1 As 9/2008 — Nejvyšší správní soud

65 A 39/2016- 29 - text pokračování - 7 - 65 A 39/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci, rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Martiny Radkové, Ph. D., ve věci žalobce Q., s. r. o., se sídlem H. 751, H., zastoupeného Mgr. Pavlem Szkanderou, advokátem se sídlem Svatoplukova 1209, Frýdek-Místek, proti žalované České obchodní inspekci, Ústřednímu inspektorátu, se sídlem Štěpánská 567/15, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. ČOI 11254/16/O100/3100/16/Ber ze dne 16. 3. 2016, ve věci správního deliktu, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : A) Vymezení věci Ředitel České obchodní inspekce, inspektorátu Moravskoslezského a Olomouckého se sídlem v Ostravě (dále jen „správní orgán I. stupně“) uložil žalobci rozhodnutím ze dne 5. 1. 2016, č. j. 132895/15/3100/R 1003/Vit, podle § 24 odst. 12 písm. d) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění účinném v době spáchání deliktu, tj. do 27. 12. 2015 (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“) úhrnnou pokutu ve výši 160.000 Kč za správní delikty podle § 24 odst. 7 písm. a) a j) tohoto zákona. Správní delikt podle § 24 odst. 7 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele měl žalobce spáchat tím, že spotřebitelům jako objednavatelům pohřbení v rozporu s § 3 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele naúčtoval fakturami ze 14. a 30. 4. 2015 použití chladící komory k uchování ostatků zemřelého i po dobu prvních 48 hodin od jeho úmrtí, přestože měly být náklady této služby dle § 4 odst. 4 zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona o pohřebnictví“), hrazeny poskytovateli zdravotních služeb nebo ústavy sociální péče. Jednáním žalobce mělo dojít k poškození spotřebitelů o 1.725 Kč. Správní delikt podle § 24 odst. 7 písm. j) zákona o ochraně spotřebitele měl žalobce spáchat tím, že v postavení prodávajícího neinformoval spotřebitele v souladu s cenovými předpisy o ceně poskytované služby „svoz a převoz zemřelého“, ani informaci o ceně této služby jinak vhodně nezpřístupnil, čímž porušil § 12 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele. Žalobce tak účtoval fakturami ze 17. a 30. 4. 2015 službu „svoz a převoz zemřelého“, přičemž ceny za tuto službu v ceníku pohřebních služeb ani v jiných dokladech nebyly uvedeny (v ceníku bylo uvedeno jen „smluvní ceny“). Žalovaná pak žalobou napadeným rozhodnutím úhrnnou pokutu snížila na částku 120.000 Kč a ve zbytku rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdila. B) Žalobní body Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení napadeného rozhodnutí, případně žádal, aby soud od uložené pokuty upustil či ji snížil, neboť: 1) pokuty je nepřiměřená, nenese preventivní prvek, přičemž žalovaná bez bližšího odůvodnění nepřihlédla k závažnosti správních deliktů, způsobu jejich spáchání, následkům a okolnostem, za kterých byly spáchány. Žalobce účtoval za použití chladící komory po dobu prvních 48 hodin od úmrtí nesprávnému subjektu pouze z neznalosti § 4 odst. 4 zákona o pohřebnictví, neměl v úmyslu spotřebitele poškodit, jedná se o pochybení prvotní a ojedinělé a nebude se již opakovat. Samotná hrozba sankce je dostatečně adekvátním trestem. Žalobci by mohlo být přičteno k tíži, kdyby službu účtoval současně spotřebiteli a poskytovateli zdravotních služeb nebo ústavu sociální péče, to se však nestalo; 2) poskytnutí informací o ceně služeb v rozporu s § 12 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele se nedopustil. Žalovaná neučinila všechna potřebná skutková zjištění a tento delikt nesprávně právně hodnotila. V ceníku uvedené sousloví „smluvní ceny“ má prakticky stejný charakter, jako by v ceníku byla uvedena položka „služby nad rámec služeb zveřejněných jsou stanoveny dohodou smluvních stran“. Žalobce neměl v úmyslu spotřebiteli odepřít či znepřístupnit informaci o ceně služeb „svoz a převoz zemřelého“. Neztotožňuje se s názorem žalované, že převoz nebožtíka pohřební služnou je jedním ze základních a běžných úkonů. Naopak se jedná téměř vždy o zvláštní a nestandardní úkon s ohledem na možné požadavky konkrétního spotřebitele. C) Vyjádření žalované Žalovaná požadovala zamítnutí žaloby. K žalobním bodům uvedla, že: Ad 1) odpovědnosti za porušení zákona se nelze zprostit na základě tvrzení o jeho neznalosti. Žalobce má na rozdíl od spotřebitele znát předpisy týkající se oboru jeho činnosti. Odpovědnost za správní delikt je odpovědností objektivní, míra zavinění tak nemá na jeho posouzení vliv. Žalobci nebylo vytýkáno, že by předmětnou službu účtoval dvojmo, tato skutečnost nebyla přičítána žalobci k tíži při stanovení výše pokuty. Žalovaná pokutu snížila zejména pro bezúhonnost žalobce a za účelem posílení jejích preventivních účinků před represivními. Naopak k tíži žalobce byla přičtena výše nesprávně účtovaných částek a obtížnost možnosti odhalení pochybení spotřebitelem; Ad 2) převoz zemřelého je standardním a obvyklým úkonem poskytovaným pohřební službou, neboť lidé obvykle neumírají v provozovně pohřební služby a tato se obvykle nenachází v místě konání posledního rozloučení či kremace. Ve většině případů je proto nezbytné tělo nebožtíka několikrát převézt, a to vozidlem speciálně upraveným v souladu s § 9 odst. 1 zákona o pohřebnictví. Jelikož se vzdálenost převozu nebožtíka případ od případu liší, není po žalobci požadováno, aby spotřebitele předem seznámil s konečnou cenou převozu. Požadavku zákona mohl dostát nejsnáze uvedením ceny převozu za 1 km tak, aby si spotřebitel mohl výslednou cenu přibližně spočítat, případně její správnost následně ověřit. Pouhé uvedení poznámky „smluvní cena“ nelze dle názoru žalované považovat za řádné seznámí s cenou služby. D) Relevantní právní úprava Podle § 4 odst. 4 ZPoh jestliže došlo k úmrtí ve zdravotnickém zařízení nebo v ústavu sociální péče, hradí tento poskytovatel zdravotních služeb nebo ústav sociální péče po dobu 48 hodin od úmrtí náklady spojené s uložením lidských pozůstatků; byla-li provedena pitva, počítá se lhůta 48 hodin od provedení pitvy. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele je prodávající povinen prodávat výrobky a poskytovat služby za ceny sjednané v souladu s cenovými předpisy a ceny při prodeji výrobků nebo poskytování služeb správně účtovat. Podle § 12 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele je prodávající povinen informovat v souladu s cenovými předpisy a přímo použitelným předpisem Evropských společenství spotřebitele o ceně prodávaných výrobků nebo poskytovaných služeb zřetelným označením výrobku cenou nebo informaci o ceně výrobků či služeb jinak vhodně zpřístupnit. Podle § 24 odst. 7 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele se prodávající dopustí správního deliktu tím, že nesplní povinnost poctivého prodeje výrobků nebo poskytování služeb podle § 3 a podle písm. j) se prodávající dopustí správního deliktu tím, že informaci o ceně poskytuje v rozporu s § 12. E) Posouzení věci krajským soudem Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). V souladu s § 51 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání. Krajský soud se nejprve zabýval zpochybněním naplnění skutkové podstaty deliktu dle § 24 odst. 7 písm. j) zákona o ochraně spotřebitele jednáním spočívajícím v informování spotřebitelů o ceně služby „svoz a převoz zemřelého“ v rozporu s § 12 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, tj. v rozporu s cenovými předpisy. Žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí stejně jako správní orgán I. stupně odkázala na § 13 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 1 odst. 1 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o cenách“), který ukládá prodávajícímu povinnost poskytnout při nabídce a prodeji zboží (služby) informaci spotřebiteli tak, aby měl možnost seznámit se s cenou před jednáním o koupi zboží (služby), a to označit zboží (službu) cenou, kterou uplatňuje v okamžiku nabídky a vztaženou k prodávanému jednotkovému množství zboží (služby) a určeným podmínkám. Poté dovodila, že informace o ceně služby „převoz zemřelého“ uvedená v příslušné položce ceníku žalobce jako „smluvní ceny“ není v souladu s citovaným ustanovením zákona o cenách, neboť nikterak neseznamuje spotřebitele s cenou služby před započetím jednání o její koupi. Dále uvedla, že si je vědoma skutečnosti, že s ohledem na druh služby nelze informovat spotřebitele předem o přesné celkové ceně za převoz nebožtíka, nicméně lze informovat spotřebitele o ceně za 1 km přepravy či stanovit paušální ceny pro jednotlivá rozmezí pro vzdálenosti (např. do 20 km …x Kč, do 40 km ….y Kč apod.). Rovněž se žalovaná vypořádala s odvolací námitkou žalobce, že se jedná o službu jdoucí nad rámec zveřejněných