4 Ads 57/2009 — Nejvyšší správní soud

19 Ad 3/2018- 40 - text  18 19 Ad 3/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobkyně: nezl. E.N., zastoupená zákonnou zástupkyní matkou D. R. N., bytem tamtéž, obě zastoupeny JUDr. Naděždou Zetkovou, advokátkou sídlem 756 61 Rožnov p. Radhoštěm, Bezručova 206 proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem 128 01 Praha 2, Na Poříčním právu 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31.10.2017 č. j. MPSV-2017/224533-923, o příspěvek na péči takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 31.10.2017 č. j. MPSV-2017/224533-923 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 3.146 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně advokátky JUDr. Naděždy Zetkové. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě dne 10.1.2018 se žalobkyně domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ostravě č. j. 27469/2015/NJI ze dne 28.5.2015, jímž bylo rozhodnuto o příspěvku na péči, změněno tak, že nově zní: I. Příspěvek na péči bude poskytován v původní výši 6.000 Kč měsíčně od 26.1.2015, II. Od 1.8.2016 náleží příspěvek na péči ve výši 6.600 Kč měsíčně, III. Od 1.5.2017 se příspěvek na péči zvyšuje z 6.600 Kč měsíčně na 9.900 Kč měsíčně. Žalobkyně namítala, že posudková komise pochybila v závěru, že sedm základních životních potřeb a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, nezvládá od 25.5.2017. Poznamenala, že se jednalo o datum kontroly po 4 měsících od její operace. Pokud podle výsledku šetření nezvládá vrstvení oblékání, obouvání a zouvání pro omezenou hybnost, po operaci celodenně nosí fixační korzet, potřebuje dopomoci v této rovině, není schopna rotace trupu a předklonu, WC zvládá, je však nutná pomoc při očistě, chůzi po bytě zvládá, na větší vzdálenosti využívá převoz na ortopedickém kočáru, neujde větší vzdálenost, neudýchá, do školy je dovážena autem, cestování MHD není možné vzhledem k možné infekci a nutnosti častého odsávání hlenů speciální odsávačkou, nemůže být dle jejího názoru pochyb o tom, že uvedené činnosti nemohla zvládat minimálně ode dne její operace dne 10.1.2017, když ani po uplynutí 4 měsíců od operace tyto nezvládala. 2. Ohledně základní životní potřeby a) mobilita, žalobkyně namítala, že žalovaný hodnotil zejména hybnost horních a dolních končetin, nicméně nepřihlédl k dalším faktorům významně ovlivňujícím tuto potřebu, zejména k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti. Žalobkyně zdůraznila, že není schopna používat hromadné dopravní prostředky, neboť se nevyzná v jízdním řádu, neumí nakládat s penězi, nezvládá sociální dovednosti, neumí si sama koupit jízdenku, neví, kde má vystoupit, bez pomoci nenastoupí do autobusu, případně tramvaje. Poukázala dále na to, že diagnóza tracheostomie, astma bronchiale, tracheobronchomalacie, v kombinaci s mnoha četnými postiženími páteře vede k tomu, že ji chůze vyčerpává, což vede k dušnosti a poklesům saturace. Při teplotních výkyvech (horko nebo teploty pod 0 stupňů) nesmí vycházet ven vůbec, a to z důvodu otevřeného vstupu do plic. Z těchto důvodů je přepravována pouze autem či v rehabilitačním kočáru. Nadto neustále musí mít u sebe odsávačku, kterou sama neunese, neboť ta váží 8 kg. Mimo ztrátu duševních, mentálních a dechových schopností trpí také ztrátou imunologických funkcí, neboť je vážně ohrožena hrozícími infekty v dopravních prostředcích. Žalobkyně odkázala na lékařskou zprávu Mgr. K., z níž plyne, že není schopna samostatně cestovat v prostředcích MHD a přepravovat se kamkoliv mimo domov bez doprovodu, ve shodě s ní je i zpráva MUDr. V., dle kterého transport prostředky MHD je zcela nevhodný pro riziko infekce. Ve zprávě MUDr. J. se uvádí, že doprava je nutná autem. Žalovaný výše uvedené skutečnosti ve svém rozhodnutí vůbec nezohlednil a ani nezdůvodnil, z jakého důvodu k nim při rozhodování nebylo přihlíženo, přestože je nadevší pochybnost zřejmé, že se jedná o faktory, které dlouhodobě nepříznivě ovlivňují její zdravotní stav a funkční schopnosti, a tedy i její možnost zvládání základní životní potřeby mobilita. 3. K základní životní potřebě orientace žalobkyně zdůraznila, že u ní byl diagnostikován dětský autismus, ADHD, úzkostná porucha a mentální retardace. Porucha autistického spektra je z podstaty diagnózou ztráta orientace. Uvedla, že se neorientuje správně časem (zná datum svých narozenin, ale není schopna zhodnotit, zda je již daný rok měla či nikoliv), ani místem, a to ani v obvyklém prostředí (ve škole je doprovázena asistentkou, neorientuje se kolem domu, netrefí do obchodu, od lékaře), pletou se jí spolužáci. Žalovaný zcela nesprávně vyhodnotil její stav tak, že je orientovaná ve svém přirozeném prostředí a že je plně orientovaná ve všech směrech. Pokud jde o tvrzení žalovaného, že nebyl shledán důvod nevyznat se např. v jízdním řádu vzhledem k věku, má žalobkyně za to, že vzhledem k její diagnóze zde takovýto důvod jistě dán je a faktem zůstává, že se nevyzná ani v okolí domu či ve škole, natož aby byla schopna vyznat se v jízdním řádu. Je také s podivem, že žalovaný se v závěru omezil na pouhé konstatování skutečnosti, že u ní není dán důvod, proč se nevyznat např. v jízdním řádu, aniž by tento názor jakkoliv rozvedl a aniž by vyhodnotil, jak velkou roli dle jeho názoru hraje tato skutečnost při posuzování její orientace. Kromě toho není schopna přiměřeně reagovat v obvyklých životních situacích, nesmí nikam chodit bez doprovodu další osoby, nesmí ani sama zůstávat doma. Neschopnost zvládat základní životní potřebu orientace vyhodnotil i psychiatr MUDr. M. ve zprávě z 21.9.2015, v níž poukázal právě na neschopnost v obvyklých situacích, či Mgr. K., kterou žalobkyně pravidelně navštěvuje a která má prostor skutečně objektivně zhodnotit její stav. Žalobkyně poukázala na to, že Mgr. K. v psychologické zprávě uvedla, že pozná pouze celé hodiny, v minutách se neorientuje a má pouze povšechnou představu, co daný čas znamená, při návštěvě v ambulanci netrefí na toaletu, je nutné ji zavést tam a zpět, přestože tam byla již šestkrát. Nemá duševní kompetence adekvátní svému věku, ke zvládání obvyklých situací, její orientace neodpovídá věku 15-ti leté dívky, není schopna samostatně vyhodnotit a řešit situace, neodhadne nebezpečí. Porucha autistického spektra je ve své podstatě poruchou komunikace a orientace v situacích a vztazích, člověk neodhadne následky svého chování, neumí řešit zátěžové situace, vyžaduje neustálý dohled, doprovod a pomoc. Žalovaný se s žádnou z výše uvedených skutečností ve svém rozhodnutí nezaobíral a nezdůvodnil, z jakých důvodů se rozhodl neakceptovat závěry uvedené v lékařských zprávách, když naopak rozhodl zcela v rozporu s jejich výsledky. 4. Ohledně základní životní potřeby d) stravování žalobkyně uvedla, že si není schopna připravit jednoduché jídlo (např. chleba s máslem), sama si nenakrájí maso (neumí zacházet s nožem), nepřenese horký nápoj, nerozloží správně příbor a nedokáže dodržet stanovený dietní režim, což má v případě nedostatku tekutin významný vliv na její dýchání a viskozitu hlenu. Z těchto důvodů je stále odkázána na pomoc jiné fyzické osoby. Uvedené skutečnosti dokládá rovněž zpráva Mgr. K.Žalovaný žádným způsobem tyto závěry nezohlednil, nikterak se jimi nezaobíral, hodnocení této základní životní potřeby žalovaným je neúplné. Při zhodnocení a zohlednění všech relevantních složek uvedené základní životní potřeby, závěry žalovaného nemohou obstát. 5. K základní životní potřebě e) oblékání a obouvání, žalobkyně opětovně zdůraznila, že byla u ní zjištěna diagnóza dětský autismus, ADHD, mentální retardace. S ohledem na tyto diagnózy není schopna si vybrat oblečení přiměřené okolnostem, motoricky není schopna obléknout si některé kusy oblečení či boty sama – dovede si sama pouze nazout nazouváky, obout normální boty jí však musí někdo jiný. Je závislá na péči jiné fyzické osoby, která jí vždy musí přichystat vhodné oblečení přiměřené počasí. Žalovaným nebyla zohledněna ani skutečnost, že není schopna oblečení poskládat, uschovat je do skříně, nedokáže ani sama vyhodnotit, zda je oblečení čisté či špinavé a zda je může ještě použít či nikoli. Poznamenala v daných souvislostech, že na oblečení nesnese cedulky, při jejich odstraňování je vždy odstřihne i s látkou. Žalovaný při svém rozhodování hodnotil pouze nepatrnou výseč činností, které základní životní potřeba oblékání a obouvání zahrnuje, aniž by zhodnotil zásadní nedostatky žalobkyně v této oblasti, tedy např., že není schopna vybrat si oblečení a obuv přiměřenou teplotě a počasí, neskloní se ke kalhotám, nepozná, zda je prádlo čisté či nikoli apod. Pokud jde o to, že není motoricky schopna obléknout si někte