5 As 126/2011 — Nejvyšší správní soud

72 A 21/2019- 64 - text 16 72 A 21/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou ve věci žalobce: R. M. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Filipem Petrášem sídlem 2. května 7134, 760 01 Zlín proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem třída Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín za účasti: A. V. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2019, č. j. X, ve věci přestupku takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Vsetín (dále jen „městský úřad“) ze dne 22. 10. 2018, č. j. X. Městský úřad tímto rozhodnutím uznal žalobce vinným ze spáchání dvou přestupků proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění účinném ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o některých přestupcích“). 2. Přestupku se měl žalobce dopustit tím, že 7. 10. 2017 ve Vsetíně na ulici T. X v bytě v budově č. p. X rukama srazil na zem poškozenou a rukama ji držel na zemi, čímž úmyslně narušil občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustil hrubého jednání (výrok Ia). Dále se žalobce měl přestupku dopustit tím, že 14. 10. 2017 kolem 21. h ve Vsetíně na ulici T. X v bytě v budově č. p. X silně uchopil za ruku poškozenou, poté ji shodil na postel a sedl na ni, čímž úmyslně narušil občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustil hrubého jednání (výrok Ib). Za to byla žalobci uložena pokuta ve výši 2 000 Kč a paušální náhrada nákladů správního řízení 1 000 Kč. 3. Žalobce v žalobě namítal nedostatečné zjištění skutkového stavu a porušení zásady in dubio pro reo. 4. Správní orgány zjistily skutkový stav neúplně a nesprávně a nevypořádaly se dostatečně s provedenými důkazy. Městský úřad se nezabýval rozporem ve výpovědi poškozené, že si měl žalobce bez jejího vědomí nechat udělat klíče od jejího bytu, přitom poškozená klíče žalobci sama dala, jak uvedla při jednání 22. 10. 2018. Žalobce namítal, že poškozená nemluví pravdu a pokaždé vypovídá jinak, s tím se však městský úřad nevypořádal. Poškozená Policii ČR (dále jen „policie“) sdělila, že má problémy se svým přítelem, se kterým již delší dobu nevychází, dnes došlo k tomu, že ji silně chytil za ruku a sebral jí kabelku s klíči od bytu, které jí schválně odmítal vrátit, ale před příjezdem hlídky policie jí věci vrátil, k dalšímu napadání již nedocházelo a žádné zranění ani újma na majetku poškozené nevznikly. Teprve následně poškozená vytvořila detailní verzi událostí. Správní orgány nepřípustně odůvodňují jednání poškozené tím, že byla údajně rozrušená. Správní orgány pomíjí, že policii volali na popud žalobce, protože poškozená vůči žalobci byla agresivní a slovně ho napadala. Žalobce nesouhlasil s tím, jak správní orgány situaci zlehčovaly a argumentovaly zkušenostmi z jiných přestupkových řízení. Rozdílné verze a přístup poškozené jsou zaznamenány na zvukových nahrávkách. 5. Správní orgány neobjasnily, proč uvěřily rozporným výpovědím poškozené a neuvěřily výpovědi žalobce, která je od počátku řízení stejná a logická. Přitom správní orgán konstatoval, že v případě žalobce a poškozené jde o tvrzení proti tvrzení. 6. Žalobce spatřoval pochybení správních orgánů v tom, že se spokojily pouze se svědeckými výpověďmi osob, které jsou v příbuzenském poměru s poškozenou – otce L. V. a nezletilého syna D. B. Ze záznamu výpovědi poškozené vyplývá, že výpověď svého nezletilého syna opravuje a napadá pracovnici OSPOD, že výpovědi jejího syna zaprotokolovala špatně. Takový výslech je nepoužitelný, protože poškozená syna instruovala o tom, co by měl při výslechu říkat. Otec poškozené vypověděl, že se mu jeví nepravděpodobné, že by chtěl žalobce poškozenou jakkoliv úmyslně napadnout a s tím se správní orgány vůbec nevypořádaly. Správní orgány opakovaně odmítly výslech zasahujících policistů, i když šlo o jediné nezávislé osoby. Správní orgány tak zkrátily žalobce na jeho právu na obhajobu a porušily povinnost provádět důkazy jak v neprospěch, tak ve prospěch obviněného. Právě výslech zasahujících policistů mohl správním orgánům pomoci objasnit psychický i fyzický stav poškozené bezprostředně po údajném hrubém jednání. Správní orgán se pustil do úvah o tom, že poškozená mohla být ve stresu, a proto neuvedla policistům vše. Nelze však vyloučit to, že poškozená ve stresu nebyla a naopak policejní hlídce uvedla vše, přičemž její následné „doplnění“ výpovědi bylo zcela smyšlené a účelové. Výslech policistů minimálně mohl pochybnosti vyvrátit a přispět k potřebnému zjištění stavu věci. Závěry o psychickém rozpoložení poškozené po údajném hrubém jednání žalobce správní orgán vyvozoval pouze ze svých domněnek a z navzájem si odporujících tvrzení poškozené. Žalobce zarazilo, proč správní orgán neprovedl výslech policistů, když nařizoval nespočet náročných ústních jednání a prováděl veškeré důkazy navrhované poškozenou. Poškozená reagovala na návrh žalobce na provedení výslechu policistů tak, že policisty označila za lháře, které žalobce zmanipuloval. Poškozená podle zvukových záznamů policejní zápisy zpochybňovala několikrát. Vadou řízení bylo, že správní orgány se nezabývaly obranou žalobce a jeho tvrzením, že to byla právě poškozená, kdo žalobce neustále slovně napadal a vyhazoval z bytu. Obvinění žalobce ze spáchání přestupku proti občanskému soužití je vyvrcholením dlouhodobé psychické šikany ze strany poškozené, která se nechová jako oběť a veškerý její projev vůči žalobci je agresivní a vynucuje si jeho potrestání, což je velmi netypické chování pro někoho, kdo je obětí hrubého chování. Správní orgány se tím nezabývaly a „slepě“ věřily poškozené i přes všechny rozpory v jejích výpovědích. 7. V době přestupkového řízení současně probíhalo soudní řízení ve věci péče o nezletilou K. M., narozenou X, která je dcerou žalobce a poškozené. Žalobce se důvodně domnívá, že tvrzení poškozené vůči němu jsou účelová a smyšlená, neboť jediným zájmem, který poškozená sleduje, je poškození žalobce v řízení ve věci péče o jejich nezletilou dceru. Spojitost se svým tvrzením vidí žalobce i v čestných prohlášeních sousedů poškozené, kteří prohlašují, že poškozená vzorně pečuje o nezletilou dceru. Poškozená tato čestná prohlášení nechala založit do spisu, i když takové důkazy s projednávaným přestupkem nesouvisí. Žalobce měl s poškozenou problémy při přebírání nezletilé dcery, kdy se poškozená chovala nepřiměřeně i před nezletilou dcerou. Časté byly výkyvy nálad a chování poškozené a nebylo možné se předem nachystat na to, jak bude předání probíhat. Situace zašla tak daleko, že OSPOD žalobci nabídl odbornou pomoc psychoterapeuta a asistované předávání dítěte mezi rodiči. Žalobce navrhl k důkazu zápis z OSPOD městského úřadu ze 17. 5. 2017, přiložené zvukové nahrávky a zvukové záznamy z přestupkového řízení. 8. Správní orgány nepostupovaly v souladu se zásadou materiální pravdy. Největší rozpor s touto zásadou spočívá v pochybnostech o vině žalobce, tyto pochybnosti správní orgány nedokázaly odstranit, a dále v nedostatečném zajištění důkazů, které by prokázaly jeho nevinu, i když je žalobce opakovaně navrhoval. Správní orgány založily rozhodnutí pouze na řetězci nepřímých důkazů, přičemž nelze mít za prokázané, že žalobce byl pachatelem přestupků. 9. Správní orgány nerozhodly v souladu se zákonem, protože nerozhodly bezodkladně, nejpozději ve lhůtě do 60 dnů ode dne zahájení řízení 20. 11. 2017. Rozhodnutí o přestupku bylo vydáno až 24. 5. 2018, jednalo se o průtahy. 10. Protože v řízení nebylo prokázáno, že se projednávaný skutek stal a že ho spáchal žalobce a správní orgány rozhodnutí nepodložily jednoznačnými a dostatečně přesvědčivými důkazy, měly řízení v souladu se zásadou in dubio pro reo zastavit. Skutečnost, že se žalobce přestupku dopustil, není nejpravděpodobnější verzí rozhodného skutkového děje. Důkazní břemeno o spáchání přestupku nese správní orgán a neunesl ho, protože neprokázal jednotlivé znaky skutkové podstaty přestupku. Žalobce se nemusí vyviňovat, tedy prokazovat, že se jednání nedopustil. K tomu, aby nemohl být za přestupek postižen, obviněnému stačí rozumná pochybnost o otázce, kdo se předmětného jednání dopustil. 11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že některé žalobní námitky se shodují s námitkami, které žalobce uváděl již v průběhu správního řízení, a některé z nich byly vypořádány v napadených rozhodnutích, na která žalovaný plně odkázal. Žalovaný nadále trval na tom, že jednání žalobce bylo přestupkem a považoval důkazy shromážděné městským úřadem za dostatečné, stejně jako zjištění stavu věci, o kterém nebyly důvodné pochybnosti. K námitce žalobce ohledně rozporů ve výpovědích ohledně klíčů od bytu a toho, zda žalobce je nebo není osobou blízkou v