8 As 59/2010 — Nejvyšší správní soud

20 A 20/2016- 114 - text  9 20 A 20/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní věci žalobce: M. P. zastoupen advokátem Mgr. Romanem Klimusem sídlem Vídeňská 188/119d, 619 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 117, 702 18 Ostrava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2015, č. j. MSK 45788/2016, ve věci přestupku takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Žalobce je povinen zaplatit státu na účet Krajského soudu v Ostravě na nákladech řízení částku 5 166 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: Vymezení předmětu řízení 1. Žalobce byl uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se z nedbalosti dopustil tím, že dne 30. 8. 2015 kolem 7:49 hodin, v obci Střítež, u hájenky, na místní komunikaci, ve směru jízdy od obecního úřadu Střítež na obec Vělopolí, v provozu na pozemních komunikacích, řídil motorové vozidlo Toyota Corolla Verso, RZ X, bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo v takové době po jeho požití, po kterou byl ještě pod vlivem, kdy rozbor vzorku jeho krve metodou plynové chromatografie prokazuje, že v době řízení motorového vozidla měl v krvi hladinu nejméně 0,44 g/kg alkoholu. Tímto jednáním měl porušit ust. § 5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu, za což mu byla podle ust. § 125c odst. 4 písm. c) a § 125c odst. 5 zákona o silničním provozu uložena pokuta ve výši 8 000 Kč, a současně sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 8 měsíců. Byla mu uložena povinnost uhradit náklady spojené s projednáváním přestupku ve výši 1 000 Kč. Splatnost pokuty a nákladů řízení byla stanovena do 30 dnů od nabytí právní moci napadeného rozhodnutí. 2. Správní orgán I. stupně, Městský úřad Třinec, odbor dopravy rozhodl dne 2. 2. 2016, pod sp. zn. MěÚT/47937/2015/Do/Hb/DP-394, č. j. MěÚT/04185/2016 tak, že žalobce uznal vinným ze spáchání přestupku, jak je uvedeno v odstavci [1] tohoto rozsudku, za což mu byla uložena sankce uvedená rovněž v odstavci 1. tohoto rozhodnutí. Správní orgán v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že za důkazní základ pro své rozhodování správní orgán vzal oznámení postoupené Policií ČR, vyjádření k naměřené hodnotě, záznam o dechové zkoušce, protokol o lékařském vyšetření, kalibrační protokol a ověřovací list a další podklady obsažené v přestupkovém spise. V odůvodnění odkázal na metodický pokyn Ministerstva zdravotnictví č. ZD 10/2006, publikovaný ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví 7/2006, ve kterém je uvedeno, že zjištění množství nad 0,2 promile alkoholu v krvi vyšetřované osoby metodou plynové chromatografie je vždy považováno za prokázané, že vyšetřovaná osoba požila určité množství alkoholického nápoje. K námitce obviněného, že v předvečer spáchání přestupku vypil pouze čtyři 11˚ piva, jakož i k navrženým svědeckým výpovědím, správní orgán I. stupně uzavřel, že důkazy svědeckými výpověďmi neprováděl, když tyto nejsou způsobilé vyvrátit laboratorní výsledky o naměřené hladině alkoholu v krvi obviněného (žalobce). Opakovaná zkouška provedená po 5 minutách nepotvrdila výsledek zjištěný při první dechové zkoušce, neboť jejich rozdíl byl v souladu s danou metodikou vyšší než 10 %, pročež správní orgán I. stupně jejich výsledky neakceptoval jako důkaz o požití alkoholu. Správní orgán I. stupně naopak vycházel z laboratorních zkoušek krve obviněného (žalobce), kdy metodou plynové chromatografie a metodou Widmarkovy zkoušky byl prokázán výsledek 0,44 g/kg alkoholu v krvi. Správní orgán pak odůvodnil i druh a výši sankce. 3. Žalovaný napadeným rozhodnutím částečně změnil výše popsané rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak, že snížil pokutu na částku 3 500 Kč a sankci zákazu činnosti snížil na dobu šesti měsíců. Ve zbytku rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění se vypořádal se všemi námitkami vznesenými v odvolání a vzal za prokázané, že obviněný zavinil přestupek nejméně z nevědomé nedbalosti, a to i s ohledem na tvrzení, jež správním orgánům v obhajobě předestřel. K výši uložené sankce pak žalovaný zdůraznil, že se v případě obviněného (žalobce) jednalo o osobu, tzv. bezproblémového řidiče, a dále to, že přestupek byl spáchán z nedbalosti. Obsah žaloby 4. Žalobce v žalobě formuloval několik žalobních námitek, přičemž je argumentačně obohatil ve vyjádření ze dne 11. 10. 2016, přičemž soud námitky shrnul do následujících bodů: (i) první námitka spočívá v chybě správních orgánů, kdy nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav, neboť správní orgány neodečetly od naměřené hladiny alkoholu v krvi hodnotu 0,24 g/kg v souladu s pokynem Ministerstva zdravotnictví č. ZD 10/2006; (ii) správní orgány chybně neprokazovaly ovlivnění alkoholem, což bylo jejich povinností zvlášť za situace, kdy žalobci byla naměřena zanedbatelná hladina alkoholu v krvi a z řady odborných posudků plyne, že řidič s množstvím alkoholu do 0,5 g/kg je prakticky neovlivněn – správní orgány nesprávně odmítly provést navržené svědecké výpovědi, jež měly prokazovat množství žalobcem zkonzumovaného alkoholu; (iii) správní orgány žalobci neprokázaly ani formu zavinění v podobě nevědomé nedbalosti, jakož ani nezkoumaly naplněnost materiálních znaků předmětného přestupku; (iv) a konečně ve výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně absentuje výrok o bodovém zápisu v rozporu s usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 114/2014-55. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž zdůraznil, že z odkazovaného pokynu MZ č. ZD 10/2006 neplyne, že by se od výsledku hladiny alkoholu v krvi stanoveného metodou plynové chromatografie měla odčítat hodnota 0,24 g/kg, naopak z něj plyne [konkrétně z bodu 10 písm. e)], že je-li zjištěna hodnota etylalkoholu v krvi vyšší než 0,2 g/kg, je toto pozitivní průkaz o požití alkoholu. Žalovaný mimo jiné také zdůraznil princip tzv. nulové tolerance. Skutečnosti zjištěné ze správního spisu pro posouzení věci 6. Dne 21. 10. 2015 bylo žalobci doručeno oznámení o zahájení řízení o přestupku ze dne 9. 10. 2015 spolu s předvoláním k ústnímu jednání na 4. 11. 2015. Součástí předvolání byla řada poučení o právech účastníka řízení včetně poučení dle § 36 odst. 3 správního řádu – o právu vyjádřit se k podkladům rozhodnutí před vydáním rozhodnutí. Součástí správního spisu je následující: · oznámení o přestupku ze dne 27. 9. 2015 vypracované Policií ČR, záznam o dechových zkouškách ze dne 30. 8. 2015 přístrojem Dräger, výrobní číslo ARRK 0191 v 7:49 hod s hodnotou 0,45 ‰, v 7:54 hod s hodnotou 0,4 ‰ a v 8:01 hod s hodnotou 0,47 ‰ (zkoušky provedeny dne 30. 8. 2015); · protokol o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem vyplněný lékařem provádějícím vyšetření MUDr. D. B., Nemocnice Třinec, přičemž laboratoří, jež byla pověřena vyšetřením hladiny alkoholu byla Fakultní nemocnice Ostrava, Ústav soudního lékařství, toxikologická laboratoř, ve kterém uvedeno, že dne 30. 8. 2015 v 8:55 byl žalobci proveden odběr krve a zároveň započalo lékařské vyšetření s následujícími zjištěními: chování zdvořilé, pohyby hbité, spojivky bledé, normální reakce zornic, bez nejisté chůze, bez nejistoty při chůzi po čáře, bez dechu páchnoucího po alkoholu, bez projevů poruchy psychosenzomotorických funkcí. Dále je v protokolu uvedeno, že vzorek krve byl laboratoři doručen neporušen dne 1. 9. 2015 a výsledek vyšetření vykazuje 0,44 g/kg při použití metody plynové chromatografie a Widmarkovou zkouškou; · protokol o zkoušce č. 26/SV-556.2/1 a ověřovací list č. 7051-OL-D1500-14 ze dne 16. 12. 2014 vydaný Českým metrologickým institutem pro přístroj Dräger, výrobní číslo ARRK 0191; · úřední záznamy ze dne 30. 8. 2015 Policie ČR; · výpis z evidenční karty řidiče ze dne 13. 10. 2015; · omluva z ústního jednání ze dne 2. 11. 2015; · předvolání k ústnímu jednání na 2. 12. 2015; · omluva z ústního jednání ze dne 30. 11. 2015; · předvolání k ústnímu jednání na více termínů, konkrétně 13. 1. 2016, 20. 1. 2016 a 27. 1. 2016; · protokol z ústního jednání ze dne 5. 1. 2016; · podání žalobce ze dne 11. 1. 2016, označené jako „Doplnění protokolu o ústním jednání č. j. MěÚT/00398/2016“; · rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání dopravního přestupku ze dne 2. 2. 2016, vydané pod sp. zn. MěÚT/47937/2015/Do/Hb/DP-394, č. j. MěÚT/04185/2016. 7. Proti rozhodnutí orgánu I. stupně bylo (jak shora uvedeno) podáno u téhož správního orgánu dne 1. 3. 2016 blanketní odvolání, přičemž toto bylo doplněno podáním ze dne 7. 3. 2016 a dne 31. 3. 2016 bylo odvolání předloženo k rozhodnutí Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje. Součástí správního spisu je