5 Azs 22/2003 — Nejvyšší správní soud

19 Az 8/2023- 36 - text  7 19 Az 8/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: A. U. státní příslušnost Moldavská republika zastoupen Mgr. Hanou Bočkovou, advokátkou sídlem 702 00 Ostrava, Nádražní 308/3 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2023 č. j. OAM-382/LE-BA01-K01-2022, ve věci mezinárodní ochrany takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž byla jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítnuta podle § 16 odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně nedůvodná. Žalobce vyslovil přesvědčení, že v případě návratu do země původu by mu hrozilo pronásledování za uplatňování politických práv a svobod, neboť se zúčastnil několika protivládních protestů proti prezidentovi Vadimovi Krasnoselskému, prezidentovi v tzv. Podněstří. Uvedl, že je občanem Podněsterské republiky. Na protestech se nejaktivněji podílel v letech 2019 – 2020, shromažďoval účastníky demonstrací. Policejní složky proti němu chtějí uplatnit § 287 odst. 3 trestního zákoníku (negativní vztah k ruským mírovým silám na Dněpru), hrozilo mu odnětí svobody. Proběhlo předběžné řízení, jehož se zúčastnil, potom ale zběhl do Moldavska. Má proto zcela důvodnou obavu, že z důvodu své politické aktivity mu v současné době v Moldavsku hrozí nebezpečí trestního stíhání v Podněstří, příp. únos do této oblasti, a tedy je v Moldavsku pronásledován ve smyslu § 12 odst. 2 zákona o azylu a zároveň mu hrozí nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu, a to proto, že není zřejmé, jakým způsobem s ním chce Moldavsko naložit a bojí se vydání do Podněstří. Moldavsko tak nelze považovat za bezpečnou zemi původu. Žalobce se ohradil proti závěru žalovaného, který hodnotil jeho tvrzení za zcela účelová a celý azylový příběh zjevně nevěrohodný. Vyslovil přesvědčení, že byť je Moldavsko začleněno do skupiny bezpečných zemí, nezbavuje to žalovaného povinnosti posuzovat, zda jemu, jako žadateli o azyl, nehrozí v zemi původu vážná újma, resp. jednání rozporné s článkem 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. Touto otázkou se žalovaný v napadeném rozhodnutí zabýval, ale dospěl k chybnému závěru. Předně je třeba posuzovat Moldavsko jako celou zemi komplexně. Česká republika považuje Moldavsko za bezpečnou zemi původu s výjimkou Podněstří. Namítal, že připuštění teritoriálních výjimek pokřivuje přístup rozhodujícího orgánu k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu žadatelů z téže země. Je zřejmé, že pokud existuje teritorium země, které legitimní vláda neovládá a není považované za bezpečné, nemůže být celá tato země považována za bezpečnou. Nelze totiž nijak zaručit bezpečnost osob na teritoriu ovládaného legitimní vládou, když jde o jednu zemi, a je tak možné, že nelegitimní moc separatistů bude uplatňována v jednotlivých případech i mimo území ovládaného separatisty. V jeho případě je možné, že bude vydán do Podněstří i legitimní moldavskou policií, pokud např. jednotlivci moldavské policie budou se separatisty spolupracovat. Dále žalobce namítal, že samotné Moldavsko má zásadní nedostatky v oblasti soudnictví, porušování lidských práv, četného diskriminačního trestního stíhání, má neúčinné prostředky nápravy k porušování lidských práv a dále zde v individuálních případech dochází k pronásledování, mučení a jinému nelidskému zacházení a trestání, což musí být žalovanému známo s ohledem na rozsáhlou judikaturu Evropského soudního dvora. Bezpečnostní poměru v Moldavsku se v poslední době výrazně mění k horšímu a situace je velmi nestabilní vzhledem k energetické krizi a růstu oblíbenosti proruských politických sil a s tím spojených demonstrací. Tyto aktuální otázky nevzal žalovaný v úvahu. 2. Žalobce dále uvedl, že při posuzování jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalovaný vycházel také z informací o Podněstří, které má k dispozici, a ze skutečnosti, že o této oblasti jsou některé informace známé, dovodil, že o Podněstří má veškeré informace. Např. z informace, které má žalovaný k dispozici, o trestních řízeních vedených v Podněstří podle § 287 odst. 3 tamního trestního zákoníku proti veřejně známým osobám, dovozuje, že nebylo vedeno proti jiným osobám a nemůže být vedeno ani proti němu. Nevzal ani v úvahu možnost, že mu byly podány úmyslně nesprávné informace Podněsterskou policií o tomto trestním stíhání, aby mohl být nadále bezprávně pronásledován. 3. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na žalobou napadené rozhodnutí, z něhož obsáhle citoval, na relevantní judikaturu a tvrzení žalobce konfrontoval s informacemi o zemi původu z různých zdrojů, které si obstaral. Žalovaný uvedl, že žalobce ani jedno z tvrzení, která uplatnil před správním orgánem v řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochranu, nezmínil v rámci vysvětlení, které poskytl policii dne 2. 12. 2022, kdy hovořil pouze o obavách z toho, jak se vyvine konflikt na Ukrajině, aniž by se zmínil o jakémsi politickém pronásledování své osoby či o tom, že je podněsterským občanem. Žalovaný poznamenal, že si je samozřejmě vědom toho, že řízení o správním vyhoštění z zemí ČR a řízení o mezinárodní ochraně jsou z podstaty věci řízení odlišná, nicméně poznamenal, že v rámci předmětného výslechu byl žalobce řádně poučen o tom, že musí vypovídat pravdivě a nesmí nic zamlčet a zároveň zde bylo konstatováno i to, že žalobce byl trestním příkazem odsouzen k trestu vyhoštění z území ČR na dobu 2 let. Žalobce si tedy musel být vědom, že se bude muset vrátit zpět do vlasti, resp. že k tomu bude nejspíše i přinucen a především také toho, že je mu dáván prostor pro to, aby sdělil, zdali se třeba do vlasti vrátit nemůže. Měl tedy možnost, pokud tedy své obavy z návratu do vlasti pociťoval natolik palčivě, jak nyní předkládá správnímu orgánu, tyto v rámci předmětného výslechu uvést. Již v napadeném rozhodnutí žalovaný vyslovil vážné pochybnosti i o tom, zdali vůbec žalobce pochází z Podněstří, resp. zdali tam skutečně po celý život žil, jak se ve svých výpovědích snažil správní orgán přesvědčit. V rámci jím podaného vysvětlení na policii dne 2. 12. 2022 se totiž nejenže vůbec nezmínil o jakýchkoli svých potížích ve vlasti, natož politického charakteru, ale ani slovem se nezmínil o svém podněsterském původu. Za místo svého trvalého (nikoliv přechodného, jak tvrdil v řízení o mezinárodní ochraně) pobytu označil město Rezina, tedy město nacházející se pod kontrolou současné moldavské prozápadní vlády premiéra Dorina Receana a vůbec nezmínil, že by žil v Podněstří. To, že v průběhu správního řízení o mezinárodní ochraně tvrdil, že vystudoval vysokou školu bankéřskou na univerzitě ULIM v Kišiněvě, pak výše naznačované pochybnosti správního orgánu posouvá do pravděpodobnosti hraničící s jistotou, že žalobce minimálně celý život v Podněstří neprožil, jestli se tam tedy vůbec narodil, nebo někdy žil, jak tvrdí, když o této skutečnosti nedoložil naprosto žádné potvrzující dokumenty a uvedené nelze dovodit ani z jeho cestovního pasu. Žalovaný vyslovil názor, že při posuzování žádosti žalobce se nedopustil žádné nezákonnosti, napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem o azylu a správním řádem, a to na základě dostatečných a řádným způsobem opatřených podkladů a netrpí vadou nezákonnosti či nepřezkoumatelnosti. 4. Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), v mezích žalobních bodů. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání rozhodnutí žalovaným (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.). V souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. rozhodl soud bez nařízení jednání. 5. Ze správního spisu bylo zjištěno, že dne 9. 12. 2022 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Následně poskytl údaje k podané žádosti a byl s ním proveden pohovor a doplňující pohovor. Žalobce kromě jiného uvedl, že se narodil ve městě Rybnica v Podněstří, je ukrajinské národnosti a moldavské státní příslušnosti. Sdělil, že je aktivním členem strany „Obnova Podněstří“. Za poslední místo svého pobytu ve vlasti označil město Rezina v Moldavsku. Z vlasti vycestoval 18. 6. 2022, jel autobusem přes území Maďarska do Polska. Tam se zdržel asi 2 měsíce, poté pokračoval autobusem do České republiky. Na území ČR vstoupil asi 20. 9. 2022. Nebyla mu udělena víza ani povolení k pobytu v jiných státech. O mezinárodní ochranu nikdy dříve nežádal. Je zdravý, nemá žádné zdravotní omezení ani jiné zvláštní potřeby. K důvodům žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že se účastnil protivládních protestů a bylo proti němu zahájeno trestní stíhání. Jednalo se o protivládní