2 Ads 140/2016 — Nejvyšší správní soud

22 A 175/2016- 50 - text  7 22 A 175/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Martina Láníčka ve věci žalobkyně: UNIMEX-INVEST, s.r.o., IČ 25872117 sídlem Svojsíkova 1596/2, 708 00 Ostrava proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 2771/117, 702 18 Ostrava o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 9. 2016 č. j. MSK 102173/2016, ve věci určení právního vztahu takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje č. j. MSK 102173/2016, ze dne 26. 9. 2016 a rozhodnutí Magistrátu města Ostravy č. j. SMO/256780/16/Vnitř./Bar, ze dne 14. 7. 2016, jsou nicotná. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobou doručenou soudu dne 21. 11. 2016 se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného citovaného ve výroku tohoto rozsudku, kterým žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Ostravy (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 14. 7. 2016, č. j. SMO/256780/16/Vnitř.Bar. Tímto rozhodnutím správní orgán I. stupně rozhodl v řízení zahájeném na základě žádosti žalobkyně tak, že mezi žalobkyní a PaedDr. M. W. vznikl z rozhodnutí Úřadu městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz ze dne 19. 5. 2008 č. j. MOP 22726/2008 a z následného rozhodnutí Magistrátu města Ostravy ze dne 12. 8. 2008 č. j. Vnitř./R-10/08/2/Nyk. právní vztah zakládající práva a povinnosti, konkrétně povinnost žalobkyně zajistit dodávku vody do bytu číslo X v domě č. p. X na náměstí Msgre. Šrámka X v M. O., a to ode dne 18. 8. 2008. Žalobkyně v žalobě namítala, že uvedená rozhodnutí správních orgánů z roku 2008 vydaná ve věci ochrany před zásahem do pokojného stavu podle § 5 zákona číslo 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) jí dosud nebyla řádně doručena z důvodů rozvedených v žalobě, proto nikdy neměla právní účinky a nemohla dosud založit práva a povinnosti uvedené ve výroku prvostupňového správního rozhodnutí. Navíc rozhodnutí vydané podle § 5 obč. zák. by případné účinky muselo pozbýt účinností nového občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. a s ohledem na jeho dočasnou a předběžnou povahu jej nelze udržovat do nekonečna. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Rozhodnutí Úřadu městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz ze dne 19. 5. 2008 považuje za pravomocné a poukázal v této souvislosti na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 10 As 91/2015 – 43, který správní rozhodnutí z roku 2008 shledal jako řádně doručené žalobkyni. 3. Soud předně posoudil žalobu jako včasnou, podanou v zákonné 2 měsíční lhůtě podle § 72 odst. 1 zákona číslo 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). 4. K obsahu správního spisu správního orgánu I. stupně soud předesílá, že mu byl nejprve předložen spis Magistrátu města Ostravy vedený pod spisovou značkou 172746/16/Vnitř, na jehož spisovém obale je uvedeno datum zahájení správního řízení 6. 5. 2016, které odpovídá datu doručení podání žalobkyně ze dne 5. 5. 2016 správnímu orgánu I. stupně. Soudu je však z úřední činnosti známo, že žalobkyně podala ve věci žádost o vydání rozhodnutí podle § 142 zákona číslo 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) již v roce 2014, protože rozhodnutí správních orgánů, kterými byla tato její žádost vyřízena, byla předmětem soudního přezkumu v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 A 76/2014 se závěrem, že konečná rozhodnutí správních orgánů byla zrušena a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Soud si proto vyžádal spis Magistrátu města Ostravy sp. zn. S-SMO/150475/14, z jehož obsahu zjistil, že žalobkyně podala dne 17. 4. 2014 u správního orgánu I. stupně „Návrh na zahájení řízení podle ust. § 142 správního řádu“ datovaný 18. 12. 2013, ve kterém se domáhala vydání „deklaratorního rozhodnutí, že rozhodnutí Úřadu městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz ze dne 19.5.2008 vydané pod č.j. MOP 22726/2008 MOP S 596/2008 a navazující rozhodnutí odvolacího orgánu Magistrátu města Ostravy, odboru vnitřních věcí ze dne 12.8.2008 pod č.j. Vnitř./R-10/08/2/Nyk nebyly nikdy navrhovateli (povinnému) platně doručeny s ohledem na absenci jeho statutárního orgánu a navrhovateli z nich proto nevznikly práva a povinnosti“. Správní orgán I. stupně usnesením ze dne 5. 5. 2014 řízení o tomto návrhu (žádosti) podle ustanovení § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu zastavil s odůvodněním, že žádost žalobkyně je zjevně právně nepřípustná. O odvolání žalobkyně rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 6. 2014, kterým její odvolání zamítl a usnesení správního orgánu I. stupně potvrdil. V rámci soudního přezkumu Krajský soud v Ostravě rozhodnutí žalovaného jakož i usnesení správního orgánu I. stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Následně podanou kasační stížnost pak Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 15. 4. 2016, č. j. 4 As 62/2016 – 18 zamítl. V odůvodnění rozsudku Nejvyšší správní soud uvedl, že z petitu žádosti žalobkyně dostatečně určitě vyplývá, že se žalobkyně domáhá určení neexistence právních vztahů vyplývajících z označených rozhodnutí Úřadu městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz a Magistrátu města Ostravy a že skutečnost, že žalobkyně neformulovala petit žádosti tak, aby jej prvoinstanční správní orgán mohl bez dalšího převzít do výroku rozhodnutí, nezpůsobuje nepřípustnost žádosti. Podle Nejvyššího správního soudu z žádosti žalobkyně nelze dovodit, že by se domáhala rozhodnutí, kterému již na první pohled nelze vyhovět a pokud měl prvoinstanční orgán pochybnosti o navrhovaném petitu žádosti, tedy o tom, čeho se žalobkyně domáhá, v takovém případě byl povinen vyzvat žalobkyni k upřesnění obsahu žádosti a vysvětlit jí, proč je upřesnění nezbytné. V návaznosti na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu žalobkyně upravila podáním ze dne 5. 5. 2016 návrhový petit (počínaje tímto podáním vedl správní orgán I. stupně spis pod novou značkou 172746/16/Vnitř) a nadále žádala, aby správní orgán I. stupně určil, že „z rozhodnutí Úřadu městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz ze dne 19.5.2008 vydané pod č.j. MOP 22726/2008 MOP S 596/2008 a navazující rozhodnutí odvolacího orgánu Magistrátu města Ostravy, odboru vnitřních věcí ze dne 12.8.2008 pod č.j. Vnitř./R-10/08/2/Nyk nevznikly navrhovateli (povinnému) práva ani povinnosti, konkrétně povinnost zajištění dodávky tepla do bytu č. X v domě č.p.X na ulici nám. Msgre. Š.X v M. O.“. O žádosti žalobkyně v upraveném znění rozhodl správní orgán I. stupně dne 14. 7. 2016 způsobem uvedeným v narační části odůvodnění tohoto rozsudku. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán I. stupně zopakoval genezi sporu, konkrétně obsah rozhodnutí Úřadu městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz ze dne 19. 5. 2008, zn. MOP 22726/2008, kterým bylo vyhověno návrhu PaedDr. M. W. coby nájemkyně na poskytnutí ochrany proti zřejmému zásahu do pokojného stavu podle ustanovení § 5 obč. zák. a žalobkyni coby pronajímateli nařízeno obnovit nepřetržitou dodávku vody do jejího bytu, jež bylo potvrzeno rozhodnutím Magistrátu města Ostravy ze dne 12. 8. 2008 zn. Vnitř./R-10/08/2/Nyk. Podle správního orgánu I. stupně byla obě správní rozhodnutí žalobkyni řádně doručena, stala se pravomocnými a založila právní vztah mezi žalobkyní a M. W. O odvolání žalobkyně rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím tak, že odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 14. 7. 2016 potvrdil. Ze správního spisu žalovaného soud nad rámec zjištění učiněných ze správních spisů správního orgánu I. stupně zjistil, že napadené rozhodnutí žalovaného bylo žalobkyni doručeno dne 26. 9. 2016. 5. Krajský soud učinil ve věci nejprve dílčí právní závěr, podle kterého správní orgány rozhodovaly ve věci vyplývající z poměrů soukromého práva (řízení před správními orgány se týkalo povinnosti vlastníka nemovitosti dodávat vodu do pronajatého bytu, což je nepochybně soukromoprávní vztah), o které přísluší podle § 7 odst. 1 zákona číslo 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“) rozhodovat především soudům v občanském soudním řízení. Výjimky z tohoto pravidla může stanovit pouze zákon tím, že svěří rozhodování v soukromoprávních věcech jiným orgánům. Platí současně, že jako každou výjimku je nutné také výluky z obecné pravomoci civilního soudu projednávat a rozhodovat věci soukromoprávní povahy vykládat zásadně restriktivně. Jedním z příkladů svěření pravomoci rozhodovat ve věcech soukromoprávních správním orgánům byl právě § 5 obč. zák. (srov. k tomu nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 142/98, ze dne 4. 6. 1998, publikovaný pod č. 65/1998 Sb. ÚS), v jehož režimu rozhodovaly správní orgány v roce 2008 o povinnosti žalobkyně zajistit dodávku vody do bytu pronajatého PaedDr. W