2 Afs 24/2007 — Nejvyšší správní soud

22 Af 17/2019- 44 - text  14 22 Af 17/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci žalobce: M. K. zastoupený advokátem JUDr. Radkem Hudečkem sídlem Poděbradova 1243/7, 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 7, 140 96 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 2. 2019 č. j. 46-2/2019-900000-315, ve věci spotřební daně z lihu takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 2. 2019 č. j. 46-2/2019-900000-315, jímž bylo změněno rozhodnutí Celního úřadu Frýdek-Místek, resp. od 1. 1. 2013 Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 27. 8. 2013 č. j. 109 20/2012-046100-024, kterým byla žalobci dodatečně vyměřena spotřební daň z lihu za zdaňovací období září 2011, a to způsobem specifikovaným ve výroku napadeného rozhodnutí. 2. Žalobce v podané žalobě vznesl tyto žalobní body: 1) Žalovaný v napadeném rozhodnutí (str. 4, odst. 3) uvedl, že zjištěné množství lihu uložené ve skladovací nádrži (430 l) není lihem oficiálně nakoupeným od označeného dodavatele, aniž by však specifikoval, jak k tomuto závěru dospěl. Žalovaný naopak krátce po samotném odběru vzorku potvrdil stav lihu při celoroční inventuře ke dni 30. 9. 2011. Inventura se přitom provádí fyzicky, lahve se počítaly na kusy a rozpracovaný líh i líh v zásobní nádrži se měřil lihoměrem a přepočítával na skutečné množství, jak lze doložit inventurními závěry nebo svědectvím pracovníků, kteří inventuru prováděli. 2) Žalovaný v bodě 6 napadeného rozhodnutí bezdůvodně upřednostňuje vlastní laboratoř CTL, ale podstatný je obsah sporného protokolu o zkoušce č. vzorku 11 OV0767 ze dne 17. 10. 2011. CTL prováděla šest zkoušek a z toho jen jedna byla akreditovaná, a to na stanovení obsahu ethanolu, a to se sporným výsledkem. 3) K bodu 7 napadeného rozhodnutí žalobce uvádí, že tento stav již vysvětloval ve svém vyjádření ze dne 30. 5. 2015, kdy uvedl, že on sám odnesl vzorek lihu do laboratoře OVALAB, kde požádal, aby rozbor provedli jen z poloviny vzorku, druhou zaplombovali a ta byla následně odvezena do jiné akreditované laboratoře, kde provedli stejný rozbor pro porovnání výsledků. Za tímto jednáním žalobce nebyl záměr s něčím manipulovat, jen snaha o dva nezávislé rozbory, jako protiváhu rozboru CTL. Žalovaný však neodůvodněně označuje výsledky CTL za validnější, než které poskytla soukromá laboratoř OVALAB nebo Státní zdravotní ústav. 4) Žalobce na výzvu žalovaného v souvislosti s poskytnutou informací, že jako znalecký ústav si žalovaný zvolil VŠCHT, formuloval tři požadavky, na které by měl znalecký ústav odpovědět. Žalobce má za to, že zodpovězení otázek, které byly jím položeny, není nikterak složité ani by nezvyšovalo cenu samotného posudku. Jeho názor však nebyl respektován, když žalovaný tyto otázky znaleckému ústavu nezadal, čímž ovšem porušil právo žalobce na spravedlivý proces. 5) Žalobce zpochybnil totožnost vzorku. Uvedl, že při odběru kontrolních vzorků dle předepsaného postupu se jeden kontrolní vzorek předává kontrolované osobě, druhý vzorek se posílá na analýzu do laboratoře a třetí vzorek státní správa uloží jako matrici pro případný rozpor v soudním sporu. Třetí kontrolní vzorek uchovává u sebe kontrolor (státní správa). Vzorek musí být zabezpečen tak, aby jej ani jedna ze stran nemohla zneužít a manipulovat s ním. Proto je nutno, aby přes uzávěr měl např. přelepku podepsanou dvěma stranami nebo plombami. Pokud nejsou standardní postupy, kontrolní vzorek ztrácí právní sílu. Jakmile nezávislá laboratoř dostane kontrolní vzorek, musí provést validitu samotných zabezpečovacích prvků na vzorku a dělá se to většinou detailní fotodokumentací, která by měla potvrdit, které zabezpečovací prvky jsou aplikovány, a dále uvedením do protokolu. V protokolu o zkoušce z VŠCHT je uvedeno, že vzorek byl na základě objednávky ze dne 23. 7. 2018 přijat dne 10. 9. 2018. Dále je uveden vzorek č. 046100-11-09-001 ze dne 5. 9. 2018. Podle žalobce tento poslední údaj lze chápat i tak, že vzorek byl namíchaný dne 5. 9. 2018. Kontrolní vzorek byl totiž odebrán z nádrže žalobce již dne 5. 9. 2011. Pokud jde o popis vzorku v protokolu, je zde uvedeno: lih kvasný, obal: skleněná láhev se šroubovacím uzávěrem, obal vzorku a bezpečnostní prvky neporušené, celkem 500 ml. Tím jsou podle žalobce dány základní pochybnosti o analýze bezpečnostních prvků a o tom, že jde o neporušený zapečetěný vzorek. Správně mělo být podle žalobce uvedeno, jakým způsobem byl zabezpečen uzávěr a zda byl opatřen např. podpisem obou účastněných stran, včetně provedené fotodokumentace, která by to jasně potvrzovala. 6) Žalobce namítl další formální vady znaleckého posudku takto: - V protokolu je dále uvedeno datum provedení zkoušky. 5. 11. 2018 v 10:10 hod., avšak v závěru protokolu je uveden den vyhotovení protokolu 11. 5. 2018. - V tabulce o výsledcích zkoušky v prvním odstavci jsou uvedeny hodnoty, např. koncentrace g/l, ale výsledek ethanolu pod tím je uveden v procentech objemových, což je zmatečné a nepoužitelné. - Zmatečné je také to, že samotná zkouška je dle poznámek v protokolu provedena mimo rozsah akreditace, ačkoliv žalovaný požadoval provedení akreditované zkoušky. - V protokolu o zkoušce chybí informace, kdo jmenovitě zkoušku prováděl, když anonymně uvést pouze znalecký ústav podle žalobce nestačí. - Přílohou posudku by měly být akreditační listiny a absentuje rovněž znalecká doložka, bez které je samotný posudek nepoužitelný. Žalovaný v rozhodnutí uvádí, že se jedná jen o „odborné vyjádření“, ale v zadání je požadavek na vypracování akreditovaného znaleckého posudku. Odborné vyjádření je zcela jiná forma posudku, a to nižší forma rychlého posouzení. Žalovaný nemá mandát na to, aby mohl znalecký posudek vystavený VŠCHT degradovat na odborné vyjádření. 7) Žalobce zpochybnil doplňující zkoušku ze dne 22. 11. 2018, kterou byla provedena zkouška na lihovitost jinou metodou, ovšem o 17 dnů později, přičemž není specifikováno, kdo tuto zkoušku prováděl a v doplňujícím protokolu je uvedeno, že láhev byla uzavřená, bezpečnostní prvky neporušeny a celkový obsah láhve byl 500 ml, což jsou údaje zcela zavádějící, když ze stejné láhve byl proveden již první rozbor dne 5. 11. 2018. V doplňujícím protokolu o výsledku zkoušky je v tabulce již správně uvedena hodnota v procentech objemových na rozdíl od hlavního protokolu. Nicméně druhý protokol je pouze doplňující, nevylučuje ani nenahrazuje první a je nutno je brát jako celek, což ale zakládá vnitřní rozpor těchto dokumentů. 8) Žalobce zpochybnil první rozbor kontrolovaného vzorku, neboť v něm není uvedena specifická váha vzorku a není uvedeno, jak lze dopočítat, kolik bylo fakticky naměřeno 2-propanolu. Žalovaný již prostřednictvím CTL provedl analýzu vzorku dne 17. 10. 2011 s výsledkem lihovitosti 84,9 % obj. Lihovou matrici (kontrolní vzorek) s odstupem 7 let nechal žalovaný analyzovat na VŠCHT, která naměřila lihovost 89,81 % obj. Rozdíl představuje 4,91 % obj. Podle žalobce jde o rozdíl natolik markantní, že jakákoli další diskuze o tom, že se jedná o identické vzorky, je bezpředmětná. Podle žalobce byly posuzovány dva zcela rozdílné vzorky, a to s ohledem na rozdíl v lihovitosti. Žalovaný uznává lihovitost uvedenou v doplňujícím znaleckém posudku, ale ve vztahu k námitce žalobce, že specifická váha kontrolovaného vzorku není uvedena v posudku, žalovaný používá hodnotu nesprávnou, tj. 94,44 % v/v uvedenou v prvním znaleckém posudku VŠCHT a tu přepočítává na hustotu 813,53 kg/m3 a dále to srovnává s hustotou vzorku naměřenou již CTL 0,8135 g/cm3, čímž vlastně popírá své vlastní tvrzení, že oba rozbory jsou stejné. Pokud by žalobce vzal výsledek z doplňujícího posudku, pak nebude korespondovat se závěry rozboru provedeného CTL. Odůvodnění žalobce, že rozdíl v lihovitosti mohl být způsoben odlišnou kalibrací přístrojů, je nelogické a nepřiléhavé, neboť podle žalobce i návštěvníci restauračních zařízení bez přístrojů poznají rozdíl lihovosti 4,91 %. Podle žalobce je znalecký posudek zmatečný, nekompletní a pro účely potvrzení výsledků CTL nepoužitelný. Pokud žalovaný odkazuje na to, že bylo naměřeno rozborem VŠCHT určité množství 2-propanolu a nějakým záhadným způsobem se snaží dopracovat k hodnotám, které potřebuje, tak podle žalobce by prioritně musel prokázat, že se jedná o stejný lih, což však rozbor VŠCHT jednoznačně vyloučil. Provedený rozbor je vadný, nepotvrzuje stanovisko žalovaného, konkrétně pak rozbor CTL, neboť vzorky lihu jsou natolik odlišné, že shodu tvrdit nelze. 3. Žalovaný ve vyjádření uvedl ve vztahu k první žalobní námitce odkaz na body