8 As 296/2018 — Nejvyšší správní soud

72 A 39/2018- 37 - text  16 72 A 39/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou, Ph.D., ve věci žalobce: F. L. bytem K. 34/2, X P. zastoupený advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Ledčická 649/15, 184 00 Praha 8 proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, 779 11 Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 8. 2018, č. j. X, ve věci přestupku takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Olomouce (dále jen „magistrát“) ze dne 17. 4. 1018, č. j. X. Magistrát tímto rozhodnutím uznal žalobce vinným ze spáchání dvou přestupků. 2. Přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném do 30. 6. 2017, se žalobce dopustil z nedbalosti porušením § 6 odst. 8 zákona o silničním provozu tím, že dne 23. 3. 2017 kolem 23.15 h v Olomouci na ulici Polská, v parkovacím pásu při pravém okraji ve směru jízdy z centra města, jako řidič osobního motorového vozidla tov. zn. Alfa Romeo, RZ X, při silniční kontrole na výzvu policisty nepředložil řidičský průkaz. 3. Přestupku podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu se měl žalobce dopustit úmyslně porušením § 5 odst. 1 písm. g) zákona o silničním provozu tím, že dne 24. 3. 2017 kolem 00.20 h na pracovišti chirurgické ambulance Vojenské nemocnice Olomouc, Pasteurova 13, Olomouc, po provedení pozitivního testu na soupravě DrugWipe 5S se přes výzvu policisty odmítl podrobit lékařskému vyšetření s odběrem biologických materiálů (krve a moči) podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda při řízení předmětného vozidla dne 23. 3. 2017 kolem 23.15 h v Olomouci na ulici Polská nebyl ovlivněn jinou návykovou látkou než alkoholem. 4. Magistrát uložil žalobci za citované přestupky pokutu ve výši 30 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 16 měsíců od právní moci rozhodnutí. 5. Žalobce v žalobě namítal nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Správní orgány nevypořádaly veškeré jeho námitky a důkazní návrhy. 6. Žalobce namítal, že magistrát do zákazu činnosti nezapočetl dobu, po kterou žalobce již zákaz činnosti za údajný přestupek vykonal, a to v délce asi čtyř měsíců. Napadené rozhodnutí magistrátu ze dne 17. 4. 2018 není prvním rozhodnutím ve věci. První rozhodnutí o vině žalobce magistrát vydal dne 9. 8. 2017 a nabylo právní moci dne 18. 8. 2017. Žalobce proti němu podal odvolání, ale to žalovaný jako nepřípustné zamítl. Následně žalovaný toto první rozhodnutí magistrátu zrušil v přezkumném řízení dne 12. 12. 2017. Žalobci měla být tato doba započtena podle § 47 odst. 3 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění účinném ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), obdobně, jak se započítává doba, po kterou byl pachateli zadržen řidičský průkaz. 7. Žalobce policistům řidičský průkaz nepředložil, protože na jeho předložení netrvali poté, co jim žalobce sdělil, že ho má v kufru a že by jej musel pracně vytahovat. Policisté ostatně museli lustrovat v informačním systému, zda je žalobce držitelem řidičského průkazu, což bylo spolehlivější, protože z předložení řidičského průkazu nelze mít za prokázané, že je řidič držitelem řidičského průkazu, neboť může mít například vysloven zákaz činnosti a toliko řidičský průkaz neodevzdat. K prokázání tohoto tvrzení (že policisté netrvali na předložení řidičského průkazu) žalobce navrhoval provést jako důkaz výslech svého spolujezdce. Tento důkazní návrh byl odmítnut jako nadbytečný. Ani z výpovědí policistů přitom nevyplývá, že by nedošlo k situaci, kterou tvrdí žalobce. 8. Dále žalobce namítal, že správní orgány do podání žaloby nevypořádaly námitku podjatosti v doplnění odvolání ze dne 8. 12. 2017, což je postup v rozporu s § 14 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí (dále jen „správní řád“). 9. Žalobce namítal, že námitka podaná dne 16. 6. 2017 paní Š. nebyla vyřízena. I když Asociace pro poskytování právní ochrany, z. s. (dále jen „asociace“), v době podání námitky podjatosti neexistovala, je absurdní tvrdit, že námitku podjatosti podal neexistující subjekt. Přitom magistrát s asociací jednal jako se zmocněncem žalobce a nevyzval žalobce ani zmocněnce, aby odstranily případné vady zastoupení. Postup správních orgánů byl pro žalobce překvapivý, protože žalovaný konstatoval, že žádný z úkonů asociace není platný. Žalobce poukázal na § 127 a § 17 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí (dále jen „občanský zákoník“). 10. Podstata námitky podjatosti spočívala v tvrzeném systému odměňování úředníků podle toho, jak rozhodují, k čemuž žalobce navrhl zcela způsobilé dokazování (porovnání rozhodovací praxe úředníků a jejich odměn). Správní orgán nemůže rozhodovat nestranně, protože rozhodnutí o vině a uložení sankce je v jeho přímém ekonomickém zájmu. 11. Žalobce namítal podjatost žalovaného a oprávněné úřední osoby Mgr. L. H., protože se úspěšně snažil žalobci znemožnit podat proti němu námitku podjatosti. Ačkoliv žalobce v rámci odvolání dne 3. 5. 2018 požádal o sdělení, která úřední osoba bude o odvolání rozhodovat. Žalovaný žalobci tuto informaci sdělil až dne 13. 8. 2018, tedy den před doručením žalobou napadeného rozhodnutí. Žalovaný měl v souladu se správním řádem tuto informaci poskytnout žalobci do 30 dnů. Sdělení informace, kterou se žalobce dozvěděl stejně z napadeného rozhodnutí, tak ztratilo význam. 12. Žalobce namítal porušení zásady bezprostřednosti změnou oprávněné úřední osoby magistrátu. Ode dne 10. 1. 2018 se novou oprávněnou úřední osobou stala Mgr. B. Samotnému dokazování však byla přítomna paní A. Žalobce měl právo na to, aby magistrát zopakoval dokazování včetně svědeckých výpovědí policistů před novou oprávněnou úřední osobou. Jen stěží může nová oprávněná úřední osoba hodnotit projev policistů, jejich věrohodnost, jistotu, rychlost reakcí na položené otázky a další aspekty svědčící o jejich věrohodnosti, když nebyla přítomna u jejich výpovědí. Přitom je to právě nová oprávněná úřední osoba, která provádí hodnocení důkazů. Správní řád na takovou situaci nepamatuje. S ohledem na skutečnost, že je vedeno řízení trestního charakteru, je vhodné analogicky vycházet z trestního řádu. 13. Žalobce namítal, že uložená sankce je nezákonná a její odůvodnění nepřezkoumatelné. Magistrát nezohlednil všechna zákonná kritéria a u kritérií, která hodnotil, neuvedl, jaký vliv mělo to které kritérium na konečnou výši sankce, ani neuvedl, zda se jedná o kritérium polehčující či přitěžující. Magistrát nijak nezohlednil čas uprostřed noci s nulovým provozem. Podle závěru lékaře žalobce pod vlivem návykové látky nebyl, a proto bylo další odborné lékařské vyšetření nadbytečné. Policisté si mohli snadno vylustrovat, zda je žalobce držitelem řidičského oprávnění, což také učinili. Trestání nepředložení řidičského průkazu je pak formalistické. V řízení došlo ke značným průtahům, což mělo být zohledněno ve prospěch žalobce. Průtahy zapříčinily výhradně správní orgány. Vadou bylo, že magistrát při rozhodování o sankci nijak nezohlednil a ani nepopsal svou rozhodovací praxi, majetkové poměry žalobce, pro kterého je pokuta likvidační. Magistrát také nezohlednil, že žalobce je osobou věkem blízkou nezletilému, která nemá dostatek životních zkušeností. Magistrát neoprávněně kladl žalobci při výměře sankce k tíži, že se nedostavil k ústnímu jednání ani k seznámení se s podklady, což není jeho povinnost a nijak to nevypovídá o závažnosti přestupku. Žalobci nelze legitimně klást k tíži ani to, že neprojevil lítost nad spáchanými přestupky, když je nespáchal a tvrdil to od počátku. Přístup magistrátu je v rozporu se zákazem donucování k sebeobviňování. Magistrát nijak neodůvodnil výši sankce, pouze napsal, že je přiměřená závažnosti spáchaných přestupků. 14. Žalobce namítal, že se nedopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu. Poté, co lékař ve Vojenské nemocnici Olomouc po provedení fyziologického vyšetření konstatoval, že žalobce není pod vlivem návykové látky a také po negativním druhém orientačním vyšetření policisté nadále netrvali na provedení odborného lékařského vyšetření spojeného s odběrem krve a moči, žalobce byl propuštěn a šel domů. K tomu žalobce navrhoval provést jako důkaz svědecké výpovědi lékaře, zdravotních sester a svého spolujezdce. Správní orgány odmítly provést tyto důkazy jako nestandardní. Magistrát připustil pouze výslech policistů a nebyla tak dodržena kontradiktornost řízení. 15. Žalobce namítal, že je nel