4 Afs 87/2015 — Nejvyšší správní soud

65 Af 46/2018- 58 - text 11 65 Af 46/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph. D. a soudců JUDr. Petra Hluštíka, Ph. D. a Mgr. Jany Volkové ve věci žalobce: E. H. bytem a místem podnikání V H. 1015/12, X Z. zastoupen advokátkou Mgr. Martinou Pešákovou sídlem Kozinova 2, 787 01 Šumperk proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 14. 3. 2018, č. j. 11427/18/5300-21441-703172 a č. j. 11450/18/5300-21441-703172 takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne ze dne 14. 3. 2018, č. j. 11427/18/5300-21441-703172 a č. j. 11450/18/5300-21441-703172 a rozhodnutí Finančního úřadu v Zábřehu, dodatečné platební výměry ze dne 9. 5. 2012, č. j. 73257/12/400920806241, č. j. 73246/12/400920806241, č. j. 73248//12/400920806241, č. j. 73251//12/400920806241, č. j. 73253//12/400920806241, č. j. 73259//12/400920806241 a č. j. 73265//12/400920806241 se zrušují. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokátky Mgr. Martiny Pešákové, sídlem Kozinova 2, 787 01 Šumperk. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 25. 5. 2018 domáhal přezkoumání shora uvedených rozhodnutí žalovaného, kterými byla k odvolání žalobce změněna prvostupňová rozhodnutí správce daně - dodatečné platební výměry na daň z přidané hodnoty za 1. - 4. čtvrtletí roku 2008 a 1., 2. a 4. čtvrtletí roku 2009. Žalobce zdůraznil, že po provedené daňové kontrole bylo o odvoláních proti prvostupňovým rozhodnutím již jednou rozhodnuto, a to rozhodnutími žalovaného ze dne 16. 12. 2013, která však byla na podkladě žaloby žalobce zrušena rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2017, č. j. 22 Af 21/2014-47. 2. Žalobce namítá, že žalovaný, ač byl vázán právním názorem vysloveným ve zrušujícím rozsudku Krajského soudu v Ostravě, jednak nesprávně posoudil a interpretoval výpověď svědkyně L. K. v rámci jejího opakovaného výslechu a setrval na svém stanovisku, že nebylo možné daň stanovit na základě dokazování, dále neprovedl žalobcem navržený důkazní prostředek, když žalobce k návrhu důkazního prostředku sám žalovaný vyzval v rámci „Seznámení se zjištěnými skutečnosti“, a v neposlední řadě neprovedl, ani se nepokusil provést dokazování pomocí tzv. „kontroly korunou“, a to za rok 2008, kdy paragonová řada byla úplná. 3. K nesprávnému posouzení a interpretaci opakovaného výslechu svědkyně L. K. žalobce dále doplnil, že žalovaný i přes opakovaný výslech uvedené svědkyně dospěl k závěru, že žalobce neprokázal soulad záznamů uskutečněných zdanitelných plnění uvedených v evidenci pro účely DPH se skladovou evidencí, přičemž v důsledku toho nelze stanovit daň na základě dokazování, a setrval na svém stanovisku stanovení daně podle pomůcek. Žalovaný v bodě 45 rozhodnutí tvrdí, že svědkyně ve výpovědi odmítla, že by se zápisy na jednotlivých řádcích pracovních listů k inventurám mohly považovat za přečíslování zboží, v důsledku čehož podle žalovaného rozhodným způsobem nepotvrdila tvrzení daňového subjektu. Svědkyně však vypověděla, že podkladem k pracovním listům, které sloužily jako důkazní prostředek, byly inventurní soupisy fyzického stavu zásob zboží na skladě podle prodejen a evidenční stav zásob zboží podle prodejen ke stejnému datu provedení inventury. Pracovní listy byly sepsány na základě porovnání inventurních soupisů s evidenčním stavem zásob zboží. Svědkyně uvedla, že když zjistila, že účetně přebývá 11 ks zboží, narovnala 11 ks zboží na stav fyzický a když zjistila, že 1 ks zboží účetně chybí, narovnala 1 ks zboží na stav fyzický. Když si kusy mezi sebou porovnala, musel účetní stav sedět se stavem skutečným. Na otázku žalovaného, zda znamená, že 11 ks zboží s číslem 9907066/019 bylo přečíslováno na 1 ks zboží s číslem 9907066/18, svědkyně odpověděla, „jasně že ne“. Z toho žalovaný zcela nesprávně dovozuje, že svědkyně nepotvrdila tvrzení žalobce, že v rámci pracovních listů k inventurám docházelo k přečíslování zboží. Žalovaný se v napadených rozhodnutích snaží opětovně znehodnotit výpovědi svědkyně K. s tím, že poukazuje na skutečnost, že při své první výpovědi si svědkyně ani zástupce žalobce nevzpomněli na označení výdejek a příjemek, kterými se odstraňovaly chyby v číslování zboží. Žalovaný ale zapomíná na skutečnost, že při první výpovědi si svědkyně nevzpomněla na něco, co se odehrávalo jen jednou za rok při inventurách a navíc to bylo na počátku daňové kontroly, kdy ani správce daně neměl jasno v tom, jak probíhalo zpracování inventur. Poté však byla svědkyně přítomna jako účetní žalobce přípravě důkazních prostředků v pokračujícím daňovém řízení, včetně dohledávání paragonů, a mohla si tak vše připomenout a osvěžit v paměti; podílela se také na přípravě odvolání proti platebním výměrům. 4. Podle žalobce rovněž není na místě poznámka žalovaného, že žalobce uvedl jako důkaz pracovní listy k inventurám až na poslední chvíli. K tomu žalobce zdůraznil, že se od počátku snažil reagovat na průběh daňového řízení ve věci interních převodů skladových položek v rámci výsledků inventur, ale činil tak postupně v závislosti na tom, jak tehdejší správce daně zpřesňoval své stanovisko k interním skladovým převodům. Zdůraznil také, že pracovní list k inventurám a inventurní soupisy byly v daňové evidenci žalobce od samého počátku; byly to ručně vytvořené doklady, z nichž část či většinu měl správce daně k dispozici v průběhu daňové kontroly. 5. Ve vztahu k neprovedení žalobcem navrhovaného důkazu, a to tzv. konečného listu, který je připojen k účetnímu soupisu zboží, vyhotovenému k datu inventury s ručním zápisem v účetním soupisu o odsouhlasení fyzického a účetního stavu, žalobce podotkl, že tento důkaz navrhl v reakci na seznámení se zjištěnými skutečnostmi v odvolacím řízení, a uvedl, že se jedná o originální písemnosti a je jich větší objem a nelze je proto přiložit k odpovědi na seznámení se se zjištěnými skutečnostmi. Žalobce očekával, že žalovaný prostřednictvím místně příslušného správce daně navržený důkazní prostředek provede. Žalovaný však navržený důkaz nejenže neprovedl, ale nadto jej ve svých rozhodnutích bagatelizoval tím, že žalobce pokračuje ve svém počínání, kdy navrhuje důkazy, které mu již musely být známy na počátku daňové kontroly. Žalovaný se tak předem vyjadřoval k důkazu, který ani neprovedl. Žalobce k tomu navíc zdůraznil, že na základě seznámení se se skutečnostmi zjištěnými v rámci odvolacího řízení s pomocí bývalé účetní opětovně prověřil veškeré písemnosti, aby tak dostál požadavku žalovaného, a současně využil svého práva navrhnout další provedení důkazních prostředků a přitom zjistil, že má k dispozici písemnosti, které může navrhnout jako důkazní prostředek. Lze předpokládat, že uvedené písemnosti měl k dispozici i tehdejší správce daně při daňové kontrole, jen si neuvědomil jejich důkazní hodnotu ani správce daně, ani žalobce. 6. Co se týče neprovedení dokazování pomocí tzv. „kontroly korunou“ za rok 2008, podotkl žalobce, že žalovaný namísto toho, aby se alespoň pokusil takové dokazování provést v souladu se závěrem vysloveným ve zrušujícím rozsudku Krajského soudu v Ostravě, snesl v rozhodnutích argumenty, proč takový důkaz nebylo možné provést s tím, že provedení důkazu by bylo složité a komplikované. Přitom argumenty nemají opodstatnění, protože výchozí stav inventury k 31. 12. 2017 byl znám, k přecenění zboží nedošlo a žalobce měl stabilní marži na zboží. Rovněž tak nakupoval zboží od stálého okruhu dodavatelů a neměnila se ani výrazným způsobem sortimentní skladba klenotnického zboží. 7. Žalovaný došel k závěru, že v rozhodném období šlo o vyskladnění zboží bez řádného zdanění, že účetnictví je neúplné, že daň nelze stanovit dokazováním, a to vše bez ohledu na doplněnou výpověď svědkyně K., žalobcem navržený důkaz tzv. konečným pracovním listem a bez pokusu provedení důkazem tzv. „kontrolu korunou“. Žalovaný podle žalobce nevyčerpal všechny možnosti pro stanovení daně dokazováním v souladu se závěry zrušujícího rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. K jednotlivým žalobním námitkám uvedl, že opakovaná výpověď svědkyně K. nepřináší důkaz o úplnosti a správnosti přijatých a uskutečněných zdanitelných plnění za předmětná zdaňovací období, a to ani ve spojení s jinými důkazy. Výpověď svědkyně navíc vyvrátila tvrzení žalobce, že pracovní listy dokazují přečíslování zboží v rámci inventurních rozdílů. Námitku nesprávného posouzení a interpretace výpovědi svědkyně považuje žalovaný za účelovou. K návrhu důkazu konečného pracovního listu žalovaný podotkl, že žalobce stále navrhuje nové důkazy a je s podivem, že o konečném pracovním listu se žalobce zmiňuje poprvé až ve své odpovědi na seznámení se zjištěnými skutečnostmi ze dne 23. 3. 2018. Tent