4 Ads 124/2013 — Nejvyšší správní soud

72 Ad 61/2018- 40 - text  14 72 Ad 61/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou ve věci žalobkyně: Z. K. bytem P. 98/3, X Š. proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 1. 11. 2018, č. j. X, ve věci vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Olomouci (dále jen „ úřad práce“) ze dne 27. 7. 2018, č. j. X. Úřad práce tímto rozhodnutím vyřadil žalobkyni z evidence uchazečů o zaměstnání ode dne 26. 2. 2018 z důvodu maření součinnosti s úřadem práce. 2. Úřad práce žalobkyni vyřadil z evidence uchazečů s odůvodněním, že svým jednáním zmařila nástup do zaměstnání; správně měla vystupovat tak, aby zaměstnavatel měl zájem ji zaměstnat. Žalobkyně sdělila zaměstnavateli při výběrovém řízení, že má exekuce, a proto si nemůže zřídit bankovní účet. Podle vyjádření zaměstnavatele žalobkyně na počátku výběrového řízení požádala zaměstnavatele, aby jí potvrdil na doporučence, že ji nemůže zaměstnat, protože se dozvěděla, že místo je už obsazené. Uvedeným jednáním žalobkyně neprojevila dostatečný zájem o zaměstnání. 3. Žalobkyně v žalobě namítala, že dne 19. 2. 2018 převzala doporučenku do zaměstnání k zaměstnavateli Vincentinum – poskytovatel sociálních služeb Šternberk, příspěvková organizace (dále jen „zaměstnavatel“). Dne 26. 2. 2018 proběhl pracovní pohovor, kde žalobkyně neuspěla, i když měla o pracovní pozici zájem. Důvodem byla její ekonomická situace  žalobkyně má několik exekucí a je pro ni velmi problematické zasílání mzdy na bankovní účet, který by jí byl obstaven. Sjednání jiného druhu výplaty nebylo podle zaměstnavatele možné. Zaměstnavatel do doporučenky uvedl: „Paní uvádí, že nemůže mít bankovní účet – exekuce, naše organizace vyplácí převodem na bankovní účet“. 4. Žalobkyně nepovažovala své sdělení na pohovoru, že jsou proti ní vedeny exekuce a že tedy nemá bankovní účet, za porušení jakékoliv její povinnosti vůči úřadu práce. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o zaměstnanosti“) je při uplatňování práva na zaměstnání zakázána jakákoliv diskriminace, přičemž právo na zaměstnání nelze občanovi odepřít také z důvodu jeho majetku. Podle § 142 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákoník práce“) se mzda vyplácí v pracovní době a na pracovišti, nebyla-li dohodnuta jiná doba a jiné místo výplaty. 5. Zaměstnavatel tedy nemá žádný zákonný podklad k tomu, aby po zaměstnanci požadoval zřízení bankovního účtu. V původním rozhodnutí o odvolání ze dne 27. 6. 2018 žalovaný konstatoval, že v daném případě se nejedná o vhodné zaměstnání, protože podmínka zaměstnavatele byla v rozporu s pracovněprávními předpisy a nedošlo k žádnému porušení povinností uchazeče o zaměstnání. K tomuto svému závěru žalovaný již v napadeném rozhodnutí o odvolání ze dne 1. 11. 2018 nepřihlížel. 6. Pokud by žalobkyni zaměstnavatel nepřijal pouze z důvodu, že nemá bankovní účet, dopustil by se nepřímé diskriminace z důvodu majetku (viz stanovisko Veřejné ochránkyně práv ze dne 7. 6. 2018, č. j. KVOP-24932/2018). Shodný právní názor prezentovala Veřejná ochránkyně práv ve čtvrtletní zprávě sněmovně dne 31. 7. 2018. Pochybení zaměstnavatele by mohl sankcionovat inspektorát práce. 7. Tvrzení správních orgánů o nezájmu o nabízenou práci není pravdivé. Od počátku řízení žalobkyně uváděla, že práci kuchařky chtěla vykonávat. Z vlastní iniciativy, bez doporučenky úřadu práce, se účastnila pohovoru na stejnou pozici v Psychiatrické léčebně Šternberk, a to krátce před přezkoumávaným pohovorem. I přestože žalobkyně úspěšně prošla pohovorem, do zaměstnání nemohla nastoupit, protože zaměstnavatel požadoval zřízení bankovního účtu. K této skutečnosti správní orgány vůbec nepřihlížely. 8. V doporučence není uvedena žádná zmínka o tom, že by žalobkyně o práci neměla zájem. Zaměstnavatel tuto skutečnost úřadu práce sdělil až následně ve svém vyjádření. Vyjádření zaměstnavatele, že po přijetí do zaměstnání se žalobkyně mohla dohodnout na změnách, například na vyplácení mzdy do rukou zaměstnance v rámci úředních hodin pokladny, vyznívá účelově, protože tento argument zmínil poprvé ve vyjádření doručeném úřadu práce dne 16. 7. 2018, tedy až po zrušujícím rozhodnutí žalovaného o původním odvolání, kde žalovaný neshledal takové jednání v rozporu s právními předpisy. Toto tvrzení navíc protiřečí jak textu doporučenky, tak předchozímu vyjádření zaměstnavatele ze dne 23. 3. 2018. 9. Pokud by zaměstnavatel přistoupil na vyplácení mzdy například formou poštovní poukázky či v pokladně zaměstnavatele a tuto skutečnost žalobkyni sdělil na pracovním pohovoru, pak by žalobkyně (v případě, že by ji zaměstnavatel vybral) do zaměstnání nastoupila, jelikož i z jejího pohledu se toto zaměstnání jevilo jako vhodné vzhledem k jejím pracovním zkušenostem. 10. Zaměstnavatel zkreslil informace o průběhu pohovoru a tak správní orgány nemohly mít za prokázané, že žalobkyně na pohovoru o práci neprojevovala zájem. Proto žalobkyně namítla, že nebyl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Mezi vyjádřeními zaměstnavatele jsou rozpory, které nelze uspokojivě vysvětlit pouze tak, že jeho pozdější vyjádření jsou motivována strachem z možného diskriminačního jednání a s tím souvisejících komplikací. Zájem žalobkyně o práci navíc mohl být prokázaný její iniciativou získat práci na stejné pozici u jiného zaměstnavatele, kam nebyla vyslána úřadem práce. Žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2014, č. j. 4 Ads 124/2013-82, podle kterého institut vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání by měl být používán pouze v případech, kdy jsou nade vší pochybnost splněny podmínky, jež zákon o zaměstnanosti stanoví. 11. Žalobkyně navrhla soudu, aby se zabýval otázkou, jaké informace může uchazeč o zaměstnání na pohovoru s potencionálním zaměstnavatelem sdělovat a které nikoliv, jelikož by jejich sdělení mohlo být považováno za maření součinnosti s úřadem práce. Je zřejmé, že ne každá informace, kterou uchazeč o zaměstnání sdělí a která povede k nepřijetí uchazeče o zaměstnání, je mařením součinnosti s úřadem práce. V opačném případě by totiž v mnoha případech bylo pro uchazeče jedinou možností lhát, což zajisté nelze ze strany orgánů veřejné moci po uchazečích požadovat. Jelikož zákonná právní úprava tuto otázku neřeší, je třeba, aby byla vyjasněna judikaturou soudů. 12. Jako druhou otázku žalobkyně pokládala soudu to, zda úřad práce musí vždy dát bez dalšího za pravdu zaměstnavateli či zda je možné v tomto činit výjimky, případně za jakých okolností může být vyjádření zaměstnavatele zpochybněno, a to alespoň do té míry, aby správní orgán nemohl mít skutkový stav za prokázaný pouze z vyjádření zaměstnavatele. 13. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ke stěžejní námitce setrval na svém názoru, že pokud by žalobkyně u zaměstnavatele, kterého jí dne 19. 2. 2018 úřad práce zprostředkoval, projevovala o přijetí do zaměstnání opravdový zájem, s největší pravděpodobností by došlo k jejímu přijetí. Jak také konstatovala paní Z. N., kontaktní osoba zaměstnavatele, žalobkyně při příchodu na výběrové řízení požádala o vyplnění doporučenky se závěrem „není přijata z důvodu obsazení pracovního místa“, přestože pracovní místo bylo volné. Na dotaz zaměstnavatele, zda by nechtěla vědět nějaké bližší informace o nabízené pracovní pozici, žalobkyně o ně neprojevila zájem a naopak spíše hledala důvody, proč do zaměstnání nenastoupit. Pro zaměstnavatele je důležitý zájem uchazeče o zaměstnání. Jelikož žalobkyně o dané místo skutečný zájem zjevně neprojevovala, což zaměstnavatel vydedukoval již z toho, že žalobkyně chtěla doporučenku vyplnit tak, že pracovní pozice je obsazená, což nebyla pravda, zaměstnavatel se rozhodl ji nepřijmout. Důvodem nepřijetí nebyla skutečnost, že žalobkyně nemůže mít z důvodu exekuce zřízen účet, nýbrž fakt, že nejevila o dané místo vážný zájem. 14. Žalovaný se neztotožnil s námitkou, že se zaměstnavatel z důvodu obav z možných sankcí ze strany inspektorátu práce následně vyjádřil tak, že po přijetí si žalobkyně mohla dohodnout výplatu v hotovosti na pokladně. Zaměstnavatel patří mezi největší poskytovatele sociálních služeb v Olomouckém kraji a tomu odpovídá i široká škola profesí jeho více jak 200 zaměstnanců. Žalovaný se neztotožnil s žalobkyní v tom, že tento zaměstnavatel by podával účelová vyjádření z důvodu obav z možné sankce za porušení pracovněprávních předpisů, nehledě na to, že s rozhodnutím o odvolání, jímž bylo původní rozhodnutí úřadu práce zrušeno, nebyl zaměstnavatel seznámen a nemohl