10 As 156/2018 — Nejvyšší správní soud

20 A 36/2017- 62 - text  7 20 A 36/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Spratkem, Ph.D., v právní věci žalobce: L.B. proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 117, 702 18 Ostrava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. MSK 114898/2017 ze dne 1. 11. 2017, ve věci přestupku, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce byl uznán vinným z přestupku podle ust. § 46 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů účinných ke dni spáchání přestupku (dále jen „zákon o přestupcích“), kterého se měl dopustit tím, že dne 29. 3. 2017 v době kolem 8:48 hodin v obci Havířov, část Město, na ulici Dlouhá třída poblíž křižovatky s ulicí Dělnická před Obchodním domem Elán v rozporu s čl. 3 odst. 1 písm. b) obecně závazné vyhlášky Statutárního města Havířova č. 4/2007 o ochraně veřejné zeleně a o užívání zařízení města Havířova, přecházel po zeleni na středovém pásu oddělujícím jízdní pruhy, a tím spáchal úmyslně přestupek proti pořádku v územní samosprávě. Za uvedené jednání mu byla uložena podle § 46 odst. 3 zákona o přestupcích sankce, a to pokuta ve výši 400 Kč. Dále byla uložena povinnost nahradit náklady spojené s projednáváním přestupku ve výši 1 000 Kč stanovené podle vyhlášky Ministerstva vnitra č. 231/1996 Sb. ve lhůtě do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. 2. Správní orgán I. stupně, Magistrát města Havířova, správní odbor, rozhodl o vině a trestu žalobce dne 7. 8. 2017 rozhodnutím pod č. j. MMH/27122/2017-17, sp. zn. 1467/27122/2017/Hn tak, jak uvedeno v 1. odstavci odůvodnění tohoto rozsudku. Správní orgán I. stupně vycházel z oznámení přestupku, které obviněný (žalobce) sám učinil a z přiložené fotodokumentace, jakož i z výpovědi obviněného (žalobce), učiněné při ústním jednání. 3. Žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Havířova č. j. MMH/27122/2017-17 ze dne 7. 8. 2017, zamítl a napadené odvolání potvrdil. V odůvodnění napadeného rozhodnutí se žalovaný vyjádřil jak k procesní, tak i k věcné stránce prvostupňového řízení, obšírně se vyjádřil k jednotlivým námitkám, které obviněný (žalobce) v odvolání uváděl, přičemž ani jednu nehodnotil jako důvodnou, neboť shodně jako správní orgán I. stupně, dospěl k závěru, že odvolatel (žalobce) se předmětného přestupku dopustil. 4. Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného dne 21. 12. 2017 žalobu ker Krajskému soudu v Ostravě. Zrekapituloval v ní předně průběh řízení i průběh řízení týkající se stejnorodého skutku, jehož se dopustil 28. 1. 2016. Následně namítal, že správní orgány nesprávně vyložily základní smysl a účel obecně závazné vyhlášky Statutárního města Havířova č. 4/2007 o ochraně veřejné zeleně a o užívání zařízení města Havířova, ve znění obecně závazné vyhlášky Statutárního města Havířova č. 3/2013 (dále jen „vyhláška o ochraně veřejné zeleně“), neboť podle žalobce vyhláška o ochraně veřejné zeleně nezakazuje vstup na travní plochy a pohyb po nich, nýbrž pouze jejich přecházení (překonání plochy chůzí). Avšak správní orgány totiž nesprávně vyložily neurčitý právní pojem „přecházet“ užitý v čl. 3 vyhlášky o ochraně veřejné zeleně, když jej vyložily příliš extenzivně, tedy přisoudily mu i význam prostého vstupu na plochy veřejné zeleně. Za vadu řízení žalobce pokládal skutečnost, že správní orgány nevyslechly navržené svědky (B. M., Z.M., E. H.), kteří měli svědčit k výkladu vyhlášky o ochraně veřejné zeleně, a které žalobce jako svědky navrhoval; v této souvislosti namítl, že správní orgán I. stupně telefonicky v době od 1. 6. 2016 do 5. 6. 2016 kontaktoval Z. M., měl tedy poznatky o výkladu předmětné právní normy, avšak přesto Z. M. nevyslechl. Žalobce se v žalobě též vyjádřil ke své motivaci, proč oznámení přestupku učinil právě on sám, tedy, že již v minulosti byl jednou správními orgány uznán vinný z obdobného přestupku, ale v předchozím řízení nepodal správní žalobu, pouze podnět k zahájení přezkumného řízení, ve kterém nebyl úspěšný. 5. Žalovaný ve svém vyjádření zopakoval důvody, které jej vedly k závěru o vině žalobce, především se vyjádřil k výkladu neurčitého právního pojmu „přecházet“, když setrval na svém stanovisku, že pod tento pojem nutno zahrnout též vstup na plochy veřejné zeleně konkretizované ve vyhlášce o ochraně veřejné zeleně. 6. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. 20 A 36/2017-25 ze dne 16. srpna 2018 bylo napadené rozhodnutí žalovaného i prvostupňové rozhodnutí zrušeno. Krajský soud přisvědčil námitkám žalobce, že jeho jednáním nedošlo k naplnění formálních ani materiálních znaků vytýkaného přestupku. Krajský soud přitom nejprve vyšel z toho, že předmětem sporu je, jaké jednání vyhláška zakazuje, užívá-li neurčitý právní pojem „přecházet“ (po veřejné zeleni). Tedy, zda vyhláška zakazuje pouze překonání celé šíře veřejné zeleně, nebo již každý vstup na ní. K zodpovězení této otázky považoval za nezbytné identifikovat objekt příslušného přestupku (chráněný zájem), který (na základě obsahu vyhlášky) vymezil jako zájem na ochraně veřejné zeleně. S ohledem na takto vymezený objekt přisvědčil žalovanému, že pojem „přecházet“ nezahrnuje pouze překonání celé šíře zeleně, nýbrž každý vstup na plochu zeleně, který je potenciálně způsobilý ji poškodit. Přesto však nepřisvědčil názoru žalovaného, že by v nynější věci došlo k naplnění znaku skutkové podstaty posuzovaného přestupku, jelikož jednáním žalobce, tj. jedním přejitím po trávníku, nemohlo dojít k poškození zeleně. Krajský soud vycházel z toho, že k naplnění skutkové podstaty posuzovaného přestupku je třeba, aby přecházením zeleně byla zeleň fakticky ihned poškozena nebo aby mohla být poškozena opakovaným přecházením. V případě posledně uvedeném by přitom muselo být alespoň pravděpodobné, že k takovému opakovanému přecházení ať již jednou nebo různými osobami, dojde. Krajský soud konstatoval, že v případě žalobce se jednalo o nahodilý vstup na trávník, kdy žalobce po něm ušel jen několik metrů, a tudíž míra společenské škodlivosti jeho jednání nepřesáhla potřebnou mez. Důvodnými naopak neshledal žalobní námitky, jimiž žalobce brojil proti neprovedení důkazů jím navrženými svědeckými výpověďmi. 7. Proti uvedenému rozsudku brojil žalovaný kasační stížností ze dne 22. 8. 2018, v níž zejména namítal nesrozumitelnost rozsudku ohledně toho, zda nebyla naplněna formální či materiální stránka přestupku, a dále nesprávnost názoru, že předpokladem pro naplnění předmětné skutkové podstaty je vznik škody. 8. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 80/2018-32 ze dne 11. června 2020 byl citovaný rozsudek Krajského soudu zrušen. Nejvyšší správní soud uzavřel, že „jednání žalobce popsané ve výroku prvostupňového rozhodnutí naplnilo skutkovou podstatu přestupku podle § 46 odst. 2 přestupkového zákona, ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. b) vyhlášky“. Dále Nejvyšší správní soud uložil Krajskému soudu, aby se zabýval tím, zda žalobce v žalobě rozporoval též existenci materiálního znaku předmětného přestupku; pokud by tomu tak bylo, musel by zohlednit úvahu Nejvyššího správního soudu o tom, v případě přestupků postihujících jednání společensky méně závažné, existuje jen značně omezený prostor pro existenci okolností, jež by jeho nebezpečnost dále snižovaly (např. vkročení jednou nohou na zeleň při přecházení přes místo k tomu určené apod.). 9. Žalovaný ve vyjádření ze dne 3. 7. 2020 poukázal na usnesení NSS č. j. 10 As 156/2018-110 ze dne 18. 2. 2020 a uvedl, že žalobce nikdy nenamítal nenaplnění materiální stránky, a ve světle citovaného usnesení k této otázce soud nemůže přihlížet z moci úřední. 10. U jednání dne 9. 9. 2020 strany setrvaly na svých stanoviscích. Žalobce navrhl opatřit k obsahu a cíli vyhlášky stanoviska Městské policie Havířov a Statutárního města Havířova. 11. Ze spisového materiálu bylo zjištěno, že přestupkové řízení bylo správním orgánem I. stupně zahájeno z podnětu samotného obviněného (žalobce), který dne 30. 3. 2017 zaslal Magistrátu města Havířova oznámení přestupku z téhož dne, a to spolu s fotomapou s vyznačením místa jeho pohybu a fotografii sebe stojícího s kamerou v ruce na uvedeném místě na trávníku vedle osob provádějících zahradnické práce. 12. Dne 29. 5. 2017 byl žalobci doručen příkaz ze dne 17. 5. 2017, č. j. MMH/27122/2017-7, proti kterému žalobce podal odpor dne 31. 5. 2017. Dne 12. 6. 2017 bylo žalobci doručeno předvolání k ústnímu jednání na 4. 7. 2017. Součástí předvolání byla řada poučení o právech účastníka řízení včetně poučení dle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) – o právu vyjádřit se k podkladům rozhodnutí před vydáním rozhodnutí. Součástí správního spisu je, mimo jiné, následující: · znění obecně závazné vyhlášky Statutárního města Havířova č. 4/2007 o ochraně veřejné zeleně a o užívání zařízení města Havířova, včetně příloh č. 1 a č. 2; · znění obecně závazné vyhlášky Statu