4 Ads 136/2011 — Nejvyšší správní soud

25 Ad 11/2020- 94 - text  7 25 Ad 11/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. ve věci žalobce: R. M. proti žalovanému: Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje sídlem 30. dubna 24, 728 99 Ostrava o žalobě ve věci služebního poměru, o náhradu škody takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobce je povinen zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení veškeré náklady, které v tomto řízení České republice vznikly, přičemž jejichž výše a splatnost budou určeny samostatným usnesením. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 2. 9. 2020 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2020 č. j. KRPT-258985-117/ČJ-2016-0700KR, kterým bylo změněno rozhodnutí náměstka ředitele pro ekonomiku Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje ze dne 27. 12. 2019 tak, že infekční onemocnění – pravděpodobně dávivý kašel (pertusse), kterým žalobce v průběhu září 2016 onemocněl, není pro účely rozhodnutí ve věci náhrady škody nemocí z povolání, neboť u žalobce nebyly splněny podmínky vzniku nemoci z povolání, uvedené v kapitole V., položce 1, přílohy nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, jelikož nebyla jednoznačně postavena diagnóza žalobce ani nebyla prokázána míra expozice relevantnímu faktoru, a Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje neodpovídá za vzniklou škodu podle § 100 odst. 4 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru (dále jen „zákon o služebním poměru“). Žalovaný svůj závěr vystavěl na znaleckém posudku Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, který je ve shodě s lékařským posudkem o neuznání nemoci z povolání ze dne 15. 3. 2018 Karvinské hornické nemocnice a. s. 2. Žalobce s napadeným rozhodnutím nesouhlasil. 3. Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí je vystavěno na důkazech, které byly vyhotoveny v rozporu se zákonem. Znalecký posudek Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (dále jen „IPVZ“) a lékařský posudek Karvinské hornické nemocnice z 15. 3. 2018 byly vyhotoveny na základě protokolu ze šetření k ověření podmínek ke vzniku onemocnění pro účely posuzování nemoci z povolání, vypracovaného MUDr. M., který byl nesprávný a neúplný, neboť byl vypracován v rozporu s Věstníkem ministerstva zdravotnictví, částka 9, rok 2011. 4. Dále žalobce nesouhlasil se závěrem, že diagnóza dávivým kašlem nebyla jednoznačně stanovena. Ačkoliv znalecký ústav považuje onemocnění dávivým kašlem za pravděpodobné, přesto uzavírá, že dávivý kašel nebyl s jistotou prokázán, jelikož nebyla provedena diagnostika metodou PCR, jejíž výsledky by byly průkazné. Žalobce proto vznáší námitky k této metodě. Navrhuje provést výslech znalce IPVZ, jelikož posudek poukazuje pouze na jednu z možných metod, která se při diagnostice dávivým kašlem používá. 5. Další námitky žalobce vznesl k závěru o nenaplnění tzv. hygienického hlediska. Posudek IPVZ je totiž postaven na nákaze od bezdomovce, což žalobce nikdy netvrdil. Výpověď MUDr. B. vychází z chybného údaje, že s nakaženým pprap. T. byla v kontaktu celá služebna a žádný případ nákazy není znám. Žalobce přitom byl s pprap. T. členem motorizované hlídky, ve které se nakazil nejen žalobce, ale též pprap. L. 6. Žalobce proto považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a navrhl jeho zrušení. 7. Žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí a setrval na závěrech v nich uvedených. Nesouhlasil s námitkou žalobce, že napadené rozhodnutí je vystavěno na důkazech, které byly vyhotoveny v rozporu se zákonem, jelikož jak znalecký posudek IPVZ, tak lékařský posudek o neuznání nemoci z povolání ze dne 15. 3. 2018 byly vypracovány v souladu s právními předpisy České republiky. Oba posudky byly vypracovány po vyšetření probíhajícím od 3. 1. 2017 do 14. 9. 2017, podle kterého u žalobce nebyla zjištěna nemoc z povolání. Žalovaný nesouhlasí s tím, že posudky vychází z nesprávného a neúplného protokolu. Žalobce nespecifikoval, z jakého důvodu je protokol nesprávný a neúplný, pouze že byl v rozporu s Věstníkem Ministerstva zdravotnictví České republiky. Žalovaný nesouhlasil ani s poukazem žalobce na to, že se jako člen motorizované hlídky nakazil od pprap. T., stejně jako pprap. L. Předně, s touto skutečností se vypořádal znalecký ústav IPVZ ve svém posudku, a kromě toho žalovanému je z úřední činnosti známo, že ve vztahu k pprap. L. rovněž nebyla uznána odpovědnost Krajského ředitelství za škodu, neboť se nejednalo o nemoc z povolání. Ve zbytku žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí. 8. Krajský soud poté, co zjistil, že žaloba byla podána včas ve lhůtě dvou měsíců po doručení písemného vyhotovení rozhodnutí žalovaného žalobci, tedy v souladu s ustanovením § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s ustanovením § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 9. Ze správního spisu krajský soud zjistil následující. Dne 14. 11. 2016 sepsal žalovaný s žalobcem „záznam o úrazu“, ze kterého vyplývá, že žalobce dne 5. 9. 2016 nastoupil na denní službu s pprap. M. T., který směnu nedokončil, neboť se neustále dávil kašlem. U žalobce se asi po 7 dnech objevily stejné příznaky jako u pprap. T. U pprap. T. bylo následně zjištěno, že se nakazil černým kašlem. Žalobce vyhledal MUDr. V. L. z TRN ordinace MUDr. H. M. v Českém Těšíně, kde zjistil, že se rovněž nakazil černým kašlem. Dne 28. 11. 2016 zahájil náměstek ředitele pro ekonomiku Krajského ředitelství policie MSK řízení ve věcech služebního poměru o posouzení odpovědnosti žalovaného za škodu na zdraví, která měla být způsobena žalobci v souvislosti s nákazou černým kašlem. Karvinská hornická nemocnice a. s. dne 15. 3. 2018 zpracovala lékařský posudek o neuznání nemoci z povolání, neboť po vyšetření na oddělení nemoci z povolání ve dnech 3. 1. 2017 až 14. 9. 2017 nezjistila u žalobce nemoc z povolání. Dále byl zpracován znalecký posudek znaleckého ústavu pro obor zdravotnictví Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, který dne 31. 10. 2019 dospěl k závěru, že u žalobce nebyly splněny podmínky vzniku nemoci z povolání uvedené v kapitole V., položce 1 nařízení vlády č. 290/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebyla ani jednoznačně postavena diagnóza, ani nebyla prokázána míra expozice relevantnímu faktoru. Z posudku vyplývá, že „s ohledem na klinické obtíže, epidemiologický kontakt s pertussí a vysoké titry protilátek s dynamikou (pokles při dalších kontrolách) lze uvažovat o prodělané pertussi jako pravděpodobnější variantě. Je ale také možné, že se může jednat o anamnestické protilátky či protilátky po očkování (…). Pertusse je nemocí, která se běžně vyskytuje v populaci, ke kontaktu tedy mohlo dojít i mimo výkon profese“. Následně náměstek ředitele Krajského ředitelství policie MSK pro ekonomiku ve věcech služebního poměru dne 23. 12. 2019 rozhodl tak, že onemocnění, kterým žalobce v průběhu září 2016 onemocněl, není pro účely rozhodnutí ve věci náhrady škody nemoci z povolání a Česká republika neodpovídá za vzniklou škodu. 10. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 22. 1. 2020 odvolání. V odvolacím řízení byl vyslechnut znalec MUDr. J. B. Znalec na svých závěrech zcela setrval a zopakoval, že u žalobce diagnóza dávivého kašle nebyla jednoznačně stanovena a nebyla splněna ani druhá podmínka, tedy nebyla prokázána míra expozice relevantního faktoru. Znalec výslovně uvedl, že k uznání profesionality nestačí pouhý kontakt, ale vyžaduje se větší (delší) expozice rizikovému faktoru, v případě žalobce infekce. Na základě tohoto posudku žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutím. 11. S ohledem na námitky žalobce krajský soud nechal v řízení zpracovat znalecký posudek znaleckým ústavem Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví. Znalecký ústav dne 15. 11. 2021 odpověděl na otázku soudu, zda žalobce onemocněl v září až listopad černým kašlem, a pokud nikoliv, nechť znalecký ústav vysvětlí, proč se odchyluje od závěru odborných lékařů. Na tuto otázku znalecký ústav odpověděl, že „z doložené spisové a zdravotnické dokumentace nelze jednoznačně stanovit, že žalobce (…) v období září až listopad 2016 onemocněl černým (dávivým) kašlem“. S poukazem na vyšetřovací metody znalecký ústav uvedl, že „podle výsledku sérologických vyšetření z 5. 11. 2016 až 13. 12. 2016 nelze u žalobce diagnózu dávivého kašle stanovit“, neboť „nedošlo k signifikantnímu vzestupu protilátek ani k sérokonverzi. Kultivační průkaz vyvolávající mikroba Bordetella Pertussis nebyl proveden.“ Výtěr z krku dne 7. 10. 2016 „prokázal pouze běžnou bakteriální flóru“. MUDr. V. L., pneumoložka, vycházela z uváděného kontaktu žalobce s pertussí, MUDr. J. Z. při pneumologickém vyšetření dne 7. 12. 2016 již vycházela ze skutečnosti, že žalobc