4 Ads 57/2009 — Nejvyšší správní soud

72 Ad 18/2019- 28 - text 11 72 Ad 18/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou, Ph.D., ve věci žalobce: F. P. bytem T. 1, X O. proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 2. 2019, č. j. MPSV-2019/36813-922, ve věci příspěvku na péči takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce navrhoval přezkoumání rozhodnutí žalovaného, citovaného v záhlaví, kterým žalovaný zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Olomouci (dále jen „úřad práce“) ze dne 30. 10. 2018, č. j. 145627/2018/OLO. 2. Úřad práce citovaným rozhodnutím rozhodl, že bude žalobci nadále poskytovat příspěvek na péči v původní výši 8 800 Kč měsíčně od září 2018. 3. Žalobce v žalobě namítal, že jeho zdravotnímu stavu odpovídá nejvyšší stupeň závislosti IV. V průběhu správního řízení žalobce navrhoval důkazy k prokázání nesprávně zjištěného stavu, zejména pokud jde o posuzování schopnosti žalobce zvládat základní životní potřeby (dále i „ZŽP“). Správní orgány obou stupňů se tvrzeními žalobce zabývaly nedostatečně, a proto jejich rozhodnutí nevychází ze „skutečně“ zjištěného stavu a jsou o něm důvodné pochybnosti. Oba posudkové orgány nevyšetřily žalobce v jeho přirozeném domácím prostředí a neviděly, zda je či není a případně s jakými omezeními schopen zvládat ZŽP. Podle žalobce u lékařských zpráv neplatí presumpce správnosti, neboť nejsou veřejnými listinami, a údaje v nich uvedené nemusí být pravdivé. Několikrát se stalo, že lékař do zprávy zapsal zcela něco jiného, než co žalobce v anamnéze hlásil. Žalobce navrhl k důkazu správní spisy, včetně navržených a neprovedených důkazů ve správním řízení, výslech žalobce úkonem mimo soudní budovu v jeho bydlišti a výslechy svědkyň Ing. E. P. a PhDr. H. P.. Žalobce požádal o přednostní vyřízení věci vzhledem k jeho věku a zdravotnímu stavu, aby si v případě úspěchu žaloby mohl prostředky z příspěvku na péči ještě „užít“ a použít k „dofinancování“ zajištění péče o jeho osobu, neboť nároky na její celodenní zajištění se stále zvyšují. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že se s námitkami podrobně vypořádal na straně 4 a 5 napadeného rozhodnutí, a to s odkazem na zjištěný zdravotní stav a na skutečnosti zjištěné při sociálním šetření. Žalovaný považoval podkladovou dokumentaci za kompletní. Na straně 3 a 4 napadeného rozhodnutí jsou uvedeny lékařské nálezy, které měla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě (dále jen „posudková komise“) k dispozici, včetně lékařských nálezů, které žalobce zasílal v průběhu správního řízení, a z nichž při hodnocení schopností zvládat jednotlivé ZŽP posudková komise vycházela. K obsahu a hodnocení lékařských nálezů se žalovaný vyjádřil na straně 5 až 6 žalobou napadeného rozhodnutí. 5. Posudková komise při hodnocení stupně závislosti vycházela z kompletní zdravotnické dokumentace praktického lékaře a z výsledků sociálního šetření. Žalovaný vyhodnotil posudek posudkové komise jako každý jiný důkaz, jak po stránce úplnosti, tak i přesvědčivosti, přezkoumatelnosti a bezrozpornosti. Podle žalovaného posudek posudkové komise uvedenému dostál. K námitce žalobce, že správnímu orgánu označil řadu důkazů k prokázání nezvládání ZŽP, žalovaný podotkl, že posudková komise je měla k dispozici. 6. Žalovaný zdůraznil, že v lékařských nálezech, které byly posudkové komisi k dispozici, včetně nálezů zaslaných žalobcem, je za poslední asi dva roky konstantně uváděno, že žalobce je plně orientován, zvládá i komunikaci, i když musí hovořit pomalu, aby projev byl srozumitelný, odpovědi jsou přiléhavé, nonverbální komunikaci má přiměřenou věku. Oznámení o zahájení správního řízení žalobce převzal osobně dne 30. 8. 2018 a toto převzetí osobně podepsal. Po celou dobu správního řízení žalobce komunikoval s oběma správními orgány prostřednictvím vlastní datové schránky a jeho projev vůle byl srozumitelný. Pokud žalobce namítal občasné zhoršení zdravotního stavu, které by mohlo ovlivnit zvládání ZŽP, které nebyly uznány jako nezvládané (orientace, komunikace), pak je třeba uvést, že v případě, kdy dochází průběžně ke zhoršování a zlepšování zdravotního stavu, funkční schopnost zvládat ZŽP se v takovém případě stanoví tak, aby odpovídal převažujícímu rozsahu schopnosti ve sledovaném období. V průběhu celého sledovaného období od roku 2017 nebylo v lékařských nálezech uvedeno, že by u žalobce byla objektivizována taková porucha, která by zapříčinila nezvládání ZŽP orientace a komunikace. Test MMSE (test případné ztráty kognitivních schopností) v roce 2017 vykazoval hodnotu 30 bodů z 30, v březnu 2018 celkem 24 bodů z 30 (normální hodnota). 7. Žalovaný hodnotil úplnost, celistvost, přesvědčivost, přezkoumatelnost a bezrozpornost posudku posudkové komise, protože sám nedisponuje kompetencemi k hodnocení funkčních dopadů dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat ZŽP. O všech těchto skutečnostech, zejména o výsledku posouzení zdravotního stavu, v rozhodnutí uvedl úvahy, které ho vedly k rozhodnutí. Posudková komise ve svém posudkovém hodnocení uvedla nejen zjištěné diagnózy, ale provedla výpis ze zásadních poznatků z předložených lékařských nálezů vztahujících se k případnému funkčnímu postižení, které by mohlo způsobit nezvládání některé ZŽP, a rovněž uvedla závěry ze sociálního šetření a podrobně zdůvodnila závěry ve vztahu k jednotlivým ZŽP. Posudková komise se při hodnocení zabývala všemi zjištěnými skutečnostmi, a to jednotlivě i ve vzájemných souvislostech v návaznosti na předpisy sociálního zabezpečení. Žalovaný konstatoval, že posudková komise posoudila zdravotní stav v návaznosti na každý jednotlivý podklad a opírala se o všechny získané podklady. Jeden z podkladů bez návaznosti na další nemůže být zásadním podkladem pro posouzení zdravotního stavu. Aktuálnost posouzení přitom vyplývá z vyžádané zdravotnické dokumentace. Podle žalovaného tento postup byl zcela v souladu se zásadami správního řádu, žalovaný nepřekročil meze správního uvážení a rozhodl v souladu s veřejným zájmem, tj. za dodržení všech zákonných kritérií. 8. K námitce žalobce, že jej posudkové orgány nevyšetřily v jeho přirozeném domácím prostředí a neviděly, zda a případně jak je schopen zvládat ZŽP, žalovaný uvedl i v návaznosti na ustálenou judikaturu, že žádný právní předpis nestanoví povinnost posudkových orgánů vyšetřit osobu při svém jednání (i když přítomnost při jednání posudkové komise se považuje za vhodnou), natož v domácím prostředí. Dojde-li posudkový lékař k závěru, že bude moci objektivně posoudit zdravotní stav a přijmout posudkový závěr i bez osobní účasti na základě obsahu shromážděné aktuální a bezrozporné podkladové dokumentace, pak takové posouzení provést může, a také provedl. O tomto postupu byl žalobce písemně uvědoměn dopisem posudkové komise ze dne 10. 1. 2019. Tímto krokem samozřejmě nebylo nijak dotčeno právo na přítomnost žalobce při jednání okresní správy sociálního zabezpečení nebo posudkové komise. 9. K námitce žalobce, ve které zpochybňuje pravdivost lékařských zpráv, se nemohl žalovaný vyjádřit, neboť lékařskými nálezy nedisponuje, nebyl přítomen zápisu obtíží při vyšetření žalobce a žalobce nadto ani neuvádí, ve kterých lékařských nálezech, které byly podkladem pro hodnocení stupně závislosti, by se tyto nepřesnosti měly nacházet. Konečně ani příslušný lékař nepředložil případnou opravu svého odborného nálezu. Proto považoval žalovaný toto tvrzení jako účelové. 10. K návrhu žalobce na výslech pečujících osob žalovaný uvedl, že obě osoby se účastnily sociálního šetření a měly možnost vyjádřit se k výsledku či nesouhlasit s výsledkem provedeného sociálního šetření. 11. Žalovaný byl na základě výše uvedených skutečností přesvědčen, že shromáždil zákonem stanovené podklady pro rozhodnutí, že zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro soulad úkonu s požadavky uvedenými v právních předpisech, že žalobou napadené rozhodnutí má oporu ve spise a není s ním v rozporu, že rozhodl v souladu se zákony a věcně správně a že rozhodnutí má náležitosti v souladu se správním řádem, a proto navrhoval žalobu zamítnout jako nedůvodnou. 12. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tedy ke dni 22. 2. 2019. 13. Ze správního spisu ve vztahu k souzené věci soud zjistil, že na základě žádosti ze dne 24. 2. 2014 úřad práce žalobci přiznal dne 23. 7. 2014 příspěvek na péči 800 Kč měsíčně, protože žalobce byl lehce závislý (stupeň I) pro nezvl