8 As 59/2010 — Nejvyšší správní soud

72 A 15/2017- 15 - text  11 72 A 15/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou, Ph.D., ve věci žalobce: P. P. bytem H. n. 583, X O. zastoupený advokátem JUDr. Radkem Bechyně sídlem Legerova 148, 280 02 Kolín proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, 779 11 Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 3. 2017, č. j. KUOK 29281/2017, ve věci přestupku, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí, citovaného v záhlaví, kterým žalovaný zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Olomouce (dále jen „magistrát“) ze dne 20. 12. 2016, č. j. SMOL/286915/2016/OARMV/PNL/Mac. Tímto rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů. Přestupku se žalobce dopustil porušením § 5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu a spáchal jej z nedbalosti tím, že dne 1. 9. 2016 v době kolem 9.05 h v obci Horka nad Moravou na ulici Olomoucká byl kontrolován hlídkou Policie ČR jako řidič osobního motorového vozidla značky Fiat Punto, RZ X, přičemž bylo zjištěno, že uvedené vozidlo řídil v takové době po požití alkoholického nápoje, kdy byl ještě pod jeho vlivem. Provedenou dechovou zkouškou přístrojem Dräger Alcotest 7510 dne 1. 9. 2016 v 9.06 h byla žalobci zjištěna hladina 0,37 ‰ alkoholu v dechu, při zohlednění maximální dovolené chyby analyzátoru alkoholu v dechu a expertně stanovené nejistoty přepočtu na hodnotu alkoholu v těle ve výši 0,24 ‰, tedy 0,13 ‰. 2. Za tento přestupek byly žalobci uloženy sankce, a to pokuta ve výši 4 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu osmi měsíců. 3. V žalobě žalobce namítal pochybnosti v otázce prokázané viny žalobce a prokázání materiálního znaku přestupku. 4. Žalovaný se nezabýval skutečností, zda měl žalobce naplnit materiální znak přestupku. Žalovaný konstatoval, že mělo dojít k závažnému porušení veřejného zájmu ve smyslu toho, že na pozemních komunikacích by se mělo pohybovat co nejmenší množství řidičů, kteří mohou svým jednáním ohrozit ostatní účastníky silničního provozu. Podle žalobce je nutno ovšem rozlišit, zda se jedná o řidiče evidentně pod vlivem alkoholu a řidiče, u něhož není toto jakkoli prokázáno. Žalobce nevykazoval během silniční kontroly žádné známky opilosti. V tomto případě, s ohledem na naměřené množství alkoholu v dechu řidiče a možné množství alkoholu v těle i bez požití alkoholických nápojů, lze usuzovat na možnou vyšší fyziologickou hodnotu alkoholu u žalobce, a tudíž pozitivně falešnou hodnotu i s odkazem na konstatování správního orgánu, že „sice do určité míry souhlasí s názorem žalovaného, že to nic nemění na tom, že u žalobce byla zjištěna v krvi hladina alkoholu v uvedené výši, ale na straně druhé podle pracovního postupu Českého metrologického institutu je fyziologická hladina alkoholu v krvi stanovena s ohledem na současné poznatky s dovětkem že „(v) budoucnu může být na základě nově získaných výsledků tato hodnota změněna“. Z toho podle žalovaného „nelze dovodit nic jiného než to, že uvedená fyziologická hladina alkoholu v krvi má do jisté míry s přihlédnutím k dalším aspektům, které byly při jejím stanovení vzaty v úvahu… charakter orientační, průměrný, a to i s ohledem na obecně známou skutečnost, že tato hladina se může u různých osob do jisté míry lišit, je individuální“. Lze tedy dovozovat, že naměřené hodnoty neměly jakoukoliv souvislost s požitím alkoholického nápoje a jednalo se pouze o individuální fyziologickou hodnotu, kdy bez průkazného lékařského vyšetření sice tuto tezi nelze potvrdit, ale ani vyvrátit. Proto by měly správní orgány postupovat podle zásady in dubio pro reo. Na tuto skutečnost žalobce poukazoval již v průběhu celého řízení, včetně odvolacího. Tato skutečnost však nebyla ze strany správních orgánů respektována. I s ohledem na výši zbytkové hodnoty alkoholu v dechu žalobce se zjevně správním orgánům nepodařilo prokázat skutečnost, že žalobce řídil pod vlivem alkoholu. Nestačí takto provedená pozitivní zkouška, kdy i ze strany výrobce měřicího zařízení, které bylo použito, se uvádí, že dechové zkoušky provedené tímto dechovým analyzátorem nejsou bez následného lékařského vyšetření průkazné. 5. Dále se žalovaný naprosto nezabýval skutečností, zda žalobce naplnil materiální znak daného přestupku. V daném případě nebylo jednoznačně prokázáno, že by došlo k naplnění alespoň formálních znaků přestupku. S ohledem na nejasnosti celé věci považoval žalobce odůvodnění ohledně naplnění materiálního znaku přestupku za naprosto nedostatečné. Ze spisového materiálu jednoznačně vyplývá, že žalobce svým jednáním neohrozil žádného z účastníků silničního provozu. Je sporné i narušení zákonem chráněného zájmu, kdy nepochybně zákonným chráněným zájmem je to, aby se na pozemních komunikacích nepohybovali řidiči, kteří řídí pod vlivem alkoholu a jiných návykových látek, kdy jakýkoliv vliv alkoholu v naměřených hodnotách je naprosto vyloučen a kdy toto množství nemá jakýkoliv vliv na reakce a schopnosti žalobce. 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě k žalobním námitkám uvedl, že jsou totožné s námitkami uvedenými v odvolání a že jsou opětovně formulovány velmi obecně. Žalovaný se s námitkami i přesto podrobně vypořádal a své názory v napadeném rozhodnutí podrobně odůvodnil. Podle žalovaného on sám i magistrát postupovali v souladu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a to při zachování všech procesních práv žalobce. 7. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tedy ke dni 21. 3. 2017 – s přihlédnutím ke specifikům daného řízení, popsaným v další části rozsudku. 8. Ve vztahu k žalobním námitkám soud zjistil ze správního spisu z oznámení přestupku ze dne 29. 9. 2016 spáchání přestupku tak, jak je uvedeno v úvodní části odůvodnění tohoto rozsudku. Druhým odborným měřením v 9.12 h byla naměřena totožná hodnota 0,37 ‰ alkoholu v krvi. Žalobce byl na vlastní žádost převezen do Fakultní nemocnice Olomouc k lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krve na zjištění množství alkoholu. Výsledek laboratorního vyšetření krve byl zaslán Ústavem soudního lékařství a medicínského práva Univerzity Palackého Olomouc žalobci. 9. Podle úředního záznamu Policie ČR ze dne 1. 9. 2016 sepsaného nstržm. A. K. se žalobce dopustil přestupku tak, jak uvedeno v úvodní části odůvodnění tohoto rozsudku. K naměřeným hodnotám žalobce uvedl, že dne 31. 8. 2016 od 13 do 15 h vypil dvě třináctistupňová piva. Žalobce výslovně sám žádal o lékařské vyšetření spojené s odběrem krve. Naměřené hodnoty stvrdil žalobce svým podpisem na vytištěných kontrolních výtiscích z tiskárny Dräger. Žalobce na svou žádost a zcela dobrovolně následoval hlídku policie k provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů. Dále byl žalobce hlídkou Policie ČR převezen z obvodního oddělení Olomouc 4 na urgentní příjem Fakultní nemocnice Olomouc k provedení lékařské prohlídky spojené s odběrem žilní krve. Po provedení lékařského vyšetření odběru krve v 11.15 h žalobce „svojí cestou“ odešel. 10. Podle úředního záznamu Policie ČR ze dne 1. 9. 2016 o kontrole řidiče podezřelého z požití alkoholických nápojů nebo jiné návykové látky před anebo během jízdy vzniklo podezření z užití alkoholického nápoje, na dotaz hlídky, zda žalobce požil alkoholický nápoj, žalobce uvedl, že ano, že požil 31. 8. 2016 od 13 do 15 h dvě půllitrová jedenáctistupňová piva. 11. Podle záznamu o dechové zkoušce ze dne 1. 9. 2016 byly žalobci naměřeny v 9.06.11 h 0,37 ‰ a v 9.12.50 h 0,37 ‰ alkoholu v dechu. 12. Použitý analyzátor dechu byl přezkoušen dne 13. 10. 2016 a o tom byl vydán protokol. Příští doporučená kalibrace výrobcem měla být 10. 4. 2017. Podle ověřovacího listu ze dne 13. 4. 2016 byl analyzátor alkoholu v dechu ověřen a splňoval požadavky příslušného opatření obecné povahy. 13. Podle zprávy oddělení urgentního příjmu – všeobecné ambulance Fakultní nemocnice Olomouc ze dne 1. 9. 2016 žalobce nevěřil výsledku dechové zkoušky na alkohol, což byl důvod lékařského vyšetření a odběru krve na stanovení hladiny alkoholu v krvi. 14. Dne 12. 12. 2016 byl přestupek projednán v nepřítomnosti žalobce a bylo provedeno dokazování shora citovanými listinami. Téhož dne v odpoledních hodinách, po skončení jednání, byla magistrátu doručena omluva z ústní