4 Afs 88/2017 — Nejvyšší správní soud

65 Af 47/2020- 46 - text  8 65 Af 47/2020 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Michala Jantoše ve věci žalobkyně: N. g. E. C., s.r.o., IČO X sídlem H. l. 1328/6, X O. zastoupená advokátkou JUDr. Janou Kašpárkovou sídlem Rokycanova 809/1c, 779 00 Olomouc proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 6. 2020, č. j. 22376/20/5100-31461-709097, ve věci daně z nabytí nemovitých věcí, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A. Vymezení věci 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení shora specifikovaného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil platební výměr vydaný Finančním úřadem pro Olomoucký kraj ze dne 11. 9. 2019, č. j. 1748008/19/3101-70463-805743 (dále jen „správce daně“), jímž správce daně vyměřil žalobkyni daň z nabytí nemovitých věcí ve výši 169 400 Kč v souvislosti s nabytím jednotky č. 1328/112, jiný nebytový prostor – jednotka vymezená dle zákona o vlastnictví bytů, v budově č. p. X, stojící na pozemku par. č. st. X, včetně spoluvlastnického podílu na pozemku i budově o shodné velikosti 7232/163631, zapsáno na LV č. X a č. X, k. ú. N. U., obec O. (dále jen „převáděná jednotka“). Předmět sporu tvoří otázka, zda měla být do základu daně zahrnuta rovněž DPH, či nikoliv. B) Žaloba a vyjádření žalovaného 2. Žalobkyně předně namítala, že žalovaný nesprávně posoudil kupní cenu sjednanou mezi žalobkyní jako kupujícím a společností D. s. r. o. (dále jen „společnost D.“) jako prodávajícím, jestliže dovodil, že kupní cena byla stanovena částkou 4 235 000 Kč. K tomuto závěru dospěl na základě argumentace, že předmětná částka byla mezi účastníka skutečně uhrazena, že kontrolní hlášení obou smluvních stran jsou nerozhodná, že dohoda o narovnání ze dne 1. 11. 2019 je nerozhodná, jelikož k ní došlo až po uzavření kupní smlouvy a nakonec, že odpovědnost za ujednání kupní ceny nesou smluvní strany. Postup žalovaného však zcela odporuje zásadám civilního práva a judikatury vážící se k výkladu projevu vůle, na kterou žalobkyně současně poukázala. Podle žalobkyně byla kupní cena mezi smluvními stranami zcela jasně ujednána částkou 3 500 000 Kč. Vše nad tuto částku měla představovat DPH. To platí i tehdy, pokud si smluvní strany nesprávně vyložily předpisy daňového práva. Ostatně to potvrdila i dohoda o narovnání uzavřená mezi smluvními stranami. Žalovaný ji však nevyužil jako vodítko pro výklad vůle smluvních stran. Podle žalobkyně tak žalovaný nepřípustně dotvořil vůli smluvních stran. 3. Podle žalobkyně žalovaný správně vycházel z rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 28. 6. 2017, č. j. 4 Afs 88/2017-35, nicméně nesprávně dospěl k závěru, že se nevztahuje na žalobkyni, neboť její plnění bylo od daně osvobozeno. Tato myšlenková úvaha jde zcela proti smyslu uvedeného rozsudku. Navíc podle žalobkyně nebylo předmětné plnění osvobozeno od DPH a účastníci smlouvy postupovali správně. 4. Další žalobní námitka spočívá v tom, že právní úprava DPH je ohledně otázky přenesení daňové povinnosti chaotická. Do 30. 6. 2017 platilo pravidlo, podle kterého záleželo na dohodě smluvních stran, zda bude cena dohodnuta s DPH. Tato úprava byla následně zcela bezdůvodně změněna na režim přenesené daňové povinnosti podle § 92d zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném do 31. 3. 2019 (dále jen „zákon o DPH“). Od 1. 4. 2019 byla uvedená úprava opětovně změněna a ustanovení § 92d odkazovalo na § 56 odst. 5, nicméně mělo odkazovat na odst. 6. To svědčí o tom, že se jedná o legislativní zmetek, který by měl být Ústavním soudem zrušen. Úprava obsažená v § 92d zákona o DPH je rovněž v jednoznačném rozporu s čl. 394 a 395 směrnice Rady č. 2006/112/ES, o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „směrnice o DPH“), a to z toho důvodu, že systém výběru DPH oproti minulé úpravě komplikuje, namísto toho, aby jej zjednodušila. 5. Podle žalobkyně stavební předpisy nepracují s pojmem „jednotka“. Stavební úřad ani nezkoumá, kudy vedou hranice jednotek. K vymezení jednotky pro stavební a katastrální úřad postačí, když si stavebník vymezí konkrétní část domu a nazve ji jednotkou s určitým označením. Z takto označené části stavby však nelze nic dovodit. Proto se také jakákoliv změna v užívání musí vždy týkat stavby jako celku. Z tohoto důvodu z rozhodnutí stavebních úřadů nelze nikdy vyvodit, že by některá z jednotek ve stavbě změnou nebyla dotčena. Podle žalobkyně k poslední podstatné změně stavby (budovy rozdělené na jednotky umístěné na pozemku par. č. st. X, jejíž součástí je i převáděná jednotka), došlo dle kolaudačního souhlasu č. j. SMOl/OPS/42/1546/2014/Oč dne 16. 5. 2014. 6. Závěrem žalobkyně namítala, že v procesních otázkách vůči ní nebylo postupováno správně a odkázala na již učiněná podání ohledně doručování, pominutí vyjádření a argumentaci mimo věcný rámec. V nich namítala, že udělila plnou moc své zmocněnkyni JUDr. K. podáním ze dne 3. 9. 2019, přesto správce daně doručil platební výměr přímo žalobkyni. Dále bylo zasaženo do procesních práv žalobkyně tím, že správce daně ve výzvě k odstranění pochybností uvedl neúplné a zavádějící informace a nereagoval na podání žalobkyně ze dne 12. 9. 2019. 7. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby a v plném rozsahu odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. C. Relevantní skutečnosti vyplývající ze správního spisu 8. Společnost D. jako prodávající a žalobkyně jako kupující uzavřely dne 21. 9. 2018 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl úplatný převod vlastnického práva k převáděné jednotce. Kupní cena byla stanovena následujícím ujednáním: „Smluvní strany se dohodly na celkové kupní ceně ve výši 3 500 000 Kč + DPH (tj. slovy: tři miliony pět set tisíc korun českých plus daň z přidané hodnoty). Při uzavření této kupní smlouvy činí výše sazby DPH 21%, celková částka kupní ceny tak činí 4 235 000 Kč“. Vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch žalobkyně byl učiněn dne 8. 1. 2019 s právními účinky ke dni 11. 12. 2018. Žalobkyně uhradila společnosti D. částku 4 235 000 Kč. Datum uskutečnění zdanitelného plnění bylo 14. 12. 2018. Žalobkyně podala daňové přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí, ve kterém vycházela z daňového základu stanoveného tzv. sjednanou cenou, a to ve výši 3 500 000 Kč. 9. Správce daně dne 18. 6. 2019 vyzval žalobkyni k odstranění pochybností o správnosti jejího daňového přiznání. Výzvu odůvodnil tím, že dodání nemovité věci je podle § 56 odst. 3 zákona o DPH osvobozeno od DPH, proto má být součástí sjednané ceny a tím i základu daně i částka odpovídající DPH. Jelikož se podle správce daně nepodařilo pochybnosti odstranit, vydal dne 11. 9. 2019 platební výměr č. j. 1748008/19/3101-70463-805743, kterým vyměřil žalobkyni daň z nabytí nemovitých věcí ve výši 169 400 Kč. 10. Proti němu brojila žalobkyně odvoláním, které žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl. Žalovaný uvedl, že je mu známa judikatura NSS (rozsudky ze dne 28. 6. 2017, č. j. 4 Afs 88/2017-35 a ze dne 22. 8. 2017, č. j. 7 Afs 301/2016-70), podle které není DPH součástí finančního výnosu, tudíž nemůže být zahrnuta do základu daně. To podle žalovaného platí za splnění dvou podmínek: (i) jedná se o zdanitelné plnění a (ii) převodce je ke dni právních účinků vkladu nebo ke dni uskutečnění zdanitelného plnění plátcem DPH. Podle žalovaného nebyla splněna podmínka (i), neboť koupě převáděné jednotky nebyla zdanitelným plněním ve smyslu § 2 odst. 2 písm. b) zákona o DPH, jelikož se jednalo o plnění osvobozené od DPH podle § 56 odst. 3 zákona o DPH z důvodu, že k dodání převáděné jednotky došlo po uplynutí 5 let od vydání prvního kolaudačního souhlasu. Podle žalovaného bylo zjištěno, že převáděná jednotka vznikla dne 8. 10. 2012 na základě prohlášení vlastníka budovy č. p. X. Dne 1. 10. 2012 vydal Magistrát města Olomouce (dále jen „magistrát“) kolaudační souhlas na stavbu „komerční a bytová jednotka – blok F a G na pozemku par. č. X“, jehož předmětem byla též převáděná jednotka (označená jako X – obchodní jednotka: X - komerční plocha; z pozdější změny prohlášení vyplynulo, že tato byla později označena jako jednotka č. X). Následně magistrát vydal dne 18. 10. 2012 souhlas s ohlášenými stavebními úpravami, kterým souhlasil se stavebními úpravami převáděné jednotky nazvanými „vinotéka-obchodní jednotka X“ a dne 24. 10. 2012 vydal magistrát kolaudační souhlas s užíváním této vinotéky. Lhůta 5 let ve smyslu § 56 odst. 3 zákona o DPH tak podle žalovaného začala plynout již od 1. 10. 2012. Žalobkyní zmíněný kolaudační souhlas ze dne 16. 5. 2014 se dle žalovaného týkal jiné jednotky, proto neměl na běh uvedené lhůty vliv. Jelikož k dodání převáděné jednotky došlo dne 14. 12. 2018, tj. po uplynutí 5 let od 1. 10. 2012, bylo toto plnění osvobozeno od DPH. Po