6 As 169/2015 — Nejvyšší správní soud

22 Ad 5/2015- 76 - text  7 22 Ad 5/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudkyň JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Zory Šmolkové ve věci žalobce: RENT & REAL Finance, s. r. o. sídlem 8. pěšího pluku 2380, 738 01 Frýdek – Místek zastoupený advokátem Mgr. Lukášem Mokrým sídlem Sokola Tůmy 743/16, 706 00 Ostrava proti žalovanému: Česká obchodní inspekce sídlem Štěpánská 15, 120 00 Praha 2 o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 1. 2015, č. j. ČOI 62082/14/O100/4000/14/15/Hy/Št takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení předmětu řízení 1. Žalobce se svou žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 16. 2. 2015 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 1. 2015 č. j. ČOI 62082/14/O100/4000/14/15/Hy/Št (dále jen „napadené rozhodnutí“) a jemu předcházejícího rozhodnutí ředitele České obchodní inspekce, Inspektorátu Moravskoslezského a Olomouckého kraje se sídlem v Ostravě (dále jen „správní orgán I. stupně“) č. j. ČOI 51852/14/4000 ze dne 20. 5. 2014, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 50 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč pro porušení ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), a tím naplnění skutkové podstaty ustanovení § 20 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí žalovaný napadeným rozhodnutím a rozhodnutí potvrdil. II. Žalobní body 2. Napadené rozhodnutí je podle žalobce nezákonné, neboť žalobce se porušení zákazu použít ke splacení nebo zajištění splacení spotřebitelského úvěru směnku nebo šek, vyplývající s ustanovení § 18 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nedopustil. Ve všech čtyřech posuzovaných případech je sice součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru dohoda mezi žalobcem a spotřebitelem o vystavení zajišťovací blankosměnky, tato ovšem nezajišťuje úvěr ani jeho příslušenství, neboť tyto závazky spotřebitele byly z použití směnek výslovně vyloučeny, když bylo ujednáno, že „v případě, že dlužník bude v prodlení s placením jakéhokoliv závazku podle této smlouvy s výjimkou závazku splatit poskytnutý úvěr nebo smluvní úroky z úvěru nebo úroky z úvěru, je věřitel oprávněn, nikoliv však povinen, vyplnit na blankosměnce směnečnou částku nepřesahující celkovou dlužnou částku, včetně veškerých smluvních pokut, splatnou dlužníkem věřiteli na základě nebo v souvislosti s touto smlouvou,s výjimkou částky závazku splatit poskytnutý úvěr nebo smluvní úroky z úvěru nebo úroky z prodlení, dále libovolné datum a místo splatnosti, domáhat se uspokojení z blankosměnky“. Blankosměnka tak zajišťuje jiné závazky dlužníků ze spotřebitelské smlouvy než je splacení úvěru. Výklad přijatý ze strany správního orgánu I. stupně i žalovaného zjevně vybočuje z dosloveného znění zákonného pravidla. Pokud by zákonodárce chtěl vyloučit použití směnek a šeků i k splacení či zajištění ostatních závazků u spotřebitelských úvěrů, nepochybně by tak učinil, jak tak učinil např. u zprostředkovatelských smluv v ustanovení § 18 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Nad to, jak vyplývá z právní teorie i z nové úpravy obsažené v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“), smluvní pokuta není zajišťovací nástroj, ale nástroj utvrzující v zaplacení. Správní orgán I. stupně dále chybně dovodil, že směnečné prohlášení umožňuje doplnit dlužnou částku včetně jistiny, vycházeje přitom z definice § 3 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, což je ovšem v rozporu s textem úvěrové smlouvy. Smluvní pokuta navíc není ihned splatná, jak se správní orgán I. stupně a žalovaný domnívají, ale teprve na výzvu žalobce. Směnku tak není možno vyplnit ihned při vzniku prodlení spotřebitele, ale teprve po marném uplynutí ve výzvě stanovené lhůty k zaplacení smluvní pokuty. 3. Dále žalobce namítl nezákonnost rozhodnutí žalovaného pro chybný výklad ustanovení § 20 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého se věřitel nebo zprostředkovatel dopustí správního deliktu tím, že směnku nebo šek „použije“ v rozporu s § 18 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle žalobce je pod pojmem „použít“ nutno chápat teprve až uplatnění směnky nebo šeku, nikoliv uzavření dohody o zajištění obsažené v úvěrové smlouvě. Spotřebitel může vystavit směnku nebo šek bez vědomí a souhlasu žalobce, neboť jsou to jednostranné právní úkony. I v takovém případě by se při žalovaným přijatém výkladu žalobce dopustil správního deliktu. 4. Dále žalobce namítl nedostatek pravomocí žalovaného rozhodnout, neboť podle ustanovení § 12 odst. 2 zákona o České obchodní inspekci, o odvolání rozhoduje Ústřední ředitel České obchodní inspekce, nikoliv Ústřední inspektorát. III. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Ani správní orgán I. stupně ani žalovaný se totiž nedopustili extenzivního výkladu ustanovení § 18 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, naopak toto ustanovení vyložili v souladu s účelem, sledovaným zákonodárcem, aniž by byl jeho dopad jakkoliv nepřípustně rozšiřován. Vzhledem k tomu, že se v praxi po přijetí zákona o spotřebitelském úvěru ukázalo být používání směnek problematické, snadno zneužitelné, bylo právě v rámci novely tohoto zákona doplněno mj. ustanovení § 18 zákona o spotřebitelském úvěru vylučující použití směnky nebo šeku, čímž mělo být zamezeno tomu, aby se podnikateli poskytujícímu či zprostředkujícímu spotřebitelské úvěry dostal v souvislosti se smlouvami, které spotřebitel uzavírá, do ruky nástroj, který může proti němu snadno použít k vymáhání prakticky jakýchkoliv nároků, přičemž pro účinnou obranu proti případnému zneužití je třeba disponovat úrovní znalosti právní úpravy, která mezi spotřebiteli obvyklá není. Postup žalobce, kdy zakázaný zajišťovací prostředek použil k zajištění jiného legálního zajišťovacího institutu tak podle žalovaného plně skutkovou podstatu správního deliktu vyplývající z ustanovení § 22 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru naplňuje, když smluvní pokuta je nepochybně zajišťovacím instrumentem a systematické zařazení úpravy smluvní pokuty v novém občanském zákoníku mezi nástroje utvrzující k zaplacení, nikoliv mezi nástroje zajišťovací, na jejím charakteru nic nemění. Co se týče výkladu termínu „použít směnku nebo šek“, žalobcův výklad je podle žalovaného v rozporu se smyslem zákona o spotřebitelském úvěru, neboť takové limitování zákazu by k dostatečné ochraně spotřebitelů nevedlo a ustanovení by postrádalo smysl. Spotřebitel by musel námitku vznést až ve směnečném či šekovém řízení, což je právě to, čemu chtěl zákonodárce zabránit s ohledem na komplikovanost příslušné právní úpravy. Co se týče nedostatku pravomoci žalovaného k rozhodnutí, Ústřední inspektorát je správním orgánem na rozdíl od ředitele, který je pouze funkční složkou; žalovaný k tomu poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 45/2008-56 z 23. 10. 2008, který k témuž závěru dospěl. IV. Skutková zjištění ze správních spisů 6. Z připojeného správního spisu krajský soud zjistil, že správní orgán I. stupně rozhodl dne 20. 5. 2014 tak, že žalobce uznal vinným za správní delikt, kterého se podle zjištění ze dne 3. 12. 2013 v sídle žalobce a dne 10. 12. 2013 a 8. 1. 2014 v sídle kontrolního orgánu dopustil ve smyslu § 20 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru v postavení věřitele tím, že v rozporu s § 18 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru užil jako instrumentu k zajištění úvěru blankosměnky u smluv klientů A. O. dne 16. 5. 2013, D. Š. dne 12. 8. 2013, K. J. dne 8. 10. 2013 a Z. H. dne 11. 9. 2013, a byla mu podle § 20 odst. 5 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru uložena pokuta ve výši 50.000,- Kč splatná do 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí; současně byl zavázán k náhradě nákladů řízení. Správní orgán I. stupně vyšel ze zjištění učiněných ze spotřebitelských smluv č. 9089 uzavřené s A. O. dne 16. 5. 2013, č. 9090 s D. Š. dne 12. 8. 2013, č. 9094 s K. J. dne 8. 10. 2013 a č. 9092 se Z. H. z 11. 9. 2013, které obsahují v čl. 7.1.1.1. ujednání, že „dlužník svým podpisem na této smlouvě potvrzuje, že v den podpisu této smlouvy vystavil a odevzdal věřiteli vlastní blankosměnku na řad věřitele, bez uvedení údaje splatnosti, směnečné sumy a místa platebního (domicilační doložky), s doložkou ‚bez protestu‘ ze svobodné vůle, dobrovolně a bez jakéhokoliv nátlaku či donucení“; v bodě 7.1.1.2. je pak uvedeno, že „v případě, že dlužník bude v prodlení s placením jakéhokoli závazku podle této smlouvy, s výjimkou závazku splatit poskytnutý úvěr nebo smluvní úroky z úvěru nebo úroky z prodlení, je věřitel oprávněn (nikoliv však povinen) vyplnit na blankosměnce směnečnou částku nepřesahující celkovou dlužnou částku (včetně veškerých smluvních pokut) splatnou dlužníkem věřiteli na základě nebo v souvislosti s touto smlouvou, s