4 As 241/2014 — Nejvyšší správní soud

65 A 101/2020- 35 - text  9 65 A 101/2020 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Michala Jantoše ve věci žalobce: Ing. T. K., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Zdeňkem Machem sídlem Dr. Skaláka 1447/10, 750 02 Přerov proti žalovanému Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, 779 00 Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 8. 2020, č. j. KUOK 91851/2020, ve věci dodatečného povolení stavby, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A) Vymezení věci 1. Městský úřad Hranice (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 26. 2. 2020, č. j. OSUZPD/53303/19-9 podle § 129 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) zamítl žádost žalobce o vydání dodatečného povolení již realizované stavby „Zemědělská stavba – seník na pozemku parc. č. X v katastrálním území S. n. L.“, a to přízemní dvoulodní ocelové haly délky 28,5 m a šířky 9 m s pultovou střechou o max. výšce 5,2 m, železobetonovou podlahou o tloušťce 15 cm a výměrou 93,8 m2, 30 cm silnými betonovými stěnami do výšky 1 m ze tří stran a vnitřním členěním na části pro uskladnění sena, slámy, box pro veterinární prohlídky skotu a karanténní box pro uzavření nemocného dobytka. 2. Stavební úřad uvedl, že mu nezbylo než s ohledem na § 51 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. správní řád (dále jen „s. ř.“) žádost bez dalšího zamítnout z důvodu existence nesouhlasného závazného stanoviska úřadu územního plánování ze dne 4. 11. 2019, vydaného podle § 96b stavebního zákona, podle něhož je stavba z hlediska Územního plánu S. n. L. nepřípustná, neboť se nachází v ploše, v níž je přípustné umísťovat zařízení zemědělské výroby sezónního charakteru, např. seníky, přístřešky, letní stáje, přenosná zařízení pro včely, nikoli však stavby. Dále úřad územního plánování poznamenal, že pozemek parc. č. X je dotčen veřejně prospěšnou stavbou T51 (nadzemní a podzemní elektrické vedení) s možností vyvlastnění. 3. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. V odůvodnění uvedl, že směřovalo-li odvolání žalobce proti obsahu závazného stanoviska, vyžádal si podle § 149 odst. 5 (pozn. - nyní odst. 7) s. ř. jeho potvrzení nebo změnu nadřízeným úřadem územního plánování, který je příslušný i k vypořádání odvolatelových námitek. Jelikož nadřízený úřad územního plánování přípisem ze dne 20. 5. 2020 předmětné závazné stanovisko potvrdil, nezbylo dle žalovaného než odvolání zamítnout, neboť obsah závazného stanoviska je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu I. i II. stupně. B) Žaloba a vyjádření žalovaného 4. Žalobce v žalobě požadoval zrušení rozhodnutí žalovaného i stavebního úřadu. Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů jsou dle žalobce nezákonná, neboť vycházejí z nezákonných závazných stanovisek. Žalobní body soud stručně shrnuje takto: a) stavba spadá pod přípustná využití dle územního plánu, neboť jde o seník určený k sezónnímu užívání pro uskladnění sena a slámy před nepříznivým počasím a vytvoření zásoby krmiva pro zimní měsíce a současně o letní stáj, tj. zařízení pro přechodnou krátkodobou péči o skot; b) žalovaný nezohlednil oborová specifika povolovaného zařízení vyžadovaná právními předpisy, které používají výlučně pojem zařízení, pod nějž spadají primárně stavby, budovy, a dokonce komplexy budov určených pro péči o hospodářská zvířata. Obě využití (seník a letní stáj) jsou nutná z pohledu kvalitní veterinární péče, vyžadované zákonem č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, vyhláškou č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat a zákonem č. 91/1996 Sb., o krmivech. Zahrnutí staveb do pojmu zařízení, v nichž je provozována činnost se zvířaty, vyplývá z definice uvedené v § 3 písm. v) zákona č. 246/1992 Sb., § 3aa zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství a potvrzuje to i veterinář MVDr. R. N. v prohlášení ze dne 7. 9. 2020. Argumentace velikostí neobstojí, neboť žalovaný si sám nebyl jist, jaké měřítko pro odlišení stavby a zařízení zvolit, jelikož uvedl, že směrodatnou může (nikoli musí) být velikost a charakter konstrukce; c) z potvrzení závazného stanoviska není zřejmé rozlišení pojmů „sezónní seník“ či „sezónní přístřešek“ od pojmu „stavba pro uskladnění sena“, resp. proč žalovaný považuje stavbu za „stavbu pro uskladnění sena“ a co myslí výrazem „odlehčení“, kterým odlišuje zařízení od stavby. Tvrzení žalovaného, že stavbu seníku je „evidentně možno provozovat kontinuálně pro uskladnění sena a slámy s veterinární vyšetřovnou, a to v celoročním provozu“, není nijak zdůvodněno a nemá oporu ve spisu, naopak je v Doplňku č. 1 k Průvodní zprávě a Souhrnné technické zprávě projektové dokumentace z 21. 1. 2020 uvedeno, že se jedná o budovu sezónního užívání, k sezonnímu charakteru stavby se vyjádřily i dotčené orgány (např. v souhlasném závazném stanovisku Hasičského záchranného sboru ze dne 13. 11. 2019, č. j. HSOL-6107-2/2019 je uvedeno, že stavba bude sloužit pro uložení sena a slámy v zimních měsících) a sezónní charakter stavby potvrdil i MVDr. R. N. v prohlášení ze dne 7. 9. 2020; d) nemůže obstát argumentace vyloučení antropogenní činnosti na zemědělských plochách, neboť i zařízení dle ÚP přípustná, tj. seníky, přístřešky či letní stáje jsou výsledkem antropogenní činnosti, ani argumentace pohledovou exponovaností zemědělských hal, neboť tato otázka spadá pod ochranu přírody krajiny (krajinného rázu) a její posuzování tedy kompetenčně nepřísluší úřadu územního plánování. Nadto jsou tyto argumenty vyvráceny v koordinovaném závazném stanovisku ze dne 4. 11. 2019, č. j. OSUZPD/50480/19-12; e) § 18 odst. 5 stavebního zákona obecně umožňuje umisťovat v nezastavěném území stavby, zařízení a jiná opatření pro zemědělství, výjimku musí stanovit územní plán. V posuzované věci ale územní plán pro plochu NZ uvádí na jednom místě stavby, zařízení a jiná opatření pro zemědělství jako nepřípustné, zatímco na jiném uvádí, že umisťování zařízení zemědělské výroby sezónního charakteru je v ploše NZ přípustné, tudíž jde o ustanovení prakticky nevyložitelné a je proto na místě spornou výjimku neaplikovat; f) další skutečnosti uvedené v závazném stanovisku zmiňující blízkou návaznost zastavitelných ploch, na kterých by bylo možné záměr realizovat, jakož i dotčení pozemku parc. č. X veřejně prospěšnou stavbou (elektrickým vedením), jsou z pohledu § 18 odst. 5 stavebního zákona irelevantní a nadto vlastníci uvedené infrastruktury s umístěním seníku souhlasili. 5. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Obhajobu souladu stavby s územním plánem a s cíli a úkoly územního plánování prostřednictvím veterinárních předpisů a jimi užívaného pojmosloví označil za irelevantní. Rozdíl mezi stavbou a zařízením je nutno posuzovat dle § 2 a § 3 stavebního zákona. Zahrnutí staveb, zařízení a jiných opatření pro zemědělství v územním plánu do nepřípustného využití je jednoznačným výslovným vyloučením těchto staveb z režimu možného umístění dle § 18 odst. 5 stavebního zákona. Územní plán vymezil pro výstavbu zemědělských staveb bez jakéhokoli omezení plochy zemědělské výroby VZ, v ostatních plochách nezastavěného území umožňuje umisťovat pouze sezónní zemědělská zařízení, nikoli realizovat stavby, a to s odkazem na citlivý přístup ke krajině a s omezením negativních antropogenních vlivů. Stavba předmětného seníku je však standardní zemědělskou stavbou. Úkolem správního orgánu není uvádět, jaké stavební záměry by byly z hlediska územního plánu v daném území přípustné, jelikož je vázán předmětem žádosti a v závazném stanovisku pouze posuzuje předložený záměr v souladu s § 96b odst. 3 stavebního zákona. Pojem „odlehčení“ má navodit sezónnost související zejména s vizuálním vnímáním zařízení v krajině či např. s možností jednoduchého přemístění. Argumentaci stanovisky jiných dotčených orgánů žalovaný odmítl, neboť tato nesouvisejí s posuzováním stavby podle § 96b stavebního zákona. C) Posouzení věci krajským soudem 6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vcházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl ve věci bez jednání. 7. Podle § 75 odst. 2 věty druhé s. ř. s. byl-li závazným podkladem přezkoumávaného rozhodnutí jiný úkon správního orgánu, přezkoumá soud k žalobní námitce také jeho zákonnost, není-li jím sám vázán a neumožňuje-li tento zákon žalobci napadnout takový úkon samostatnou žalobou ve správním soudnictví. 8. Závazná stanoviska dotčených orgánů chránících veřejné zájmy podle zvláštních právních předp