23 Co 619/2011 — Nejvyšší správní soud

20 Ad 52/2015- 39 - text  pokračování -6- 20Ad 52/2015 20Ad 52/2015 -39 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní věci žalobkyně: JUDr. J. Z., zastoupené Mgr. Ing. Martinem Janotou, advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října 1727/108, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení – pracoviště Ostrava, se sídlem Ostrava, Zelená 3158/34a, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 6. 2015, č. j. 48000/005349/15/010/PT, o nemocenské při dočasné pracovní neschopnosti t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : [1] Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne 31. 8. 2015, za zachování zákonné lhůty dle § 72 odst. 1 s. ř. s., doplněnou o vyjádření ze dne 6. 11. 2015, domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 6. 2015, č. j. 48000/005349/15/010/PT, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Ostrava (dále jen „správní orgán I. st.“) ze dne 30. 3. 2015, č. j. 48008/033195/15/110/SP, jímž bylo rozhodnuto, že žalobkyni se nepřiznává nemocenské za období od 27. 6. 2014 do 30. 6. 2014 dle § 28 odst. 5 a § 46 odst. 1 zák. č. 187/2006 Sb. a za období od 1. 7. 2014 do 15. 8. 2014 dle § 28 odst. 1 a § 46 zák. č. 187/2006 Sb. [2] Žalobkyně namítá, že nesouhlasí se závěry žalovaného uvedenými v napadeném rozhodnutí, přičemž pokud jde o období od 27. 6. 2014 do 30. 6. 2014, nemocenské ji za tuto dobu náleží. Žalobkyně nenamítá, že by žalovaný špatně vyložil pravidlo obsažené v § 28 odst. 5 zák. č. 187/2006 Sb., ale shledává pochybení v tom, že na její nárok bylo předmětné ustanovení vůbec aplikováno. Dočasná pracovní neschopnost žalobkyně totiž nevznikla v době pracovního volna bez náhrady příjmu nebo v době služebního volna, za které nebyl poskytnut služební příjem nebo plat, ale v době překážky práci na straně zaměstnavatele. V době, kdy byla žalobkyně shledána zdravotně nezpůsobilou k výkonu funkce soudce, byl její zaměstnavatel, Okresní soud v Ostravě, v souladu s § 41 odst. 1 písm. a) zák. č. 262/2006 Sb. povinen převést ji na jinou práci. Okresní soud v Ostravě, když na převedení žalobkyně na jinou práci zcela rezignoval, tímto postupem porušil svou zákonnou povinnost. Protože dříve vznikla překážka v práci na straně zaměstnavatele, nemohla již vzniknout překážka v práci na straně zaměstnance, což vylučuje aplikaci § 28 odst. 5 zák. č. 187/2006 Sb. na posuzovanou věc. Správní orgán I. st. ani žalovaný neprovedli žádné zjištění svědčící o opaku, ale odmítli se zabývat posouzením charakteru překážky v práci coby předběžnou otázkou. Své rozhodnutí odůvodnil žalovaný (a před ním i správní orgán I. st.) tím, že jemu nepřísluší rozhodovat otázky pracovněprávních vztahů a touto pravomocí je nadán toliko soud, přičemž soud z pozice bývalého zaměstnavatele žalobkyně se k tomuto vyjádřil tak, že překážka v práci vznikla na straně zaměstnance. Tímto postupem ale žalovaný rozhodl, aniž by sám posoudil předběžnou otázku, jejíž řešení je klíčové pro rozhodnutí ve věci a takto porušil své povinnosti stanovené v § 57 odst. 1 zák. č. 500/2004 Sb. Ve smyslu § 2 odst. 1 je tedy řízení před žalovaným stiženo vadou, která měla za následek nesprávné právní posouzení věci a nezákonnost napadeného rozhodnutí. [3] Nadto žalobkyně namítá, že sám Okresní soud v Ostravě v úředním záznamu ze dne 12. 3. 2014 potvrdil, že v současné době není schopen jí přidělovat práci, která by neměla vliv na její zdravotní stav a konstatoval překážku v práci na své straně. Toto konstatování ale není podloženo žádným důkazem či odborným posouzením, a proto správnost tohoto vyjádření nelze předjímat, pokud jde o nemožnost převedení žalobkyně na jinou práci. Že žalobkyně toto vyjádření podepsala, neznamená v daném případě její souhlas s jeho obsahem, ale toliko její seznámení s ním, přičemž je nepřípustné, aby žalovaný její souhlas z pouhého podpisu dovozoval, jak to v napadeném rozhodnutí činí. Že Okresní soud v Ostravě sám konstatoval překážku v práci na své straně, žalovaný v napadeném rozhodnutí ignoroval. [4] Žalobkyně dále namítá, že žalovaný nemohl učinit úvahu o její akceptaci právního názoru jejího Okresního soudu v Ostravě pouze z toho, že se prozatím nedomáhá vyplacení mzdy za předmětné období v soudním řízení. Nárok žalobkyně na vyplacení mzdy objektivně buď existuje, anebo ne a skutečnost, zda se žalovaná tohoto svého nároku domáhá před soudem, na tomto nemůže ničeho změnit. Žalobkyně proto právní názor svého Okresního soudu v Ostravě naopak neakceptuje a o tomto jejím konstantním stanovisku svědčí její argumentace v rámci tohoto řízení i řízení před správními orgány. [5] Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 7. 10. 2015 navrhl zamítnutí žaloby a dále uvedl, že setrvává na právní argumentaci uvedené v napadeném rozhodnutí. Dle sdělení bývalého zaměstnavatele žalobkyně tato z důvodu osobní překážky v práci nemohla ode dne 15. 3. 2014 vykonávat práci pro překážku v práci na straně zaměstnance a čerpala neplacené volno. Nárok na nemocenské vznikl až po tomto datu, což odůvodňuje aplikaci § 28 odst. 5 zák. č. 187/2006 Sb. Při tomto posouzení vycházel žalovaný z vyjádření Okresního soudu v Ostravě, které mu bylo doručeno dne 25. 8. 2014, ve kterém je uvedeno, že žalobkyně byla soudkyní tohoto soudu do 30. 6. 2014, kdy jí funkce zanikla z důvodu rezignace, přičemž od 15. 3. 2014 fakticky funkci nevykonávala a existovala u ní překážka v práci na její straně. Stejný závěr sdělili v řízení i Krajský soud v Ostravě dne 31. 3. 2014 a Ministerstvo spravedlnosti dne 3. 4. 2014, kteří uvedli, že od 15. 3. 2014 žalobkyni nárok na plat nenáleží, neboť důvodem překážky v práci je neschopnost soudkyně tuto práci vykonávat z důvodu obecného onemocnění, přičemž se jedná o osobní překážku v práci na straně zaměstnance. Posuzování povinnosti bývalého zaměstnavatele převést žalobkyni na jinou práci je pro rozhodování o nemocenské nerozhodné, neboť rozhodnou je pouze skutečnost, zda den, kdy byla žalobkyně uznána práce neschopnou, předchází či nepředchází dni, od kterého žalobkyni trvalo pracovní volno bez náhrady přijmu. V daném případě u žalobkyně den započetí pracovního volna bez náhrady příjmu předcházel dni, kdy byla žalobkyně uznána dočasně práce neschopnou. V daném případě je namístě vyjít z odst. 3 zák. č. 236/1995 Sb., ze kterého vyplývá, že soudci nenáleží plat za dobu, po kterou nevykonává funkci z důvodu, pro kterou se podle zák. č. 262/2006 Sb. zaměstnancům neposkytuje náhrada mzdy, pokud dále zákon nestanoví jinak. Relevantní výjimku z tohoto pravidla, aplikovatelnou na řešenou věc, žalovaný nezjistil a proto je v souladu s § 84 odst. 4 zák. č. 6/2002 Sb. namístě postupovat podle zákona č. 262/2006 Sb. [6] Napadeným rozhodnutím žalovaná zamítal odvolání a napadené rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Ostrava čj. 48008/033195/15/110/SP ze dne 30. 3. 2015 potvrdila. Rozhodnutí odůvodnil tím, že pro posouzení nároku na výplatu nemocenského za období od 27. 6. 2014 do 30. 6. 2014 je rozhodující skutečnost, že odvolatelka v období od 15. 3. 2014 do 30. 6. 2014 nevykonávala pro svůj zdravotní stav funkci soudkyně, a za předmětné období jí nenáležel příjem či náhrada příjmu. Ve vztahu k výplatě nemocenského za období od 1. 7. 2014 do 15. 8. 2014 je rozhodující, že je od 4. 2. 2014 poživatelkou invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, a proto s odvoláním na ust. § 28 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb. nenáleží nemocenské z důvodu skončení zaměstnání dnem 30. 6. 2014, tedy dnem, kdy došlo k zániku funkce soudce. [7] Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v intencích žalobních námitek, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ve smyslu § 75 s.ř.s., ve shodě s vyjádřením jak právního zástupce žalobkyně tak žalovaného správního orgánu soud rozhodl bez jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. [8] Z obsahu správního spisu soud zjistil, že dle lékařského posudku MUDr. R. ze dne 28. 2. 2014 je žalobkyně nezpůsobilá k výkonu funkce soudkyně. Dne 3. 3. 2014 bylo žalobkyni nařízeno čerpání dovolené, a to od 4. 3. Do 12. 3. 2014, v souvislosti lékařským posudkem ze dne 28. 2. 2014. Dne 4. 3. 2014 podal Mgr. R. P., předseda Okresního soudu v Ostravě, návrh na zahájení řízení o nezpůsobilosti soudce vykonávat soudcovskou funkci. Úředním záznamem ze dne 12. 3. 2014 bylo žalobkyni sděleno, že Okresní soud v Ostravě není schopen jí s ohledem na její zdravotní stav přidělovat práci a z tohoto důvodu ve dnech, kdy nebude čerpat řádnou dovolenou a nebude rozhodnuto o jejím dočasném zproštění výkonu funkce soudce, nemůže být na pracovišti přítomna, přičemž se jedná o překážku v práci na straně zaměstnavatele. Dne 12. 8. 2014 požádala žalobkyně u správního orgánu I. st. o vydání rozhodnutí ve věci výplaty nemocenského. Okr