9 Ads 95/2015 — Nejvyšší správní soud

18 Ad 55/2016- 28 - text  pokračování -10- 18Ad 55/2016 18Ad 55/2016-28 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobkyně: A. M., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu 376/1, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 29.8.2016 č. j. MPSV-2016/143174-421/1, o podpoře v nezaměstnanosti, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 29.8.2016 č. j. MPSV-2016/143174-421/1 žalované Ministerstvo práce a sociálních věcí zamítlo odvolání žalobkyně a potvrdilo rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajská pobočka v Ostravě ze dne 1.6.2016 č. j.: SMO-2510/2016-A41, kterým nebyla žalobkyni ode dne 4.4.2016 přiznána podpora v nezaměstnanosti podle ust. § 39 odst. 1 písm. a) a § 41 zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů a čl. 2, čl. 3 odst. 1 písm. h) a čl. 11 odst. 1 a odst. 3 písm. e), čl. 61 a čl. 65 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 Sb. o koordinaci systémů sociálního zabezpečení. Žalobkyně proti uvedenému rozhodnutí podala včasnou žalobu. Nesouhlasila se závěrem žalovaného, že z provedeného dokazování ve správním řízení nevyplynulo, že by během posledního zaměstnání ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska měla bydliště ve smyslu Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 v České republice a že nebyl shledán důvod pro aplikaci výjimky podle čl. 65 odst. 5 písm. a) tohoto nařízení a pro zohlednění britských dob pojištění. Ve Velké Británii vykonávala agenturní práce, které jsou vždy pouze sezónní, nestále a nejisté. Jestliže dle žalovaného jsou přeshraniční pracovníci také sezónní zaměstnanci, pak žalobkyně tuto podmínku splňuje, neboť mezi agenturními – sezónními pracemi se vracela do místa bydliště v České republice. Žalovaný neposoudil veškeré dostupné a významné informace k určení bydliště podle prvků uvedených v čl. 11 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 987/2009. Podle žalobkyně žalovaný nesprávně vyhodnotil její námitku, že v čl. 11 odst. 1 nařízení č. 987/2009 není dáno, že se kritéria k určení bydliště dané osoby posuzují pouze v době během posledního zaměstnání, neboť pod písm. i) je uvedeno, že instituce stanoví vzájemnou dohodou střed zájmů dotyčné osoby na základě povahy a konkrétních znaků všech vykonávaných činností, zejména místa, kde se činnost obvykle vykonává, stability činnosti a doby platnosti každé pracovní smlouvy. Je proto nutné hodnotit její činnost na území České republiky. Jestliže žalovaný uvedl, že v Británii pobývala delší dobu než v České republice, pak žalobkyně namítala, že v České republice žije od svého narození, má české občanství i trvalé bydliště. Nesouhlasí s posouzením charakteru práce vykonávané ve Velké Británii, považuje tuto práci za nestálou a nestabilní, šlo o práce agenturní, které jsou vždy nestálé a nejisté. V porovnání s tím v České republice měla práci dlouhodobou, každodenní v hlavním pracovním poměru. Pakliže žalovaný posoudil fakt, že žalobkyně žila v Británii se svým manželem s odůvodněním, že se jedná o kritérium rodinné situace, žalobkyně namítala, že kritérium rodinné situace se vztahuje zejména k úzké rodině a že se vdala v červenci 2015. Po zbylou dobu byla svobodná a bezdětná a neměla žádnou rodinu v Británii, její úzkou rodinou mohou být bráni rodiče a zbytek rodinných příslušníků. Žalobkyně dále nesouhlasila s tvrzením žalovaného, že o dávky v nezaměstnanosti měla požádat v Británii, jelikož ve Velké Británii nehledala novou práci. Po ukončení práce se po třech dnech vrátila zpět do České republiky a za této situace jí není známo, zda by ji jakýkoliv pracovní úřad v Evropské unii zaregistroval. Závěrem své žaloby žalobkyně dodala, že v České republice byla vícekrát, než mohla doložit. Za poslední tři roky vykonala tři návštěvy České republiky každý rok a během posledního zaměstnání od dubna 2015 do dubna 2016 se do České republiky vrátila čtyřikrát. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 29.8.2016 č. j. MPSV-2016/143174-421/1, správním spisem Úřadu práce ČR, krajská pobočka v Ostravě, kontaktní pracoviště Frýdek-Místek sp. zn. Pvn-1846/2016-FMA-2, fotokopiemi cestovních dokladů předložených žalobkyní, jakož i oddacím listem ze dne 18.7.2015 a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobkyně vycházel přitom krajský soud dle ust. § 65 a následujících soudního řádu správního (s.ř.s.) a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 odst. 1, 2 s.ř.s.). Z obsahu správního spisu Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Ostravě, krajský soud zjistil následující skutečnosti: - dne 4.4.2016 podala žalobkyně u správního orgánu I. stupně žádost o zprostředkování zaměstnání a zároveň i žádost o podporu v nezaměstnanosti. V žádosti o podporu v nezaměstnanosti uvedla, že v posledních dvou letech před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání konala výdělečnou činnost „zahraničí (Anglie) Boots od května 2015 do 28.3.2016 a OHL od června 2013 do 18.7.2015“. Jako další zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti uvedla žalobkyně „zahraničí (Anglie)“; - z „dotazníku pro zpětné určení státu bydliště pro účely aplikace koordinačních nařízení EU pro období pobytu a výkonu výdělečné činnosti v zahraničí“ vyplněného žalobkyní dne 4.4.2016, že žalobkyně v něm uvedla místo trvalého pobytu Česká republika, R. X, P., kde pobývá na základě vlastnictví nemovitosti z důvodu návratu do státu původu. Ve zjišťovaném období se od října 2011 do 31.3.2016 zdržovala v Británii na základě nájemní smlouvy sjednané v říjnu 2011 na dobu neurčitou. Ve zjišťovaném období s ní pobýval v Británii manžel, jiní rodinní příslušníci byli v České republice. Do zahraničí odjela za prací, do České republiky se vracela třikrát až čtyřikrát ročně, nejčastěji za účelem návštěvy své rodiny a své země. Během pobytu v zahraničí považovala za stát bydliště Českou republiku a jako vazby k tomuto státu uvedla bankovní účty, rodinu, přátele, byt, stálé trvalé bydliště v České republice. Žalobkyně v dotazníku dále uvedla, že její zaměstnání v Británii od roku 2012 do 28.3.2016 bylo uzavřeno na dobu určitou a že od roku 2011 do roku 2016 byla daňovém rezidentem v Británii; - ze záznamu z jednání ze dne 2.5.2016, že žalobkyně při něm správnímu orgánu I. stupně uvedla, že kromě kopie letenek za rok 2014 – jeden návrat, 2015 – 2 návraty a 2016 – 1 návrat, nemá žádné jiné doklady, kterými by prokázala zachování bydliště v České republice během svého pobytu a zaměstnání v Anglii. Dále uvedla, že jezdila autem, ale tuto skutečnost nemá jak prokázat. V dalším záznamu z jednání sepsaného téhož dne je uvedeno, že žalobkyně prohlásila, že pracovní poměr ve Velké Británii má ukončen k datu 28.3.2016 a téhož dne v kanceláři agentury AM2PM požádala o ukončení pracovního poměru a vydání dokladu P45. Doklad o ukončení pracovního poměru ani doklad P45 jí však dosud doručen nebyl; - dne 19.5.2016 učinila žalobkyně na Úřad práce elektronické podání, v němž uvedla, že ve Velké Británii byla již jednou a po návratu zpět do České republiky v roce 2008 po ní Úřad práce požadoval pouze dokumenty P45 a formulář E301. Žádné dokazování a dokladování letenek zpětně nebylo zapotřebí. Protože její bydliště bylo v České republice a ukončila pracovní poměr v Británii z důvodu stěhování zpět do České republiky, nemá nárok na žádost o dávky v Británii, ale pouze v zemi svého bydliště, tj. v České republice. Zákon nenařizuje, že občan Evropské unie při návratu z ciziny musí prokazovat četnost návštěv svého bydliště při žádosti o podporu v nezaměstnanosti. Žalobkyně dále uvedla, že návštěvnost rodné země je omezena ze strany zaměstnavatele a dále konstatovala, že její trvalé bydliště je v České republice a národnost pouze česká od narození, že v Británii bydlela pouze v podnájmu, nevlastnila žádnou nemovitost, první podnájem byl na dobu určitou šest měsíců, druhý podnájem na dobu určitou šest měsíců a poté s měsíčním prodlužováním nájmu. Během pobytu v zahraničí měla v České republice jak celou svou rodinu, přátele, se kterými byla neustále v kontaktu, tak i lékaře, měla v České republice stále bankovní účet a místem konání svatby byla vybrána v roce 2015 Česká republika. Stále se o Českou republiku zajímá a pravidelně jí navštěvovala – v roce 2012 dvakrát, 2013 dvakrát, 2013 třikrát, 2014 třikrát, 2015 třikrát a 2016 dvakrát; - v dalším podání žalobkyně ze dne 20.5.2016, že v něm žalobkyně Úřadu práce sdělila, že v Británii pracovní poměr ukončila z důvodu návratu do své vlasti a vrátila se po třech dnech domů, aby se mohla zaregistrovat na Úřadu práce, musí tam bydlet; - součástí správníh