost, že tato nemovitost mohla být využívána k vlastnímu trvalému bydlení, jak je doloženo potvrzením obecního úřadu. Z těchto důvodů správce daně žalobci neuznal odečet úroků z hypotečního úvěru jako odčitatelnou položku od základu daně, a proto mu oznámil, že bude snížena výše odčitatelných položek z 54.020 Kč na 22.460 Kč. Následně se žalobce opět snažil o odstranění pochybností, a to návrhem na pokračování dokazování ze dne 3. 10. 2011, s tím, že dle jeho názoru správce daně ignoruje literu zákona, neboť zákon o daních z příjmů stanovuje, že pořízená nemovitost musí být charakteru bytového domu, rodinného domu včetně rozestavěné stavby těchto domů nebo bytu podle zvláštního předpisu. Zvláštním právním předpisem se podle žalobce rozumí vyhláška č. 83/1976 Sb., která stanovuje rodinný dům jako stavbu pro bydlení, v níž je více než polovina podlahové plochy místností a prostoru určena k bydlení. Tuto po