3 As 51/2007 — Nejvyšší správní soud

65 A 52/2016- 40 - text 8 65 A 52/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., a soudců Mgr. Barbory Berkové a Mgr. Michala Rendy ve věci žalobkyně: Č. B. M. š. a M. š. s. r. o., IČO X sídlem R. 101, O. zastoupené advokátkou JUDr. Lenkou Příkazskou sídlem Vodičkova 710/31, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy sídlem Karmelitská 529/5, Praha 1 o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 4. 2016, č. j. MSMT-5326/2016-2 takto: I. Rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 21. 4. 2016, č. j. MSMT-5326/2016-2 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Lenky Příkazské, advokátky se sídlem Vodičkova 710/31, Praha 1. Odůvodnění: 1. Žalobkyně provozuje zahraniční školu, v níž mohou na základě povolení žalovaného ze dne 19. 3. 2014 plnit žáci povinnou školní docházku podle § 38 odst. 1 písm. c) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) ve znění pozdějších předpisů (dále jen „školský zákon“). V rejstříku škol a školských zařízení (dále jen „rejstřík škol“) je žalobkyně od 1. 9. 2010 zapsána jako vykonavatel činnosti mateřské školy s kapacitou 30 dětí, a dále činnosti školní jídelna – výdejna s kapacitou 30 stravovaných. K výkonu činnosti základní školy žalobkyně zapsána není. Dne 30. 10. 2015 podala žalobkyně žádost o zápis změny v údajích vedených v rejstříku škol, a to jednak o zvýšení nejvyššího povoleného počtu stravovaných z 30 na 60, a dále o zápis dalšího místa poskytovaných školských služeb na adrese S. 76/6, O. u školní jídelny – výdejny. Žádost žalobkyně odůvodnila tím, že od listopadu 2015 bude provozovat svou činnost také na adrese S. 76/6, O., kde bude stravovat strávníky jí provozované zahraniční školy. 2. Krajský úřad Olomouckého kraje, odbor školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „KÚ“) rozhodnutím ze dne 17. 12. 2015, č. j. KUOK 109483/2015 žádost žalobkyně zamítl s odůvodněním, že dle § 144 školského zákona jsou do rejstříku škol zapisované údaje o nejvyšším povoleném potu dětí žáků a stravovaných ve škole nebo školském zařízení, jedná se však pouze o děti, žáky a studenty přijaté do škol zapsaných v rejstříku. Dále uvedl, že na žáky zahraniční školy nezapsané v rejstříku škol nelze vztáhnout hmotné zabezpečení dle § 122 odst. 2 školského zákona a nelze ani do rejstříku škol zapsat navýšení kapacity a další místo poskytování školských služeb školskému zařízení (školní jídelně) pro žáky takové zahraniční školy. 3. Žalovaný ve výroku specifikovaným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí KÚ. Zdůraznil, že školní stravování není integrální součástí práva na vzdělávání, nýbrž má povahu hmotného zabezpečení, na které vzniká nárok pouze splněním podmínek stanovených v § 122 odst. 2 školského zákona, podle něhož mají žáci právo na hmotné zabezpečení zahrnující školní stravování pouze po dobu jejich pobytu ve škole. Školou je však třeba dle § 7 odst. 2 a 6 školského zákona třeba rozumět pouze školu zapsanou v rejstříku škol. V předmětné zahraniční škole mohou sice žáci zvláštním způsobem plnit školní docházku, ale nejedná se o školu zapsanou v rejstříku škol, tudíž tato nemá právo na finanční prostředky ze státního rozpočtu na školní stravování žáků dle § 1 odst. 1 a § 4 odst. 4 zákona č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním zařízením a školským zařízením. 4. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonné lhůtě domáhala zrušení rozhodnutí správních orgánů obou stupňů. V žalobě namítala, že: a) žalovaný v napadeném rozhodnutí pouze zopakoval své stanovisko, které k věci uvedl již dne 11. 11. 2015, aniž by se však vypořádal s odvolacími námitkami žalobkyně, proto požaduje, aby se s těmito námitkami vypořádal soud. Jedná se o tyto námitky: - rozhodnutí je v rozporu s legitimním očekáváním, neboť dosud se žáci žalobkyní provozované zahraniční školy stravovali ve školní jídelně – výdejně při ZŠ R., O., přičemž tato jídelna nárokovala dotaci na mzdovou režii na stravování těchto žáků. Správní orgán dříve podmiňoval stravování žáků předmětné zahraniční školy za stejných platebních podmínek, jako žáků jiných škol existencí povolení k plnění školní docházky v dané zahraniční škole. Tato podmínka byla splněna a zůstává i nadále zachována. Jediným rozdílem oproti dosavadnímu stavu je skutečnost, že žalobkyně hodlá stravovat žáky zahraniční školy v rámci své vlastní školní jídelny – výdejny a z důvodu přestěhování školy chce žáky stravovat na jiném místě. Současně chce, aby vývařovna, která žákům zahraniční školy obědy připravuje, mohla i nadále čerpat dotaci na mzdovou režii na jejich stravování; - rozhodnutí je diskriminační vůči žákům zahraniční školy. Školský zákon na straně jedné zahraniční školu uznává a staví na roveň ostatních škol tím, že povoluje žákům, aby v ní plnili povinnou školní docházku, na druhé straně těmto žákům bezdůvodně upírá nárok na hmotné zabezpečení. Cena oběda pro žáka “běžné“ základní školy je výrazně nižší než cena oběda od téhož dodavatele pro žáka zahraniční základní školy, kde žáci plní svou školní docházku; - rozhodnutí KÚ je nesrozumitelné a tím nepřezkoumatelné, neboť si správní orgán protiřečí, když na jedné straně uvádí, že se dle § 144 školského zákona zapisuje do rejstříku údaj o nejvyšším povoleném počtu dětí, žáků a studentů stravovaných ve škole nebo školském zařízení, avšak musí se jednat o žáky přijaté do škol zapsaných v rejstříku škol. Na straně druhé KÚ uvádí, že na žáky zahraniční školy nelze vztáhnout hmotné zabezpečení a zapsat navýšení kapacity školského zařízení pro žáky zahraniční školy, ačkoli valná většina žáků předmětné zahraniční školy danou podmínku splňuje, neboť jsou v souladu s § 38 odst. 3 školského zákona současně i žáky „běžné“ školy, tj. školy zapsané v rejstříku škol; - žalovaný nemohl rozhodovat nestranně, neboť k věci zaujal již dne 11. 11. 2015 písemné stanovisko jako odpověď na dotaz KÚ učiněný mimo řízení; b) žalovaný nesprávně vyložil § 122 odst. 2 a § 144 školského zákona, neboť z nich nevyplývá, že by nebylo možné žákům zahraničních škol poskytnout školní stravování ve stejném rozsahu jako žákům ostatních škol. Minimálně žáci, kteří jsou ve smyslu § 38 odst. 3 školského zákona současně žáky školy zapsané v rejstříku škol, mají právo na školní stravování; c) nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že nedošlo k porušení práva žalobkyně na nestranné rozhodnutí. Pokud žalovaný uvedl, že žalobkyně k tomuto tvrzení nedoložila žádné důkazy, pak důkazem je samotné stanovisko žalované ze dne 11. 11. 2015, v němž se vyjadřuje k otázce, o níž mělo později jako odvolací orgán rozhodovat. 5. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. K žalobním bodům uvedl: ad a) žalovaný se všemi odvolacími námitkami zabýval. Jelikož ze žádosti vyplývá, že školní jídelna má být rozšiřována pro účely stravování žáků zahraniční školy, lze uzavřít, že správní orgány postupovaly správně, když žádosti žalobkyně nevyhověly z důvodu, že by činnost školského zařízení nebyla v souladu s právními předpisy, což je důvodem pro zamítnutí žádosti dle § 148 odst. 3 písm. c) školského zákona. Dosavadní způsob zajišťování stravování žáků zahraniční školy nemá na věc vliv, neboť hmotné zabezpečení zahrnující školní stravování podle § 122 odst. 2 školského zákona se poskytuje pouze žákům škol zde určených. Zahraniční školy do tohoto výčtu nespadají a žáci zahraniční školy na školní stravování nemají právní nárok. Žalobkyně neuvádí, že je diskriminována ona jako právnická osoba, ale že dochází k nerovnosti mezi žáky zahraniční školy a žáky spádových škol. Na všechny žáky se uplatňuje stejné pravidlo, podle něhož mají žáci nárok na hmotné zabezpečení včetně školního stravování po dobu jejich pobytu ve škole. Žák zahraniční školy však ve své spádové (nebo jiné) škole nepobývá. Školní stravování není integrální součástí práva na vzdělání (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2011, č. j. 2 Aps 3/2010 – 112); ad b) z § 7 odst. 2 školského zákona vyplývá, že školy uskutečňují vzdělávání podle vzdělávacích programů uvedených v § 3 školského zákona. Podle § 7 odst. 6 školského zákona je podmínkou výkonu činnosti školy zápis do rejstříku škol. Zahraniční škola výše uvedené nesplňuje, neboť podle § 38 odst. 1 písm. c) školského zákona uskutečňuje vzdělávání podle zahraničního vzdělávacího programu, a nezapisuje se tedy do rejstříku škol. Z těchto důvodů je žák zahraniční školy (přesněji řečeno žák, který plní povinnou školní docházku v zahraniční škole) podle § 38 odst. 3 školského zákona zároveň žákem spádové školy nebo jiné školy zapsané v ČR do rejstříku škol, kterou zvolil zákonný zástupce žáka. Zahraniční školu podle § 38 odst. 1 písm. c) školského zákona nelze